Verunka289 komentáře u knih
-------------------Pozor, příspěvek může obsahovat SPOILER--------------------------------------
Moc se mi líbila postava mladého Martina Servaze, asi mě bavil víc než ten stávající :) Zápletka byla výborná, některé zvraty byly hodně překvapivé, ale teda ten konec s dopadením a osudem pachatele autor vyloženě pokazil, zkazilo mi to celý dojem z knížky a ubírám proto hvězdičku. A taky teda ve všech knížkách se s pachatelem setkáváme hned na začátku, takže i zde jsem už po pár stránkách přesně věděla, kdo bude na konci dopaden...
Já mám knížky od Theorina prostě ráda, jsou něčím jiné a zvláštní. Není v nich až tak velké napětí, které by mě nutilo číst i v noci, není tam žádné extra násilí, krev... ale je tam takové nějaké nepopsatelné kouzlo navíc, nějaké nadpřirozeno, záhada... a i když kolikrát nemají s detektivní zápletkou až tak moc společného, moc mě baví a těším se na ně.
Druhý díl byl pro mě zbytečně zdlouhavý, myslím, že by se jeho děj dál klidně zkrátit jen do nějakých 100 stránek. Objevilo se několik nových zajímavých postav, nejvíc jsem si oblíbila asi Sturmhonda.
Vztah Mala a Aliny mi naopak v tomto díle dost překážel a jejich neustálé dohady mi byly hodně protivné.
Před přečtením knihy mě dlouhou dobu odrazovala nálepka "young adult", protože přece jen mi už není 15.... ani 20... Nakonec jsem si řekla, že si knížku zkusím půjčit v knihovně a prostě ji odložím, pokud mi nebude vyhovovat... Ale jaké bylo moje překvapení hned po pár stránkách četby! Kniha mě vtáhla okamžitě do děje, nemohla jsem ji prakticky odložit, a to tedy musím konstatovat, že žánr fantasy ani až tak moc nečtu.
A musím bohužel potvrdit, že i mě postava Temnyje dost okouzlila... nedivím se, že má takový vliv na ženy.
Moc se mi na knížce líbila neobvyklá duchařská tématika. Právě ta udělala z jinak celkem běžné detektivky velmi zajímavé počtení.
Kniha se ke mně dostala náhodou od sousedky. Umožnila mi ale poznat - pro mě - zcela novou českou autorku.
Líbilo si mi vylíčení průběhu 2. světové války zase zcela z jiného úhlu pohledu, a to z pohledu dítěte. Bylo to pro mě zajímavé počtení.
Ženské romány příliš nečtu, protože nevěřím, že to takto v reálném životě může fungovat (to ostatně nevěřím ale ani u detektivek nebo thrillerů). Tato kniha mě ale pohladila po duši, oblíbila jsem si hlavní hrdiny a dokázala se do nich vcítit. Kniha mě hodně vtáhla a měla jsem pocit, že jsem přímo ve Francii a v Irsku... jako bych viděla vše před sebou.
Pozor, příspěvek obsahuje SPOILER
Ze začátku jsem si myslela, že knihu ohodnotím velmi kladně, nápad s takovým přetechnizovaným domem, záhadným architektem, vraždou z minulosti, pohřbenou manželkou a synem přímo někde v domě se mi hodně zamlouval.... Pak se mi dokonce i docela líbilo, že Emma byla chorobná lhářka a všechno si jen navymýšlela.... to bych ještě brala. Ale to, že špatný byl nakonec Simon, to jsem tedy nepobrala vůbec. Hlavně jak by se vůbec mohl napíchnout do tak super bytu, který byl skvěle technicky zabezpečený? Nedávalo to moc smysl.... A pak se nakonec nevyšetřovalo ani jeho úmrtí.... v bytě zemřou 2 lidi stejným způsobem a ani se to nevyšetří?
A ani smrt Edwardovy první ženy a dítěte nebyla kdoví jak vysvětlena....
Začátek skvělý, konec už takový úspěchaný, nedotažený....
A máme tu další skvost! Opravdu zatím nejde Cartera hodnotit méně než 5 hvězdičkami. Na začátku jsem měla pocit, že mě tento díl až tak bavit nebude, ale pak se to pořádně rozjelo a ke konci jsem knihu opět nemohla odložit.
A i zde opět důkaz, že zlo plodí vždy jen zlo....
Druhý díl ze série Roberta Huntera mnohonásobně předčil první díl (Dvojitý kříž)! Velmi kvituji taky kraťoučké kapitoly, kniha se mi tak čte mnohem lépe, protože čtu většinou ve vlaku při cestě do práce a nesnáším, když musím skončit uprostřed kapitoly a vystoupit.... je to pak takové useknuté.
---------SPOILER---------
Kniha je jen důkazem, že každé zlo šíří zase jenom zlo a tak dál a dál a šíří se to jako virová infekce. V podstatě mi vraha bylo v určité fázi knihy dokonce i líto. Nedovedu si představit, že bych celé dětství prožívala takové peklo.... doma šílená rodina, alkoholismus, týrání... a pak se nemůže vlastně obrátit ani na žádné kamarády, u kterých by se vypovídal, vyplakal... najde zase jenom zlo, šikanu a ponižování.... a když už najde jediného člověka, kterého miluje, který mu rozumí a se kterým může sdílet konečně nějaké pěkné zážitky, tak o něho přijde... Šílené! Neumím si to představit a jsem šťastná,že jsem zažila krásné dětství a přála bych to každému... Nejhorší na tom je, že ač kniha byla smyšlená, takové věci ohledně šikany, domácího násilí, zneužívání dětí se dějí dnes a denně všude kolem nás..... to je asi to nejděsivější.
Konečně pořádný thriller podle mého gusta s velmi napínavým dějem a brilantním popisem obětí i místa činu.
Nějaké výtky se najdou, např. to, že oba detektivové neustále používají slovo "jejda" :D To mi přišlo až komické, ale zřejmě je to otázka překladu.
Kdo je pachatel, jsem tak nějak začínala tušit poměrně brzo, ale stejně to na kvalitě knihy neubírá a dávám 5 hvězdiček.
Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Četla jsem na ni velice pozitivní ohlasy, čekala, že to bude něco šíleného, děsivého, něco, z čeho ani nebudu spát... Ale nakonec to pro mě bylo jen téma, které už jsem viděla xkrát zfilmované nebo o něm četla xkrát v knihách. Na druhou stranu bych měla vzít ale v potaz to, že autor napsal knihu v roce 1963 (snad se nepletu), takže v té době to asi musela být naprostá novinka a příběh musel budit u čtenářů zděšení. V dnešní době už se bohužel dějí takové šílenosti (nebo se o nich možná spíš více mluví), že dnešního čtenáře příběh jen těžko vyděsí.
Tolik smutku, citu, dojetí na pár stranách textu. Smutné, ale zároveň tolik pravdivé.
Knihu jsem právě dočetla a musím říct, že to pro mě bylo příjemné zpestření mezi všemi těmi psycho- nebo krimithrillery.
Mám pocit, že bych měla ještě dnes sbalit batoh a vyrazit zdolávat kopce. Ač byla kniha ve své podstatě vlastně hrozně smutná, přesto z ní nemám pocit nějaké sklíčenosti, ale naopak se cítím opravdu nabuzeně a plná odhodlání, že člověk dokáže cokoliv, jen musí chtít a nepolevit.
A musím říct, že mě téma zaujalo natolik, že jsem si začala vyhledávat různé takové treky a začala jsem sledovat i blogy nebo youtube kanály zaměřené na cestování.
Kniha byla hodně napínavá, bavila mě a přečetla jsem ji na mě bleskovou rychlostí (za 2 dny), mám tyto překvapivé konce moc ráda.
Na druhou stranu si ale říkám, že už začínají být tyto psychologické thrillery jeden jako druhý.... Dívka ve vlaku, Balíček, Dřív než půjdu spát, Za zavřenými dveřmi.... a teď Žena v okně. Všechny tyto knihy mi přijdou poměrně dost podobné. Přesto je my čtenáři ale stále vyhledáváme a stále nás baví.
Jedna z těch strašidelnějších ze série Stopy hrůzy, a to i po letech :)
Nějak přesně nevím, co ke knize napsat nebo jak ji ohodnotit. V podstatě skoro celou knihu jsem nechápala, co se vlastně děje a kdo je tady blázen (chvílemi jsem měla pocit, že nejspíš já :D).
Ale ano, Fitzek tohle prostě umí! Každá kapitola končí nějakou šokující větou, která vás nutí číst dál, téměř celý děj pořádně nechápete, co se děje a pak vás na konci čeká takové rozuzlení, že vás to posadí na zadek!
Knihu bych v nějakých 15 letech asi ohodnotila mnohem lépe, teď už mi ale příliš strachu nenahnala. Jinak pro mě ale vzpomínka na dětství, kdy jsem Stopy hrůzy četla v jednom kuse.
Knížka měla skvělý námět, ale připadalo mi, že byla psaná velmi plytce a povrchně, nešla do hloubky, mohla zde být mnohem lépe propracovaná psychologie jednotlivých postav.... Měla jsem pocit, že se něco začíná dít a pak se to hned utnulo a šlo se k něčemu jinému.
Nicméně konec zůstal hodně otevřený, takže si zřejmě přečtu i další díl. Postavu Edwarda jsem si velmi oblíbila a byla bych ráda, kdyby se i v druhém díle ukázal.
Knihu jsem objevila v knihbudce u nás na vlakovém nádraží. Stopy hrůzy jsou obecně vzpomínkou na mé dětství, takže jsem si přečetla s velkou chutí :) Knížka patřila asi k trošku slabším ze série, přesto jsem měla radost, že se mi dostala do ruky.