Verumila12 komentáře u knih
Já jsem opět nadšená! Nemůžu se dočkat další knihy od paní Mornštajnové. Vše jen napsané s takovou lehkostí a samozřejmostí, nádherný příběh i jazyk.
Pro mě bylo přečtení této knihy velmi silným zážitkem! Pokud si jen člověk na okamžik představí v jakém prostředí verše vznikaly a dá si dohromady, jak to vše skončilo... V mnoha chvílích jsem měla opravdu slzy na krajíčku... Velmi obdivuji Josefa Čapka za to, že ani v těch nejhorších chvílích se nevzdal NADĚJE, ta se prolíná celou sbírkou. Jedná se o jednu z nejsilnějších knih z období druhé světové války. Doporučuji ji přečíst všem!
Krásně napsaná kniha! Nic nezůstává nevysvětleno, vše navazuje. Ironicky mě ale nejméně zaujala poslední část, vyprávěná samotnou Hanou. Určitě mám v plánu si přečíst ještě další knihy od autorky.
Pokud bude další díl, vím jistě, že si ho už nepřečtu. Kniha je sice čtivá a napínavá, ale je trochu chaoticky koncipovaná. Několikrát jsem se musela vracet a vlastně se ,,zorientovat". Dále má kniha určitý motiv, který podle mě konec příběhu narušuje. Konec je celkově překombinovaný a díky němu mě vlastně zklamala celá kniha.
Velmi propracovaný příběh o životě, lásce a těžké době. Nic není černobílé a my můžeme být rádi za dobu, ve které žijeme...
Tato kniha mě vůbec nezaujala, spíše bych řekla, že mě naštvala. Pokud někdo stojí o harlekýnku z Osvětimi, doporučuji přečíst. Vůbec se mi ale nelíbilo, jakým lehkým tónem jsou popsané události právě v Osvětimi. Jako vyloženě trapné mi připadala část, kdy vězni hrají s dozorci fotbal, dále, že Lale měl k dispozici klobásy, čokolády atd. od polských obyvatel (určitě jich v té době měli na rozdávání) a tak dále... Na konci knihy je také chybná mapa.
Doporučuji přečíst. Kniha je důkazem, jak je lidská touha a naděje nezlomná. Podává důkaz o mnoholetém utrpení, ale i o návratu k ,,běžnému životu". Právě návrat ukazuje další stránku věci - vypovídá o tehdejším strachu z režimu a jeho vypočítavosti. Paní Věru moc obdivuji a doufám, že se mi ještě podaří stihnout besedu s ní.
Nejvíce mě zaujal kontrast mezi životem před válkou a během ní. I když jsem na toto téma přečetla mnoho knih, chvílemi jsem musela přestat číst, protože konkrétní popisy příběhů mi nedělaly dobře. Nejspíš to bylo způsobeno tím, že začátek knihy je opravdu krásně napsaný - vidíme zde rodinný a téměř idylický život hrdinky, který se změní ze dne na den... Určitě doporučuji přečíst.
Kniha není jen výčtem šíleností minulých režimů, ale velmi dobře zpracovává celý život Růženy Vackové. Bavilo mě číst o jejím dětství i dospívání, o lidech, kteří jí zasáhli do života a o celé kulturně-společenské situaci různých dob. Také musím ocenit prolínání příběhů a jistou ráznost při naznačování dalšího průběhu dění. Můžu jen doporučit!