Vikk
komentáře u knih
Náměsíčník
Lars Kepler
Saša a Lexa se nám zase jednou urvali ze řetězu! Typická Keplerovina. Hodně vražd, hodně brutality, hodně nelogické chování postav, hodně nesmyslů... A tentokrát to dotáhli fakt do extrému. Pravda je, že se to čte skvěle, napnutý budete, jak kšandy, a dočíst do konce to prostě musíte, i když si budete říkat, jaká je to hovadina. Takže na pobavení a odreagování dobrý.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Prvních pár stránek jsem se nemohla začíst, ale pak už dobrý. A prakticky od půlky už jsem u toho vlastně skoro pořád dojetím brečela. OK, dočítala jsem to s mírně pocuchanými hormony, ale stejně.... Nádherná knížka!
Tajné společenství
Philip Pullman
Úžasné čtení, úžasná kniha, pořád to ve mně rezonuje... Utrápena Lyra a nešťastný pantík, kteří k sobě hledají cestu, tak jako člověk v krizi hledá cestu zpátky sám k sobě... Kdo si v životě nějakou tou krizí prošel, bude nadšený... Nevadí mi, že hrdinové jsou již dospělí. Ba naopak. Lyra vyrostla, čtenář vyrostl s ní a autor toho umí využít a nabídnout mnohem, mnohem vím, než "jen" krásný fantasy příběh. Knížku jsem si zamilovala a nevím, jak vydržím, než vyjde poslední díl!
Jarní oběť
Anders de la Motte
Velmi podobné, jako podzimní případ, jen ten je ještě o chlup lepší.
Pán hory
Anders de la Motte
Velmi dobré, ale "Podzimní případ" se mi od tohoto autora líbil výrazně víc. Tohle už je na mě nějak trochu moc. Trochu moc mrtvol, trochu moc "divná" hlavní hrdinka, trochu moc nepravděpodobných náhod, trochu moc "velký macho hlavní vyšetřovatel" trochu moc "idioti jeho zaslepení nohsledi"... Ale čtení velmi zábavné. Doporučuju s čistým svědomím.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Nejlepší kniha tohoto žánru, kterou jsem za poslední měsíce, možná i roky, četla. Dokonale vykreslená atmosféra, hlavní hrdinka, která si Vás okamžitě získá na svou stranu, tragický poutavý příběh, který ukazuje, že vůbec není potřeba aby se to v krimi thrilleru hemžilo mrtvolami, obskurními vraždami a úchylnými monstry... Jen konec mě malinko zklamal, s podobným rozuzlením jsem se nedávno někde setkala... I když fakt je, že já toho v žánru přečetla tolik, že se těžko hledá něco, s čím jsem se nesetkala... O to větší plus, že mě nějaká kniha tak pohltila, rozsekala, dojala... Neuvěřitelný talent, tleskám pane de la Motte!
Henryho tajemství
Kristina Ohlsson
Průměrná detektivka s nesympatickým hrdinou, za vlasy přitaženou zápletkou a postavami, které (snad až na malou Bellu) jsou člověku téměř ukradené. Trochu jsem váhala mezi 2 a 3 hvězdami, ale je to čtivé, není to nuda, není to vyloženě průšvih... Za mě blbost, ale přecíst se to dá.
Ostrov
Samuel Bjørk (p)
Z celé série se mi tato líbila asi nejvíc. Pěkně čtení. Na Hitru se v létě asi zajedu podívat, když už budu poblíž...
Les v domě
Alena Mornštajnová
Strašně beznadějná, zoufalá a intenzivní knížka. Výborně napsaná. Jinak ale nepřináší nic nového a příběh je celkem o ničem. Je to fakt jen zmar a beznaděj. Vyhrocená až do extrému nakonec. Bylo mi z toho úzko, zvlášť, když si člověk uvědomí, že některé děti opravdu musí vyrůstat v podobných podmínkách.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Dobrá kriminálka. Ze začátku mi trochu vadilo, že mi nebyl sympatický nikdo z hlavních hrdinů, ale to se s postupujícími stránkami mění k lepšímu. Příběh zajímavý, vyšetřování taky, jen jsem před nedávnem četla knížku, kde byl pachatelem v podstatě stejný člověk, takže jsem ho odhalila až moc brzo. Už jsem těch skandinávských kriminálek přečetla ani moc no... Ale jinak doporučuju.
Zatmění
Jo Nesbø
Potkat se po letech zase s Harrym (a s Nesbem), bylo jako potkat po letech starou lásku. Na začátku jsem vážně byla skoro dojatá... Nesbo psát nezapomněl a Harry je pořád Harry - ten, kterého všichni (ok, možná spíš všechny ;-)) tak milujeme. Příběh je napínavý a čtivý, ale Nesbo se nám malinko začíná opakovat. Tedy opakoval se asi vždycky, možná až teď po té pauze a s odstupem jsem si toho teprve všimla... Ovšem včera jsem četla do půlnoci, dokud jsem nedočetla a to už se mi nestalo celkem dlouho. Plnou palbu nedávám, ale pořád je to čtivá, skvěle napsaná, napínavá, místy i vtipná a inteligentní detektivka, kterou většina čtenářů spolkne i s navijákem.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Je strašně zajímavé, že jsem z druhé strany zeměkoule, než autor, ale pocity, které popisuje při běhání, máme úplně stejné! Jako by mi viděl do hlavy. Běžci jsou prostě stejní všude na světe. Krásná představa, krásné úvahy, Murakami je podle mě úžasný člověk. Doporučuji číst až tak nejdřív kolem čtyřicítky, do té doby podle mě člověk některé úvahy nebude schopen docenit. Za mě paráda!
Clona
Samuel Bjørk (p)
Hodně podobné, jako všechny předchozí knihy série. Líbilo... Jenom nevím, jestli je správně, že vrahy v Bjorkových knihách nemá čtenář moc šanci odhalit (na základě nějakých racionálních vodítek). Podle mě je to špatně. Podle mě by vnímavější čtenář měl být schopen na vraha přijít, měly by mu být házeny drobečky, které by mohl nasbírat a říct si na konci: Ajó! (ať už vraha odhalí dříve, než detektivové, nebo později). A to Bjork nedělá a je to škoda, protože to jeho knihám ubírá na zábavnosti a na chytrosti.
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Trochu přitažený za vlasy, ale na druhou stranu, který detektivky nejsou... Četlo se dobře... Trochu mě mě mrzí, že ani Huldar, ani Freyja mi nejsou úplně moc sympatičtí.
Pavouk
Lars Kepler
Já nevím, já ty knížky od Keplera nějak nemusím a jejich vysoká hodnocení až tak moc nechápu.
Jediná, co se mi opravdu líbila, byla Svědkyně ohně.
Jinak už v Hypnotizérovi mi připadalo, že i inteligentní hrdinové se dost často chovali jako úplní idioti (ok, uznávám, že v těch extrémně vypjatých životních situacích možná člověk nejedná úplně racionálně, ale když už se čtenář pozastavuje a říká si: "ty voe, seš normální!", je to prostě divný).
U Pavouka je toto dovedeno do extrému, styl psaní mi těžce nesedí a navíc, překvapivě, po dlouhé pauze, kdy jsem Keplerovi knihy nečetla (myslím, že jsme skončila Písečným mužem, po které jsem si řekla, že už Keplera bylo dost, dokud jsem Pavouka nedostala od někoho k Vánocům...) mi přestali být sympatičtí i hlavní hrdinové. Nebo prostě - nejsou mi vyloženě nesympatičtí, ale jsou mi tak nějak jedno. Což je divný, protože zrovna Joonu jsem v prvních knihách fakt milovala. Možná je to tím, že autoři už skoro vynechávají vnitřní život hlavních hrdinů a jejich úvahy a zaměřuji se jen na popis násilí a brutality "alá filmový scénář".
Ne, prostě Kepler mi od Písečného muže už nesedí, i když nepopírám, že je to i nadále velice čtivé a napínavé, takže jsem to samozřejmě dočetla. A i proto dávám 3 hvězdy, i když s odřenýma ušima.
Emily Vichrná a rybí ocas
Liz Kessler
Čtu dětem (11 a 8 let) před spaním a moc je to baví. Takže co víc si přát? Ještě aby tak začaly číst sami, no:-D... Za sebe musím říct, že pokud je knížka jakž takž slušně napsaná, má nějaký příběh, sama jsem při čtení zvědavá, jak to dopadne, a neprotestuju, když děti kňučí, ať ještě čtu dál, myslím, že to asi znamená, že je ta knížka super. I když jsou tam zdlouhavé pasáže a příběh jako takový by sám o sobě vydal tak na 50 stránek, než na těch 216, co to má, líbilo se mi to.
Království
Jo Nesbø
(SPOILER) 99% knihy jsem byla nadšená. Strašně se mi to líbilo, nejvíc pasáže popisující zoufalou lásku hlavního hrdiny (protože tohle přesně jsem prožívala, číst to bylo dojemný, jako mi Nesbo četl myšlenky)... Ale ten konec mě tak neskutečně zklamal, že mi to pokazilo dojem z celé knihy. Třeba to ale někdo bude vnímat přesně naopak, takže mohu s klidným svědomím doporučit.
Letní smrt
Mons Kallentoft
Styl psaní je velmi zvláštní a úplně mi neseděl, dlouho jsem se proto nemohla začíst. Hlavní hrdinka mi minimálně dvě třetiny knihy vůbec nebyla sympatická, což mi čtení taky moc neusnadnilo... Nakonec se jsem se ale začetla a ve finále se mi to i docela líbilo. Taková průměrná detektivka prostě no...
Bestie uvnitř
Liselotte Hammer
Kniha sama o sobě je pro mě takový průměr. Jak zábavností, tak tím, jak je napsaná, tak i postavami, které taky ani nenadchnou ani neurazí. Dala bych ***, ale na **** to posouvá velmi zajímavé téma k zamyšlení. Nutilo mě to klást si otázky, jak bych se sama chovala v situaci nastíněné knihou, jak je to s právy pro všechny, s "braním spravedlnosti do vlastních rukou" apod. Jsou to otázky, na které SNAD nikdy nebudu znát odpovědi, protože kdybych je znala, znamenalo by to, že jsem se z blízka setkala s podobnými tragédiemi, jako lidi v knize a doufám, že to se nikdy nestane. I tak ale myslím, že je zajímavé si takové otázky klást, protože právě tyto úvahy jsou tím, co dělá lidi lidmi.
Dokonalá harmonie
Barbara Wood
Už jsem toho asi přečetla moc na to, aby mi ještě v dnešní době tahle knížka mohla připadat zajímavá. Možná kdybych četla v roce 1999 kdy byla vydána, ale teď už je to spíše úsměvné.
Neměla jsem ale co číst a tohle na mě vykouklo z knihovny, jako kniha, kterou jsem nikdy nečetla. Tak jsem se do ní dala...
No, strašlivě hloupoučké, předvídatelné a jednoduché. "Vraha" jsem odhalila ve chvíli, kdy se poprvé objevil na scéně. Taková červená knihovna s napínavou zápletkou, i když samozřejmě všechny ty IT popisy připadají člověku v roce 2022 spíše směšné.
Na druhou stranu - dočetla jsem to, příběh rodiny hlavní hrdinky a všechny ty obrovské zamilovanosti byly takové miloučké a osudové a člověku u toho bylo vlastně docela hezky, takže proč ne...
Na konci už jsme si ovšem připadala jako v Cimrmanovi: "Já nejsem strýc, jsem tvůj pravnuk! Ty nejsi moje dcera ale moje prateta" :-D :-D a tak dále...
No... co už. Aspoň jsem se zasmála!
