Veve721 komentáře u knih
Znáte taky ten tragický pocit, když dočtete naprosto úžasnou knihu? Bojíte se, že další čtená kniha už prostě nemůže být TAKHLE dobrá... Přesně takhle jsem se cítila po poslední stránce Domu soli a smutku.
S retellingy se v posledních letech doslova roztrhl pytel a na pultech knihkupectví najdeme nekonečné záplavy Sněhurek a Popelek. Je to už trochu nuda, ne? Erin Craig ale sáhla po pohádce, která není tak masivně profláknutá - "roztrhané střevíce" bratří Grimmů vypráví příběh dvanácti sester, které se každou noc vytrácí z panství, aby tančily na magických plesech. Jedna ze sester ale začne mít podezření, že se za jejich nočními výlety skrývá něco temného. Obzvlášť, když se po chodbách panství prochází duchové...
Originální předloha ale není jediným důvodem, proč tuto knihu milovat. Kterýkoliv autor by na motiv této pohádky dokázal napsat dobrou knihu, ale Erin Craig posunula příběh o level výš. Zkombinovala temnou atmosféru a dokonalou práci s charaktery. Na první pohled kladné postavy skrývaly nepříjemná tajemství, naopak záporákům se dalo porozumět. Hlavní hrdinka byla skvělá, chytrá a rychle si mě získala. Přestože má kniha slušných 400 stran, žádná kapitola nebyla jen vycpávková. Všechna ta nečekaná odhalení, akce a napětí! Nedokázala jsem se od čtení odlepit a po zavření knížky jsem byla smutná, že už je konec. Kéž by šlo o sérii a já se mohla těšit na další díly, ale jde o ukončený stand alone román. Škoda. Dokázala bych si představit ještě další dobrodružství hlavní hrdinky, obzvlášť podle poslední kapitoly, která si pár stran navíc rozhodně zasloužila. Navíc ten svět! Autorka vykreslila různá náboženství, magická místa, květiny, národy,... Ráda bych se o nich dozvěděla víc, než kolik se vejde do jediné knihy.
Rozhodně jde o jednu z nejlepších knížek, které jsem četla. Neskutečně mi sedl autorčin styl psaní, charaktery i příběh. Líbila se mi temně gotická atmosféra s hororovými prvky, i originální svět, který autorka vystavěla. Opravdové překvapení a klenot současné fantasy.
Dystopie jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů. Zobrazují možné děsivé scénáře budoucnosti lidstva, ale také vybízí k přemýšlení. Kosec přináší svět, ve kterém lidé s pomocí vševědoucí umělé inteligence porazili smrt. Hrozba přelidnění si ale vyžádala vznik nové profese - kosce (česky Smrtka). Někdo přece musí zastoupit matku přírodu a udržet lidskou populaci ve snesitelných číslech...
Na tuto sérii jsem se mimořádně těšila, ale zároveň jsem se bála, že mě má přehnaná očekávání zklamou. Chvíli mi trvalo nabrat odvahu a knížku otevřít. Kdo už ale Smrtku četl, ten ví, že nebylo proč se bát. Neal Shusterman je výborný autor, který dokázal napsat čtivou dystopii s perfektně vystavěným světem a sympatickými (přesto uvěřitelnými) hlavními hrdiny. Zároveň beletristický YA příběh proložil deníkovými zápisky kosců, které cele dílo posunuly o level výš. Nabídl čtenářům filosofické otázky, nad nimiž mohou dále přemýšlet.
Jediné negativum jsem viděla ve vztahu hlavních protagonistů. Chápu, že láska je častým důvodem vzpoury mladých hrdinů v YA literatuře, tady mi to ale celé přišlo jaksi nasílu natlačené. Navíc to vůbec nebylo třeba. Citra s Rowanem mohli být jen přátelé a závěr by to nijak nezměnilo. Prostě mi přišlo, že autor pouze podlehl módnímu trendu YA literatury, kdy se do sebe musí hlavní hrdinové okamžitě osudově zamilovat, i když to pro vývoj příběhu vůbec není potřebné. Škoda.
Přestože mi vztah hlavních hrdinů přišel plochý a nadbytečný, nijak to nezměnilo můj názor na knihu. Jde o jedno z nejoriginálnějších a nejzajímavějších dystopických děl, které jsem četla a rozhodně se těším na další díly. Nejde totiž jen o chytlavý příběh pro mladé čtenáře. Kosec má přesah, který z něj dělá něco víc. Osobně bych ho zařadila do 'must have' poličky každého milovníka sci-fi literatury.
Když jsem si pročítala hodnocení jiných čtenářů, překvapilo mě, že je podle velké části z nich tato kniha slabší než předchozí díly série. S tím nemůžu souhlasit. Dokonalou jedničku sice z trůnu nesesadila, ale bylo to jen o chlup. Dle mého názoru (těsně) druhá nejlepší kniha série 'Again'.
Líbilo se mi snad úplně všechno: sympatičtí hlavní hrdinové, jejich noční dopisování, napínavé rodinné drama i hledání vize vlastní budoucnosti. Co ale chválím nejvíc, tak to absenci pubertálních hádek, které by se k Nolanovu věku vůbec nehodily - jsem proto moc ráda, jak autorka zpracovala jeho charakter. Stejně milým překvapením pro mě byla ženská protagonistka Everly, která v předchozích dílech působila trochu nudně, skrývalo se v ní ale mnohem víc, než se na první pohled zdálo. Závěr samozřejmě nebyl velkým překvapením (jak tomu u romanťáren většinou bývá), ale líbil se mi.
Jediné, v čem byl první díl série o drobek lepší, je humor. Ač jsem se i tady párkrát zasmála a Nolan byl neskutečný sympaťák, Kadenovy sarkastické poznámky prostě trumfnout nedokázal. Nevadí, i tak jde o úžasnou knihu, kterou můžu jen a jen doporučit. Rozhodně si plánuju pořídit i poslední díl a zároveň si celou sérii kdykoliv v budoucnu ráda znovu přečtu. Přestože romanťárny zrovna nemusím, tahle série je výjimka. Mona Kasten prostě umí psát, což mi dokazuje zas a znovu.
Kdybych měla tuto knihu popsat jedním slovem, bylo by to 'divná'. Divný byl styl psaní, divná byla hlavní hrdinka a zvláštní jsou i mé dojmy ze čtení. Začátek byl velmi slibný a perfektně vybudoval temnou atmosféru, někde uprostřed však příběh začal ztrácet dech a příliš se soustředil na dětinské hádky hlavní hrdinky. V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že od negativního hodnocení už knížku nic nezachrání. Závěrečná třetina ale byla natolik překvapivá a dobrá, až jsem zaváhala.
Musím říct, že ač jde o knihu plnou protikladů a mnohým čtenářům se proto možná nebude líbit, mě potěšila. Je úplně jiná, než knížky, které jsem poslední dobou četla. Zvláštní a divná. Být divná ale není vždycky zle. Být divná znamená i být odlišná a svým způsobem jedinečná. A i když 'Lískový les' není pětihvězdičkovým literárním skvostem, má v sobě něco, co mě donutí časem se k němu znovu vrátit.
Dlouho jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Mona Kasten má jednoduše dar - umí psát zatraceně čtivě a její postavy působí jako živé. Vývoj charakterů je složitý a plný traumat, se kterými se vyrovnávají v souladu se svou povahou. Sawyer je tvrdým oříškem, nikoho k sobě nepouští a první polovinu knihy se jen nimrá ve svých pocitech nejistoty. Musím přiznat, že pesimistické vnitřní monology nejsou zrovna mým šálkem kávy - preferuju spíš veselejší pohled na svět. (Proto jsem si tolik zamilovala Allie z jedničky a proto mě mírně zklamala přecitlivělá Dawn.)
Druhá polovina knihy mě ale mile překvapila. Přibylo akce a pro mě bylo najednou těžké se od čtení odtrhnout. Zatímco první polovinu jsem četla tři dny, druhou jsem přečetla za jedinou noc. Závěr byl jednoduše skvělý. Zpětně hodnotím knížku velmi pozitivně, ač v mých očích nepřekonala 'Začít znovu', rozhodně byla lepší než druhý díl. Rovnou sahám po pokračování a doufám, že mě Everly s Nolanem nezklamou, protože jsou mými favority. Ne že bych od skvělé Mony Kasten jakékoliv zklamání očekávala. Jde rozhodne o to nejlepší, co může romantická beletrie nabídnout a já se k sérii v budoucnu určitě ještě plánuju vrátit.
Autor pro mě byl donedávna jen neznámým jménem, přestože jde o sci-fi velikána se slušnou základnou fanoušků. Jsem upřímně zklamaná. Skvělé nápady na sci-fi povídky byly pohřbeny nedostatkem literárního talentu a potřebou neustále upozorňovat na vlastní inteligenci. Ke všemu je autor neskutečný šovinista, který nechává všechny své ženské postavy znásilňovat, mlátit a urážet, aby nakonec dodal, že si za to mohly samy. Jediným světlým momentem pro mě byla poslední povídka "Pěkná Maggie Mincička", vyprávějící o duchovi prostitutky uvězněném v hracím automatu. Hlavní hrdinka měla alespoň špetku charisma a závěr povídky mě mile překvapil. Ale nic to nemění na faktu, že jsem se do čtení musela nutit a spoustu odstavců přeskočit. Dočíst toto dílo mi trvalo dlouhé 3 měsíce, co je na 200 stránkovou knihu fakt bída a dostatečně to vypovídá o tom, nakolik se mi líbila.
Někdy prostě víte, že knížka, kterou právě čtete, za váš čas nestojí. Že je zle napsaná, předvídatelná a naprosto neoriginální. Jste si vědomi toho, že by se vám neměla líbit. Jenže ona se vám líbí.
Naivní nevinná panna Tessa se zamiluje do potetovaného namachrovaného blbečka, který s ní celou knížku jen zametá. Klasické klišé. První díl série je vlastně 500 stran hádek, usmiřování, sexu a dalších hádek. Oba hlavní hrdinové jsou naprosto na facku a jejich vztah je absurdní. Souhlasím s tím, co vytýkají mnozí - není vhodné, aby si teenagerky braly za příklad něco tak toxického, jako vztah Tessy a Hardina. Oba chorobné žárlí, nevěří si (z dobrých důvodu), ošmatlávají se s jinými, nadávají si a psychicky se sebou manipulují. I když Hardin v tomhle vede, ani Tessa není bez viny s jejím permanentním vyhrožováním rozchodem či předhazováním jména bývalého. Tohle prostě není romance, o které byste měli v nocích snít...
Přestože jsou hlavní hrdinové neskuteční idioti, zápletka je plochá, sexuální scény trapné a konec předvídatelný, nedokážu dát horší hodnocení. Vím, že by se mi kniha neměla líbit, jenže já ji přeletěla jedním dechem. Přišlo mi, jako bych četla svůj deník z doby, kdy mi bylo 16. Bavilo mě prožívat s Tessou její trapná soukromá dramata a líbilo se mi, jak uvěřitelně autorka dokázala vystihnout pocity hormony zmítané puberťačky. Je mi úplně fuk, jestli jde o Wattpad či fanfikci na zpěváka, který mě nikdy nezajímal. Hodnotím pouze svůj dojem ze čtení. A ač nedoporučuji knihu vám ani vašim dětem, mně se líbila. Další díl si určitě přečtu. Jen doufám, že ve vývoji charakteru dojde k drobnému posunu...
Budu se opakovat, protože to zmiňuju pravidelně u každého dílu této boží série, ale pokud se necítíte stáří na magický svět Harryho, tak vás nadchne i elfka Sophie, protože její příběh je neméně epický a kouzelný.
Když si myslím, že tahle série už nemůže být lepší, další díl mě vždy vyvede z omylu. Je mi vážně líto, že neexistuje vyšší hodnocení než plný počet - kdybych mohla dát šest hvězdiček, udělám to. Autorka plně využívá svůj potenciál, ať už mluvíme o do detailů promyšleném magickém světě elfů, neskutečné čtivosti, sympatické hlavní hrdince anebo o zápletce, která vás ani ve třetím díle nezačne nudit. Záhada je odkrýváná postupně, přičemž čtenář nemá pocit, že by byl děj zbytečně natahovaný, právě naopak. Ve víru neustálých překvapivých odhalení a nových vodítek je neustále nucený natěšeně očekávat pokračování série. Já se teda čtvrtého dílu nemůžu dočkat. Doufám, že bude přeložený brzo, protože se mi Sofiin svět jen těžko opouští. Potřebuju nášup!❤️
Chápu, že tato kniha nemusí ulahodit všem. Autorka místy zacházela do přílišných podrobností ohledně architektury, názvů ulic nebo politické situace, zároveň se některé repliky v textu opakovaly. Ale mně nevadilo dozvědět se více o napjaté politické situaci maďarsko-slovenského pohraničí, naopak to v mých očích knížku odlišilo od jiných podobných. I když samozřejmě chápu, že v případě Violčina příběhu muselo být pro některé nedočkavější čtenáře těžké prokousat se doplňujícími informacemi, když tolik toužili vědět, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. I pro mě bylo místy těžké vydržet a neprolistovat se na konec. Někteří kritici také vytýkali, že podle názvu očekávali více Mengeleho, ale na mě ho bylo v příběhu až až. Navíc šlo o skutečný příběh, takže nevím, zda je fér přát hlavní hrdince víc hrůz, než kolika musela být svědkem.
Ve výsledku je úplně jedno, zda se některé repliky opakovaly anebo jestli se dalo něčeho ubrat či přidat. Hodnotím knihu jako celek a Violčin příběh byl dechberoucí. Líbily se mi jak kapitoly jejího šťastného mládí, tak závěr knížky, který mě totálně rozbrečel. (A to nejsem žádná citlivka, jenže dozorce Hanz a jeho balíčky od červeného kříže... A pejsek Bundži... Kdo četl, ten ví. ❤️) Dlouho mě kniha tak hluboce nezasáhla. Vzhledem ke spoustě informací, které Mengeleho dievča nabízí by byla vhodným adeptem pro čtenáře začínající s touto tématikou a rozhodně bych ji ráda jednou viděla i zařazenou ve školních osnovách, kam podle mě rozhodně patří.
Nejsem fanoušek povídek. Obecně existuje jen velmi málo novel podobného rozsahu, které by mi dokázaly vyrazit dech. Panicové se mezi ně bohužel neřadí. Jde spíš o jakýsi bonbónek pro skalní fanoušky Cizinky, který neurazí, ale ani nenadchne. Povídka sama o sobě je příliš krátká a působí ploše - charaktery nemají dostatek prostoru k rozvoji a nemůžu ani říct, že by mi za ten krátký čas stihly přirůst k srdci. Možná kdybych četla Cizinku, užiju si povídku víc.
Na druhou stranu jsem si právě díky své neznalosti více užila zbývající část knížky. Je mi jasné, že ze strany autorky šlo hlavně o reklamu na její hlavní dílo a taky chápu, že to mnohým čtenářům mohlo vadit, protože jim vlastně bylo vnuceno to, co už jednou četli. Pro mě to ale bylo první seznámení, takže jsem byla nadšená. Jen jsem se utvrdila v tom, že si Cizinku musím rozhodně přečíst.
Ve výsledku hodnotím knížku jako průměr. Má jistě chybičky a chápu ty, kteří ji kritizují. Zároveň se však nedá říct, že by byla úplnou pohromou. Podle mě je nejvhodnější pro ty čtenáře, kteří byli (stejně jako já) vůči fenoménu Cizinka doteď imunní. Netřeba hned kupovat 1000 stranový první díl - stačí si pořídit tuto novelku, při které zjistíte, zda je autorčina tvorba vaším šálkem kávy. Mně si získala. Pokud už ale máte Cizinku přečtenou, investovala bych být vámi radši do nějaké jiné knížky.
Jak už jsem napsala v recenzi na první díl této duologie, je to taková má guilty pleasure. Přestože jsem "Kinga" zhodnotila jako průměr a měla jsem jisté výhrady k nadměrnému množství vulgarismů, nedokázala jsem odolat druhému dílu. A to je dobře, protože Tyran předčil mé očekávání.
Už u prvního dílu jsem vychvalovala čtivost a skvělou dynamiku děje, díky které stránky miznou pod rukami závratnou rychlostí. Druhý díl je ve všem lepší než jednička. Je čtivější, akčnější a pokud se nepletu, tak i o drobek méně vulgární (i když je pořád z čeho ubírat ). Líbila se mi práce s charaktery, obzvlášť v případě Doe. Její bezradnost byla uvěřitelná a děsivě skutečná. King lehce upustil od své citlivé stránky a byl opět tím sexy tvrďákem, o kterém chce ženská číst. Závěr byl sice pohádkově nereálný, ale nic jiného od daného žánru ani nemůžeme očekávat. Tahle knížka měla prostě jiskru. Nehledě na určitou předvídatelnost mě Tyran sprostě schmatnul za vlasy a nutil číst až do konce. Romantickým dušičkám, které jsou tolerantní vůči sprostým slovům určitě doporučuju. Samozřejmě má svá slabá místa jako každá romanťárna podobného ražení, ale zároveň je nakažlivě chytlavá. Jediné, co musím opravdu vytknout, je to, že není první a druhý díl vydávány spolu jako jedna kniha. Ani jeden se bez toho druhého nedá číst a rozhodně bych nikomu nepřála čekat na překlad Tyrana tak dlouho, jako já...
Když jsem se přihlásila do štafety, nečekala jsem, že mi přijde knížka, která se mi už roky válí nepřečtená v knihovničce. Bylo to velké překvápko, když jsem rozbalili balíček a našla tam právě Antibohyni.
Příběh měl vážně potenciál. Řecká mytologie byla dobře využita a líbil se mi nápad s umíráním bohů, kdy se autorka nebála ani brutálnějších krveprolití. Scény s nafouknou Athénou a vtipálkem Hermem byly super. Na druhou stranu Kassandřiny kapitoly mě nebavily. Chovala se jako malé dítě, pořád jen kňourala a všechno rozebírala, což bylo otravné. Taky mě nebavilo číst o jejím rande, školním večírku nebo fotbalovém zápase, ve spojení s antickými bohy to vůbec nefungovalo. Kdyby se děj soustředil jen na božskou partu, hodnotila bych mnohem výš, protože ten nápad měl vážně něco do sebe. Takhle mi přišlo, že jsem na Antibohyni prostě moc stará. Mladším čtenářům by se ale mohla líbit, protože i mě by se před nějakými deseti lety fakt líbila. V sérii už sice neplánuju pokračovat, ale vyzkouším jiný autorčin výtvor, který bude vhodnější pro mou věkovou kategorii. Nápady má dobré a zaslouží si dostat ještě šanci.
Jde o skvělou knihu s úžasným nápadem, dokonalou grafickou stránkou a nápaditou zápletkou, která potěší každého správného sci-fi fandu. Mně potěšila. Gemina je čtivá, akční a místy i příjemně vtipná. Jen v mých očích nedokázala překonat Illuminae.
Možná je to tím, že mě víc baví fikce o smrtelných chorobách, než o vetřelcích. Nebo mi Kady přišla o kapičku sympatičtější, než Hanna. Anebo třeba proto, že druhý díl obsahoval mnohem více přepisů záznamu kamer než první díl a tím pádem se více přibližoval klasické beletrii... Jednička byla naprosto dokonalá, dechberoucí, nepřekonatelná a nastavila prostě laťku až příliš vysoko. To ale nic nemění na tom, že je Gemina slušným pokračováním epické scifárny, která nemá v knižní sféře obdoby. Těším se na závěrečný díl série.
Tahle knížka byla silné kafe. Vážně zabiják. Při čtení mi připadalo, že moji hlavu opouštějí mozkové buňky a páchají hromadnou sebevraždu. Děj byl neskutečně plochý... Upjatá Ema ohrnuje nos nad všemi na večírku. Do upjaté Emy se zakouká perverzní úchyl. Ema je unesená, znásilněná a zjistí, že se jí to vlastně líbilo. Už není tolik upjatá. Pak ji ale znásilní podruhé a ona se rozhodne udat neznámého pachatele na policii...
Jakože cože?! Příběh byl jedná velká absurdnost, kdy se hlavní hrdinka dostávala do prapodivných situaci, na které reagovala naprosto neadekvátně. Mnohdy to vyznívalo, jakoby ani sama autorka neměla jasno v tom, co chce vlastně čtenáři sdělit. Chápu, že se od erotických románu neočekává příliš vysoký důrazu na dějovou linku. Musí obsahovat hlavně spoustu sexu a v tomto bodě si autorka svou povinnost splnila - máme tu věčně nadrženou paničku, kterou stalkuje úchylák s magickými postelovými schopnostmi. Nápad dobrý. Dost podobný polskému trháku '365 dní', který sklidil u ženského publika velký úspěch. Problém je v autorčině stylu psaní a absenci práce s charaktery. Jedinou vlastnosti postav je jejich hloupost. Hloupá je Ema, její kamarádka a dokonce i hlavní mužský antihrdina, který měl nejspíš vyznívat jako ďábelsky vychytralý (ale nepodařilo se).
Osobně jsem bohužel nenašla nic, co by mě na příběhu zaujalo. Díky malému rozsahu stran a většímu fontu písma jsem knížku přeletěla velmi rychle. Nedá se říct, že by se nedala dočíst. Dala. Ale nic ve mě nezanechala a z toho důvodu ji nemůžu s čistým svědomím doporučit. Je to prostě jen nenáročný kabelkový román se spoustou čuňačinek a pěknou obálkou.
Většinou se k přečteným knížkám nestíhám moc vracet, protože na mě v knihovničce čekají tuny nepřečtených, ale Illuminae je výjimkou. Čtu ho už potřetí a jsem pořád stejně nadšená.
Nepochybně vám tuto knižní bombu netřeba velmi představovat, protože se prohnala knižní sférou jako velká voda. Stala se revolucí v YA sci-fi a zaujala čtenáře po celém světě neobvyklou formou vypravování, kdy je děj vystavěn pouze skrz dokumenty, rozhovory, lékařské zprávy a přepisy záznamů z kamer. Přímo před našima očima se odvíjí napínavé vesmírné drama, v němž se tisíce lidí snaží utéct bojové lodi Lincoln, který vybombardoval jejich planetu. Hlavní hrdinka Kady využívá své hackerské dovednosti, aby se spojila se svým bývalým přítelem a odhalila temná tajemství ukrytá před zraky civilistů. Jako pozitivum jsem vnímala široký záběr témat, které autorské duo zpracovalo - výsledkem je úžasný mix všeho, co miluju. Prostředí mi připomínalo trilogii Loď mezi hvězdami, kapitoly o viru zase zombie filmy Světová válka Z a Den poté a problém s inteligentním řídícím systémem měl blízko k Červené královně z Resident Evilu. Přesto je knížka jako celek jedinečným originálem, který se vám vryje hluboko do paměti.
Fakt, že jsem Illuminae už dříve přečetla, nijak nezměnil můj názor. Naopak jsem se jen utvrdila v tom, že jde o výborné dílo, které je skvělé napoprvé i napodesáté. Zajímavý styl vyprávění sice zaujme na první pohled, ale knížka má i mnohé jiné kvality, skryté pod svým úchvatným provedením - sympatické hlavní hrdiny, zajímavou zápletku, napínavé dějové zvraty... Nakonec největším důvodem, proč dát Illuminae vysoké hodnocení je to, že těch 600 stran prolítnete jedním dechem. To si na knížkách cením nejvíc.
„Ve všech, kdo mlčí ke zvůli tyranie, umírá člověk.“ (W. Soyinka)
Žhavá novinka Ciel' je tím typem knížky, která ve mně po dočtení vyvolává protichůdné pocity. Hned po prvních kapitolách mi bylo jasné, že autorka píše přesně to, čemu já osobně zrovna nefandím - romanťárnu s velmi explicitními sexuálními popisy. Hlavní hrdinka Sabrina chce od chlapů jen to jedno, na vztahy nemá ani chuť, ani čas. Jejím cílem je dostat se na Harvard, stát se významnou právničkou a hlavně utéct od úchylného otčíma. Její ambiciózní plány ale naruší neodbytný sexy hokejista Tucker, se kterým neplánovaně otěhotní...
Knížku je pro mě velmi těžké ohodnotit, protože první polovina ve mně vyvolávala úplně jiné pocity, než ta druhá. Přiznám se, že jsem byla zhruba do strany 150 pevně rozhodnutá dát knize jen 2 hvězdy, protože mi připadá jako jedno velké klišé. Nejkrásnější holka na světě, která si není vědoma své dokonalosti a nevěří, že by ji někdo mohl upřímně milovat. Dokonalý chlap s gigantickou výbavou, kterou by záviděl i Hulk. Láska na první pohled (zásun). A hlavně nekonečné kňourání typu "nejsem pro něho dost dobrá, zničím mu život". Já od literatury očekávám trošku víc. Pak ale přišla druhá polovina. Jakmile se začaly řešit miminkovské věci, děj začal být svěžejší, ubylo trapného porna a přibylo vtipu. Stránky pod rukami mizely mnohem rychleji a já si s překvapením uvědomila, že se při čtení velmi dobře bavím. Autorka má opravdu úžasný smysl pro humor a je jen škoda, že plýtvá časem na absurdně trapné sexuální scény. Nebýt nich a plytkého charakteru hlavní hrdinky, Ciel' by měl hrdě nakročeno klidně i na plný počet hvězd. Takhle jde o zvláštní mišmaš trapného a úžasného. Při hodnocení nakonec vycházím čistě z průměru obou polovin. Tahle knížka zcela jistě stojí za přečtení, ale má i výrazné nedostatky. Pokud fandíte dramatickým romancím z vysokoškolského prostředí, určitě zbystřete - Ciel' je něco, čemu byste měli dát šanci. Vysoká literatura to rozhodně není, ale při čtení se nasmějete a skvěle pobavíte.
Třetí a zároveň závěrečný díl Třpytného dvoru (ve slovenčine Diamantový dvor) nebyl žádným překvapením. Richelle Mead opět zaválela a nadchla mě svou fantazií i úžasným stylem psaní. Tentokrát se na svět díváme očima cílevědomé Tamsin. Přestože v předchozích dvou dílech nedostala tolik prostoru jako zbylé dvě hrdinky, vyvážila to svou výraznou osobností. Trucovitá, tvrdohlavá a panovačná Tamsin. Je vážně nutné trápit se nad stránkami s takovou protivnou ženskou? Ano, je. Pokud váháte, zda vám její komplikovaný charakter nebude překážet, můžu vás uklidnit. Smaragdové more odhaluje velké tajemství, které Tamsin skrývá před kamarádkami i celým Diamantovým dvorem. Do nového světa přichází s cílem, k jehož naplnění potřebuje bohatého muže. Cesta se však nečekaně zkomplikuje, když její loď ztroskotá a dívky uvíznou v sektářské kolonii. Můžeme najít lásku tam, kde ji nehledáme a ani hledat nechceme? Bude Tamsin ochotná se pro lásku vzdát svých velkých cílů?
Stejně jako předchozím dílům, i tomuto dávám plný počet, přičemž třetí díl nebyl jen skvělý, byl ze všech tří úplně nejlepší. Nejen, že doplnil mezery v příběhu dívek, odhalil nám toho mnohem víc - tajemnou sektu Potomků, politické tahanice mezi původními obyvateli a kolonisty, ale zaměřil se také na postavení žen nového světa. Tamsin je silná inteligentní žena, která překoná vše, co jí osud hodí do cesty. (Správňácká feministka.) Nevěřím tomu, že to říkám, ale přirostla mi k srdci víc, než Adelaide s Mirou, a to i přes veškerou svou otravnou tvrdohlavost. Rozhodně doporučuju jak tuto knihu, tak i celou sérii, která velmi originálně zpracovává téma kolonizace Ameriky. Richelle Mead v mých očích nadále zůstává jednou z nejlépe píšících autorek a těším se na cokoliv dalšího z jejího pera.
Přestože jsem z trilogie Griša zatím přečetla pouze první díl a nebyla jsem z něho úplně uchvácena, neodolala jsem sáhnout po těchto temných grišovských pohádkách. Nelituji toho, protože byly naprosto dokonalé a jen mě utvrdili v tom, že netřeba nad autorkou lámat hůl.
Jde o sbírku šesti velmi netradičních pohádek, které se temnou atmosférou velmi podobají na tvorbu Bratří Grimmů. Inspirace klasickými pohádkami je zřetelná a sama autorka to ve svém závěrečném doslovu potvrzuje. Máme tu Jeníčka a Mařenku, malou mořskou vílu, cínového vojáčka, krásku a zvíře a pravděpodobně i červenou Karkulku. Zároveň jsou však tak neskutečně originálně pojaté, že mají se svou předlohou jen velmi málo společného. Stejně jako Ayama, hlavní hrdinka prvního příběhu, i autorka vypráví známé pohádky po svém, nespokojí se s tradičními konci a hledá si své vlastní. Jde o naprosto úchvatné dílo, které jsem si naprosto zamilovala - od obsahové stránky, až po tu vizuální, která je stejně okouzlující. Bavilo mě sledovat, jak ilustrovaný rámeček postupně přibýval a prozrazoval čím dál víc ze svého příběhu. Skvělý nápad. A nesmím zapomenout zmínit i dokonalou obálku... ❤️ Tohle dílo jednoduše nemá chybu. Je vyšperkované do nejmenších detailů a všichni lidé, kteří se na něm podíleli (od autorky, překladatele, až po grafiky) odvedli svou práci na maximum.
Já, jakožto věrný fanoušek žánru, okamžitě propadla kouzlu Trnité řeči a hltala každou stránku. Samozřejmě i pro mě byly některé pohádky jasnými favority a jiné o chloupek slabší. (Uchvátila mě "Čarodějka z Duvy" jakožto převyprávění perníkové chaloupky a nejméně si mě získala "Malá Kudlička", protože byla nejkratší, proto i nejjednodušší.) Ať už si ale oblíbíte kteroukoliv z pohádek, nezklamou vás ani ty ostatní. Jde o dokonale vyvážené dílko, které se mi vrylo pod kůži. Autorka si zaň zaslouží obdiv a místo vedle velikánů, jakými jsou Grimmové nebo Hans Christian Andersen.
Trilogie Griša rozhodně patří mezi díla, která vyvolala v knižní komunitě velký poprask. Jedni ji milují, druzí kritizují. Konečně jsem se k ní dostala taky a mé dojmy po dočtení prvního dílu jsou... No popravdě jaksi zmatené...
Jako hlavní problém vnímám to, že tahle knížka se prostě jen tváří jako klasická série, ale ve skutečnosti jde jen o jakýsi prequel nebo novelu, čemuž odpovídá i nízký rozsah stran. Málokterý autor dokáže vystavět plnohodnotnou epickou fantasy na 300 stranách, v tomto případě to nevyšlo. Děj je vlastně dost plytký - na začátku se dozvíme o existenci Trhliny, kterou může "opravit" jen hlavní hrdinka, která má jedinečnou moc přivolávat světlo. Následuje přesun do hlavního města, kde se učí používat svou schopnost a potom už jen utíkáme, utíkáme, utíkáme. Vlastně se nic moc neděje. Hlavní hrdinka neprochází téměř žádným vývojem (je pitomá od začátku až do konce), navíc je až neskutečně dětinská, ukňouraná a naprosto bez sebevědomí. (Například nechápu, jak může holka, která si celou dobu stěžuje, jaká je škaredá a průměrná, dostat hystericky záchvat, když jí příjde vylepšit vzhled Tkáčka - která je mimochodem výborná postava.)
Kdyby byla tato knížka prezentována jako doplňková novela, tak bych ji nejspíš dala vyšší hodnocení, ale na samostatnou sérii to prostě nestačí. Většinu času se vlastně nic moc neděje, hlavní hrdinka byla pěkně otravná a celkově mi přišlo, že jde jen o jakýsi úvodní nástin. Ocenila jsem využití ruských reálií, ale i toto pozitivum nebylo naplno využito - svět byl jen zlehka načrtnutý skrz pár měst, hor, Trhlinu, příšery z temnoty a bílé jeleny. Chtělo by to víc zajímavých míst a magických tvorů. Autorka má ve skutečnosti úžasný styl vyprávění, stránky rychle mizely pod rukama a těším se na další díl, který si určitě přečtu, ale i tak to nepromění krátkou novelu v něco jiného. Skvělým tahem by podle mě bylo, spojit všechny tři díly Grišy do jedné knihy. Samostatně Tieň kostí hodnotím jako lepší průměr, který sice nevyrazí dech, ale ani příliš nezklame. A obálka je naprosto boží! ❤️
"Niečo vo vás horí. Vidím to. Naozaj chcete byť anjel pomsty, ktorý napráva krivdy světa? Toto je spôsob, ako to dosiahnuť."
Po dočtení prvního dílu, který byl vyprávěn z pohledu utajené hraběnky Adelaide, jsem zatoužila okamžitě sáhnout po pokračování. A ani tento díl mě nezklamal, právě naopak. Divoška Mira je úplným protikladem něžné romantičky Adelaide z prvního dílu a stejně tak odlišný je i její příběh. Je plný akce, dobrodružství, špionů, tajných šifer, pirátů, nočních výletů a zakázaných pokušení.
Možná by někomu mohlo připadat nudné, číst jeden příběh dvakrát, jen očima jiné hrdinky. V tomto případě je to ale úplně odlišné od tradičních převyprávění jakými jsou např. Stmívání z pohledu Edwarda, kde se vlastně nedozvíme nic moc nového. Mira je úplně jiná než Adelaide - od povahy až po vkus na muže. Každá je svá a stejně tak i jejich osudy se (až na drobná propletení) vůbec nepodobají. Bylo zábavné odhalovat tajemství, která jedna před druhou pečlivě skrývaly a je skvělé, jakým způsobem autorka celou sérii Třpytného dvora uchopila. Richelle Mead má skutečný dar psaní a každá její kniha je klenot. Nemůžu se dočkat posledního dílu trilogie, který mi doplní poslední slepá místa v příběhu. ❤️ Nepochybuju, že ani u Tamsininy verze se rozhodně nudit nebudu.