Vjeerus
komentáře u knih

Člověk by čekal jakési vyvrcholení série, které se pro mě moc nedostavilo. V tomto díle jsem nejvíc cítila náboženský vliv, který chtěl autor asi předat a tak mě poslední třetina knihy o juchání o tom, co se všem stalo úplně nenadchla.
Narnie je krásné místo a fakt mě mrzí její konec a celkově nerozpracovanost postavy Taše, která mohla nabídnout víc, než jen „ukažme si na zlouna“. O to víc jsem vděčná aspoň za Opičáka a úplně nejvíc mě vlastně bavili trpaslící, kteří šli sami za sebe a díky tomu trošku rozhýbali jinak dost jednotvárný děj k zajímavosti.
Opět jsem knihu poslouchala v audioverzi od pana Táborského a nebýt jeho práce s intonací, rozhodně bych se s knihou mořila dýl, protože pro mě nebyl příběh ničím moc výjimečný a ani ta dětská jednoduchost to nezachraňovala.

Na to, jak mě uchvátil první díl, tak s další a další stránkou jsem byla taková rozčarovanější a poslední díl mě vlastně i docela zklamal. Ani ne tak po dějové stránce, ale spíš z důvodu, že mám prostě od Cassie načteno asi až moc. Nemůžu se ubránit, že Anna a Izzy jsou jedna a ta samá postava, výprava do Edómu nápadně připomínala akci na záchranu Magnuse ze série Nástroje smrti a milostná zápletka hlavní hrdinky byla téměř jak přes kopírák ze série Pekelných strojů.
Paradoxně mě ale opravdu asi nejvíc mrzelo dění kolem LGBT lidí, kdy autorka z nějakého důvodu asi zapomněla na století, ve kterém se kniha odehrává a zároveň na problémy být homosexuál z Nástrojů smrti. Proč v roce 1900 v Londýně není pro nikoho problém soužití stejnopohlavního páru, ale o sto let později je nenáviděna pomalu jen myšlenka na homosexualitu?
Co se týká děje, začátek na mě působil trochu vlekle, ale pak se to rozjelo a zhltla jsem tu bichli za pár dní, protože se to čte fakt skvěle. Líbil se mi vývoj jednotlivých charakterů, hlavně co se týká Alastaira a Matthewa. Celkově ale musím uznat, že víc, než romantickou linku si člověk opravdu užije vztahy sourozenecké a přátelské. I když pro mě Grace nebyla nejoblíbenější postavou, její dějová linka ve třetím díle je perfektní a krásně ukazuje komplikaci důvěry mezi lidmi.
Závěrem tedy mohu dodat, že kdo Cassie zná, ví, do čeho jde a nic nového se mu úplně nenaskytne a kdo ji nezná, tak si užije příběh plný démonů a záchrany světa propletený se vztahovými peripetiemi v každém smyslu slova vztah. Top rozuzlení pro mě byl Belial.


Tak nějak vlastně nemám už co říct, protože to, co jsem vytkla předchozím dílům, tak platí i zde.
A nejvíc prostě série trpí na absenci děje a jakéhokoliv pozadí postav. A čím víc dílů člověk přečte, tím víc je tento fakt viditelný. Já stále nejsem schopna překousnout fakt, že netuším, jak se hlavní hrdina dostane na místa padouchů. To, jak nepozorovaně přepravuje své oběti je taky jeden velký otazník a jeho oficiální práce očividně spočívá v prohození tří vět s kolegyní na šálkem kávy a nikdy mu ta práce neztíží jeho trestání zla.
Největší úlet byl druhý případ, přesněji závěr. To se tak běžně stává, že při sběru hub narazíte na vámi hledané padouchy a ještě máte po ruce bagr! Jako pardon, ale tohle je prostě jak kdyby autor při psaní použil náhodný generátor prostředků na zabíjení a nezamyslel se ani trošku nad logikou.
Doma mám ještě jeden díl, takže si ho přečtu, protože nerada posílám pryč nepřečtené knihy, ale se sérií určitě pokračovat nebudu, protože nevěřím, že se nějakého pozadí hlavního hrdiny kdy dozvím.


Po zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem došla k závěru, že kniha není dobrodružná rytířská fantasy, ale spíš příběh pro děti o jedné normální holce žijící na hradě, která má i nějakou práci. A tím i můj finální pocit je lepší.
Kniha se čte velmi dobře a svižně, ale teď přichází ta hromada ale, které mě vlastně ve finále mrzí, protože díky absenci některých věcí jsem se často nudila a měla pocit spíš jak při čtení dokumentu o cestování.
První věc, která mi opravdu vadila je neurčitost věku. Zdá se to jako velká banalita, ale jsou situace, kdy pojem „děti“ od dospělé osoby může zahrnovat velkou věkovou škálu a pak se hranice mezi přirozeným chováním a frackem stává nečitelná (když vám pětileté dítě řekne, že nosit dřevo nebude, působí to úplně jinak, než když to řekne šestnáctiletý výrostek).
Dále jsem kvetla z toho, že se nikdo moc vlastně neptá. Jakože polovinu knihy jsme ve společnosti osoby, která by měla být na straně nepřítele, ale nikdy se jí nikdo nezeptá, jak se octla na stejném místě, jako naše hlavní hrdinka. Ani se nedozvíme, proč zrádci zradili, proč hlavní hrdinka musela splnit úkol apod.
Autorka krásně dokázala navodit atmosféru okolní krajiny, ale dialogy a interakce mezi postavami byli takové bez náboje a celý příběh se tím pro mě zařadil do prostého průměru. I když musím říct, že romantické scény mě bavili, ale o těch kniha není, takže jich je tam opravdu pár. Fantasy prvek je v knize opravdu hodně okrajový, a i když jsem měla tušení, jak Poutník a hlavní hrdinka souvisí s prologem prvního dílu, úplně jsem nedostala to ono usazení, co jsou vlastně zač.
Takže jo, série se mi svým způsobem líbila, dětem bych ji asi i přečetla, ale rozhodně bych ji nenazvala dobrodružnou rytířskou fantasy.


Upřímně musím říct, že vlastně opravdu nechápu, jak něco tak divného a blbého mohlo dostat filmovou adaptaci. Jako uznávám, že první díl měl našlápnuto slušně, ale čím jsem starší, tím víc se kloním k tomu, že jím měla celá série skončit. Ono obecně tam je největší díra v celém ději – upíři nemají jinou možnost než zabít nebo proměnit, ale v případě Belly je možné odsát jed a kvůli tomu tady máme další tři knihy o dívce zralé do psychiatrické léčebny a jejím vzdychání o tom, jak není krásná.
První třetina příběhu vlastně nenabídla nic zajímavého. Hlavní hrdinka poslušně skákala, jak upíři pískali, jen aby dostala to, co chce, ale vnitřně neustále fňukala, jak se jí to a tamto nechce. Když už konečně došla jistému poznání, že svatba není konec světa a lidský život není tak k zahození, dostaneme těhotenský boom.
Druhá část z pohledu Jacoba mě bavila asi nejvíc. Člověk mohl nahlédnout do myslí smečky, jejího fungování a dostal i nějaký normální, zdravý pohled na svět a situaci, ve které se náctiletý kluk ocitl. I když měl Jacob své otravné chvilky, jsem ochotna je přijmout právě s ohledem na věk a co si budeme, jeho charakter měl jasné hranice a vyvíjel se. Což se u fňukny Belly říct nedá.
Nejnechutnější scéna je rozhodně porod a jsem toho názoru, že místo těchto detailních popisů mohla autorka energii věnovat spíš sexuálním scénám nebo závěrečnému boji, který byl pomyslným hřebíčkem do rakve otravné třetí části. Jako pardon, ale s tak mentálně slabé holky udělat super upírku, která zvládne za čtyři měsíce víc, než jiní za celá staletí, je trošku přestřel.
Abych jen nekritizovala, plus na závěr je, že je kniha psaná opravdu jednoduše a díky tomu se opravdu dobře čte, takže i když se člověk po většinu knihy nic nedozví, má přečteno vcelku rychle.

Jelikož jsem si ve školních letech prošla spoustou sportů i s vyhlídkami, že to budu dělat profesně, řekla jsem si, že by tahle manga mohla být přesně něco pro mě. A po prvním díle můžu říct, že jsem měla pravdu. A taky vidím, proč se má sportovní kariéra rozplynula, protože až takový zápal, jaký mají hlavní hrdinové, jsem neměla.
Příběh sledujeme z pohledu Taikiho, nadějného badmintonového hráče, který se zamiloval do starší spolužačky a mi s ním prožíváme jeho občas dost neohrabané činy, aby si ho vysněná dívka všimla. Bylo opravdu osvěžující dívat se na vztahy z pohledu mladého muže a dozvídat se, co se mu honí hlavou. Že i kluci hodně přemýšlí o tom, aby nevypadali jako pitomci a snaží se odhadnout myšlenky protějšku.
V prvním díle jsme si prošli obrovským množstvím krásných i trapných momentů, velkých rozhodnutí a dokonce i vypořádáváním se se žárlivostí ve zdravé míře. Myslím si, že to je přesně to, co by náctiletí v romantickém příběhu měli dostat. Na konci příběhu jsme dokonce měli možnost nahlédnout do hlavy hlavní hrdince a jak ona vnímá ten potenciální vztah. Myslím, že se máme v dalších dílech na co těšit.
Za knihu děkuji @crew_komiks


Kniha, u které má očekávání tvrdě dojela na velmi dobře napsanou anotaci, která je ale poněkud zavádějící.
Jazyk je velmi příjemný, jednoduchý a hodící se spíš do knih pro děti. Nemůžu říct, že by se kniha špatně četla, to naopak, ale popravdě se za celou knihu nic moc nestane. Fantasy prvek je asi brán to naznačení v anotaci, jinak by to s klidem mohl být pouze historický příběh.
Co se týká slibovaného rytířství, asi jsem si představovala něco jiného. Tak nějak jsem čekala, že se dozvím, jak probíhá rytířský trénink, jak se muži cvičí s kopím a mečem na koni, různé detailně popsané souboje s mnoha ukázkami dokonalých pohybů, kdy jedna jediná chybička znamená prohru v turnaji.
Místo toho jsem si užila skotačení dětí na louce či v jezeře, jejich žbrblání, že se jim něco nechce, věčné pobíhání hlavní hrdinky po panství a informaci, že výcvik je těžký a nároční (avšak ne v čem).
Další věc, co mi prostě nesedla je absence informace, kolik let je postavám. Ne jednou jsem byla zmatená, jaký věk zaujímá hlavní hrdinka, protože chvilku máte dojem staré chůvy, chvilku vrstevnice panských dětí a nakonec skončíte někde mezi (a co si budem, to může zahrnovat věk 18-40 let).
Do druhého dílu se přesto pustím, protože závěrečný souboj mě bavil a užila jsem si pocity hlavní hrdinky, když si sáhla na úplné dno nejen odhodlání a motivace, ale i fyzických sil.


Kniha, která se neskutečně trefila do toho, co jsem potřebovala. Už několik měsíců válčím s krizí a po dlouhé době jsem zase přečetla knihu na pár nádechů. Stránky ubíhaly pod rukama a nestačila jsem se divit, jak rychle jsem se dokázala začíst a jaký byl problém knihu odložit. Určitě svůj díl na čtivosti mají krátké kapitoly, ale i jasné a výstižné vyjadřování autorky.
Příběh má své mouchy, je opravdu jednoduchý a vcelku předvídatelný. Ale na kvalitě pocitů z knihy mi to neubralo, protože si vždy užívám ty cesty k cíli, ne cíl samotný (běžně si přečtu poslední stránky knihy dřív, než přečtu první čtvrtinu).
Romantická linka byla na můj vkus strašně rychlá, ale dohnala to svým zápalem a očekáváním společných chvil, kdy jsem si vzpomněla na své náctileté období, když jsem vyhledávala přesně takovéhle momenty, abych se u toho mohla culit a v duchu tleskat postavám, kterým to moc přeji. A ano, tleskala jsem :).
Co mě nejvíc nadchlo, byl svět a princip žití Smrtek. A ten výcvik formou „hoď do vody a plav“ byl neskutečný a klobouk dolu všem zúčastněným, jak se dokázali rvát za ten kousek naděje na žití. Rozmanitost postav a charakterů přidala na zajímavosti hlavně s ohledem na to, jak se museli popasovat se zkouškami a osobním životem bez minulosti. A že paleta odhodlání vydržet a vyhrát byla pestrá a do dalšího dílu nám vstoupí lidi všech vlastností – rváči, podlí hajzlíci, obětavci i dříči.
Shrnuto a podtrženo, kniha za mě splňuje přesně to, co nabízí zařazením a anotací a neskutečně jsem si ji užila a do dalšího dílu se určitě pustím.
Za knihu děkuji autorce, která mi ji poskytla v rámci spolupráce.


Dost průměrná kniha, která ničím výjimečným moc nezaujme. A kdyby náhodou ano, protože mě opravdu bavili části, když se hlavní hrdinka konečně dostala do Turie, u průměrného hodnocení zůstanete díky neskutečně vleklému začátku.
První třetina knihy se nesla v duchu chození od bodu A k bodu B, kde jsme se dozvěděli minimum informací o postavách a nastínění zápletky bylo až velmi stoicky přijmuto díky zvláštní schopnosti hlavní hrdinky. Ta se sama celou dobu snažila být šedá myš a vlastně se jí to dařilo tak dobře, že šedé bylo vše, co nám představila.
První zvrat nebyl žádné překvapení, ta kniha ho žalostně potřebovala. Od putování divočinou jsem čekala trošku větší vzrušení a napětí, ale opět nic, až jsme se dostali k „nečekanému“ zvratu číslo dva a ten konečně zahýbal dějem.
Co jsem opravdu ocenila byl fakt, že nebývá moc časté, aby hrdinové v YA knihách dřív mysleli, než mluvili a zavrhovali ostatní kvůli tajnostem. Tady se autorka z tohoto na nervy jdoucího standartu vymanila a tajemství, která se nutně musela provalit, byla přijata logicky a všichni dostali možnost si vše vyříkat jako dospělí lidé a neštěkali na sebe jak banda štěnat.
Knihu si s klidem přečtěte, svět rozhodně zajímavý má, ale pokud vyhledáváte (YA) fantasy, nic moc nového vám kniha nedá a pracuje s klasickými šablonami.


Začátek knihy mě velmi překvapil a bavil. Dostali jsme postupně budovaný příběh, i když trošku rychlý, ale byl tam, jednoho novináře, co se fakt neštítil ničeho. Ale ve chvíli, kdy se na něj detektiv zaměřil už to šlo dějově zase do kopru.
Jak Dan shání informace, kde se jeho padouši nacházejí? Jak se k nim dostane? Kdy a jak to plánuje? Proč nemáme víc omáčky okolo jeho keramických děl?
Druhý případ se aspoň pokusil o nějakou větší interakci mezi padouchem a „dobrákem“, ale opět je tam hromada děr v ději. To mi chce autor nakecat, že nikomu nepřijde podezřelé, když jeden člověk tahá druhého z vlaku ven (minimálně nějakým hlídkám u kamer z vozu nebo stanice). Prostě mi chybí to plánování únosů, aby to pak dávalo logický smysl.
No a brutální záběry, které tolik táhli první díl, tak zde už tak brutální nejsou.
Takže i když se to nezdá, druhý díl se mi líbil o maličko víc, než první, právě díky té snaze přidat příběh, i když prostě jen z jedné strany. Za mě by kniha fungovala líp, kdybychom buď o Danovi nevěděli nic a prostě se jen zjevil jako tajemně brutální ruka zákona a nebo všechno. Tohle něco mezi mě tak maximálně frustruje.


Musím říct, že tak první třetinu knihy jsem byla zklamaná. Nové postavy mi vůbec nesedli a o těch starých tam toho bylo opravdu málo. Chvilku jsem se bála, že se autor pokusí vytřískat ten stejný příběh, co už tu byl. Přeci jen, složení druhé trojice bylo dost podobné té první.
Ale ve chvíli, kdy se začali dějové linky různě propojovat a zároveň rozpojovat, příběh nabral opravdu dobrý směr a ani jsem si nevšimla, jak rychle jsem naskočila do pocitu prvního dílu. Nejvíc mě bavila linka desátků, což překvapilo mě samotnou, protože ta mi přišla naposled nejmíň záživná. Ale na jejich mentalitě a přijímání faktu rozpojování je prostě něco jiného a netradičního.
Nakonec musím sama uznat, že nabráním víc pohledů (orgánový pirát, desátek, rebel a výtvor) vneslo do příběhu možná trochu zmatku, ale zároveň takový ten obraz pravé společnosti.
Závěr knihy je opět obří exploze, která tak rozhodila karty, že se opravdu těším na další díl. Dostala jsem skvělou dávku informací, aby mě zajímal osud všech, včetně té osiny v zadku Starkeyho, protože ten zaslouží shořet v pekle. A naťuknutí historie rozpojování? Tu chci všemi deseti.


Kniha je opět nadupaná obřími strategiemi, ale už pociťuji i fakt, že má Kira prostě štěstí. Protože bez něj by takto složitý plán nemohl snad ani vyjít.
Jako spousta jiných čtenářů, tak i já se nemohu zbavit myšlenky, že by příběh zde mohl klidně skončit a obávám se nástupu nových postav. Co o to, jejich představení nabízí určitě hodně zajímavého, ale vlastně se dost vrátíme na začátek a znova zažijeme souboj super chytrých mozků na různých stranách barikády, kdy ani jedna neví nic o té druhé.
No, uvidím, jak mě příběh chytne dál a třeba i překvapí. Popravdě musím říct, že jak bylo jednání Kiry na začátku i pochopitelné, už se z něj stává opravdový zaslepenec a tím dost nesympatická postava, které opravdu baví Ryuka.


Na další knihu od autora jsem se ohromně těšila. A opět nezklamal.
Komiks nás zavede do minulosti dvou důležitých postav ze série Sunstone a na tu Alanovu jsem byla nesmírně zvědavá.
I když se jedná o erotickou BDSM knihu, rozhodně není laciná a trapná, ale naopak zde najdete běžná životní úskalí. Například hledání vlastní identity a orientace, nebo vyrovnání se se školní šikanou, protože máte neobvyklý koníček. Najít aspoň tu jednu osobu, co vás vytáhne ze dna a přijme takové, jací jste, to je za mě hlavní poslání knihy. Sex, záliba v BDSM a učení se o něm je už jen taková nástavba přátelství s důvěrou.
Líbil se mi kontrast mezi dvěmi dějovými linkami. Ta Alanova je právě o přátelství, fantazii a hledání svého místa ve světě, ta Anneina je víc romantická a něžná se spoustou momentů z života, jakého si dokážeme spíš představit (koncerty, škola, tlachání s kamarádkou).
Autor při kresbě skvěle využíval podobné milníky v jednotlivých linkách na prolínání příběhů a díky tomu jsem měla pocit, že opravdu s protagonisty sedím v jedné místnosti a poslouchám jejich životní příběh. Perfektní a určitě si nenechám ujít další díl.
Za knihu moc děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.


Autor nás nenechává moc vydechnout. Ukončí dva velmi důležité boje, ukáže nám, jak velká srdce mají obyvatelé Listové a hned se vrhne na naťukávání dalších příběhových linek kolem Sasukeho klanu a jeho vnitřních bojů se svojí osobností.
Docela mě překvapilo, jak se dva členové listové jen tak vrhnou na dva očividně o dost silnější padouchy. Obdiv, já bych zalezla někam pod stůl a dělala, že neexistuju.
Celkově ty propastné rozdíly v silách jednotlivých ninjů jsou fascinující a dost překvapující, když ten nejdětinštější chlapík dokáže odradit dva zlouny, na které nestačí čtyři elitní ninjové.
Takže cesta za novým dobrodružství Naruta právě začíná a to ani netuší, jak nebezpečné lidi má v zádech.


Mám ráda, když jsou knihy něčím odlišné a tato kniha to u mě splnila hned v několika bodech. Prvním je hlavní hrdina. Ne hlavní hrdinka s úžasnou (skrytou) mocí, kdy při cestě za záchranou světa najde pravou lásku, ale hlavní hrdina, který klade jednu otázku za druhou, někdy bez přemýšlení, a to ho často dostane do situací, kdy je potřeba jeho sebereflexe. Bavilo mě sledovat jeho cestu, kdy sice v mnoha ohledech dospěl, ale v dalších si zachovával povahu patnáctiletého kluka. Ten boj mezi mužem a klukem je prostě perfektní.
Další bod bych uvedla magii. Tím, jak ji autor vystavil, má jasná pravidla, takže jejím uživatelům opravdu nestačí jen nějaká genetická vloha nebo talent. Každá osoba za magii musí vlastně draze zaplatit a to nejen po energetické stránce.
Svět příběhu je fascinující svým rozdělením a prostředím. Trošku mi chyběla mapka, ale to je možná moje zkreslená představa, že každý fantasy svět potřebuje mít svou mapu. Každopádně epilog knihy slibuje, že v druhém díle poznáme blíž další národ.
Příběh plyne příjemným tempem, kdy autor chytře střídá akčnějsí části s těmi výpravnými, při kterých se dozvídáme víc o světě, což je za mě super a je minimální šance na nudu. A posledních sto stran děj opravdu vygraduje a letí až do konce.
Jediné mínus v knize pociťuji v malém popisu emocí, při kterých jen kloužeme po povrchu a například v momentě smutku vím, že hrdina sice brečí, ale chybí mi tam ta hloubka, co cítí uvnitř, aby postava nepůsobila takovým neosobním dojmem.
Moc děkuji autorovi za knihu v rámci spolupráce.


U mě se příběh setkal bohužel spíš s mírnějším zklamáním. Anotace zní opravdu skvěle, to prostředí samo o sobě vyvolá husí kůži a je tak netradiční, že prostě zaujme. A tak člověk, pln nadšení, začne číst.
A bohužel se první polovina knihy tak vleče, čtenář se nic nedozví a hrdinka se plácá v podstatě v kruzích, že pak chvilku trvá, než člověk zjistí, že to začíná být i zajímavé.
Postavy sami o sobě byli dost osobité a s ohledem na jejich schopnosti se některým nedivím, že potřebovali upouštět páru v alkoholu. Upřímně jsem trošku nechápala zaláskovanost hlavní hrdinky i přes ty všechny věci, které jí druhá osoba provedla, takže s finálním rozuzlením romantické linky naprosto souhlasím.
Co se týká vraha, dlouho jsem tápala. Ty, na které bylo ukazováno nejvíc, jsem tam osobně nezařadila, ale zároveň mě nenapadal, kdo jiný by to mohl být. To opravdu přišlo až ke konci, kdy se příběh začal odvíjet rychlostí blížícího se hurikánu. Městečko mělo opravdu děsivou historii a konec byl taková pěkná tečka za vším.
Takže opravdu škoda toho začátku, jinak jsem si knihu dost užívala.


Závěrečný díl duchařské trilogie s Cassidy Blakeovou nás zavedl do New Orleans. Kniha se opět skvěle četla, ale považuju ji za nejslabší díl, protože mi přijde tak nějak nejmíň strašidelný. Nejlepší pro mě bude stále ten předchozí.
Vzhledem k tomu, že cílová skupina jsou děti kolem 12 let, považuji příběh za velmi kvalitní. Pro mě osobně chybí větší hloubka postav a nějaký jejich vývoj. Trošku mi nesedí ta volnost, kterou mají hrdinové od dospělých, ale díky ní si čtenář může užít pořádnou dávku dobrodružství při záchraně vlastních životů.
Autorce se opět povedlo krásně popsat prostředí města, i toho za Závojem. Překrývající se roviny podtrhávají složitost historie a jsem ráda, že k tomuto kroku došlo, protože někdy je jedno místo prostě poznamenané víc, než jiné.
Docela se mi líbilo i rozřešení problému Jacoba. I když to může působit trochu smutně, za mě rozhodně lepší, než druhá možnost s vykřičníkem. Všichni dostali více méně to, co si přáli, jsou spokojení a myslím, že je příběh opravdu pěkně ukončen.


Musím říct, že mě naprosto nadchlo prostředí. Perfektně promyšlený svět, který měl jasná pravidla a hranice. Neexistovali výjimky a i když jste strašně moc chtěli, život s vámi prostě zametl. Opravdu dlouho jsem si tak moc neužila to čekání na zázrak, protože hlavní hrdinové vždy dojdou ke svému cíli. Alespoň to mi tvrdí spousta knížek.
Postavy mi byli sympatické, líbilo se mi, jak se měnila jejich osobnost s tím, jak se z lidí stávali nadpřirozené bytosti. Celkově i kontrast mezi dušemi ne jen v oblasti ty hodné a ty zlé, ale i celkově na poli těch špatných.
Autorce se krásně povedlo zapracovat do příběhu vážnější témata, která podtrhávala příběh, ale nedělala z něj depresivní čtení. Vždy jsem se těšila na úvodní části kapitol, které poodhalovali střípky ze života hlavní hrdinky.
Jediné, co mi trošku nesedělo na knize, byla romantická linka. Jestli se o ní dá vůbec mluvit, protože ten vztah se tam vybudoval na můj vkus opravdu z ničeho a kvůli tomu na mě konec knihy působil možná až moc pohádkově a nepasoval mi do toho striktního světa.


Stejně jako předchozí díly, i tento byl opravdu emočně silný. V první polovině jsme se podívali na příběh hlavní hrdinky očima někoho mimo její svět, někoho, kdo se dívá. Kdo vnímá, že existuje, nebo spíš přežívá a hybernuje. Tím se nám malinko poodhalil i sám hrdina, spolu s pohnutkami vztahujícími se k X.
Další část knihy na mě působila možná i depresivněji, než celá hrůzná minulost. Přišlo mi, že koukám na oba hrdiny, kteří jsou mentálně ohlodaní na kost a vlastně nemají co ztratit. Jen jeden druhého. Sači už asi trochu chápu, i když někdy mě dokáže šokovat, jak nemá žádný pud sebezáchovy. U hlavního hrdiny si stále nejsem jistá, co mám cítit, protože je sice brán jako únosce, nejspíš jím i je, ale... Ano, je tam to slůvko ale.
Konec svazku slibuje velké propojení děje s vyšetřovateli a já jsem opravdu zvědavá, jak se tohle celé rozmotá. Mangu si užívám, emocí vyvolá opravdu hodně, stejně jako rozhýbává morální kompas, který se ne a ne uklidnit.


Kniha je nádherná, má skvělý příběh, ale než se něco stane, trvá to věčnost. Prvních zhruba 100-150 stran jsem fakt nevěděla, co je jádro pudla. Pak jsme dostali informaci a já si říkala, že se příběh konečně rozjede.
Nerozjel.
Ta pravá jízda začala až za polovinou knihy. Od toho momentu jsem stránky opravdu hltala a konečně si naplno užívala hlavní hrdinku. Nebýt tak skvěle napsaná, začátek by byl ještě větší utrpení. Její vztah s hlavním hrdinou byl perfektní, žádná naivní husička, ale normálně a racionálně myslící osoba, které se bohužel převrátil svět naruby a nějak se v něm potřebovala usadit. Nebo ne?
Opravdu jsem hlavní hrdince fandila, aby nemusela dojít k tomu poslednímu kroku, co se vyžadoval. A stále tomu věřím, že to v dalších dílech dopadne tak, jak si přeji já i ona.
Hlavní hrdina byl také hodně sympatický a bylo zajímavé sledovat to, kým měl být, kým je a kým se stal. Rozhodně jeho život nebyl hodný závisti, i když se tak okolí chovalo. To byl další bod, který mě na jeho vztahu s hlavní hrdinkou bavil. Byli si rovni, bez ohledu na postavení a majetek toho druhého.
Autorka vytvořila opravdu skvělý svět propojený s drsnými seveřany. I přes vleklou první polovinu knihy se těším na další díl. Trošku škoda té krásné mapy, která nic moc neukáže, jelikož se příběh odehrává mezi dvěma tečkami uprostřed.
