Vítr komentáře u knih
V roce 1994 jsem měl dvacet let. Jel jsem hrát s kapelou na Bartošák. Bartošák byla hospoda se sálem na Mladcové, bylo třeba dojet nejprve z Otrokovic do Zlína trolejbusem a pak autobusem. Měl jsem ji zrovna vypůjčenou od Filípka. Tak jsem začal v trajflu číst, a když jsem dojel na koncert, měl jsem ji už přečtenou. Z autobusu vystoupil jiný člověk, než byl ten, který nastoupil. A koncert byl skvělý, večer byl nádherný, svět byl krásný.
Má dobrý tah na branku. Jako bych četl žáka pana Nevrlého. Zkrátím to - je dobrá. Fantastická.
Když je mi mizerně a mám to štěstí, že si vzpomenu na tuto knihu, tož, je mi pak líp. Patří k těm nejlepším, které znám - knihy, co nesou.
Je to fajn kniha, dobře se čte, je celkem dobře vystavěná. Životní lehkost Alana je nákažlivá. Nikdy jsem nic podobného nečetl, takže doporučuji!
Leckteří přísní kritikové říkají, že je to brak - já říkám, skvělá klasika! Dyť to četlo tolik generací... no, ať si to vašnostové zkusej napsat!
Alchymista je kniha, kterou by si každý spisovatel přál napsat, pokud by se ovšem neupsal ďáblu vlastní krví.
"Víte, já věřím, že lidi nemůžete zkoumat, že se s nimi můžete jedině seznámit." C. S. Lewis, Životopis, str. 120.
Pro mě byla cenná proměna Lou - od jednoduchoučké, prostoduché holčiny až po "dokonale milující" ženu, která dá Willovi absolutní svobodu rozhodnutí. Film za mě slabý - naprosto nezachytil emoce, které kniha vyvolává.
Zrzavý Orm od F. G. Bengtssona je nesírně krásná kniha a navíc velice poučná. Divím se, že tady nemá žádný komentář a je mi ctí ho zde mít první. S knihou však byla jedna potíž a to ta, že jsem ji dočetl, ale to není věcí knihy.
Letos je to zatím první kniha, která mě pomohla zvednout zadnici a začít něco dělat.
Dílo dobré, promyšlené, všecko je kvalitní, ale od jistého bodu tě to začne, slušně řečeno otravovat, nejsi na to zvyklý, na všecky ty květnaté obrazy, souvzažnosti, odkazy a přesahy, na všecka ta Pitínského Ptení (Proces ve Zlíně), francouzšinu... prostě, už jsi zlenivěl a přistoupil na povrchní čtení, rychlé obrazy, zkratky - tady nic takového není, jen pořádná porce chytrého umění, literatury. Nabokova může číst zase jen Nabokov, napsal lit. vědec Jamek na konci knihy, asi má pravdu. Mě se to četlo těžko, přirovnali bych to ke čtení se zaťatými zuby, podobně jako u knihy Zaslepení Eliase Canettiho. Ale narozdíl od Zaslepeni, se to zas kdesi zlomilo, a já jak zavislák, zhltal knihu dokonce.
Příběh je ještě děravý, strohý jak prvovýstup, drhne jako proschlý tabák, ale zrodil se Bond, ... James Bond.
Dusné a pomalé tempo, rytmus vyprahlé pustiny... Silný příběh, dobrý překlad, typografie, sazba, design - krásná kniha.
Tato kniha má veliké štěstí, že nebyla po revoluci nově přeložena. Albatros sáhl po překladu paní Milady Misárkové z roku 1979, a udělal dobře! Nekonečný příběh toto štěstí neměl. Nemusím mít pravdu, ale kniha Příběh který nikdy neskončí a Nekonečný příběh se nadají srovnat, leda tak, že ta druhá se nedá číst.
Tato kniha na mě silně zapůsobila, dosti ovlivnila a proměnila mne i moje vztahy. Je to sice dávno, ale dobře si pamatuji kdy a kde jsem jí četl. Měl jsem z ní dobrý pocit - povznesený :-)
Kniha se dobře čte, autorka ji hodně vymazlila. Mě se líbí, ale korektury jsou hodně z rychlíku.
Co se uklízení týče, mě se to nedaří. Asi je nutné to udělat dost nekompromisně, protože udělat to tak nějak po svém, vůbec nefunguje.
Dobrá detektivka, moderní, svižná a návyková - doporučuji! (neměl jsem s ní žádné potíže ((podivný začátek, nuda a pod.))).