Verunka289 komentáře u knih
Knížka sice určená pro děti a mládež, nicméně i mě dokázala velice potěšit! Kocoura Winstona jsem si moc oblíbila a protože i já mám doma britskou kočku, měl pro mě Winston jasnou podobu :)
Neuvěřitelně čtivá a napínavá knížka od úplného začátku až do konce! Kdyby to šlo, dám hvězdiček klidně i víc.
***SPOILER***
Jen jsem teda doufala v jiný konec, myslela jsem, že nakonec to dítě vyhodí z okna, jak měla původně v plánu.
Začátek hodně rozvláčný, ale poslední třetina měla velký spád a závěr byl hodně překvapivý! Je to zase trošku jiný styl psaní než u ostatních severských autorů. Mě autor určitě hodně oslovil a chystám se i na další jeho díla.
Od knížky jsem asi očekávala až příliš vzhledem k tomu, jak mi ji každý doporučoval a vychvaloval. Možná právě proto jsem byla trošku zklamaná, protože moje očekávání to určitě nenaplnilo... Knížka byla zajímavá, dobře faktograficky zpracovaná, autorka si s jejím psaním musela dát hodně práce, ale pro mě to bylo takové nenadchne ani neurazí :-)
Moje první kniha o závislosti na drogách. Nevěděla jsem, co od ní vlastně očekávat, protože o tuto problematiku jsem se nikdy nezajímala, šlo to v podstatě mimo mě. Nakonec jsem ale knihu přečetla doslova jedním dechem, úplně mě vtáhla. A už uvažuju nad tím, že si přečtu i další knihy s touto tematikou...
Nejvíc ze všeho mě děsila ta neschopnost a možná i nechuť okolí Christianě opravdu pomoct! :-(
Moje sázka na jistotu, když si chci přečíst skvělou knihu, od které se nepůjde odtrhnout. Úplně se děsím okamžiku, až budu mít přečtené všechny Carterovy knihy (což už bude docela brzo).
Na scénu se vrací Lucien a je krutější než kdy dřív. To, co udělá Hunterovi v tomto díle, je snad to nejhorší a jsem zvědavá, jestli bude nějaké vyústění v další epizodě.
Moc mě tady bavil Garcia, byl celkem vtipný a sehrál v závěru hlavní roli.
Chris Carter je taková moje životní jistota. Chci napínavou, čtivou knížku, které nadělím 5 hvězdiček? Vím kam sáhnout.
Krásný, dojemný příběh psího kamaráda Gumpa. U druhého dílu jsem díkybohu už nebrečela tolik jako u jedničky, ale i přesto mě osudy zvířat strašně moc dojímají. A opět mě knížka utvrdila v tom, že mám raději zvířata než lidi. Zvířata jsou tak strašně čistá, oddaná, milující. A pokud je některé zlé, většinou za to stejnak může jeho majitel.
Dlouho jsem přemýšlela, že bych si zkusila něco od Colleen Hoover přečíst, protože je velmi chválená knižními blogery a řada z nich ji má jako oblíbenou autorku. Jako první jsem tedy zvolila knihu 9. listopad, protože mě docela zaujala anotace - dva mladí lidé se spolu scházejí pouze jedenkrát ročně vždy ve stejný den, ten spolu prožijí a pak čekají zase celý rok na další kontakt.... zajímavé téma...
Nadšená jsem ale bohužel moc nebyla, nevím, jestli jsem moc velká puritánka, ale na mě tam bylo té erotiky až moc. V podstatě větší polovina knížky se motala kolem Falloniných kalhotek a připadalo mi, že se tam až tak moc neděje. Velký spád kniha nabrala až tak v poslední třetině, tam to pak bylo zajímavé a stránky jsem hltala jednu za druhou.
Knihu jsem četla rok... jo, opravdu tak dlouho! Normálně čtu cca 3 knížky měsíčně. Ale tohle se prostě nedalo, tak strašně mě to nebavilo, musela jsem se do čtení nutit, dávat si cíle, že aspoň 2 kapitolky a tak. Jasně, mohla jsem se na čtení vykašlat a knížku prostě odložit, ale to já prostě nikdy nedělám, když už se jednou do něčeho pustím, dotáhnu to do konce, i kdyby to mělo trvat právě třeba rok. Ale okamžitě po dočtení jde knížka z domu a od autora už nic jiného zkoušet nechci.
Moc příjemné počtení, Tomáš má skvělý vypravěčský talent a širokou slovní zásobu, umí být vtipný, ale i citlivý. Dvě kapitoly mě opravdu i rozplakaly.
Jaromír Bosák je pro mě záruka kvality, nikdo neumí vyprávět o fotbale tak zajímavě a nenuceně jako on. Knížka mě moc bavila, četla jsem ji skoro rok, protože jsem měla tendenci si ji kouskovat, aby mi vydržela co nejdéle. Navíc se mi líbilo, že byla prokládána osobními vzpomínkami autora na tu kterou dobu. Ráda jsem si dohlédávala informace o jednotlivých zápasech, hráčích, ale i místech, kde se zápasy odehrávaly. Na druhý poločas se opravdu moc těším! (zákulisní info: měl by vycházet 2024)
Kniha mi v některých věcech docela dost otevřela oči a donutila mě přemýšlet, že ne vždy by člověk měl věřit módním trendům, ale měl by si informace vyhledávat a ověřovat.
Ke knize jsem se dostala díky podcastu s Josefem Klímou - České podsvětí. Knížka je taková útržkovitá, každá kauza je jen lehce nadnesena, ale pro nějaké hlubší pochopení je pak potřeba si podrobnější informace ještě dohledávat, což mi vlastně vůbec nevadilo, naopak mě bavilo pátrat na internetu a pročítat si podrobně jednotlivé případy.
Knihu jsem četla až jako třetí v pořadí (nejdříve jsem četla Lev, čarodějnice a skříň a pak Princ Kaspian) a pokud bych měla porovnávat, byla pro mě slabší a méně napínavá než dva již přečtené díly. Na druhou stranu jsem se ale dozvěděla o vzniku Narnie, o čarodějnici i původu skříně, takže za to jsem ráda.
Tento díl byl o něco napínavější než Lev, čarodějnice a skříň, připadalo mi to takové trošku dospělejší.
Pro knížky s tématikou psychiatrické léčebny mám slabost, takže já jsem si rozhodně přišla na své.
Příjemná oddechovka do vlaku, Agatha Christie nezklame, ale taky nějak extra nepřekvapí.
Celou knihu mi strašně vadila až přehnaná podobnost s knihou To od S. Kinga, proto bohužel nemůžu hodnotit příliš kladně.