veriszv
komentáře u knih
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Geralt podruhé!
A opět nadšení, řekla bych, že i větší než napoprvé.
Až teda na poslední povídku, která mi tak nějak neseděla…
Povídky jsou skvěle vystavěné, překvapilo mě, že jsou vlastně i dost vtipné. A moc mě bavilo poznávat klasické pohádky, které se do nich promítají.
Těším se na další díl, tuším, že bez povídkové formy se mi bude číst ještě lépe!
Tkaničky
Domenico Starnone
Při čtení této knihy se před vámi skládá mozaika jedné rozvrácené rodiny.
Různé časy, pohledy manžela, manželky i dětí nahuštěné na velmi malém rozsahu, ovšem opravdu s bravurní kompozicí. Ten poslední dílek skládačky totiž moc hezky zapadne…
Ze začátku mi to přišlo vlastně zbytečné, byla jsem jen hrozně naštvaná na toho příšernýho chlapa.
Zajímavý rozměr to pro mě dostalo až když se do toho přidal pohled dětí…
No zkrátka pokud máte rádi takové to rýpáníčko v rodinných vztazích, navíc napsané opravdu skvělým jazykem, tahle je přímo pro vás!
Beton a hlína
Viktorie Hanišová
Beton a hlína je kniha, kde najdete 13 rozhovorů.
Rozhovorů o naději.
Jsou lékem na zmírnění environmentálního žalu, který prožívá spousta z nás.
Ale fňukání nám nepomůže.
A tato kniha je důkazem, že mnoho lidí má pořád zájem na tom, aby nám planeta vydržela.
A tak je to ohromný nabíječ energie, protože vám garantuju, že budete chtít alespoň něco zkusit (spíš skoro všechno).
Rozhovory vede Viktorie Hanišová a vede je velice příjemně! Najdete tu skvělý výběr témat i osobností.
O včelaření, o komunitních zahradách, o kompostování, o odpadu. O životě ve městě, přitom pořád tak nějak ve spojení s přírodou.
A taky o tom, že každý může něco změnit. A kdo tvrdí že ne, tak se jen zbavuje vlastní zodpovědnosti.
Je to velmi přístupně napsané, takže je to opravdu kniha pro každého.
A já ji doporučuju jak nejvíc to jde!
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Neil Gaiman a severská mytologie tak nějak patří k sobě a moc jim to spolu sluší.
Oddovo dobrodružství je zábavné, poučné a kouzelné.
Fantastické ilustrace Chrise Riddella příběh skvěle podtrhují a jejich černobílé provedení skvěle evokuje právě tu mrazivost mrazivých obrů.
Má sestra je sériový vrah
Oyinkan Braithwaite
Kniha, která se snaží být originální, šokovat a zaujmout tolik, až to bylo na škodu.
Tohle byl opravdu bizár. Thriller z pohledu vražedkyně, snaha přijít s něčím novým a šokovat, to všechno schované za heslem, že krev není voda.
Do knihy jsem se pustila proto, že jsem chtěla zkusit další nigerijskou autorku. Koneckonců i v anotaci je zmíněno, že se má jednat o román o lásce, a také o Lagosu. Jenže prostředí nebylo využito vůbec a postavy byly vykreslené povrchně, takže to vlastně nemělo na čem stát. Autorka se snaží mluvit o rodinné minulosti a ukázat proč, ale mě to prostě nestačilo… Když už sleduju vražedkyni chci víc vědět o jejích pohnutkách a o jejím nitru. Autorka se pravděpodobně soustředila více na morální dilema Korede, ale i tak mi tam něco chybělo.
A tak po šokujícím začátku už vlastně nic nepřekvapí a všechno plyne, tak jak tušíte.
Tohle za mě tedy ne!
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Dobrodruhům je kniha zařazená do žánru cestopisy, ale cestopis úplně nečekejte.
Tereza Ramba (Voříšková) spíše shrnula pocity, myšlenky a nejintenzivnější zážitky z různých zemí, které navštívila. Je to hodně niterné, osobní a určitě to nesedne všem. Minimálně by vám asi Tereza měla být sympatická jako osobnost, aby se vám kniha líbila.
Mě se líbila moc, našla jsem si v ní spoustu zajímavých myšlenek a obdivovala jsem Terezinu odvahu.
Kvůli formátu audioknihy jsem sice byla ochuzena o fotky, ale zase vidím jako přidanou hodnotu, že knihu načetla sama Tereza, takže je to jako by svoje zážitky vyprávěla přímo vám.
Studie v šarlatové
Arthur Conan Doyle
Můj první knižní Sherlock!
Studie v šarlatové mě moc bavila, nejprve se seznámíme s dvěma hlavními aktéry, tedy Holmesem a Watsonem, a potom už se s nimi vrháme do řešení prvního společného případu.
Trochu mě překvapil skok v polovině knihy z Londýna mezi Mormony a chvíli jsem přemýšlela, jestli to není chyba, ale nebyla!
Růže sama
Muriel Barbery
Růže sama, to bylo kouzelné poslouchání.
Něžné, melancholické, křehké,...
Bavila mě ta poetičnost, bavil mě vývoj Rose, bavilo mě Japonsko a japonské legendy, které jsou knihou propleteny.
Zkrátka tohle byl zážitek, obzvlášť ve formě audioknihy.
Dům s vypůjčeným výhledem
Martina Leierová
Téma padělků obrazů zasazené do prostředí New Yorku a Japonska v kombinaci s autorčiným originálním stylem psaní mě chytlo hned od začátku.
Užívala jsem si skvěle vykreslené prostředí Japonska a kontrasty kultur.
Na druhou stranu se tu stane jedna tak obrovská neuvěřitelná náhoda, že mi to dojem z příběhu trochu pokazilo. I postavy mi přišly trochu moc povrchní a málo vykreslené.
Nicméně příběh je to zajímavý, originální, a skvěle jazykově ztvárněný. Navíc potěší všechny milovníky Japonského prostředí v knihách.
Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
“Já myslím na večery jak dnes, kdy nebudu už žíti smět. Ale v tom případě jsi tu byl. Lucky you!”
Dívka s pomeranči je výjimečná. Od té doby, co jsem ji před lety přečetla poprvé, jsem od Gaardera přečetla spoustu dalších knih, i když pořád ne všechny, ale tahle je má nejmilejší.
Čtení smutné, dojemné, zamilované, protkané filozofickými otázkami.
Kniha, ke které se ráda vracím. Vždy se mě dotkne nějak jinak. Zatímco kdysi jsem to vnímala hlavně z pohledu dítěte, dnes už i z pohledu rodiče. Uvidíme, co mi dá zase za pár let.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Na této knize je převážně vyzdvihována její atmosféra, s čímž musím souhlasit. Ta byla neuvěřitelně reálná. Nicméně přesto, že kniha má určitě skvělou atmosféru, pro mě byly zajímavější dvě poselství. Každý si věci pamatuje jinak, ať už jde o členy fiktivní kapely nebo o lidi ve vašem životě. A to druhé, každý dělá chyby, větší či menší, ale každý se může změnit.
Forma jakou je kniha psaná mi naprosto vyhovovala. Rozhovory, kdy se napřeskáčku střídá jeden rozhovor za druhým na mě vůbec nepůsobily rušivě, jak by se mohlo zdát, ale naopak mi v hlavě běžel dokument s prostřihy rozhovorů s hlavními protagonisty, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.
To toxické prostředí drog, alkoholu, sexu a ještě jednou drog, mi přišlo nechutné, i když jsem si o světě showbyznysu nikdy žádné iluze nedělala. Vlastně mi vadilo, že to autorka v knize alespoň trochu neodsoudila, ale na druhou stranu prostě zaujala neutrální postoj. Nakonec mě spíš překvapilo, že na to, kolik se v té knize vyskytovalo drog, tam bylo ještě málo skandálů.
Taylor Jenkins Reid má podle mě skvělý talent na to, vkládat do svých knih naprosto kouzelné věty. Jsou to věty na první pohled obyčejné, ale mají v sobě tolik pravdy! A tak jsem si ne jednu větu vypsala i z Daisy Jones, stejně jako ze všech autorčiných knih, které jsem četla.
Sečteno podtrženo, ano myslím si, že se autorce povedlo něco výjimečného. Podle mě to nesedne každému, ale napsat fikci takovým způsobem, že kdo neví, je přesvědčen, že kapela existuje, je výjimečné. Až mě to mrzí, ty texty jsou skvělý a jako písničky bych je slyšela moc ráda.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
V anotaci se píše, že tahle Murakamiho kniha je pro tři druhy čtenářů. Pro ty, kteří jsou jeho skalními fanoušky, pro ty, kteří hledají návod na to, jak se stát spisovatelem a v neposlední řadě pro běžce. Já nejsem ani jedno, a přesto mě kniha bavila.
Tohle určitě není kniha pro každého, a ten kdo by čekal typického Murakamiho, bude zklamaný. Nicméně přesto má kniha něco do sebe a mě se četla hrozně lehce a dobře, i když by někdo mohl říct, že je to kniha o ničem. Nejvíc mě bavily pasáže o běhu a měly na mě dokonce jistý motivační účinek!
Kirké
Madeline Miller
Kniha je pomalým vyprávěním, které je psané krásným jazykem a plné řecké mytologie.
Líbilo se mi, jak má čtenář možnost si propojit různé mýty v jeden celek a nějak si to všechno porovnat. Taky tu jde pozorovat obrovský vývoj hlavní postavy, koneckonců ještě aby nebyl, když na to měla Kirké celou svou nesmrtelnost. Ta kniha má super atmosféru a pokud jste fanoušci řecké mytologie a nevadí vám pomalejší příběhy, určitě se vám bude líbit. Mě se potom, co jsem si zvykla na to tempo příběhu, líbila moc.
Fáma
Lesley Kara
Fáma pro mě byla příjemným překvapením!
Asi v tom hrálo roli i to, že jsem neměla skoro žádná očekávání, ale fakt se mi to líbilo.
Je to přesně ten typ thrilleru, který já mám ráda. Malé město, každý se zná s každým a každý má nějaké tajemství. Do toho někdo vypustí fámu a ta se městem nese jako požár a netrvá dlouho a padají první vzájemná obvinění...
Ten děj plyne trochu pomaleji než by se na thriller slušelo, ale o to víc je prostor pro seznámení se s postavami a navíc autorka píše opravdu čtivě, takže mi to ani nevadilo. I když atmosférou mi kniha připomínala třeba Jeden z nás od Shari Lapeny nebo Cizince od Harlana Cobena, tak námětem to bylo originální a moc mě to bavilo. Ale chápu, že pokud někdo vyhledává akční, drsné a trochu krvavější thrillery, může pro něj být Fáma zklamání. Za mě ale jo!
Jak drahé je zdarma?
Dan Ariely
Jak drahé je zdarma je skvělá kniha, která vám ukáže trochu jiný pohled na vaše rozhodování. Autor vám vysvětlí jak fungují v marketingu návnady, jak je propojen tržní svět a svět sociálních vazeb, jak vzrušení ovlivňuje naše rozhodování a spoustu dalších zajímavých věcí.
Nejvíc se mi líbilo, že je vše podloženo experimenty a není to jen spousta pouček, které bych si ani nepamatovala a ani by mě pravděpodobně nebavilo je číst. Kniha je přínosná pro každého, takže pokud jste měli na jazyku, že je to moc hezký, ale ekonomie vás nezajímá, tak u téhle knihy udělejte výjimku, slibuju, že nebudete litovat.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Vztahy a mýty jsou kniha, u které mě zaujal koncept. Terapeut rozebere vztahový mýtus a přidá příklad z praxe. Probere spoustu stereotypů, které o vztazích denně slýcháme a vysvětlí, proč je to tak vnímáno. Oceňuju, že se nejedná o návod jak na to, ale spíš o prostor na zamyšlení. Samozřejmě nemám na všechno stejný názor jako autor, ale to je prostě tím, že jsme každý jiný. Asi jsem čekala, že kniha půjde trochu víc do hloubky, občas to na mě působilo trochu moc obecně, ale zase je to lehce napsané a přístupné každému. Je fajn si knihu přečíst, i kdyby měla jen připomenout, že vztahy jsou složité, komplikované a stojí nás spoustu práce, ale rozhodně stojí za to!
Google poezie: Psáno našeptávačem
Tomáš Miklica
Celá kniha je dílem tajemné kombinace algoritmů a skvěle a trefně vymyšlených názvů jednotlivých básní, které tomu často dají úplně nový rozměr. Kromě toho, že kniha pobaví, dalo by se na ni dívat, jak je psáno i v knize, jako na jistou sondu do společnosti, tedy co vlastně všichni na těch internetech hledáme, když se nikdo nedívá. Oceňuju, že je kniha doplněna nejen o rozhovor se zakladatelem finské a anglické verze Sampsou Nuotiem, které předcházely té české, ale také komentářem Karla Pioreckého z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, který vezme vítr z plachet všem, kteří by mohli namítnout, že se přece ve skutečnosti o žádné básně nejedná. Zábavné a oddechové čtení.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Žena v okně mě příliš nenadchla, skoro celou dobu jsem měla pocit, že jsem něco podobného už četla. Navíc jsem ani nebyla nějak moc napjatá, jak to celé dopadne, což je věc, kterou u thrilleru očekávám. Začátek se dost vlekl a i když jsem konec neuhodla, vlastně mě už ani moc nezajímal a spíš jsem byla ráda, že mám dočteno. To, že hlavní postava kombinuje alkohol a léky a nemůžeme tak věřit jejímu úsudku, už tady prostě párkrát bylo. A za mě byl tenhle prvek určitě líp využitý třeba v Dívce ve vlaku nebo v knize Žena z kajuty č. 10, sečteno podtrženo za mě slabší průměr.
Červený adresář
Sofia Lundberg
Prolínání dvou dějových linek. Dějová linka se současnou situací byla podle mě skvělá. Zachycení samoty, naštvanosti na nesoběstačnost, myšlenek na život a smrt.
Druhá dějová linka, ve které sledujeme prakticky celý Dorisin život byla za mě až moc... Buď bych vybrala méně událostí a nebo bych je více rozepsala. Takhle to bylo málo uvěřitelné, a takové hodně z rychlíku. V knize byla spousta krásných myšlenek a jako oddechové čtení určitě fajn. Ale za mě spíš průměr. Za pár týdnů si asi na moc události z Dorisina života nevzpomenu.
Tma mezi hvězdami
Atticus (p)
Nemůžu říct, že by se mi spousta těch řádků nelíbilo, znovu bych si tuhle knihu ale nepořídila.
Nedá se jí upřít krásné grafické zpracování. Černá, bílá, do toho občas černobílá fotografie, a ta překrásná obálka. Ale na druhou stranu mi bylo líto těch prázdných stránek. Dva řádky na stránku mi prostě přijdou škoda papíru...
Navíc, kdybych si teď měla rozmyslet, jestli knížku koupím, určitě bych ji chtěla v angličtině. Asi bych si ji užila trochu víc. Tím ale nechci říct, že by se jednalo o špatný překlad. Zaprvé mi to nepřísluší soudit a zadruhé si to ani nemyslím, ale některé věci přeložené vyzní prostě jinak. Taky bych si knihu užila víc, kdyby mi bylo třeba 16...
No, sečteno a podtrženo. Za mě asi tak: některé věci klidně můžou zůstat na instagramu