vladislav6610
komentáře u knih

Jak se pomstít když máte tělo batolete. Odpočinková rychlovka ve stylu "Prevíta". Ideální na prázdninové dny.


Kniha u které se nestydíte brečet, každý z nás má v sobě nějaký smutek a stesk. Je to vlastně i váš život. Jsme vlastně uprchlíci sami v sobě.


Návrat do socialismu Švandrlíkovským humorem. Odpočinkové čtení.


Velká láska překoná i velké ztráty. Pro mě v současné době aktuální téma i dobrá zpráva. Snad všechna tapu, ta společenská i životní, mají při porušení nejaké východisko. Věřím, že je jím láska.


Překlad Pavla Eisnera je úžasný a proto jsem se trochu obával číst verzi Antonína Přidala. Zbytečně. Jde vlastně o úplně jinou knihu, která je možná ještě lepší. Každému doporučuji přečíst obě verze.


Přečteno ze zvědavosti, povídky v pohodě, ale nic, co bych četl pravidelně.


Mi dostalo za ůkol napísat o ta knížka vod Leonard Q. Roos, jaká to být fajn knížka, pšímo jedna klas. Já myslet, že já pan K*A *P*L*A*N mám rád. Velká ukázka, jak si lze hrát nejen s češtinou. A kdo měl možnost vidět i na jevišti v ABC, úžasný výkon a zážitek.


V knize jsem se opět projel po známých a oblíbených trasách. Tratě, vlaky a nadraží. Vlastně můj život.


Pokud čtenář nesrovnává s původní předlohou a ke knížce přistupuje jako k něčemu novému, je zaujat, překvapen, pobaven a na konci i zarmoucen, i když - co krásnějšího pro vodáka než doplout z řeky do ráje. A tak nejen tu vodáckou holku si navěky nech, ale i tu vodáckou knížku (tu původní, i tu novou) navěky čti. Škoda, že už žádná další nebude.


Bohužel pro mě zklamání, hodně slabý odvar dřívějších románů. Několik podařených kapitol zachránilo hodnocení před propadákem. Chci si pana Švandrlíka pamatovat raději z jiných děl.


Klasické hororové povídky s neuvěřitelným zakončením. Pro chvíle klidu a odpočinku, nebo před usnutím.


Při čtení zjistíte, že buď máte smysl pro Švandrlíkův humor (sice už léty trochu opotřebený) nebo Arachnofobii.


Humoriáda - oblíbený pořad, Jiří Krampol - oblíbený herec. Dokonalé spojení, příjemné čtení.


Má další srdcová záležitost francouzské kinematografie.


Klasika. Detektiv, který detektivem být nechtěl, řeší problémy i případy.
