veronika3878
komentáře u knih
Chci
Gillian Anderson
Kniha Gillian Anderson je na jedné straně vzrušující jízda a oslava ženské sexuality, a na té druhé straně je živoucím svědectvím, o tom kolik žen je na světě nešťastných. Stydí se za své tělo, za své nedokonalosti, za svou fantazii, za své potřeby, žijí vedle partnerů, se kterými se cítí nemilované, nechtěné, osamělé a setrvávají ve vztazích bez citů, bez intimity, s někým s kým už si nemají co říct. A jediné, co jim zbylo jsou jen sny a nenaplněné touhy, díky nimž se aspoň na chvílí cítí zase živé. Věřím, že spoustě žen pomůže, že v tom nejsou samy.
Sníh, sauna, Suomi
Michaela Ahonen
Finsko je moje země zaslíbená už od základní školy, kdy jsem se zamilovala do Tarji Turunen, a od té doby jsem tam chtěla žít. Po přečtení této knihy se můj sen opět ozval s plnou silou. Při čtení jsem si do sluchátek pustila moje milované Haloo Helsinki! a alespoň takhle si navodila domácí finskou atmosféru.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Nechala jsem se nalákat na oslavné recenze a po dočtení mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu. Příběh sám o sobě by nebyl tak špatný, prolínání tří časových linií mě taktéž nevadilo, i když hlavně v té Veroničině vládl nepěkný chaos, ale ta autorčina urputná potřeba narvat přízrak do každé kapitoly všechno zabila. Nevím, zda se bála, že kniha nebude dost strašidelná, ale čeho je moc, toho je příliš. Ve výsledku na mě všichni ti bubáci působili spíš směšně. Skoro jak kdyby si člověk mohl pro nějakého toho ducha dojít do samoobsluhy, když koupíte dva, budete mít třetího gratis.
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Na tuto knihu jsem se opravdu těšila, bohužel musím říct, že celkový vizuál (ilustrace a obálka) dalece předčily obsahovou formu. Tam jsem se nemohla rozhodnout, zda má jít o horor pro dospělé, dobrodružný příběh pro děti a nebo grotesku, kdy se autor snažil zkřížit A.Christie se sirem Conanem Doylem a Bramem Stokerem. Tak nějak z toho vzešlo všechno dohromady.
Osobně nejsem ani moc velký fanoušek mnoha postav, a tady jsem se hned od začátku zdatně ztrácela v tom kdo je kdo, a na dialozích by se také určitě dalo zapracovat. Sečteno, podtrženo - jako puberťáka by mě příběh nadchl, svým způsobem byl zábavný, i když monstrum bylo jedno velké klišé, ale pro mé dospělé já tam zkrátka něco chybělo.
Vetřelec
Kristýna Trpková
Detektivky Kristýny Trpkové mají vzestupnou tendenci. Jak mě první díl (Stvůra) vůbec ale vůbec nenadchl, tak si mě druhý díl (Vesnice) svým motivem a temností získal a třetí díl byl třešničkou na dortu - napínavý a srdcervoucí, až do samého konce. Musím se sice přiznat, že mi dvojice vyšetřovatelů Laura a Adam, nebyli moc sympatičtí - ale ten konec panebože - ten si nezasloužili :-( Celkem škoda dobře rozjetou sérii takhle poslat k ledu.
Letnice
Miroslav Hlaučo
Čtivo, které plynulo jako horský potok a já si ho náramně užila. Ukažte mi cestu do této Bohem políbené vesnice a nechte mě tam zmizet
Stvůra
Kristýna Trpková
U této knihy je opravdu vidět, že je to prvotina. Pominu-li kostrbaté a mnohdy úsměvné dialogy, kdy měl člověk pocit, že spolu nemluví dospělí lidé, ale středoškoláci a vyšetřování stylem pokus, omyl, kdy radši obviníme každého, kdo nám zkříží cestu, tak mi asi nejvíc vadila dynamika mezi hlavními postavami.
Celou knihu jsem si kladla otázku "Proč by sakra někdo chtěl stvořit tak nesympatické ( a v tomto případě i značně neprofesionální) hlavní postavy?" Hodný a zlý policajt je už docela klišé a nejsem si jistá, že by někdo chtěl v týmu rapla, který na každého svědka či podezřelého vyskakuje, jako čertík z krabičky. A na nervy mi lezly i nekonečné hádky obou kriminalistů o to, kdo komu rozdupal bábovičku.
Hvězdičku navíc za mě dostávají Pardubice a blízké okolí. Jako rodilý Pardubák, nedobrovolně přesídlený do Brna, jsem si návrat vychutnala a klidně bych snesla víc reálií známých míst.
Zasvěcená
Amanda Yates Garcia
Asi mi úplně uniklo, co chtěla autorka říci. Samozvaná čarodějka, která sice čte v kartách a vzývá Bohyně, ale ve které já vidím neukotveného a vnitřně nevyrovnaného člověka, který má nutkavou potřebu vytvářet toxické vztahy a myslí si, že sex a drogy vyřeší její problémy. Asi jsem čekala víc magie.
Vyslání: Na výčitky už je příliš pozdě
Victor Dixen
Děsivé na tom bylo, jak málo stačí ke zmanipulování lidí
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) Asi půjdu trochu proti proudu, ale u mě se žádno Wau nekonalo. Myslím si, že to Yrsa umí i o dost lépe. Románu se rozhodně nedá upřít čtivost ani mrazivá atmosféra. Části z farmy mě bavily hodně, rozkrývání jednotlivých tajemství, plíživý děs z neznámého, iracionální chování postav ... Na druhou stranu tu ale byla část z vyšetřování - a ta pro mě byla naprosto nedostatečná, dalo by se říci, že sloužila spíš jako výplňová vata. Veškeré počínání policistů mi přišlo zmatečné, nedotažené do konce a výsledné vyřešení případu stylem náhody nebo spíš štěstí mě teda neuspokojilo, i když člověk od začátku ví, jak vše dopadne, a dá se i dost dobře odvodit, kdo za vším stojí. Navíc pro mě zůstalo pár věcí nedořešených - viz podlaha ve sklepě.
A ke komentáři Dela111 - pokračování bude, v islandštině je dokonce už na světě.
Temné sestry
Krystal Sutherland
House of Hollow jsem si chtěla přečíst od chvíle, co v originále vyšla. Prostě jsem věděla, že se mi ten příběh bude líbit a nespletla jsem se. Tři sestry, jejich záhadné zmizení a znovunalezení, tajemství, kterým jsou obestřeny, tohle je prostě typ knih, které chci číst. Příběh ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat a rozhodně se budu držet dál od tajemných dveří či schodů do nikam.
Hra o přežití
David Urban
U této knihy jsem se rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a poslechla si ji jako audioknihu. A můžu říct, že jsem vůbec nešlápla vedle. Ne jen že má Filip Švarc příjemný hlas, ale i jeho přednes mě naplno vtáhl do děje a po dobu poslechu mi nedovolil vnímat cokoliv jiného. Příběh sám byl napínavý, určité části mi pořádně brnkaly na nervy a konec jsem rozhodně nečekala. Poslední věta tomu nasadila pomyslnou korunu.
A co se týče námětu - ten mě nadchl. I v mém věku přes 30 bych si Lovce Monster klidně zahrála a vrhla se přímo do nitra temného lesa. Ať žije Vládce Vidrholce!!
Naše zakázané vášně
Chloe Gong
Tak tahle kniha mi dala opravdu zabrat. Začíst se, byl pro mě nadlidský úkol, knihu jsem stále odkládala a do čtení se vysloveně nutila, abych to už měla konečně za sebou. Příběh jako takový mě moc neoslovil, na můj vkus do něj autorka zakomponovala až moc věcí a pro mě je méně někdy více. Gangy, komunisté, cizinci, do toho ehm příšera a nákaza... Stejně tak mě neoslovil styl psaní, těžko říct, zda to nebylo jen překladem, ale dialogy mi mnohdy přišly hloupé a celkově jsem měla pocit, že čtu něco od teenagera. A korunu tomu nasadily postavy - napsat až takhle nesympatické charaktery, to je umění. Co se mi ovšam líbilo, bylo prostředí Šanghaje. Jinak kdyby v anotaci nebyla zmínka o tom, že jde o retteling Romea a Julie, tak bych to moc nepoznala. Dalším čtenářům samozřejmě přeji lepší zážitek ze čtení, než jsem měla já. Naštěstí máme každý jiný vkus a to je dobře.
Sestry ve zbrani a písni
Rebecca Ross
S hodnocením této knihy mám problém. Na jedné straně se četla fakt dobře, líbil se mi ten závan Řecka plného mytologie a olivových hájů a slunce, příběh rychle ubíhal a na straně druhé to bylo až moc jednoduché, přímočaré, bez nějakých větších Wau momentů a postavy mi občas přišly poněkud ploché. Čtyři hvězdičky dávám vlastně za to, že jsem se na čtení vždy opravdu těšila.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Asi půjdu proti zdejší většině, ale mně se druhá půlka knihy líbila o dost víc, než ten nudný a ucajdaný začátek. O nějaké uveritelnosti nemůže být ani řeč, ale to u žádné její knihy - Darcy prostě píše fantasmagorie a pohádky pro dospělé. Ale jsem ráda, že zkusila i něco dalšího než jen duchařinu, i když by pokračování nemuselo nutně skončit happy endem.
Ve skrytu stínů
Bianca Iosivoni
Zdlouhavé, rozvleklé, a dokola stále to samé. Jím, trénuji, jdu zabít příšeru, musím si odpočinout, ale neodpočinu si, jím, trénuji... a stále dokola si kladu ty samé otázky. A romantická linka mě vysloveně vytáčela - asi jsem až moc velký cynik. Chtěla jsem si to přečíst ze zvědavosti, ale dalším dílům se nejspíš vyhnu.
Nejsympatičtější mi byl rozhodně Kevin.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Tajemná, nenáročná jednohubka, přečtená za jeden večer. Příběh, který neurazí ani nenadchne. Horor jsem ani neočekávala, protože tento žánr podle mě nesplnuje ani jedna kniha od autorky. Ale čte se to vlastně samo.
Třpytivá hodina
Iona Grey
Tak tohle se mi rozhodně líbilo víc, než Dopisy. Mělo to glanc a emoce, které ted souzní s těmi mými.
Pro tvoje dobro
Ellen Marie Wiseman
Za ty slony dávám jen tři hvězdičky, víc fakt nemůžu.