Vidlička komentáře u knih
Miluju vtipné anglické spisovatele 19. století a pan Collins to jen potvrdil! Příběh je postupně vyprávěn několika postavami, což je od autora výborný nápad, který detektivku ozvláštní, a dává hrdinům možnost hlásit hrozný frky podle svého založení (což oni ale míní naprosto vážně). Příběh sám není moc nápaditý ani napínavý, což bylo možná autorovým záměrem, aby se právě čtenář mohl cele soustředit na krásně vykreslené figury a komičnost počínání jejich i celé jejich třídy té doby. Rozhodně vřele doporučuji těm, kteří se nechtějí nechat ani tak napínat, jako se spíš zasmát.
Jak mě poučil doslov, novelami se vine především Umělcův rozpor mezi životem uměleckým "neužitečným" a životem normálním "praktickým". Pan Mann by se asi divil, jakejma kravinama se lidi uměj živit dneska a nemaj z toho ani to nejmenší morální dilema! Ve své době určitě velmi "potřebný" autor, mému prostinkému mozečku ale bohužel moc nesedí psychologický styl. Respektuji a obdivuji, leč dále se asi nepustím.
Chápu, že dřív lidi tolik nekempovali u televize, ale pan doktor je opravdu stachanovec! Nejen, že stíhal dělat obvoďáka asi na půlce Československa najednou, ale ještě fotil, botaničil, lyžoval, turistoval, přepisoval a snad každý den v roce trávil povídáním u krbu s nějakou významnou osobností naší kultury! Zní to neuvěřitelně, ale jeho víra v budování lepších zítřků mu dozajista dala mnoho energie, aby to všechno správně socialisticky zvládnul!
A teď vážně. Samozřejmě obdiv ke každému lékaři, natož v pohraniční oblasti po válce. Já jen, že tam těch propagačních keců bylo docela dost, ale on tomu asi opravdu věřil. A co se týče vzpomínek, čekala jsem samozřejmě víc bulvárních drbů, kde co který umělec měl na těle nechutnýho atd., čehož se čtenář vzhledem k páně doktorově morálnímu profilu nedočká. Škoda, proto jen dvě hvězdičky, páč to bylo chvílema dost nudný...
Ale jeden velikán proslovil boží hlášku: "Jak se mám? Dobrý je to, jen to neškrabat, jak se říká." :-DDDDD
Bída s nouzí. V podstatě se mi líbily jen dve povídky - Potterův paradox a Stojící žena. Přisuzuju to tomu, že valná většina ostatních autorů byli Francouzi... No, holt neni u každé knížky posvícení...
To se holt pozná talent a inteligence:
12 let
Dříve jsem fandíval pro Spartu,
její jsem jméno měl vždy na rtu,
za každičkého počasí
chodil jsem na její zápasy.
Sedl jsem si vždycky až k lajně,
bych videl, jak bude hrát Braine,
a když on na branku střílel,
tehdy jsem radostí šílel.
Ach, co jsi to, Sparto, dělala,
že jsi mé naděje zklamala?
Dnes fandím výhradně Slavii,
mám radost, když Spartě nabijí.
Aktuální i dnes!!! :-DDDDDDDD
Poezie jde mimo mě, ale ráda čtu podobná vzpomínání. Pan S. psal o všech svých přátelích a známých, pokud si to jen trochu zasloužili, opravdu moc hezky. Ale nemůžu si pomoct, sám autor na mě působil, se vší úctou k jeho Nobelovce, jako nesympatickej nemehloidní vobšourník...
Stejně krásný jako první díl, možná i o trochu víc fotek.
Neuvěřitelný, kolik zajímavých osobností autor za svůj život poznal, a jak zajímavou osobností se sám stal! Plus kolik zajímavých událostí zažil. Zajímavý, prostě zajímavý...
Sem tam dobrý nápad a námět na přemýšlení, ale mě prostě připadal autorův styl psaní nudný... Neurazilo - nenadchlo.
Amatérština hrozná! Ale i přes to jsem chtěla vědět, jak to dopadne, a tak jsem dočetla, a nedokázala se přestat bavit tou příšernou dřevností, s jakou je knížka napsaná, takže aspoň jedna za snahu. Ale nemyslím to nijak zle, spíš úsměvně... Téma i nápad super, ale zpracování prosím do jiných rukou/pera...
Ke svému prvnímu setkání s Vančurou jsem si vybrala prý to "nejlehčí", co napsal. No a skutečně se ukázalo, že lyrika a poetika nejsou mými šálky čaje... Na Marketu budu muset ještě asi dozrát. Pro tentokrát "Neurazilo-nenadchlo", ale k páně Vančurovu umění chovám určitě úctu.
Krásný kapesní (formátem) průvodce (ale ne úplně ten typický) po Královské cestě. Bohužel pro mě autor popisuje hlavně architekturu atd., takže já postrádala nějaké historické zajímavosti, pikantnosti nebo legendy, proto jen 3*.
Jinak určitě vzít do ruky a vyrazit!
Krásné posezení u krásných fotek z krásné země...
Člověk neví, jestli se má smát nebo brečet, když se zamyslí nad tím, kolik je kolem něj "blouditelů", ale pak se chytne za nos a doufá, že mezi ně nepatří. Já se teda každopádně chlámala nahlas!
Tak to já můžu - chytré a vtipné. A semo tamo překrásné hrátky s češtinou. Moje první ale určitě ne poslední Křesadlo!
Děj zbytečně rozvleklý, postavy nesympatické, ale hlášky boží! Nejlepší byl samozřejmě Stanwood, který neomylně při každém vstupu do místnosti zakopl o koberec a něco schodil :-DDD.
Ačkoliv je pro britofila většina příběhů známá, najdou se přesto i neznámé zajímavé příběhy. Jen veliká škoda, že, protože vycházejí ze života, jsou povětšinou smutné...
Ale knížku doporučuji i pro neděti, kterým je asi primárně určena, jako krásné podvečerní čtení k čaji.
Pro někoho, kdo rád historickou literaturu super pomocná kniha. Nebudete už nikdy tápat v rozdílu mezi trebuchetem a katapultem.
Životopisné já ráda...
Příjemné čtení o báječném člověku a skvělém spisovateli :-)