Violetti komentáře u knih
Zdánlivě nesourodé kapitoly o Žibusovi a Chinaskách, o tom, jak vznikli a (ne)fungovali. Celé je to proložené rozhovory se členy a dalšími lidmi, kteří k nim prostě patří, což je rozhodně bod nahoru, ty rozhovory toho objasňují nejvíc a navíc dost drží ten veskrze Malátný text, který by sám o sobě asi tak zábavný nebyl. Sečteno, podtrženo - pár hodin návratu do dětství a dočítání se slzami v očích při vzpomínce na odpoledne 25. července 2008, kdy se mně, jakožto čtrnáctileté žábě, cestou z dovolené sesypal hudební svět, když jsem v rádiu slyšela, že umřel můj nejoblíbenější člen mojí nejoblíbenější kapely.
Knížka je pěkný zážitek, i když možná trochu nadhodnocený mou nostalgií. Co vám budu povídat, během čtení se se mnou máma snažila komunikovat - značně neúspěšně.
Beatles jsou možná moje největší hudební láska, ale Chinaski jsou veskrze moje nejdelší hudební láska. Tak.
Musím říct, že jsem byla tímto dílem velmi příjemně překvapena. Trochu jsem se, vzhledem k věku hlavní hrdinky, bála laciné teenagerovské detektivky, ale naštěstí se mé obavy nepotvrdily. Gordon Reece se ukázal jako výborný psycholog a právě tato 'myšlenková' linie knihy je bezpochyby její největší devízou. Co se totiž skutečného děje týče, ten byl na můj vkus příliš prvoplánový a nereálný, což Myším rozhodně ubírá na kvalitě. Pakliže totiž z hlediska psychologie sledujeme určitý duševní proces, který je vylíčen velmi dobře a realisticky, rozhodně si tento dojem nechceme nechat rozprášit nahodilým dějem. Ačkoliv byla Shelley spíše politováníhodná než sympatická, její duševní přerod mě zaujal a kniha se tak, i díky své čtivosti, stala velmi příjemnou záležitostí.
Kdo má rád film, určitě neprohloupí, když si přečte i knižní předlohu. Musím říct, že před režisérem smekám, knihu zpracoval do filmu precizně. Přesto má však kniha o trochu víc. Samotného Howla poznáváme detailněji, stejně jako ostatně všechny postavy, se všemi klady i zápory. To se mi líbí hodně, když postavy nejsou černobílé. Je to taková milá krásná pohádka. A propos, Howl je prostě úžasný!
Jediná malá výtka je k jinak krásnému vydání - dost často chybí začáteční či koncové uvozovky, to mě dost rozčilovalo. A česká fráze "Jsi jak malej Jarda" se mi tam také úplně nehodila.
Na Rjú Murakamim mě baví především různorodé styly jeho románů. Piercing je velmi hutná záležitost, temná jako noc a dotýká se velmi zajímavého tématu. Zpočátku mi chvilku trvalo, než jsem se začetla. Je komornější než jeho ostatní díla a mnohem více myšlenkový a psychologický - obálka v tomto ohledu hrozně mate. Z některých scén mi bylo nevolno a hlavně mi potom bylo skutečně těžko. Kdyby se děj neodehrával v místech tak typických pro Rjúovy knihy, asi bych ani nepoznala, že je to od něj.
Brilantně absurdní a nadčasový. Takový je podzim v Pekingu. Obdivuji, kolik toho Vian dokázal vtěsnat na 300 stránek, aniž by tím obsah nějak utrpěl. Místy jsem se smála, jindy mi zas bylo lehce nevolno, nebo mi bylo melancholicky smutno. Podle mě to svůj záměr splnilo na 100%! Velmi příjemné počtení, které probudí emoce a potěší.
Hned zprvu mě nadchlo téma a byla jsem velmi zvědavá, jak se s ním Cucui popasuje. Musím říct, že jsem byla skutečně překvapena tím, jak je tato kniha čtivá! Přečetla jsem ji za jedno jediné školní dopoledne (a ještě jsem po polední pauze nadávala, že už nemám co číst). Hned v úvodu jsme "vhozeni" do plného děje a tempo se nezvolňuje - spíš naopak, nemáme ani chvilku na vydechnutí a celá ta jízda stojí za to. Satirický pohled na vybíjení starších sedmdesáti let se jeví možná jako brutální téma, ale já se královsky bavila černým humorem. Fakt je, že kdyby to takhle dopadlo ve skutečnosti, asi bych se nesmála. A o tohle jde, o uvědomění si, že přece nechceme, aby se museli důchodci honit s ručnicí v ruce.
Ten, ten nebo ten, vyhoďme ho z kola ven...
Nevím co si myslet. Nechápala jsem ten humbuk kolem této knížky i filmu. Většinu knížky jsem to stále nechápala a vnímala jsem toto dílo především jako skvěle napsanou věc. Posledních 60 stránek mě ale odrovnalo, nemohla jsem usnout.
Teď se chystám na film, ale trochu se bojím Macka v hlavní roli, pro mě je totiž nejklíčovější postavou náčelník Bromden.
Nikdy to asi nebude mé nejoblíbenější dílo pana Ká. Přesto je to klenot! Podruhé byl můj dojem o 150% vřelejší než prve, o kolik víc si jí užiji potřetí?
Zdroj mnoha inspirací, všechny nepřízně osudu se rozplynou, když začnem se Salem cestovat. Jednou si taky projedu USA stopem, fakt!
Hvězdy jsou fajn. Pěkně se čtou, místy jsou opravdu dobré a bez klišé. Bohužel to autor nedokázal utnout tak, aby se vyhnul tomu největšímu klišé ze všech, díky čemuž se z 'knihy, která popisuje rakovinu bez klišé' stal 'další z řady klišoidních počinů'. K postavám jsem si moc vztah nevytvořila, příběh mě nerozplakal, je svým způsobem velice velice předvídatelný.
Ale už jsem je četla podruhé a líbily se mi opět stejně.
P.S. Český překlad je na pytel, smála jsem se mu víc než vtípkům v knize...
Kdyby se autorka neustále neopakovala a jednotlivé fáze příběhu necyklila, román by měl možná 300 stran. Zoufale utahané, s naprosto protivnými postavami a byť historicky možná přesné, po faktické stránce zoufale nelogické - no vážně, hlavní hrdinka daruje během dvou hodin asi dva a půl litru krve, omdlí a za chvíli se probudí a dávala by zase?
Opravdu nechápu všeobecné nadšení z tohoto počinu...
V současné době hodně populární kniha, z níž dělají kontroverzi právě fotografie uvnitř. Avšak nemohu se ubránit dojmu, že na konci zmiňovaná autenticita snímků je jen další šikovný marketingový tah. Sirotčinec rozhodně není špatná kniha, nicméně je hodně patrně cítit, že jde o debut. Autor evidentně nemá zkušenosti s delší prózou, tudíž se v ději střídají hluchá místa s okamžiky až přehlcenými akcí. Co mě ovšem znechutilo nejvíc, byl konec. Současný trend sérií škodí mnohým knihám a Sirotčinec slečny Peregrinové není výjimkou. Jakmile se v závěru z lehce a příjemně nadpřirozených událostí stala laciná akční fantasy, byla jsem znechucena a vlastně i nadšena, že už je to konec. Zářný příklad toho, jak může autor odradit od dalších dílů série. Škoda.
Pakliže ke knížce přistupujete už od začátku jako k reportáži, nemůžete být zklamáni! Je napsána naprosto strhujícím a čtivým stylem a navíc protkána skvělým anglickým humorem. Celou cestu jsem prožila s Tonym, je to takové sofistikovanější Na cestě 20. let. A pak že v současné době není místo pro blázny a snílky! Věřím v ledničku :-)
Mně se to celkem líbilo. Krásný jazyk a navíc vzpomínka na dětství se seriálem, ten se podle mého s knížkou nemůže srovnávat - je koncipovaný jinak a zejména cesta do Indie je hodně odlišná, nelze říct, zda je lepší kniha či seriál. Zas na druhou stranu jsou v knize občas hluchá místa. Ale i tak je to příjemná záležitost, co sice neurazí, leč ani nenadchne, spíš oddechovka.
Šabach má supr čtivý styl psaní. Jeho povídky jsou různorodé, odsýpají, dobře se čtou. Některé jsou vtipné, jiné spíše smutné, další s tajemně otevřeným koncem. Útlá knížečka (mimochodem krásně vydaná, Odeon prostě umí) zabere sotva pár hodin, jako oddechovka pohladí na duši. Ale není to nic vyčuhujícího z řady, spíš jen jedna z mnoha parádních povídkových souborů.
Jasutaka Cucui má obrovský potenciál psát dynamicky a ve svižném tempu. Co se však Pekla týče, dle mého názoru bylo až příliš velké sousto. Udržet ve stejném tempu tolik rozličných příběhů vedlo místy ke kolizi v podobě chaosu a zmatku, celkově byla tato kniha pro mě hůře srozumitelná, Peklo se střídalo s realitou...
Nicméně mně, strašpytlovi, co nechce umřít, vlilo trochu optimismu do žil. Černý humor je autorova parketa a celková myšlenka díla je víc než dobrá.
Bohužel mi ale chyběla silnější dějová linie a nějaké gradování, případně silná pointa.
Vtipná, oddechová a parádně domyšlená. V těchto třech slovech lze charakterizovat celý kus. Místy zžíravá ironie je skutečně zábavná a byť jsem se v úvodu trochu ztrácela (těch Filipů...), brzy jsem pochopila podstatu a bavila se královsky až do poslední stránky. Tohle je správná divadelní komedie!
Tak předně - je to velice čtivé a i přes rozsah jsem knihu přečetla za dva dny. Ale dějově mě to moc neoslovilo. Postavy mi přišly absolutně nevyvinuté, hloupě prvoplánové - kdo by čekal, že Joona Linna ten případ hned oficiálně nedostane, hm? Pár postav mi tam taky přišlo navíc. No ale nic. Jak již zde bylo zmíněno, nelogičnosti se objevily a musím říct, že v jisté pasáži jsem se smála nahlas, to nevymyslíš. Jinak je mi ale líto, ale vůbec mi to nepřišlo napínavé, těšila jsem se na větší nářez. Shrneme-li to, tak je to příjemná oddychová knížka, která sice neurazí, ale ani nenadchne. Nemastné neslané.
Parádní propracovaná psychologie obou postav. Musíte se do toho dostat, protože na povrchu oba působí dost prvoplánovitě - on je ten špatný, ona ta hodná. Ve skutečnosti je to vlastně jinak. Líbí se mi, že ani Kaliban a ani Miranda nebyli černobílí, chvíli mě oba štvali, chvíli jsem s nimi soucítila.
Perfektní dílko!
Na první pohled vás možná ohromí rozsah čítající 580 stránek. Nicméně ať je Garp dlouhý jak chce, je neuvěřitelně čtivý. Zpočátku mi přinášel Garpův styl života jakési uklidnění a pozitivní myšlení, poslední třetina zas byla neuvěřitelně silná. Vlastně nedokážu slovy popsat, jak moc skvělá tahle knížka je :)