Vjeerus komentáře u knih
Opět jsem si zažila návrat do dětství a i když jsem tuto část příběhu viděla už nespočetně krát, stále musím kroutit hlavou v úžasu, jak si autoři mang dokáží poradit s emocemi a jak moc umí zahrát na ty správné struny. A vůbec nezáleží, jestli to máte kreslené v knize a nebo ve formě pohyblivých obrázků.
Rozhodně jeden z těch víc emočních dílů.
Do knihy už jsem se pouštěla s jistými obavami, protože jsem věděla o inspiraci Verneovkami a já jsem jeho díly nepolíbená a ani mě nijak ta díla nelákají.
Ze začátku mě kniha opravdu nebavila, byla jsem zklamaná a stále si opakovala, že autor měl zůstat u božských fantasy.
S postupem příběhu jsem si zvykla na prostředí, díky bohu za autorův humor a celkově rychle plynoucí děj, který mám opravdu ráda.
Konec příběhu mě nakonec hrozně moc bavil a nebýt jeho, kniha by putovala mezi velká zklamání. Dokonce mě překvapilo a velmi jsem ocenila, kdo byl ty špatný v příběhu.
Věc, která mi ale opravdu pila krev od začátku, je věk hrdinů. Nějak jsem se nemohla ztotožnit se sotva patnáctiletými super mozky, kteří mi mnohdy spíš připadali jak roboti. Věřím, že géniové existují, ale tohle bylo na mě prostě moc.
Tato kniha pro mě je opravdu překvapení roku. Nic moc jsem od ní nečekala, YA knih mám načtených docela dost a zasazení do covid prostředí mě trošku děsilo.
Ale příběh byl opravdu perfektně uchopen. Člověk měl možnost nahlédnout do pozadí pandemie, když jste student posledních ročníků střední školy a že to opravdu nebylo období prázdnin (minimálně ne pro všechny studenty).
Romantika mezi hlavními hrdiny byla uvěřitelná a já jim opravdu fandila. Sedli mi povahou i nejen hlavní hrdinové, ale i ti vedlejší.
Avšak největší plus v této knize vidím to, že je tam prostě a jasně řečeno, co je ve vztahu (a v životě) důležité - komunikace. A to je většinou to, co kritizuju na jiných knihách, i když je vlastně pochopitelné, že absence komunikace nám právě vytvoří zvraty a napětí nutné pro děj.
Druhý díl nás seznamuje s další postavou, která má až nezvykle velkou výdrž, tudíž tipuju, že do děje ještě nějak zasáhne a dozvíme se, o něm mnohem víc.
Další část nás seznamuje s pozadím Soul society a dozvídáme se, že to není jen banda tradičních osůbek ohánějících se velkou katanou.
Určitě první díly nebudou tolik obsáhlé na nějaký komplexnější děj, jelikož má mít celá série přes 70 svazků a je potřeba nás seznámit se všemi postavami a světem. Za mě povedený rozjezd.
Tak já nevím, jak hodnotit. Z knihy jsem spíš zmatená, než co jiného.
Obří mínus vidím v tom, že víme, že existuje magie, ale za celou knihu jsem v podstatě nepochopila na jakém principu. Čekala jsem, že návraty do minulosti tam budou právě ohledně toho vysvětlení, ale bohužel ne.
Dále mi opravdu nesedlo to přeskakování časových rovin, hlavně z toho důvodu, že mi ta minulost nic nepředala. Příběh jsem si začala lehce užívat až právě po vynechání návratů do časů minulých. Ale jen lehce, protože jsem se většinu času stejně nudila - na jednu stranu je jasné, že když sledujete každý krok nějakého člověka, jeho život nemůže být nabitý akcí a zvraty, ale v knize tak trochu očekávám něco víc než "boříme se sněhem, chroupeme suchary, sušíme prádlo a sbíráme dříví na oheň".
Bohužel těch pár zvratů na cestě nedokázalo vyvážit moje rozpoložení z těch "chodících" částí a tak jsem si vlastně užila jen zhruba posledních 50 stran. A to nejen proto, že konečný zvrat byl pecka, ale také z toho důvodu, že se hlavní hrdinové přestali více méně chovat jako děti na výletě a konečně jsme měla pocit, že jim je těch jejich 18-20 let.
Co nemohu upřít je, že se kniha i přes to všechno čte dobře a lehce, protože ten jazyk je prostě lahůdka. Ale rozhodně se přidávám k názorům, že autor má mnohem lepší contemporary (emoce a řešení vztahů je i v této knize jedinečné)
Krásná oddychovka na zpříjemnění pošmurných dní a nebo někam na dovolenou. Prostředí natáčení filmu bylo zajímavé a přiznávám, že mě autorka trochu nachytala, s kým tedy má hlavní hrdinka skončit. Tak nějak jsem se začátku myslela, že to bude hodně divná hate romantika, ale nakonec to dopadlo mnohem líp.
Pokud jste již četli něco od autorky, moc Vás kniha nepřekvapí, ale na druhou stranu přesně víte, do čeho jdete a někdy člověk něco nenáročného potřebuje.
Baví mě vždy originálně vymyšlené prostředí, kde se příběh odehrává a různé charaktery hlavních hrdinek - od těch tradičnějších holek, až po ty méně časté.
Nemůžu si nějak pomoct, ale něco mi tam chybělo. Co to je, to nedokážu asi vysvětlit.
Četlo se to příjemně, ale nemůžu se ale zbavit pocitu, že příběh plyne na takové konstantní vlně od začátku do konce a nějakých velkých wow scén je tam po málu. Alinina síla byla na můj vkus prozrazena brzy a od té doby se příběh točil kolem jejího popírání vlastní výjimečnosti.
Nejlepší scénu považuji tu, kdy konečně dokázala svou moc uchopit, to byl pro mě jediný moment, kdy kniha vystoupila ze své příjemně plynoucí zóny.
Už jen spojení mých dvou nejoblíbenějších postav z nástrojů smrti mi dost říkalo, že to bude bomba. A byla.
Upřímně jsem celkem potěšena, že to nebyla slaďárna na cukrovku od začátku do konce, ale opravdu si příběh zachoval velkou dávku akce.
Před čtením této knihy je lepší mít za sebou první tři díly nástrojů smrti, jelikož na ně příběh volně navazuje a lépe pak člověk pochopí některé vazby a narážky, ale potřebné to není.
Za mě je svět lovců stínů opravdu bombovej a opravdu se těším na další příběhy .
Uhuu, tak jako rozjezd vcelku dlouhé série je to opravdu pecka. Mě v knize nic nechybělo. Měla pěknou dávku akce, lehké naznačení romantiky, spoustu tajemství, intrik a záhad, takže mě udržela v napětí (a po dočtení donutila sáhnout po dalším dílu).
Ano, kniha je plná klasických hrdinů. Hlavní hrdinka je strašně silná, krásná a schopná žena se smutnou minulostí, kterou dohání osud k těžkým rozhodnutím. Hlavní mužské postavy jsou jak jinak než k uzoufání sexy. A obě jsou čestné s vlastními bubáky z minulosti, přičemž je vlastně každý jiný, protože mají různý postoj k tomu, jak se s osudem vyrovnat.
A ano, cítím tu milostný trojúhelník, ale ruku na srdce, půlka knih s romantikou má milostný trojúhelník a v této knize je napsán zatím vcelku zajímavě a oceňuji, že hlavní hrdinka nezažívá to první zamilování do svého osudového muže, ale pravděpodobně bude vývoj opravdu zajímavý.
Charaktery nejen hlavních postav, ale i těch vedlejších mají šťávu a kouzlo a každá je dost jedinečná.
Opravdu se těším na další díly, protože celá ta věc kolem Sudby a kouzel je opravdu zajímavá a odhalování toho všeho okolo je dávkováno opravdu promyšleně a po malých částech.
Příprava na velké finále je zde opravdu cítit. Vlastně možná by se tato kniha dala považovat za finále, protože tolik akce snad v sérii ještě nebylo. Počet postav, které nám v tomto svazku odhalují děj, se pomalu zmenšuje na skalní jádro. Opravdu jsem zvědavá, co nabídne poslední díl a jestli se dovíme všechna nakousnutá tajemství.
Pár pěkných zvratů, ale ve výsledku mi přišlo, že se v tomto svazku uklidnilo tempo a připravuje se půda pro velké finále. Člověk prostě chce okamžitě sáhnout po dalším díle, protože to množství informací, jak se na sebe navaluje a proplétá, to je neskutečné.
Stále jsem z tohoto příběhu nadšená těším se, jak to celé dopadne (a jak to bude pokračovat v navazující sérii RE)
Tak tento svazek je opravdu jakýsi mezidíl a další díl bude asi slušná mela, jelikož se nám sejde spousta známých postav na jednom místě. Ani TG se nevyhýbá klasickému trendu, že hrdina musí nejprve podstoupit drtivou porážku, aby se vzchopil a stal silnějším.
Bohužel v akčnějších scénách jsem se trošku ztrácela v kresbě, ale jinak jsem si díl užila stejně, jako předchozí. A taky nám závěr svazku dal podobně nervy drásající poslední obrázek, který vyvolává jen otázku "Sakra, co bude dál?"
Docela jsem se pobavila nad vsuvkami "když ikony mluví".
Tento díl je o proti ostatním o dost pomalejší, klidnější a upovídanější. Nacházíme se hlavně v prostředí ÚPG, kam nám nastoupila jedna nová a jedna staronová postava. Dostali jsme i menší náhled do minulosti Amona a krátkou přednášku číslo dva o drápech.
Kaneki a jeho partička utvořená na konci minulého svazku pátrá po doktorovi Kanóovi a minulosti Rize, přičemž se setkávají s novými tvářemi ghúlího světa a začíná hra na honěnou s Aogiri.
Ačkoliv se tento díl může zdát nudný (a možná i docela jo, ale po 8 nabitých dílech akcí to byla jen otázka času), tak poslední stránka knihy vás totálně vyšokuje. Já měla opravdu pusu dokořán.
Druhý díl Pekelných strojů jsem si užila víc, než první a to i přes to, že zde máme mnohem míň zběsilých akčních scén. Celá kniha se dle mého zaměřuje spíše na intriky, tajemství, emoce a vztahy a děj kolem Magistra se posunul na druhou kolej.
Je zde postupně odkrývána povaha Willa a jeho minulost a tím mě autorka "donutila" ho milovat a soucítit s ním. Dokonce mu i fandit (co si budeme, v předchozím díle moc kladně nepůsobil).
Tessa se začíná více projevovat a už nepůsobí tak usedlým dojmem. Její postavení jí opravdu nezávidím, vzhledem k tomu, co se kolem ní děje.
Více se dovídáme i o všech vedlejších postavách a zjišťujeme, jak je důležitá komunikace a naslouchání. Domnívat se něco není vždy ta správná cesta a ještě horší je si ty domněnky neověřit u správné osoby.
Závěr knihy mi rozdrtil srdce dojetím. Jak je občas těžké udělat něco správného, že? Myslím, že už jsem to u některé knihy od CC napsala, ale ona je opravdu talentovaná ve vytváření emočně silných dilemat pro hrdiny svých knih a tím dokáže neskutečně zasáhnout i čtenáře, který začne přemýšlet, jak by situaci řešil sám.
Jediné, co mě na knize vadí (vlastně všech od CC), jsou poměrně dlouhé kapitoly. Stále si na to prostě nemohu zvyknout ani přes ohromnou čtivost, kdy stránky hltám po desítkách.
Tato kniha je skvost. Ty ilustrace jsou opravdu nádherné. Co se týká obsahu knihy, největší přínos vidím v osvětlení, jak vlastně vznikl nejen Azeroth, ale celý vesmír.
Kdo nechce pročítat tu hromadu knížek okolo světa WoW, ale zajímá ho jen ta historie a fakta, tato kronika je určitě dobrá investice (i když připravit se o třídílný příběh Válek prastarých je dle mého škoda, v kronice je shrnut asi do tří stránek).
Myslím, že i fanouškům her tato kniha přinese hodně (mě rozhodně přinesla). A navíc je to prostě skvost, který se ve Vaší knihovně bude vyjímat.
Takové menší mínus je ta hromada jmen (mnohdy nevyslovitelných), ale to už je riziko takovýchto děl a člověk s tím musí počítat.
Cassandra Clare mě opět přesvědčila, že umí psát tak, aby se člověk nenudil. U většiny povídek jsem se opravdu zasmála, autorčin humor mi sedí. I tak ale musím říct, že jsem z knihy nebyla tak nadšená, jak jsem doufala.
První věc, kterou jsem neocenila je řazení povídek. Přehlednější by bylo, kdyby byli řazeny chronologicky.
Přiznávám, že knihu jsem si pořizovala ze dvou důvodů. První je, že jsem chtěla víc Magnuse a druhý, moje potřeba mít víc Magnuse a Aleka. A vlastně existuje třetí důvod, a to ten, (SPOILER) kdy na konci Nástrojů smrti tyto povídky Magnus věnuje Alekovi. (KONEC SPOILERU)
Magnuse jsem víc dostala, ale poněkud břitce. Obzvláště první povídky nám toho moc neřekli a přišli mi takové neukončené (hlavně povídka s Jamesem Harondalem).
Celkově knihu hodnotím jako hodně lepší průměr, jelikož v druhé půlce jsem dostala zajímavé příběhy, které mi doplnili nějaké věci k sérii Nástroje smrti - začátky Kruhu, víc Rafaela a Ragnora... Ale například Camille byla zklamání, přišla mi strašně plochá a stále nevím, co na ní Magnus viděl.
Jako velmi povedené povídky považuji první rande, záchrana Rafaela Santiaga a Magnusovo setkání s Kruhem. A jelikož jsou všechny až ke konci knihy, můj názor na ní se tím dost zlepšil.
Další strhující díl, ve kterém jsem se bohužel trošku ztrácela v kresbě v bitvě s Labužníkem.
Ocenila jsem několik vstupů do minulosti některých postav, obzvláště pak celá bonusová kapitola o Rize. Její část svazku mě původně moc nenadchla, chtěla jsem dostat odpovědi, které vyvolala bitva, ale nakonec jsem za její příběh vděčná, protože se z ní stala velmi zajímavá postava a opravdu chci vědět víc o tom, co je vlastně zač a jak zapadá do všeho dění.
Dále dostaneme do řad Holubic novou postavu a ta... bože, to bude pořádný šílenec a jen další svazky mi řeknou, jestli ten sympatický nebo nenáviděný.
A nakonec se musím vyjádřit k obálce, protože ta je naprosto úžasná. Vidím v tom přesně to, co si o Rize myslím - krásná, na první pohled milá, ale velmi podlá a nebezpečná.
Ohoo, tak tohle byl bizarně monstrózní díl. Nový ghúl na scéně je opravdu... jiný (nevím, jak jinak to vyjádřit). Nějak cítím, že Labužník bude hodně ovlivňovat další postup.
Líbí se mi, jak je komunita ghúlů tak podobná té lidské. Tisíce různých povah a přijímání sebe samých. A velká škála různých zvyklostí a úchylek.
Jen tak dál, tohle mě opravdu baví!
Tato manga pro mě byla velké neznámé, jen se v mém okolí najednou začala často vyskytovat. A musím říct, že mě se opravdu líbila. Četla se mi dobře a kresba je velmi povedená, tento styl mám ráda.
Rozhodně se těším, kam se příběh vyvine, ale rozhodně má dobře našlápnuto. Co mě potěšilo je morální dilema hlavního hrdiny. Miluji, když mě kniha donutí se zamyslet, co bych v takové situaci dělala já a jestli bych se také tak urputně bránila a nebo to vzala prostě jako fakt a součást svého nového života.
Co mi opravdu trhá oči jsou jména. Jsem prostě rozmazlená z internetového čtení mang, kde jsou anglické přepisy a ty mi prostě sedí víc, ale nejspíš jde jen o zvyk.
Nějaké velké hodnocení zde není na místě, přeci jen je manga příběh na pokračování, takže kdybych tvrdila hned po prvním dílu "wow a nejlepší na světě" je jako bych říkala, že seriál Přátelé jsou super a viděla jen první díl.
Tato kniha dokonale splňuje svá zařazení. Nejedná se o žádnou vysokou literaturu a já ve svém hodnocení zohledňuji právě to, jestli kniha splnila, co slibuje. A to rozhodně ano.
Knihu jsem četla přesně tolik dní, kolik je povídek, na každý den jsem si dala jednu. Některé se mi líbili více, jiné méně.
Čtení je to velmi milé a příjemné. Každý příběh má rychlý spád. Najdeme zde snad všechny druhy lásek - od nenávisti k lásce, ulovení idola až po LGBT.
Autorům se krásně povedlo vystihnout frustraci mladých při lockdownu, kterou ukončili něčím pozitivním.
Já jsem si čtení neskutečně užila a nabilo mě to nadějí, že i v těžkých časech se dá najít něco hezkého, takže kniha rozhodně stojí za přečtení.
Nejvíce se mi líbila povídka Sociálně distanční venčení, Jednou, Nový soused a Pod rouškou. Nejméně pak Společně uvězněné a Pravidla komedie.