VincentHS komentáře u knih

Legendární dílo sovětské, potažmo i světové science-fiction literatury. Vše v této novele je velmi sugestivní - alkohol téměř cítíte na jazyku, déšť studí, pobyt v Pásmu je bezútěšný a riskantní. Ač názvy a jména odpovídají spíše kontinentu severoamerickému, já vidím před očima nějakou zanedbanou a bohem opuštěnou průmyslovou oblast kdesi v Rusku či bývalém východním bloku. Myslím, že původní název "Piknik u cesty" se k podstatě díla hodí mnohem více. I zde totiž, podobně jako v některých svých dalších románech, velmi specifickým způsobem autoři nastolují otázku problematiky kontaktu lidstva s mimozemskou civilizací. Je tam někde venku vesmíru něco nebo někdo inteligentní? Stojíme o to a jsme vůbec schopni je poznat? A především ještě stojí oni o to poznat nás?

15 05.09.2019

Jedna z mých nejmilejších knih, ke které se ve chvílích, kdy to mé nitro potřebuje, vždy rád vracím. Příběh, který mistr Čapek vtěsná do jedné krátké povídky, by mnoha dnešním "taky-autorům" kriminálních příběhů vystačil minimálně na nějakou tu objemnou tri- nebo tetra-logii. A tady je těch povídek tolik, a ani náhodou nejsou na jedno brdo. ... a ten jazyk! Čapkova čeština tak krásně hladí po duši. Vtipné "oboustranné" vydání s pěknými ilustracemi Cyrila Boudy jen doplňuje mé 100% hodnocení.

11 28.01.2019

Legendární dílo světové sci-fi. Poprvé jsem četl sérii "Nadace" na počátku devadesátých let a už tehdy mě uchvátila, byť to nebylo zrovna v nejlepším překladu, ale protože jsem tehdy zrovna jakž takž odmaturoval z AJ, zase tolik mě to nebolelo. Jsem ale rád, že v posledních letech série vyšla znovu a to v novém překladu a v knihách s pevnou vazbou. Na prvním díle je asi nejvíce znát, že vznikl jako kompilát časopiseckých povídek, ve kterých hlavním hrdinou není jedna osoba, ale společenství vědců, které na periferii naší galaxie má zkrátit dobu úpadku galaktického impéria. Ani po více jak sedmdesáti letech od publikování prvních povídek nepůsobí z velké většiny zastarale, protože všechny ty boje o moc, peníze, hromadění majetku, politické intriky jsou pro lidstvo stejné již od starověku, mění se jen prostředí a technické prostředky, ale zbytek se zřejmě moc nezmění ani v daleké budoucnosti, pokud se jí lidstvo vůbec dočká. Podobnost pádem říše římské je jasná, i tehdy nejspíše běžní smrtelníci během svého života ten pád ani nezaregistrovali, proto autor chytře volil jako "hlavní postavu" celou organizaci, na které se na pozadí jejích dějin dal celý pád a následný vzestup mnohem lépe znázornit. Po dočtení mě napadá, neprobíhá náhodou podobný pád i nyní u naší civilizace? Jsme schopni jej okolo sebe vnímat? Jak se mu postavit v době, kdy povrchní skutky celebrit a prázdná slova politiků mají větší váhu než skutečné objevy současných vědců?

8 29.10.2019

Je to fikce, ale fikce velmi uvěřitelná. Alois Jirásek věděl, co píše, a proč to píše. Je mi líto těch, kterým školní léta tohoto mistra pera znechutily, protože se tím připravují o krásné čtenářské zážitky. Jeho díla mají z mého pohledu i po těch mnoha desetiletích od svého vzniku mnohem větší hodnotu, než to, co se v současné době vydává za historickou prózu od dnešních "taky-" autorů. Proti všem má atmosféru, strhující děj i krásný jazyk, a byla radost si ten román přečíst.
Pro mě osobně navíc je v knize krátká pasáž popisující bitvu husitských vojsk, která se proběhla doslova za naším plotem, takže se mi historický děj při četbě odehrával přímo před očima.

8 20.08.2019

Ač již od dětství jsem fanoušek sci-fi, tak k Duně jsem se dostal k překvapení sebe samého až v poslední době. Vesmír, který Frank Herbert v tomto románu vytvořil, je natolik pestrý, i když jde o pouštní planetu, že se ani trochu nedivím, kolik se do něj vešlo přímých pokračování i dalších doprovodných knih. Je v něm o něco méně techniky než třeba u Clarka nebo Asimova, ale o to více politiky, lásky, touhy po hmotných statcích, povýšenosti, přátelství i rodové a mezilidské nenávisti, a řekněme i filozofie a dalších projevů lidského ducha, které provází lidstvo od úsvitu jeho dějin do současnosti, a jak to tak podle autora (a nejen jeho, ale i dalších sci-fi tvůrců) vypadá, budou nás tyto věci provázet i v daleké budoucnosti.

8 08.08.2019

Knihu mohu jen doporučit. M. C. Renault v ní dokonale zúročila svůj zájem o starověký svět a kolem báje o Théseovi vytvořila velmi silný a dramatický příběh, kde nic nechybí - dobrodružství, láska, nenávist, boj, štěstí i neštěstí. A i když v příběhu často dochází k "božským" zásahům, v podstatě vždy mají své racionální jádro a příběh samotný se obejde bez dnes tak populárních "fantasy" berliček. Nejvíce však hodnotím skvěle zpracovaný vnitřní život hlavního hrdiny i dobré vykreslení ostatních postav a jejich pohnutek. Začátek mi přišel sice trochu rozvláčnější, ale od chvíle, kdy se Théseus vydá do světa, střídá jedno dobrodružství druhé a kniha mě nenechala vydechnout až do konce. Nejvíce mě oslovila pasáž s Amazonkami a vztah Thésea s Hippolytou. U mě tedy 5/5.

8 28.01.2019

Knihu jsem četl poprvé v 80. letech minulého století, kdy vycházela na pokračování v Sedmičce pionýrů. Tehdy jsme se spolužáky na základní škole dychtivě čekali každý týden na nové číslo, vyměňovali mezi sebou jednotlivá pokračování, když někomu nějaké uniklo. Se zájmem jsem tedy po letech sáhl po novém vydání a byl jsem až překvapen, jak vynikající to je i po těch více než 30 letech. Možná se mi to líbilo ještě o krapet víc než tehdy. Knihu teď řadím v mém soukromém žebříčku společně s Nadací, Dunou, prvním dílem Rámy či Nonstopem k mým nejoblíbenějším vědeckofantastickým knížkám. Jsem rád, že dílo nyní vyšlo v novém překladu a v jednom svazku. Jediné, co mi trochu kazí radost, je skutečnost, že si kniha podle mého názoru zasloužila pevnou vazbu a lepší papír.

7 08.08.2019

Společně s románem "Setkání s Rámou" je "2001: Vesmírná odysea" nejlepší kniha od A. C. Clarka z těch, které jsem dosud četl. Výborně vystavěný příběh, všechny tři části mají své opodstatnění a přísnou logiku. Všechny děje, zejména v závěru, i když byly třeba těžko představitelné, byly naprosto uvěřitelné. Z knihy je na každé stránce cítit, že autor, přestože je vystudovaný fyzik, netrápí nás suchopárnými výklady a nerezignuje na čtivost a plynulost děje. Jediné, co mi snad bylo trochu proti čtenářské srsti, byla "vzpoura" počítače HAL(a) 9000, ale na druhou stranu i zde byl autor velmi předvídavý, protože zřejmě většina z nás někdy bojovala u svého PC s nějakou tou donekonečna se objevující hláškou "ERROR". :-)
Po dočtení knihy mi bylo trochu smutno z dnešního světa, kdy většina lidstva podle mého názoru zcela rezignovala na odvěkou touhu člověka vydat se vzhůru ke hvězdám.

6 11.10.2019

Třetí díl se přinejmenším vyrovná dvěma předcházejícím. Je rozdělen do dvou částí, v nichž nejprve po Druhé Nadaci pátrá Mezek a po něm v druhé polovině knihy i lidé ze znovuzrozené První Nadace. Celkový příběh je asi nejdramatičtější z celé první trilogie. Poprvé se zde objevuje i ženská hrdinka - Arcadia. Asimov zde nic neztratil ze svého vypravěčského talentu, naopak ještě více a lépe vykreslil jednotlivé postavy.
Instituce Druhé Nadace mi připomněla vznik někdejšího Prognostického ústavu AV, založeného nařízením ÚV KSČ, z něhož posléze vzešli dva prezidenti a asi osm ministrů. Zde se rovněž měly předvídat světlé zítřky, socialistická budoucnost, potřeby a chování pracujícího lidu pod vedením Strany. Asimov zde tak předpověděl vznik výše jmenované institutce asi o 30 let. :-)

5 04.11.2019

Oproti prvnímu dílu je Spasitel Duny z mého pohledu o dost slabší. Zdá se mi, že když Frank Herbert psal první Dunu, tak ani neuvažoval o tom, že by měla mít nějaká pokračování. Ta zřejmě vznikla až po velkém ohlasu čtenářů na původní román. Zde mi přijde, že autor tak nějak přešlapuje na místě a jen přemýšlí, kterým směrem se vydat. Hodně zde ubylo "sci" a převážilo jen samotné "fi". No, doufám, že v dalších pokračováních našel tu správnou cestu a já budu moci příště hodnotit za více než podprůměrné 2 hvězdy zde.

5 19.08.2019

Rajské fontány - to je pro mě sir A.C.C. v té nejlepší formě, tj. seriózní, vědecký, přesto však čtivý a zábavný. I v této knize dokazuje, jak moc byl ve svých predikcích předvídavý a přesný. A to nejen v myšlence kosmického výtahu, ale i ve spoustě dalších technických drobností, a zároveň i kupříkladu v myšlence vlivu raketových pohonů na zemské klima.

4 11.03.2020

A. C. Clarke je zde opět ve skvělé formě. Z mého pohledu by takto nějak měla vypadat klasická vědecko-fantastická literatura. Hvězdička dolů z plného počtu je za to, že mistr se rozhodl místo na román navázat na Kubrickův film. Štěstí, že Kubrick se nerozhodl natočit druhý díl, aby v něm navázal na román. Guláš by pak byl dokonalý. Tato malá nesrovnalost byla asi jedinou chybičkou jinak veskrze propracovaného a skvěle vymyšleného díla. Je i dobrým obrazem doby, kdy vznikala, neboť je z ní cítít ozvěna projektu Sojuz - Apollo. A pokud se přeneseme do současnosti, tak ani s těmi Číňany nebyl autor daleko od pravdy.
Soukromý dovětek - knihu jsem si vytáhl z knihovničky k přečtení 11. října 2019 ráno, první kapitola se jmenuje Leonov a celá kniha je věnována tomutu sovětskému kosmonautovi - Alexeji Leonovovi. Tentýž den odpoledne jsem si na internetu přečetl zprávu, že Alexej Leonov zemřel. Byl společně s Vinnetouem a některými dalšími jedním z hrdinů mého dětství. Škoda, že dnešní kluci chtějí být raději youtuberem nebo rapperem než kosmonautem.

4 26.11.2019

Druhý díl je určitě stejně dobrý jako první. První část druhého dílu se ještě vztahuje k dílu prvnímu a v podstatě v ní celé úvodní dějiny Nadace gradují střetnutím se zbytky galaktického impéria, naproti tomu v druhé části je už naopak celý rytmus vývoje dle Seldonova plánu (krize - řešení - růst moci - krize - řešení ... ) narušen proměnnou, se kterou tento plán nepočítal. Znovu musím obdivovat autorovu fantazii i vypravěčský talent. Ani na chvilku mě nenechal vydechnout a celá kniha se čte, stejně jako díl předchozí i díly následující, jedním dechem. Odložíte díl první a už saháte po druhém, a na jeho konci hned po dílu třetím, dokud celou sérii nedočtete do konce.

4 29.10.2019

První díl byl jedinečný a možná u něj mělo i zůstat. Avšak Frank Herbert podlehl nátlaku fanoušků a začal psát další díly. A já musím po přečtení dalších dvou pokračování Duny konstatovat, že ani zdaleka nedosahují kvalit prvního dílu. Nevím, zda je to dozvukem uvolněných let šedesátých, ale spíše než sci-fi mi "Spasitel Duny" a "Děti Duny" připomínají jakýsi halucinogení hippiesácký LSD trip. Svět Duny je skvěle vymyšlen, ale bohužel jej devalvuje všechno to vnitřní "hluboké" mudrování jednotlivých aktérů děje, směšná proměna malého dítěte v jakéhosi písečného nesmrtelného supermana a spřádání nitek budoucnosti. Z mého pohledu by stačilo, kdyby zůstalo u soupeření jednotlivých rodů, intrik Sesterstva a Gildy, u boje o nadvládu nad kořením a vesmírem vůbec. Než se pustím do čtení dalších dílů, asi si zkusím spravit chuť nějakým A. C. Clarkem nebo Stanislawem Lemem.

4 30.09.2019

Knihu jsem četl před 13 lety. Rozešla se se mnou tehdy po mnohaletém vztahu partnerka a já odjel na pár dní na chalupu načerpat nové síly. V nedalekém městě jsem narazil na antikvariát a v něm na tuto knihu za 20,- Kč. Od Josepha Conrada jsem měl již v té době nějaké knihy přečtené, a tak jsem nějak tušil, že mě ani tato nezklame. Nezklamala, ba právě naopak. Dnes ji považuju za možná jeho nejlepší dílo, které vám řekne i o dnešním světě, životě a lidech více než většina současných románů, protože některé věci se jednoduše v čase nemění. My lidé jsme v mnoha aspektech našich životů stále stejní a stejně nepoučitelní jako naši předci. A Joseph Conrad to vše umí popsat dokonale.
Naprosto souhlasím s komentátorem přede mnou - a především více Josepha Conrada do rukou dnešních čtenářů!

4 09.08.2019

Bratři Strugačtí používali žánr sci-fi k popisu světa v němž žili. Myslím, že u této knihy to platí ještě o něco více než u těch ostatních. Důležitý byl pro ně vždy člověk a jeho chování, a to jak v běžném životě, tak i v extrémních situacích. Není divu, že knihu se v době jejího vzniku ani nesnažili vydat. Kniha, kde si mladý komsomolec nejlépe rozumí se zhruba stejně starým důstojníkem wehrmachtu, protože mají z pohledu svých ideologií na spoustu věcí stejný názor, by nikdy za totality (komunistické i fašistické) neměla stejně šanci vyjít.
Vyprávění autorů je nesmírně sugestivní, odpadky tak nějak skutečně smrděly, horko bylo takové, až se jazyk lepil na patro, a lidé přesně takoví, jaké vidíme kolem sebe. Od dočtení knihy si skoro každý den říkám: "Je to vše kolem nás taky jen Experiment?"

4 09.08.2019

Na Enderově hře se mi líbila především pěkně vykreslená vnitřní psychologie dětských hrdinů, dobře popsané jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Zejména v zaměření na Enderův vztah se sourozenci. To považuji za největší klad knihy. Dílo má spád, dobře se čte a myslím, že může oslovit čtenáře každého věku, který ve svém životě bojuje s pocitem, že tak úplně "nezapadá".
Nakonec bych vyzdvihl pěkné grafické zpracování knihy (vydání Argo / Triton 2018), mínusem by mohla být skutečnost, že čísla stránek v obsahu na konci knihy neodpovídají skutečnosti a pár drobných překlepů.

4 03.06.2019

Společná recenze pro Endymion a Endymionův vzestup, neboť jsem je četl za sebou a knihy mi splynuly v jednu. Stejně jako u předchůdce Hyperion / Pád Hyperionu nezbývá než obdivovat fantazii Dana Simmonse, ve které stvořil tolik barvitých světů. Je to příběh dramatického putování po mnoha planetách se skvěle vykreslenými postavami i prostředími, v nichž se hrdinové kladní i záporní pohybují. Hvězdička dolů je proto, že mi to ke konci přišlo přeci jen uměle natahované a samotný závěr už trochu přitažený za vlasy, rozhodně ale nelituji času s oběma knihami stráveného.

3 22.03.2022

Když na tím přemýšlím, tak toto je po asi čtvrtstoletí, od doby, kdy jsem četl od Harryho Harrisona "Na západ od ráje", mé druhé setkání se žánrem alternativní historie. Na začátku mě kniha vtáhla svou atmosférou a rychle jsem se do ní začetl, ale v poslední třetině jsem čekal nějaký strhující závěr s protnutím všech dějových linií, avšak z mého pohledu to celé vyznělo tak nějak do ztracena. Za přečtení ale rozhodně stojí.

3 24.02.2021

Velmi pěkné dílko od mistra A. C. Clarka. Myslím, že jednou z inspirací pro tuto knížku mu byly objevitelské cesty Jamese Cooka a jeho následovníků, za což dávám knížce jako další plus, protože "Čtyři kapitáni" a další knihy o mořeplavcích byly na základní škole mezi mými velmi oblíbenými. Myšlenka střetu více a méně technicky rozvinuté lidské civilizace je velmi zajímavá. Z historie víme, že objevitelé s sebou přinášeli spíše zkázu než pokrok. Nesnadné je tedy hledání hranice, kdy je ještě pro tu méně rozvinutou část prospěšná, a kdy už spíše škodí.
Jak už je u ACC zvykem, po věděcké stránce působí pro laika román naprosto věrohodně.

3 15.06.2020