vivula komentáře u knih
(SPOILER) Já trubka začala Vesnicí, protože jsem si nezjistila, že to není první díl. Byla tak dobře napsána, že mi to došlo až někde hooooodně za půlkou. No a pak jsem se pokoušela o Stvůru, ale ta zase byla na začátku tak drsná, že v mým tehdejším rozpoložení jsem ji prostě nezvládla. A tak co, dám teda trojku a k jedničce se vrátím pak, protože o nic nejde, ne? No a sakra! Zůstala jsem s otevřenou pusou, protože tenhle konec je prostě konec. A mě strašně mrzí, že jsem si trilogii neužila hezky postupně, i když to by byl ten konec snad ještě horší. Pokud vám při čtení přirůstají postavy k srdci, dáte mi za pravdu.
Já teda rozhodně brečet nebudu. Sem si říkala asi tak do půlky. No čím víc jsem četla, tím víc námahy mě to stálo. A na konci jsem to prostě vzdala. Já jsem rozhodně spokojená a Colleen si přidávám do oblíbených autorů. Jediný s čím mám problém a měla jsem ho i u Odvrácené tváře lásky je překlad. Možná je to jen můj dojem, ale zdá se mi, že se postavy někdy vyjadřují úplně jinak než jak jsou psané.
Chvilkama jsem přemýšlela jestli nečtu Coleen Hoover. Tak moc jiný to bylo oproti zbytku knížek od autorek. Moc se mi to líbilo a nemohla jsem jinak než jen číst, číst a číst, abych zjistila, co že se to vlastně stalo. A dostalo mě to.
Neměla jsem skoro žádná očekávání a o to víc jsem mile překvapena. Žádné zbytečné psaní, stručné, jasné a s pro mě překvapivým závěrem.
Víc než hlavní hrdinka mě vytáčela její matka. Divím se, že ji za celou dobu neposlala ani jednou do prde-háje. Jinak knížka super, až jsem zalitovala, že jsem nikdy neměla koule na to, abych odjela a zkusila to jinde.
I po všech těch letech tomu dokážu přijít na chuť. Dneska se u tohoto čtení spíš usmívám, ale v té době jsem hltala každičkou stránku a tajně snila o tom, že taky jednou zažiju nějaký dobrodrůžo jako z těchto knížek.
Ach jo. Mně se to vůbec nelíbilo. Přesto že se psalo o sedmi manželstvích zdálo se mi to pořad to samý dokola a i když na to nejsem pyšná, občas jsem i přeskakovala. Čekala jsem na nějaký wow a ono nic. Jakmile jsem došla k části, která spojovala obě postavy, bylo mi jasný že je to ono, přesto že řečeno to bylo až později. Asi jsem měla přehnaná očekávání.
Podruhé už číst určitě nebudu, ale účel splnilo - pobavilo, potěšilo :)
Krásně zpracovaná myšlenka, která často proběhne hlavou nám všem - co by kdyby? Četlo se skoro samo.
Přečetla jsem před pěti lety ve vlaku za jednu cestu do a z práce. Celou dobu jsem měla nutkání přeskákat na konec, abych to už konečně měla za sebou. Strašný. Dneska, už jako máma, bych ji nedočetla.
Taková americká Lanczová :-) četla jsem ji několikrát, moc se mi líbila.
Nechybělo nic na co jsme u autorek zvyklí a za sebe musím říct, že tohle téma honby za pokladem pro mě bylo zajímavý překvapení. Velmi oceňuji i to, že se tentokrát nekonalo žádné velké drama mezi hlavními postavami, příběh plynul tak nějak sám a přirozeně. A jako bonus jsem si připomněla vlastní putování po parcích USA.
Přečteno, přidáno do výzvy a teď zase honem k něčemu veselejšímu. Ufff
Skoro po dvaceti letech jsem se vrátila k LL a bylo to super :) když jsem četla o tom, že hrdinka prozvání svůj idol, poslouchá discmana a plácá si kredit na hlasy pro Sámera do SuperStar, musela jsem se smát, protože to už je fakt pravěk. Na druhou stranu jsem si připomněla časy, kdy svět byl ještě v pořádku a největší starostí bylo rozhodnout se v čem jít na diskotéku :)
Určitě jeden z těch lepších dílů ze série. Tentokrát jsem se ani neztrácela ve jménech - až teda na ty tři holčičky, ale jinak jsem se docela orientovala, což mi dost usnadnilo čtení. Erla už taky nebyla taková osina v pr**** a ve finále jsem jí odpustila i ty nemístný poznámky k Saze, ehm Trochu jsem čekala, že po událostech v Panence se bude víc rozebírat Freyja s Huldarem, ale vlastně mi i vyhovovalo to, jak to bylo.
Jakože témata a závěry od prvního dílu - naprostá pecka. Ale jak jsem četla čtvrtou knížku ze série v řadě hned za sebou, měla jsem pocit, že tam bylo až zbytečně moc té ,,vaty” na vyplnění stránek. Ale zase mám strach, že když si dám pauzu a pak se k sérii vrátím, budu mít v postavách už uplnej bordel…. No pokračuju dál :-D
Tady jsem trošku v rozpacích. Do děje jsem se dostala během pár kapitol a strašně mě zajímalo jak že to teda vlastně bude. Ale někde ve 3/4 knížky jsem se začala ztrácet. Se jmény bojuju od začátku, takže to tomu taky nepřidalo, ale tak nějak jsem prostě od toho konce čekala něco jiného, něco víc. Ale i tak celkový dojem víc než dobrý a jdu číst dál :)
Ta jména nedávám, půl knížky se mi pletl Thorvaldur a Thröstur :-D jinak super - téma, styl psaní, postavy, rozuzlení. U epilogu jsem zůstala s otevřenou pusou…
Četla jsem v domění, že se jedná o první díl série a pro mě teda super objev - autorka i knížka. Jediné co bych vytkla, bylo na mě až moc řešení osobních problémů hlavní vyšetřovatelky, ale třeba kdybych si přečetla nejdřív Stvůru, dávalo by mi to víc smysl?
Oproti prvnímu a druhému dílu měl tenhle nejlepší zápletku a chvilkama jsem se fakt nemohla od čtení odtrhnout, ale stejně to pořád není tak nějak ono. Postavu Eriky nechápu a ani třetí díl mi nedovolil rozluštit její charakter…