Verunka289 komentáře u knih
Kniha byla ze začátku strašně rozvleklá a až ta do půlky jsem měla pocit, že se tam vlastně nic neděje... Hlavní postava Quincy mi byla strašně nesympatická, a to teda vydrželo až do konce. Jelikož mám thrillerů načtených už docela dost, pachatel mě vlastně vůbec nepřekvapil a tak nějak jsem si i myslela, že by to mohl být on/ona.
Ačkoliv romantické příběhy téměř vůbec nečtu, teď jsem na něco takového měla vyloženě "chuť". Příběh byl samozřejmě předvídatelný od začátku až do konce, ale na druhou stranu jsem ani nic jiného nečekala. Hlavní postavy mi byly sympatické a prostředí Kodaně a kavárny jsem si vyloženě oblíbila.
Poslední díl teda rozhodně není tak pohádkový jako ostatní příběhy, pro děti mi možná přijde docela složitý. A teda ten konec mě docela rozsekal... to jako vážně?
Příběh byl zase trošku jiný, ale líbil se mi. Bavila mě hlavně část s obry a s Podzemí.
Jeden z těch lepších dílů celého cyklu Letopisů Narnie. Moc mě bavila plavba mezi jednotlivými ostrovy, navštěvování stále nových míst. Ostrovy jsem si reálně představovala, rozhodně to hodně vzbuzovalo moji fantazii.
Pro mě překvapivě poměrně dobrá česká detektivka. Od autorky jsem dosud nic nečetla, ale po této knize se chystám i na další kousky. Je moc milé zpestření, když po všech těch norských, švédských, dánských detektivkách si člověk může přečíst i něco od českého autora a v knize poznávat lokalitu a taky se orientovat v českých jménech.
Knížku jsem jako dítě nikdy nečetla, i když jsem vlastně vždycky hrozně chtěla a v knihovně kolem ní neustále chodila. Letos se mi ji podařilo přečíst díky knižní výzvě a jsem tomu nesmírně ráda. Řekla bych, že jako dospělá jsem ji ocenila daleko lépe, než kdybych ji četla ještě jako dítě. V uspěchané době, kdy člověk vstane, jede do práce, 8 hodin maká, jede z práce, musí nakoupit, navařit, poklidit, se velmi rád přenese do čisté a bezstarostné krajiny Alp. Jak já se tam viděla, jak běhám po kopcích se zvířaty a sbírám kvítí!
Po knížce Lev, čarodějnice a skříň pro mě docela zklamání a celá první půlka knihy mě nudila. Zajímavé to začalo být teprve v okamžiku, kdy jsme se dostali do Narnie. Tam už byl svět opět v pořádku :)
Ke knize jsem se dostala díky podcastu s Josefem Klímou - České podsvětí. Knížka je taková útržkovitá, každá kauza je jen lehce nadnesena, ale pro nějaké hlubší pochopení je pak potřeba si podrobnější informace ještě dohledávat, což mi vlastně vůbec nevadilo, naopak mě bavilo pátrat na internetu a pročítat si podrobně jednotlivé případy.
Minier v mých očích trošku ztrácí šťávu a knížka je zbytečně rozvleklá. Jen doufám, že se zas v dalším díle záhadně neobjeví Marianne...
Knihu jsem četla až jako třetí v pořadí (nejdříve jsem četla Lev, čarodějnice a skříň a pak Princ Kaspian) a pokud bych měla porovnávat, byla pro mě slabší a méně napínavá než dva již přečtené díly. Na druhou stranu jsem se ale dozvěděla o vzniku Narnie, o čarodějnici i původu skříně, takže za to jsem ráda.
Na začátku mi trošku trvalo se začíst, což u Backmana nebývá zvykem, cca po 100 stránkách ale zase starý dobrý Backman :-) Za pokračování jsem byla moc ráda, zajímal mě osud Benjiho, Amata... krásně se zde zase rozvinuly příběhy jednotlivých postav. Asi by mě ani další díl neurazil :-)
Backman je vždy sázka na jistotu. I když je zvláštní, že zrovna této knize (sérii) jsem se docela dlouhou dobu vyhýbala, protože jsem měla strach, že mě tady Backman zklame, že to budou nějaké žvásty o hokeji (aby nedošlo k mýlce, na hokej koukám ráda, ale číst bych o něm asi nepotřebovala). Ale tato kniha o hokeji vlastně vůbec není. Je to kniha o týmovém duchu, o přátelství, o závisti, zklamání, strachu, bolesti. Je to kniha o bezmezné lásce rodičů k dětem, o takové lásce, která nevidí nebo spíš nechce vidět chyby, o neschopnosti přijmout porážku.
Tento díl byl o něco napínavější než Lev, čarodějnice a skříň, připadalo mi to takové trošku dospělejší.
Hru o trůny jsem zatím nečetla, takže nemám souvislosti. Za mě byly povídky milé, ale rozhodně nic napínavého, od čeho bych se nemohla odtrhnout. Ve velkém množství postav jsem se bohužel docela ztrácela.
Letopisy Narnie jsou už dlouho dobu na mém seznamu, konečně tedy nadešel ten správný čas. Kniha Lev, čarodějnice a skříň je psaná hodně jednoduše, ale je to logické vzhledem k tomu, že je určena pro děti a mládež. Přesto ale má své kouzlo a myslím si, že i v každém dospělém člověku je kus dítěte a je fajn ho občas probudit :) Určitě přečtu celou sérii a kouknu i na filmové zpracování.
(SPOILER) Knížka mě na začátku strašně nudila, ale nejsem z těch, kteří knihu hned odloží. Nakonec jsem se přece jen začetla, ale celý děj byl až moc předvídatelný.... co bude napsáno v dopise jsem tušila hned od prvních stran a podle mě to musí dojít téměř každému. Dějová linka Tess, Felicity a Willa mi přišla tak trošku navíc.... tam byl pro mě asi jediným zajímavý bodem Connor :D
Od autorky jsem četla už i Sedmilhářky a nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to vlastně hrozně podobné... Sydney a Melbourne jsou tady v podstatě vykresleny snad jako nějaká vesnička, kde se všichni znají, alespoň tak to na mě působilo.
Backmana miluju, ale tato kniha mě až tak nezasáhla. Myslím si ale, že je to prostě a jednoduše tím, že zatím nemám děti. Mít synka, asi to hodnotím úplně jinak :)
Opět dokonale propracované, napínavé, dotažené do posledního detailu. Pecka! U Cartera mám vždy jen problém s tím, že v určitých fázích vlastně s vrahem i sympatizuji.
S Backmanem člověk nikdy nešlápne vedle. Krásný příběh o životě a smrti, o hodnotách lidského života... nechápu, jak to autor dělá, že mě vždycky tak rozseká.