Damatto
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Hanu jsem četla před několika málo lety a její obsah mi zůstal hluboko v duši. Tragičnost celého příběhu je v tom, jak strašlivě moc je reálný. Život, který začína jak rozkvetlé louka v létě a končí smutným padáním podzimního listí. Kolik ale takových příběhů v době holocaustu bylo opravdových...
Měla jsem v životě to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině, moje děti se narodily do doby, kdy jsem se nemusela bát toho, že mi je z náručí někdo vytrhne a jejich dětská dušička bude někde o samotě bloudit neznámým, zlým světem. Moje návštěva Březinky a Osvětimi a sálu s dětskými botičkami a kufříky popsaným čísly mi přesto neodpověděla otázku PROČ...Jaké bytosti, byla-li to lidská bytost dělalo dobře takovéto neskutečně lidské utrpení....
Bible svatá
neznámý - neuveden
Bible, Kniha knih...člověk se k ní obrací, když mu přijde, že život už není k žití, když balancuje nad životem nad jeho smyslem. A
každy v ni najde to, co hledal. Povzbuzení, naději...I proto ji moje babička měla na svém místě a probírala i usínala s ní. Není to kniha na jedno přečtení, je to kniha k zamyšlení, kde i nevěřící najde to, co ho zaujme, uklidni a nastartuje do dalšího života.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ..Kniha, která zasáhne každého člověka, který má srdce tam, kde má být. Na první pohled naivní čtení o hodnotách, které by měly být tak automaticky na tom nejvyšším žebříčku ..o lásce k bližnímu, k věcem a žijícím bytostem. Pro děti těžce pochopitelná, pro dospělého, který už zná ty nejdůležitější hodnoty života však něžně depresivní. Každý člověk, ať už chtěně či nechtěně v životě někomu blízkému ublížil a pocit viny si nese sebou. Kniha je i o odpuštění, o tom, že chybovat je lidské a odpouštět je božské. Malý princ nám ze vzdálené planety donesl spousty dobra, chvíle, kdy se při čtení noříme do svého hlubokého JÁ , život nám svým během ukázal svoji konečnost a my bilancujeme. Nad konečnosti života, nad jeho smutky, ale i nesmírnou něžností a laskou, která nás všechny životem provází. Ať už láskou dětskou, partnerskou či rodičovskou. Každý dostane v životě tu pomyslnou růži ..a je jen a jen na něm, jak s ní naloží.
Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach
Jan Werich
Miluji pana Wericha a jeho knihy. Jeho moudra, podávaná s jistou ironií k životu. Měla jsem tu čest projít se jeho domem od sklepa po půdu a nasát kousíček jeho osobnosti, i když s patřičným projevem komerce a s prodejnou s odznáčky s jeho portrétem v přízemí jeho domu. Pan Werich pro mě zůstává symbolem moudra a jeho knihy symbolem něčeho , co se možná nedá nějak slušně vyjádřit... při vší úctě k němu, snad určité "neposranosti" v životě.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Knihu jsme četla před pár lety, kdy jsem o recenzích na zdejší databázi ještě nevěděla. Vrátila jsem se proto v čase a do knihy se znovu začetla. Před lety jsem od knihy odcházela s tím, že je to nesmírně krásná, čtivá a k zamyšlení hodná kniha. Nyní , po přečtení , se ve mně hádají pocity, zmaru, zloby ale i něhy a naděje. Irma, Edita, Kristýna.... Kdo na tom byl v životě lépe? Čí život se nepovedl a kdo za to mohl? Život? Osud? Irmu jsem litovala, Edita mě , přes počáteční sympatie naprosto odbourala a Kristýna? Ta ve finále mohla za co? Kniha o tom, že život dokáže nadělit spoustu lásky , krásy a štěstí , ale bere si za to i daň v nesmírné bolesti a krutosti. A lidem zbývá jen to, aby ho přežili a nějak to všechno vydrželi. Smutné, ale pravdivé. Tím, že jsem se právě dozvěděla, že se příběh skutečně odehrál, to ve mně vyvolává o to větší smutek v duši a jsem vlastně ráda za svůj stávající život - trochu hektický někdy až k zbláznění , ale přece jen klidný život se zdravými dětmi a vnoučaty. S nadějí, že vždycky může být lépe.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Tahle kniha vás přikurtuje do křesla a všechny vaše starosti, související s malichernostmi jako například že je rozbitá myčka, případně sušička a na účtu máte tak akorát na inkaso a na splátku na hypotéky, tak ty jsou vám na míle vzdáleny. Protože co prožila a se vztyčenou hlavou přežila hlavní hrdinka knihy Anna, k tomu dokázala vychovat a postavit do života děti a nesklonit hlavu před ničím a před nikým....Nechtěla bych žít její život, ale pokud byla nějaká takováto postava jako předloha ke knize, tak se před skláním s hlubokou úctou. Já bych padla před první větší překážkou a čert vem, co by po mě zbylo. ..
Bajkal-perla Sibiře
Bohumír Janský
Díky tomuto svazku se lze podívat až tam, kam nás srdce táhlo , ale život nám to neposkytl. Byl to sen mého otce, se podívat až tam, kde se ": vlní a šumí Bajkal " a já ten sen chtěla dotáhnout. Ej, stalo se, táta se tam již nepodívá, nebo možná už tam pomalu nahlíží , ale jinak nežli chtěl a tak si já tady s prstem na mapě a s tímto průvodcem, kterého jsem dnes vyštrachala v jeho starém psacím stole přemýšlím, jaké krásy světa nám sám život odpírá. Ale že tam musí být krásně....
Z lodiček do holin
Marcela Mlynářová
Slaboučká knížečka, která pohladí po duši. A cenu za statečnost, protože přestěhovat se sama do daleké samoty a ještě to umět podat s humorem , který rozesměje každou unavenou a smutnou dušičku, toť dílo k nezaplacení. V posledních dnech se mi dostala do rukou, vrátila jsem se s ní o pár let zpátky a našla v ní potřebný doping. Moc děkuji a rozhodně budu další autorčiny příběhy vyhledávat.
Martínkova čítanka
Eduard Petiška
Knihy pana Petišky pro děti, to je jedna velká radost. Můj syn ji dostal od svých prarodičů a dodnes vzpomíná, jak ji s dědou často společně četli. Já ji, jako už dospělá, četla dětem na spaní a dnes jsem se ke knize vrátila. Snad abych si připomněla, jak ten čas letí a nic se nedá vrátit zpátky a povídání pro děti nepodléhá žádným trendům doby. Za mě patří kniha do každé školky, kde děti usínají u televizních pohádek a tištěné knihy jim neříjí zhola nic.
Bídníci
Victor Hugo
Jedna z knih, ke které mě přitáhl a to doslova , můj tatínek. Nic nedbal na to, že jsem zrovna byla zamilovaná do Stanislava Rudolfa, podle něho mi četba románků pro dívky do života nic moc nadá. Osudy Jeana Valjeana zůstaly v mé čtenářské dušičce navždy a když jsem ji , jako dospělá dostala od otce k Vánocům i s věnováním , slzička ukápla a to nejedna. A dodnes je tato kniha ozdobou mé knihovny...
Takhle precizně vypracovanou knihu s pravdivou historií a dokonalým popisem charakteru lidí , kteří si svou nálož starostí, radostí, žalu ,bolestí a nadějí nesou celoživotně na svých bedrech-smekám před tímto dílem a jsem ráda, že jsem se nechala přitáhnout.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Po Aristokratce jsem se pustila do Deníku kastelána a rozhodně nebudu porovnávat neporovnatelné. Obě knihy byly napsány pro potěchu čtenáře a svůj účel rozhodně splnily. Tady jsem ocenila nádech hororu, který vám nedovolí se při čtení v posteli pohnout, protože... co kdyby náhodou...a lampička nad postelí svítí až do rána . Jinak jsem ji poprvé četla v domě plném lidí, kdy tříská výtah, hádají se sousedi a odkudsi hraje naplno televize a jinak v domě, kde jste jen v sami, široko daleko nikdo a cesta ve dvě ráno do koupelny se stává dobrodružstvím. Za mě bezva čtení na dovolenou- ale ne pod stan na samotě u lesa...
Dědečkův rok
Alois Bohumil Kohout
Jsou knihy, ke kterým se vracíte, protože je v nich něco skryto, něco co ve vás i po letech vzbuzuje pocity klidu a míru. Pro mě je to tato kniha. O dětství mého dědy, který mi knihu četl, když jsem já ještě neznala písmenka, Je v ní popsaná rodinná soudržnost, která se nerozpadne ani po odchodu nejstarší generace. Touha po tom, mít někde svojí rodinu, kam se člověk vrací , když rodiče, ta pevná spojnice rodiny, odejdou. Tak jednoduché a přitom tak těžké. Naši předci byli v tomto dalece před námi- uměli ocenit soudržnost rodiny, vážili si pospolitosti a ...prostě spolu žili...
Žítkovské čarování
Jiří Jilík
Kraj o kterém se v knize píše je mému srdci blízký, o Bohyních jsme jako děti jezdící na Moravské Kopanice v období prázdnin, kdy je všude slunce, rozkvetlé louky a pohoda léta slyšeli mnohé, báli jsme se už jen proto, že v 70 letech se o nich mluvilo jako o čarodějnicích, které jsme my děti znaly jen z pohádek. Až jako dospělá jsem si uvědomila jejich moudrost a lásku k přírodě a lidem. Víc takových Bohyň do současného světa... a bylo by dobře na světě...
Cujo
Stephen King
Setkání s Kingem, kdy jsem ještě nevěděla nic o jeho dalších dílech , mě zcela dostala do kolen. Knihu jsem četla v době, kdy jsem na ni měla čas, nikam jsem nespěchala a vychutnala jsem si ji plnými doušky do úplného konce. Naprosto šokující zvraty vedoucí do šílených závěrů, které si čtenář při četbě domýšlí - a já nebyla výjimkou. Zaklapla jsem dočtenou knihu a oddechla si.... abych za pár dnů hledala v knihovně dalšího Kinga
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Saturnin , stokrát přečtená kniha, kdy se neustále směji stejným větám tak úžasně panem Jirotkou sestavených. Kdy znovu a znovu s napětím čekám až...přijde teta Kateřina a prohodí nějaký svůj žblept, kdy Milouš ze sebe udělá ještě většího blba než může být, na moudrého dědečka, který správně tuší, jak a kam se budou odvíjet věci příští, na sarkastického a poťouchlého doktora, který má tak úžasnou chalupu- no, zajímalo by mě, který čtenář by tam o samotě a s knihou v ruce nechtěl pár dnů dovolené pobýt... a ve finále na Jiřího se slečnou Barborou, kteří okolo sebe pomalu, opatrně a tak láskyplně našlapují. Kniha ke které se neustále vracím a vracet budu. Doporučuji .
Ještě jsou rána cítit létem
Milan Poutník
Některé knihy vám prolétnou životem aniž by vás jakkoli potkaly. Některé vám připomínají dobu, kdy se vám vše četlo s lehkostí a nebo naopak se smutkem v duši. Tato sbírka je prostě - jak je uvedeno v úvodním komentáři u knihy, jako život sám. Láskyplná, rozesmátá, bolavá. Rozhodně by vás však v životě neměla minout, tak jako nás nemine v životě láska , smutek v duši a naděje na lepší zítřky.
Básně
J. H. Krchovský (p)
Ke knihám Krchovského jsem se dostala díky zdejší databázi - a zůstala jsem s pusou dokořán. Shodou okolností se dostala do rukou i mé matky, která s očima dokořán prohodila: "... no co to čteš?..." A já seděla , s hlavou zabořenou do tátova křesla a nořila se do rýmů-nerýmů, které mě nabíjely a zároveň odpoutávaly od tohoto světa. WAU- tohle je můj šálek čaje, tady si má dušička koupe v šílenosti života a ocitá se ve světě, kde je pojmenována každá sračka sračkou, na nic si tam nikdo nehraje a ušlechtilost se neplete se zbabělostí. ANO, TOHLE JSEM TŘEBA I JÁ.
Matka
Karel Čapek
Když jsem viděla prvně představení Matka v Národním divadle, byla jsem obklopena milujícími rodiči a víceméně jsem to brala jako tragédii světa, ne moji. Když se mi narodili děti a ke knize jsem se časem vrátila, cítila jsem tu neskutečnou bolest matky nad ztrátou lidí jejímu srdci nejbližší. Po dalším čase se mi dostala do rukou a to v době tichého odcházení rodičů, potomci vylétli z hnízda a v srdci - neskno. Neskutečno. Bytostně jsem cítila tu bolest, kterou ta matka musela mít, když sama podala zbraň svému nejmladšímu a poslednímu žijícímun synovi a slova JDI... mi nadále zní v uších.
Čapek naprosto dokonale a věrohodně popsal pocity mámy, partnerky a dcery, které postupně odchází její nejbližší- prázdno a slzy. A je jedno, zda je to ve jménu vědy, techniky či války.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Za mě nejlepší z laskavých humoristických románů za poslední roky. Od první stránky do poslední jsem se smála a žila s Marií její život. Jako člověk z venčí, tedy vlastně viděno očima průvodce jeden ze "stáda bizonů", který miluje atmosféru starých hradů a zámků a dovolená strávená prohlídkou zámků a hradů v české kotlině je ta "echct gold" dovolená....jsem najednou viděla ty starosti a nelehký život hradního pána. Ale kniha mě bavila, moc jsem si u ní odpočinula a těším se na další díly....
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Cesta do doby , kdy faraoni v Egyptě vládli žitím a nežitím člověka. Zasáhla mě .
Jediná věta o tom že smrt je úleva po dlouhém, horkém dni ve mě zůstává nadále i po tom, co od doby přečtení knihy uběhlo pár pátků. Bylo velice zajímavé sledovat život Sinuheta od dětství až po vyzrálost- možná lépe moudrost, kdy člověk pobírá cestou životem střípky zážitků a poznání, aby sám pro sebe vyhodnocoval tyto poznatky - kamarádství, lásky, zrady a odpuštění. Vše se vším souvisí, vše je kolem nás opředeno zvláštní nitkou, kterou můžeme nebo nemůžeme , či nechceme
zpřetrhat. Záleží jen na nás. Velice silná kniha, za mě maximální hodnocení.
