VincentHS komentáře u knih

Společná recenze pro Endymion a Endymionův vzestup, neboť jsem je četl za sebou a knihy mi splynuly v jednu. Stejně jako u předchůdce Hyperion / Pád Hyperionu nezbývá než obdivovat fantazii Dana Simmonse, ve které stvořil tolik barvitých světů. Je to příběh dramatického putování po mnoha planetách se skvěle vykreslenými postavami i prostředími, v nichž se hrdinové kladní i záporní pohybují. Hvězdička dolů je proto, že mi to ke konci přišlo přeci jen uměle natahované a samotný závěr už trochu přitažený za vlasy, rozhodně ale nelituji času s oběma knihami stráveného.

3 22.03.2022

Společná recenze pro Endymion a Endymionův vzestup, neboť jsem je četl za sebou a knihy mi splynuly v jednu. Stejně jako u předchůdce Hyperion / Pád Hyperionu nezbývá než obdivovat fantazii Dana Simmonse, ve které stvořil tolik barvitých světů. Je to příběh dramatického putování po mnoha planetách se skvěle vykreslenými postavami i prostředími, v nichž se hrdinové kladní i záporní pohybují. Hvězdička dolů je proto, že mi to ke konci přišlo přeci jen uměle natahované a samotný závěr už trochu přitažený za vlasy, rozhodně ale nelituji času s oběma knihami stráveného.

2 22.03.2022

I když jsem v tomto případě naprosto neobjektivní, protože Kraftwerk jsou jednou z mých pěti nejoblíbenějších hudebních skupin, jedná se o veskrze zajímavou a čtivou biografii. Biografie je to sice neautorizovaná, protože do tajemné hudební instituce jakou je Kraftwerk, se málokomu podaří proniknout, natož ji přimět k nějaké spolupráci. O to cenější jsou postřehy lidí z okolí nebo bývalých členů v knize zaznamenané. Mohu knihu doporučit nejen fanouškům skupiny a elektronické hudby vůbec, ale i mnoha hudebním "takynovinářům" jako ilustraci toho, jak by měla a mohla skutečná hudební žurnalistika vypadat.

02.03.2021

Když na tím přemýšlím, tak toto je po asi čtvrtstoletí, od doby, kdy jsem četl od Harryho Harrisona "Na západ od ráje", mé druhé setkání se žánrem alternativní historie. Na začátku mě kniha vtáhla svou atmosférou a rychle jsem se do ní začetl, ale v poslední třetině jsem čekal nějaký strhující závěr s protnutím všech dějových linií, avšak z mého pohledu to celé vyznělo tak nějak do ztracena. Za přečtení ale rozhodně stojí.

3 24.02.2021

Jako zábavné čtení na dovolenou mohu stále doporučit, pořád mě ta série baví, v tomto díle především všechny ty geo-politické hrátky. V dětství jsem podobně, jako se k tomu přiznává sám autor v doslovu, studoval atlas světa a v duchu plánoval různé dobyvačné a osvoboditelské války a koalice států.
Jen ty dětští hrdinové, i když postupně dospívají, mi přijdou čím dál méně věrohodní. Jsem zvědav na čtvrtý díl (v rámci chronologie série).

30.07.2020

Klasický A. C. Clarke, vědecký, přesto čtivý, není to podle mého soudu úplně to nejlepší od ACC, ale stále si zachovává vysoký standard. Jako základ děje volí velmi pravděpodobnou variantu střetu naší matičky Země s asteroidem a snaze lidstva tento střet odvrátit. Od počátku jsem byl vtažen do děje, který je vyprávěn velmi dokumentárním způsobem, i když na samotnou snahu lidstva odklonit těleso z jeho dráhy dochází až v druhé polovině knihy. V první polovině autor načrtá popis světa v 22. století, který je velmi realistický a plastický, z dnešního pohledu i možná trochu idealistický, i když bych budoucím generacím určitě přál, aby v takovém světě žily. Zajímavý byl i autorův doslov o inspiracích a zdrojích ve vědecké literatuře.

1 03.07.2020

Velmi pěkné dílko od mistra A. C. Clarka. Myslím, že jednou z inspirací pro tuto knížku mu byly objevitelské cesty Jamese Cooka a jeho následovníků, za což dávám knížce jako další plus, protože "Čtyři kapitáni" a další knihy o mořeplavcích byly na základní škole mezi mými velmi oblíbenými. Myšlenka střetu více a méně technicky rozvinuté lidské civilizace je velmi zajímavá. Z historie víme, že objevitelé s sebou přinášeli spíše zkázu než pokrok. Nesnadné je tedy hledání hranice, kdy je ještě pro tu méně rozvinutou část prospěšná, a kdy už spíše škodí.
Jak už je u ACC zvykem, po věděcké stránce působí pro laika román naprosto věrohodně.

3 15.06.2020

Rajské fontány - to je pro mě sir A.C.C. v té nejlepší formě, tj. seriózní, vědecký, přesto však čtivý a zábavný. I v této knize dokazuje, jak moc byl ve svých predikcích předvídavý a přesný. A to nejen v myšlence kosmického výtahu, ale i ve spoustě dalších technických drobností, a zároveň i kupříkladu v myšlence vlivu raketových pohonů na zemské klima.

4 11.03.2020

Ani se mi nechce veřit, že základy tohoto románu vznikly před více jak sedmdesáti léty. Knížka na mne působí i po těch desítkách let svěže a současně. Krásně je v ní popsáno to, co mnohdy vidíme i v dnešním světě, kdy vizionáři a lidé s touhou po vědění jsou mnohdy často odrazováni, ba někdy přímo sráženi většinovou společností, které narušují její spokojenou zatuchlost, stejnost a šedivost.
V konfrontaci megapole Diasparu a komunit žijících v Lys vidím dnešní hašteřivost individualistických anonymních měst a pospolitého venkova, kde každý o každém vše ví. Ani jeden z extrémů není dokonalý, pro společnou rozvíjející se budoucnost však jeden bez druhého existovat nemůže.
Snad jen děj v dalekém vesmíru mi přišel o něco slabší. Myslím, že Arthur C. Clarke je nejsilnější na Zemi a v naší Sluneční soustavě.

2 13.02.2020

Kniha je napsána velmi čtivým jazykem, je v ní spousta humoru. Pravda, i když se odehrává v roce 2076, technické věci v ní jsou dnes už trochu retro, všechny ty kabely, počítače přes několik budov, vytáčecí telefony, ale mně osobně to nevadilo, protože to vše jen slouží příběhu, který je nápaditý, jednání lidí, vlád států, různých organizací, to vše je jako dnes, nechybí spousta politikaření, lidé, které revoluce jednoduše semele, protože jsou právě v (ne)správnou chvíli na (ne)správném místě. A tak to má být, sci-fi, a knihy vůbec jsou jen zrcadlem toho, jací jsme my lidé, jen ty kulisy se mění.
A abych nezapomněl, samotné vydání od Arga - překlad, ilustrace a celková grafická úrava - si zaslouží 100%.

3 30.01.2020

Na knize je patrné, že ji autor psal ve svých začátcích. Některé věci, jak už se to občas ve sci-fi dílech stává, lěty poněkud zastaraly, ale příběh je hezky vystavěn a jako oddechovému čtení tomu není moc co vytknout. Doba příběhu je neurčitá, i když si myslím, že podle představ autora měla základna na Marsu už dávno stát. Škoda, že tomu tak dosud není.

1 27.12.2019

A. C. Clarke je zde opět ve skvělé formě. Z mého pohledu by takto nějak měla vypadat klasická vědecko-fantastická literatura. Hvězdička dolů z plného počtu je za to, že mistr se rozhodl místo na román navázat na Kubrickův film. Štěstí, že Kubrick se nerozhodl natočit druhý díl, aby v něm navázal na román. Guláš by pak byl dokonalý. Tato malá nesrovnalost byla asi jedinou chybičkou jinak veskrze propracovaného a skvěle vymyšleného díla. Je i dobrým obrazem doby, kdy vznikala, neboť je z ní cítít ozvěna projektu Sojuz - Apollo. A pokud se přeneseme do současnosti, tak ani s těmi Číňany nebyl autor daleko od pravdy.
Soukromý dovětek - knihu jsem si vytáhl z knihovničky k přečtení 11. října 2019 ráno, první kapitola se jmenuje Leonov a celá kniha je věnována tomutu sovětskému kosmonautovi - Alexeji Leonovovi. Tentýž den odpoledne jsem si na internetu přečetl zprávu, že Alexej Leonov zemřel. Byl společně s Vinnetouem a některými dalšími jedním z hrdinů mého dětství. Škoda, že dnešní kluci chtějí být raději youtuberem nebo rapperem než kosmonautem.

4 26.11.2019

Třetí díl se přinejmenším vyrovná dvěma předcházejícím. Je rozdělen do dvou částí, v nichž nejprve po Druhé Nadaci pátrá Mezek a po něm v druhé polovině knihy i lidé ze znovuzrozené První Nadace. Celkový příběh je asi nejdramatičtější z celé první trilogie. Poprvé se zde objevuje i ženská hrdinka - Arcadia. Asimov zde nic neztratil ze svého vypravěčského talentu, naopak ještě více a lépe vykreslil jednotlivé postavy.
Instituce Druhé Nadace mi připomněla vznik někdejšího Prognostického ústavu AV, založeného nařízením ÚV KSČ, z něhož posléze vzešli dva prezidenti a asi osm ministrů. Zde se rovněž měly předvídat světlé zítřky, socialistická budoucnost, potřeby a chování pracujícího lidu pod vedením Strany. Asimov zde tak předpověděl vznik výše jmenované institutce asi o 30 let. :-)

5 04.11.2019

Druhý díl je určitě stejně dobrý jako první. První část druhého dílu se ještě vztahuje k dílu prvnímu a v podstatě v ní celé úvodní dějiny Nadace gradují střetnutím se zbytky galaktického impéria, naproti tomu v druhé části je už naopak celý rytmus vývoje dle Seldonova plánu (krize - řešení - růst moci - krize - řešení ... ) narušen proměnnou, se kterou tento plán nepočítal. Znovu musím obdivovat autorovu fantazii i vypravěčský talent. Ani na chvilku mě nenechal vydechnout a celá kniha se čte, stejně jako díl předchozí i díly následující, jedním dechem. Odložíte díl první a už saháte po druhém, a na jeho konci hned po dílu třetím, dokud celou sérii nedočtete do konce.

4 29.10.2019

Legendární dílo světové sci-fi. Poprvé jsem četl sérii "Nadace" na počátku devadesátých let a už tehdy mě uchvátila, byť to nebylo zrovna v nejlepším překladu, ale protože jsem tehdy zrovna jakž takž odmaturoval z AJ, zase tolik mě to nebolelo. Jsem ale rád, že v posledních letech série vyšla znovu a to v novém překladu a v knihách s pevnou vazbou. Na prvním díle je asi nejvíce znát, že vznikl jako kompilát časopiseckých povídek, ve kterých hlavním hrdinou není jedna osoba, ale společenství vědců, které na periferii naší galaxie má zkrátit dobu úpadku galaktického impéria. Ani po více jak sedmdesáti letech od publikování prvních povídek nepůsobí z velké většiny zastarale, protože všechny ty boje o moc, peníze, hromadění majetku, politické intriky jsou pro lidstvo stejné již od starověku, mění se jen prostředí a technické prostředky, ale zbytek se zřejmě moc nezmění ani v daleké budoucnosti, pokud se jí lidstvo vůbec dočká. Podobnost pádem říše římské je jasná, i tehdy nejspíše běžní smrtelníci během svého života ten pád ani nezaregistrovali, proto autor chytře volil jako "hlavní postavu" celou organizaci, na které se na pozadí jejích dějin dal celý pád a následný vzestup mnohem lépe znázornit. Po dočtení mě napadá, neprobíhá náhodou podobný pád i nyní u naší civilizace? Jsme schopni jej okolo sebe vnímat? Jak se mu postavit v době, kdy povrchní skutky celebrit a prázdná slova politiků mají větší váhu než skutečné objevy současných vědců?

8 29.10.2019

Společně s románem "Setkání s Rámou" je "2001: Vesmírná odysea" nejlepší kniha od A. C. Clarka z těch, které jsem dosud četl. Výborně vystavěný příběh, všechny tři části mají své opodstatnění a přísnou logiku. Všechny děje, zejména v závěru, i když byly třeba těžko představitelné, byly naprosto uvěřitelné. Z knihy je na každé stránce cítit, že autor, přestože je vystudovaný fyzik, netrápí nás suchopárnými výklady a nerezignuje na čtivost a plynulost děje. Jediné, co mi snad bylo trochu proti čtenářské srsti, byla "vzpoura" počítače HAL(a) 9000, ale na druhou stranu i zde byl autor velmi předvídavý, protože zřejmě většina z nás někdy bojovala u svého PC s nějakou tou donekonečna se objevující hláškou "ERROR". :-)
Po dočtení knihy mi bylo trochu smutno z dnešního světa, kdy většina lidstva podle mého názoru zcela rezignovala na odvěkou touhu člověka vydat se vzhůru ke hvězdám.

6 11.10.2019

První díl byl jedinečný a možná u něj mělo i zůstat. Avšak Frank Herbert podlehl nátlaku fanoušků a začal psát další díly. A já musím po přečtení dalších dvou pokračování Duny konstatovat, že ani zdaleka nedosahují kvalit prvního dílu. Nevím, zda je to dozvukem uvolněných let šedesátých, ale spíše než sci-fi mi "Spasitel Duny" a "Děti Duny" připomínají jakýsi halucinogení hippiesácký LSD trip. Svět Duny je skvěle vymyšlen, ale bohužel jej devalvuje všechno to vnitřní "hluboké" mudrování jednotlivých aktérů děje, směšná proměna malého dítěte v jakéhosi písečného nesmrtelného supermana a spřádání nitek budoucnosti. Z mého pohledu by stačilo, kdyby zůstalo u soupeření jednotlivých rodů, intrik Sesterstva a Gildy, u boje o nadvládu nad kořením a vesmírem vůbec. Než se pustím do čtení dalších dílů, asi si zkusím spravit chuť nějakým A. C. Clarkem nebo Stanislawem Lemem.

4 30.09.2019

Legendární dílo sovětské, potažmo i světové science-fiction literatury. Vše v této novele je velmi sugestivní - alkohol téměř cítíte na jazyku, déšť studí, pobyt v Pásmu je bezútěšný a riskantní. Ač názvy a jména odpovídají spíše kontinentu severoamerickému, já vidím před očima nějakou zanedbanou a bohem opuštěnou průmyslovou oblast kdesi v Rusku či bývalém východním bloku. Myslím, že původní název "Piknik u cesty" se k podstatě díla hodí mnohem více. I zde totiž, podobně jako v některých svých dalších románech, velmi specifickým způsobem autoři nastolují otázku problematiky kontaktu lidstva s mimozemskou civilizací. Je tam někde venku vesmíru něco nebo někdo inteligentní? Stojíme o to a jsme vůbec schopni je poznat? A především ještě stojí oni o to poznat nás?

15 05.09.2019

Je to fikce, ale fikce velmi uvěřitelná. Alois Jirásek věděl, co píše, a proč to píše. Je mi líto těch, kterým školní léta tohoto mistra pera znechutily, protože se tím připravují o krásné čtenářské zážitky. Jeho díla mají z mého pohledu i po těch mnoha desetiletích od svého vzniku mnohem větší hodnotu, než to, co se v současné době vydává za historickou prózu od dnešních "taky-" autorů. Proti všem má atmosféru, strhující děj i krásný jazyk, a byla radost si ten román přečíst.
Pro mě osobně navíc je v knize krátká pasáž popisující bitvu husitských vojsk, která se proběhla doslova za naším plotem, takže se mi historický děj při četbě odehrával přímo před očima.

8 20.08.2019

Impérium od mistra Clarka se mi líbilo. Celý příběh i prostředí je i po 45 letech od jeho napsání velmi uvěřitelné a řekl bych, že kniha časem vůbec nezastarala. Co by se ve Sluneční soustavě asi zabydlet dalo, je zde zabydlené, ale technika ještě nestačí na lety ke hvězdám. Právě takový druh vědecko-fantastické literatury mám rád. kdy si člověk může pro sebe říci: "Tak nějak by to jednou možná mohlo vypadat".
Soukromým bonusem pro mě je jméno hlavního hradiny, který se jmenuje stejně jako můj nejlepší lektor anglického jazyka. Škoda, že se naše cesty již před mnoha lety rozešly. On již musel být v době vzniku románu na živu, tak by se ho rád zeptal, zda jeho rodiče to jméno panu Clarkovi neporadili. :-)

1 20.08.2019