vladku komentáře u knih

Kniha psána rádoby vtipně. Plná hrubých výrazů, urážek, narážek. Opakuje omyl o Velikonočních ostrovech - otázkou je kolik jiných omylů mnou neidentifikovaných obsahuje. Kniha dala spoustu práce, obsahuje hodně informací, nicméně mě prostě takto hrubý styl nevyhovuje. Kdo rád čte bulvár tomu se kniha bude líbit, pravděpodobně i dalším např. příznivcům JXD.

1 10.03.2023

Neměl jsem vysoká očekávání, zpětně to přisuzuji nepříliš poutavému názvu, obálce. Kniha mě velmi příjemně překvapila. Popisuje relativně jednoduchou myšlenku, autorem označované jako přerámování, stručně bych to popsal jako kreativní řešení problémů, vymaňování se ze zajetých kolejí. Kniha je geniální obsahově, nezanedbává nic, takže zde najdeme obsáhlou argumentaci včetně praktických příkladů, mnohé z nich jsou jednoduché na zapamatování s výstižným názvem jako pomalý výtah. Najdeme tu ke každé kapitole i k celé knize shrnutí, které je ideální pro prvotní rychločtení, ale i pro občerstvení znalostí z knihy. Kniha je použitelná pro téměř cokoliv, kohokoliv, postupy, myšlenky jsou obecné, nicméně příklady jsou především z korporátního prostředí, ve kterém se autor pohybuje.


Tedy kniha je náročná na čtenáře, vyžaduje vlastní myšlení, k čemuž i autor na několika místech vyzývá a já vřele doporučuji ho poslechnout a nečíst rovnou řešení. Ale o to je hodnotnější, protože neznám mnoho knih, které by byly tak výborně napsané a tak univerzální v oblasti kreativního řešení problémů. Očekávám, že tuto knihu budu brát opakovaně do ruky a autor na to myslel těmi shrnutími.


Pokud chcete číst knihu, která vám naservíruje řešení na podnose, tato kniha to dokáže "jen" v těch pár příkladech z korporátního prostředí.

Hlavní síla kniha je jinde. Obecně a paradoxně systematicky vám pomůže najít kreativní řešení problému, který může být úplně odlišný od jakéhokoliv problému v knize popsaném. Může vám pomoci vymanit se zaběhnutých kolejí, vlastního myšlení, vcítit se do cizího pohledu.

Knihu doporučuji, lepší na toto téma jsem zatím nečetl.

1 04.03.2023

Manipulace je všude kolem nás, v menší či větší míře.Tato kniha se zaměřuje především na negativní, nebezpečnou manipulaci při svádění partnera a žití s ním, v práci, v rodině.
Umím říkat ne. Omezuji kontakty s toxickými lidmi. Takže si nejsem úplně jist, že se umím vcítit do člověka, který potřebuje tuto knihu. Nicméně v knize jsem nalezl vše, co si myslím, že bych v takovém případě potřeboval: konkrétní rady, navíc celkem dobře strukturované. A k tomu i pár příkladů ze života. Při čtení jsem se neubránil vzpomínkami na knihy Robert B. Cialdini, především knihy Zbraně vlivu - Manipulativní techniky a jak se jim bránit. Cialdini popsal na více stránkách jednotlivé zbraně vlivu velmi obsáhle, podrobně. Tahle kniha je relativně útlá. Cialdini popsal vlivy tak, že jste je schopen i používat, ať už v dobrém smyslu, tak v negativním. Tahle kniha se zaměřuje „jen“ na obranu proti manipulaci, je ve formě celkem praktických otázek a odpovědí, záběr knihy je tím pádem širší a přitom stručnější. V první části pokrývá neverbální komunikaci, stručně a prakticky vzhledem k obraně vůči manipulaci. V druhé části emoční inteligenci, opět stručně a prakticky. Hlavní část knihy vidím ve třetí nejpraktičtější části: jak se ubránit manipulaci. Čtvrtá část vám detailněji pomůže přesnějším návodem jak na konkrétní typ člověka. Popsané členění typu lidí jsem četl poprvé, což nevadí, protože názvy typů jsou celkem samopopisné. Takže pokud se vám podaří správně zařadit „vašeho“ manipulátora do příslušného typu, máte cílenější návod než ve třetí kapitole.
Celkově kniha je zacílena praktičtěji, stručněji a tak snad si ji bude schopen přečíst i oběť manipulace, která neví, kam dřív skočit. Autorka je předsedkyní Asociace pro pomoc obětem psychického násilí.

28.02.2023

Kniha se skládá ze tří částí, první dvě určitě stojí za přečtení. V první části popisuje Ladak (tzv. Malý Tibet) z doby, kdy tam přijela poprvé v roce 1975. Z našeho pohledu primitivní společnost, která se naučila žít v relativně nehostinné krajině udržitelně, šetrně a spokojeně. Celkem věcně popisuje její názorový převrat, jak si danou společnost oblíbila s jejími klady i zápory. Lidé, kteří žijí v malých komunitách pár desítek lidí, kteří automaticky myslí na druhé, vyhýbají se sporům. Mají nějakou kulturu, léčitelství, ale i dětskou úmrtnost, která jim vlastně pomáhá žít udržitelně, protože populace je tak akorát, co nehostinná krajina dokáže tak akorát uživit bez závislosti na vnějšku.

V druhé části popisuje, jak centrální indická vláda buduje silnice, dieselové mlýny, dováží palivo na zimo, dotuje nemocnici a jaký to má vliv na komunitu, jak se stávají závislými, rozpadají se rodiny, přestávají být spokojení. Třetí část už je horší, plná subjektivních názorů autora, propagace jeho aktivit, se kterými lze i nemusíte souhlasit - oproti prvním částem, je třetí část zbytná.

Tahle kniha může spojit lidi s různorodými názory. Velmi souhlasím s tím, jak autor kritizuje dotace, centralizaci moci, zvláště na větším území. Je hodna zamyšlení. Svým způsobem mi připomněla knihu Tajemství přirozené výchovy. Máme se co učit od "primitivních" společností. Pro začátek bychom mohli přestat s dotacemi, regulacemi, které jen posilují vliv velkých korporací a ty do značné míry mají pak vliv na primitivní společnosti. Místní malé komunity ale v rozporu s názorem autorky i svobodný obchod mohou leccos změnit. Na rozdíl od myšlenky vnucovat něčí subjektivní dobro jinam podpořené dotacemi a regulacemi...

1 25.02.2023

Pro mnoho lidí bude tato kniha příliš "ezo". Další odradí americký styl "reklamštiny". Další odradí náboženská víra autora. Zbytek odradí léčení přes zástupce nebo na dálku. Věci jako, že elektromagnetické pole sahá x stop od těl beru jako "praktickou" (dez)informaci. I dělení emocí na pozitivní a negativní beru jako zjednodušování. Já knihu doporučuji číst lidem, co jsou citliví na placebo/nocebo efekt. 
To, že lidé se předkloní k pozitivním věcem a odkloní od negativních, odporných věcí jsem četl i v seriózních knihách. Na druhou stranu testovat subjekt, který se ani nedotýká zkoumané osoby, považuji za fungující čistě pomocí placebo efektu. A k témuž se přikláním při testování dotykem. Na druhou stranu, i kdyby celá metoda měla "jen" účinnost placeba, za mě je to dost velký rozsah možné účinnosti, aby to dávalo smysl zkusit, pokud máte dlouhodobé marně léčené problémy. I když samozřejmě metoda bude zatížena relativně velkou chybou danou omylností, vírou v metodu - sám autor mluví o negativním vlivu např. dehydratace (stačí se napít) nebo i potištěného trička (stačí vysvléct, zakrýt), stále dává smysl. I kdyby se jednalo jen o vliv toho, že díky této metodě si uděláte čas na zamyšlení, přiznání si emocí, vyřešení emocí z minulosti, stále to dává smysl. A opravdu nemohu vyloučit to, že pomocí metod popsaných v knihách lze nějak vytáhnout informace z vašeho podvědomí, dokonce si myslím, že kdybych tomu věnoval čas (a měl motivaci), tak bych to zvládl. A i kdyby to bylo jen placebo, i tak dobrá metoda, která nemusí mít žádné vedlejší účinky. 

1 21.02.2023

Těšil jsem se na mnou vychválenou knihu, její druhý díl. Je to jednoduché ke čtení, zábavné, plno příkladů. Nicméně jsem dál, kniha je výborná pro rodiče na začátku, začínající, ale na můj vkus obsahuje příliš mnoho nevhodných rad. Negativních alá "neřízni se" (které neříkají co tedy má dělat, aby se neřízl, navíc směřují myšlenky k tomu říznutí a tím přivolávají to říznutí) nebo plno manipulativních. Kniha je vhodná pro člověka, který tyto špatné rady (nepříliš dobré rady) je schopen odhalit, ale zde bohužel průnik se začínající rodinou nebude asi velký.
Abych knize moc nekřivdil, plno věcí správně kritizuje, k většině píše rozumné komentáře i rady. Jen na můj vkus i těch špatnějších rad není málo.

18.02.2023

Kniha výborná informačně, argumentačně. Nicméně psychologicky se špatně čte, dlouhé krom odstavců nestrukturované kapitoly, bez jakýchkoliv obrázků, tabulek, čehokoliv, co by usnadňovalo případné rychločtení. Skutečné zájemce to asi neodradí, ale pro ostatní je to výzva. Což je škoda. V textu není příliš mnoho odkazů, na konci knihy jsou zdroje v hojném počtu uvedeny.
Informačně je skvělá, boří argumenty častokrát omýlené mýty jako, že kolaborantů byly minorita. Svým způsobem kolaborovaly většina, ale hranice se musela posunout tak, aby společnost dál byla schopna pokračovat, vyvíjet se. A i tak svým způsobem mnohé kolaborace byly složité a autor je popisuje tak podrobně, že každý se může vcítit do situace celkem dobře a rozhodnout se, co by asi udělal. Aneb kniha obsahuje plno zajímavých detailů, faktů, vhledů, které usnadňují se vcítit do tehdejší nelehké době. Např. případ Berliet pp153-156.
Zabývá se jak ekonomickou kolabrací, tak úřednickou kolaborací. V obou případech je to o volbě menšího zla, což se postupně dostává až na úroveň vražd. A to volení menšího zla přímo místnémi úřady umožnilo uvolněné okupační síly použít jinde. Kniha vyvolala plno zamyšlení, v závěru autor varuje před vládou expertů.
Knihu doporučuji, ale fakt by knize velmi pomohlo přepracování, lepší struktura knihy.

2 14.02.2023

Směs 6 kapitol různých autorů, které spojuje název knihy. Bohatě ozdrojované, na dané téma relativně dobře čitelné, zajímavé. První dvě kapitoly popisují porody v různých zemích i časech. Další dvě kapitoly popisují vývoj porodní asistence. Další kapitola popisuje rituály se ztrátou dítěte i rodičky. Předposlední kapitola rituály i vliv těhotenství, porodu na muže. Poslední kapitola je o sociálním porodu, odcházení dětí od rodičů. Téma mě zajímá, takže na jedné straně jsem četl pozorně, na druhé straně přelítával části, které znám. Celkem se podařilo skloubit zajímavost a nadhled. Nejvíc zajímavá byla pro mě kapitola o mužích a jejich prožívání porodu. I z toho důvodu, že svým způsobem nové téma, příliš neřešené a vlastně si člověk uvědomí zpětně, co každý nějak jinak prožil, byť triviálně tím, že neprovokuje tím, co těhotná žena by neměla, že i něco takového má svůj název: fenomén couvade.
Pokud vás dané téma dané výstižným názvem knihy zajímá, myslím si, že bude kniha pro vás.

1 13.02.2023

Relativně útlá kniha, což souzní s první pomocí v názvu knihy. I když je kniha dle názvu i textu zaměřená na první pomoc vysoce citlivých lidí, mnohé tipy, návrhy jsou použitelné pro kohokoliv, kdo se potřebuje dostat do formy. Svým způsobem by tato knížka na začátku mé kariéry mi usnadnila spoustu věcí, když bych ji v té době četl a používal její pokyny. Ať už jak se dostat z prokrastinace nebo nedostatku energie. Např. nudné nebo hloupé úkoly, které berou energii, náladu, pokud je člověk dělá v produktivním čase, naopak pomáhají nastartovat se, když má člověk útlum po obědě, po hádce, po neštěstí. Je třeba se naučit sebe znát, komunikovat laskavě sám se sebou. A myslet preventivně, dopředu, myslet i na relaxaci a najít si tu svou relaxaci. Dřív než nastane útlum, kdy jste plni energie, vymyslet ty správné postupy, sepsat si své seznamy činností, které vám pomáhají, které vás dostanou ze slabší chvíle. A mnoho dalších tipů.
Celkově mi kniha dala hodně, i když mnohé jsem znal, resp. pracně jsem se naučil. Doporučuji.

11.02.2023

Kniha napsaná v roce 1938, vydána po 70 letech, až po smrti autora i jeho manželky. 70 let a přesto stále aktuální. Obdiv, jak v té době dokázal autor napsat takovou kritiku, např. i cigaret, školství.
Kniha jako celek je zvláštně napsaná, cítím za to způsob jak se částečně distancovat od slov, nepsal je autor, psal je ďábel. Text je celkem těžký náročný na chápání, místy mám dojem, že je to z důvodu chyb v překladu – opačný význam věty, který člověk pochopí až později z jiného kontextu. Na svou dobu je úžasné, jak kritizuje tehdejší církev, školu, vědu, rozmazlování dětí, kouření, závislosti včetně sexu, udržování manželství kritika z roku 1938, kdy vlastně se takto nepřímo dozvídáme, jak nedostatky přetrvaly i do dnešních dnů. Kritizuje, přitom velmi umně popisuje rozdíl mezi přiměřenou mírou (např. sexu) a nepřiměřenou. Jak umně směřuje myšlenky k sobě, starej se o sebe na prvním místě, přitom v harmonii se spoluprací.
Kniha je plná skvělých myšlenek, jejich stručný výčet by byl dost rozsáhlý a nedokonalý. Např. každý dočasný neúspěch má v sobě střípek úspěchu (Edison a tisíce pokusů se žárovkou). To, co jíme, má velký vliv na duševno, úspěch. Naše okolí, vztahy jakbysmet. Rozhodnost, ovládnutí sebe sama, poučení z nepřízně osudu, ovládání vlivů okolí, čas (utvrzování pozitivních myšlenkových zvyků, rozvíjení moudrosti), harmonie, obezřetnost (ne strach, promýšlení plánu před samotným jednáním).
Doporučuji.

1 09.02.2023

Zajímavá směs příběhů žen, komentáře příběhu psychiatričky, to vše prokládané rozhovorem Honzákem na všemožné téma spojeného s ženami. Chyby v životě jsou náročné, nejen časově náročné. Pokud nemá člověk zázemí, vzory je to jak klestit cestu pralesem místo jití po více čí méně vyšlapaných cestičkách. Tato kniha umožňuje se poučit z chyb druhých, dřív než je člověk udělá sám, případně délku chyb zkrátit. Některé příběhy jsou anonymizované, jiné ověřitelné. V obou případech mají co říct, lidem na začátku života i během. Nedostanete z nich jasné pokyny, spíš „jen“ indicie, varování. Jak pro sebe, tak pro své děti a vztahy mezi vámi. Jen to člověk musí brát, že je to psáno z jedné strany (např. s rýmičkou bych taky raději neriskoval podívání se na novorozence).
Rozhovory s Honzákem člověk musí brát také jaké jsou, názory, zkušenosti dříve narozeného dlouho žijícího člověka. V něčem nyní nemoderní, v něčem stále moderní.
Celkově mi obě části něco dali.

2 09.02.2023

Částečně bych se mohl opakovat jako u knihy Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Tahle kniha je konstruována jinak. Vypráví příběhy sedmi lidí z různých zemí, dnes označovaných jako kolaboranti. Já sám jsem četl první čtyři příběhy a závěr. Kniha je směsí faktů (ta přínosná část) a názorů autora (ta méně hodnotná část knihy). Z knihy je poznat vliv toho, že to píše někdo z budoucnosti, a vliv snahy odůvodnit si proč daného člověka označit za kolaboranta. Je zde vidět snaha zdůraznit fakta, která ukazují na negativní charakter a oslabit fakta, která by mohla ukazovat opak. Nenechává se prostor čtenáři, aby snad nedošel k jinému názoru. I když ne vždy, např. na straně 111 a 112 píše o poručíkovi Bonsakovi, který na začátku války potopil dvěma ranami ze tří nový těžký křižník Blüger, vlajkovou loď německého invazního loďstva. Poručík se nestal hrdinou, ale na konci války byl odsouzen za spáchání "hospodářské velezrady", za členství ve straně a za to že spolu se 146 000 dalšími Nory pracoval během okupace jako dělník pro Němce. Dále v závěru se autor pokouší o vyváženost, nicméně se mu to příliš nedaří z mého pohledu.

Je to celkově zajímavé, je jasné, že tehdy se prostě někde udělala hranice pro víceméně binární rozhodování je to kolaborant nebo ne.  Jsou to události staré mnoho desítek let a přesto nejen v této knize je poznat snaha nezpochybňovat tehdejší rozhodnutí. Přitom žádný člověk není binární, dokonce ani Hitler či Stalin. Hodnotit fašismus pohledem dnešní doby jako jasné zlo, když po první světové válce do Německa utíkali židé z okolních zemí, když v Rusku vládl strašlivě komunismus, je dle mě neuctivé a nespravedlivé k tehdejším lidem, kteří žili v naprosto jiném světě. Světě, který se od našeho lišil značně technologicky, tak ale i sociálně (např. chování k ženám nebo rvačkami).
Děkuji autorovi, že tak zevrubně popisoval tak dlouhé období kolaborantů, pomohlo mi to víc se do jejich života vcítit, mnohé si stále nedovedu představit, odůvodnit, určitě mi chybí spousta střípků z jejich života i života tehdejší společnosti vůbec. Na druhou stranu zhruba dovedu si představit, jak člověk dospěl k závěrům a činům, které nakonec učinili. Zvláště když se člověk zaměří na rozdíly a společné rysy mezi českými legionáři (zrádci Rakouska-Uherska), kolaboranty a současnými příznivci EU a jiných nadnárodních hnutí, organizací a řekněme republikány.

Originální popis: Autor se sedmi životními příběhy evropských kolaborantů z let druhé světové války snaží odpovědět na často vznášenou otázku, zda právě Češi měli nějaký zvláštní talent na spolupráci s nepřítelem. V neposlední řadě jde však i sondu do psychologie těchto lidí: byli to většinou "vlastenečtí zrádci", muži, jejichž prvotní motivací rozhodně nebyly peníze. Prohlašovali, že zachraňují své národy v obtížné a dramatické době, a při tom byli pouhým nástrojem okupační moci. Knihu doplňuje obrazová příloha obsahující řadu u nás dosud nepublikovaných snímků.

1 09.02.2023

Autor zemřel v roce 1995, knihu vydala v roce 1999 jeho žena. Autor by dílu vybavil dalšími poznatky, zkorigoval. Knihu jsem si půjčil v knihovně a někdo se osmělil a tužkou dost korektur udělal.
Já nejsem žádný historik, jen laik. I tak mě některé informace zarazili, protože z jiných zdrojů jsou jinak prezentovány (např. původně sudetoněmečtí němci chtěli připojit k Rakousku a ne hned k Německu – zdroj: Respekt speciál), samozřejmě nejsem ochoten si ověřit, co z toho je pravdivější. A pak občasné možné chyby, překlepy, např. v roce, který z kontextu nedává smysl.
Od začátku mám dojem, že autor zjevně se kromě fašismu zabývá komunismem, na dnešní dobu ho obhajuje, vyzdvihuje – těžko říct, jestli je to vliv doby, ve které žil, vliv toho, že části vycházeli v komunismu, aby vůbec vyšli a nestihli se opravit.
Přese všechno kniha má co říct, přibližuje danou dobu, částečně se dá číst jako román, kde se postavy mění. Mně přiblížila tehdejší dobu, téměř 100 let starou, ještě víc než jiné zdroje. Byla to víc násilná doba i v meziválečném období. Dovedu si představit, že v rámci volení menšího zla, lidé volili raději fašisty než komunisty. Je stejně zajímavé, že fašismus i komunismus byl tehdy občas zakazován, nicméně do dnešní doby zůstal víceméně jen zákaz fašismu. Je to tím, že fašismus se dřív dostal k moci a protože to byla dřívější doba, byl násilnější? Kdyby pořadí bylo opačné, byl by kvůli době u moci násilnější komunismus a nyní bychom měli zakázaný komunismus a ne fašismus? Možná. Nicméně v Rusku byl u moci komunismus nejdříve, koncentrační tábory nacismus okopíroval z Ruska, možná proto taky se dostal k moci, protože tehdejší lidi tušili, že nechtějí to, co bylo tehdy v Rusku. Dějiny píšou vítězové. Naše prameny jsou ovlivněny tím, že krátce po druhé světové válce byli u moci komunisté. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.
V každém případě jsem si poupravil své zjednodušené znalosti na celkem složitý, komplexní obrázek. Odstranil rovnítko mezi fašistou a příklonem k Německu (do roku 1939 čeští fašisté spíše nesnášeli Němce). Získal méně černobílou představu o koloborantech a jejich typech. Hranice mezi „snažit se přežít“ a napomáháním režimu byla velmi tenká, hrdinů byli plné hřbitovy, doslova. I příklon k celoněmecké říši, když si odmyslíme výrazně vyšší násilnost tehdejší doby, jak moc se liší od příklonu k NATO či EU? Je zajímavé, že když odstraníme to nemoderní a to příliš násilné na dnešní dobu, tak vlastně víceméně dostaneme podobný program, jaké mají některé politické strany.

3 01.02.2023

Kniha mě zaujala podtitulem „zhubněte s trenérem, který úmyslně přibral a pak shodil 34 kilo“. Jeho motivací bylo pomoci příbuznému, kterého nadváha už dost ohrožovala na životě a kterému nebyl schopen pomoci. Druhou motivací bylo zvýšit zájem o svou praxi. Na půl roku se rozhodl přestat s cvičením a jíst nezdravě – klasickou americkou stravu. On, který od mládí byl přímo posedlý zdravou stravou a cvičením. Počátky tloustnutí byly těžké, nutit se k něčemu, co mu nesedělo. Velmi pěkně popisuje změny, které čekal, i změny, které nečekal. Především ztráta sebeúcty, vliv na partnerství, rodičovství, sex, strach o své zdraví, život. Jeho pocity, když na přelomu se ženou vyhodili všechny nezdravé potraviny a on už si vybudoval „vztah“ s některými z nimi. Obtíže, které měl při shazování kil (a přitom měl výhodu v tom, že věděl, jak správně děla cviky, věděl co jíst, a věděl, že je to možné s jeho genetickou výbavou).
Celý experiment ho změnil, přinesl plno příznivců, ale myslím si, že mu přinesl neskutečný vhled/empatii do myšlení obézních. A také důvěru v to, že to co tvrdí, funguje, i když je to obtížné, obtížné i pro něj…
Mé poznámky: dělat cviky správně, pestře (plavání, jogu i posilovací). Správně jíst (udržitelně, mít připraveno jídlo – vaří si dvakrát týdně na několik dní, dle něj každé tři hodiny by člověk měl jíst). Budou obtíže, nebude se chtít, výsledky se budou zmenšovat. Jing a jang: je potřeba povzbuzovač i povolovač i pohánění k zodpovědnosti. Je potřeba podpora: upřímnost i víru. Je dobré se svěřit, učinit prohlášení, když ne k veřejnosti, aspoň k blízkým. Není to krátkodobý úkol, je to změna životního stylu. Bude zde problém posledních x/7 kilo, kdy je třeba změnit strategii, kdy je třeba navýšit příjem kalorií, aby tělo mohlo pokročit do další úrovně.

28.01.2023

Smíšené pocity. Autor téma bere ze široka, multioborově, z toho důvodu jsem tolerantní k určitým zjednodušením, terminologické neobratnosti. Kniha je plná informací, ale v mixu subjektivních názorů, nijak nepodložených závěrů, argumentačních faulů. Tyto dvě nesourodé části jsou spolu tak promíchané, že vyžadují velkou pozornost je od sebe odlišit. Navíc názory etatistu, „levičáka“ až komunistu (má názor, že víceméně lidský pokrok je proto, aby se lidé odlišovali a že by nejraději pokrok zastavil a tak zrovnoprávnil lidi). A používající hojně mediální obraty jako „vědci se shodují v názoru, že … peak oil byl už v roce 2015“. Míchání relativně věcných informací a názorů autora je hlavní důvod pro tak nízké hodnocení knihy, která by jinak uchvátila uceleným komplexním pohledem na problematiku a snahou o ozdrojování. Že si bohužel vybírá jen informace v souladu s názorem autora je také nehezké, ale bohužel až příliš časté u mnoho knih.
Celkově mám tak smíšené pocity, že nevím, jestli bych si knihu znovu přečetl, když bych předem věděl, co zhruba obsahuje. Spíše bych ten čas věnoval hledání jiné, lepší knihy. Na druhou stranu hlavní poselství knihy je zhruba takovéto: většina (pseudo)ekologie nepomůže (včetně biomasy, větrníků, solárů, elektromobilů), prostě je nás moc a čerpáme příliš zdrojů.

1 19.01.2023

Tuto knihu vlastně doporučím každému. Já jsem po ní sáhl, protože mě problematika zajímá od jedné zajímavé přednášky před lety na konferenci nadaných dětí a protože jsem si chtěl přečíst příběhy dětí z dětských domovů a tak poznat jejich vnímání. Ale trochu cynicky by si ji mohl přečíst kdokoliv, poznat cizí nelehké osudy. A možných pozitivních vlivů z knihy může být mnoho. Můžete být spokojenější se svým životem, protože se vám vaše problémy budou zdát menší ve srovnání s problémy těchto dětí Možná se rodiče inspirují a nebudou příliš podceňovat děti, že na něco jsou příliš malé. Možná se (bohužel nebo bohudík) někdo dozví, že to, co považoval za normální, normálním není a dozví se o možnostech, které obecně nejsou lepší, ale v jejich případě mohou být lepší než současný stav.
Příběhy jsou sice předvybrané, ty kde dětský domov byl pravděpodobně tou lepší variantou, ale pokud se dočtete dozvíte se i relativně věcná data a statistiku. Nicméně nemůžete čekat úspěšnost na úrovni celorepublikového průměru, stejně jako po infarktu nemůžete čekat věk dožití celorepublikového průměru. Jsem rád, že jsem se v příbězích dozvěděl, že dítě mohlo dobrovolně odejít od rodičů.
Hlavní náplní knihy jsou příběhy dětí, se stručným komentářem či aktualizací na konci. Nicméně dozvíte se zde i další věci: popis systému péče o děti v ČR, jeho kritiku, praktické pohledy, občas i nějaký ten (téměř) statistický údaj (prý 75% dětí z dětských domovů je úspěšných ve smyslu nenásledují život svých rodičů, zbylých 25% je neznámo a ty negativní osudy – vězení, návrat k drogám apod.). Víceméně mě kniha vyzněla jako reakce na kritiku dětských domovů a osobně ji vnímám jako potřebnou (zdá se mi přístup ode zdi ke zdi).
Těžko se mě vciťuje do osudů dětí. Zvláště když mnohé z nich nemají žádnou záchrannou síť ve formě rodiny, kterou bereme jako samozřejmou. A to už vůbec nemluvím o genealogii, možnosti se dozvědět o svých předcích do 10. generace.
Knihu doporučuji, mám víc informací.

1 10.01.2023

Brak. Nejvíce člověk ušetří ne využíváním slevových akcí, ale prostým nekoupením zbytných věcí. A stejně tak vidím přínosnost této knihy, pro ekologii bude nejpřínosnější ji prostě nekoupit, přínosy jsou dle mě menší než náklady na tisk knihy. A to, co shledávám nejužitečnějším, příručka pro kolibříka, je dostupné online.
Jinak je to „hezká“ ukázka zaujatého pohledu. Kniha obsahuje spoustu faktu, polopravd, i dezinterpretací, mnohé ozdrojovaná. A pak tyto fakta, ty negativní jsou přisouzeny autorem odsuzovaného jevu – v případě této knihy globalizaci a ty kladná jsou přisouzeny autorem uctívaného jevu – v případě této knihy lokálnosti. Naštěstí je to děláno tak okatým jevem, že to člověku udeří po pár stránkách cca 40. stránka).a
Stručný popis knihy? Za všechno může globalizace.
Je zjevné, že autorka je etatista. Mnohé z těch kritizovaných věcí správně nepřímo popisuje, že jsou za ně vinni státy, centralizované chování, nicméně autorka místo kritiky státu kritizuje globalizaci.
Na jedné straně kritizuje, jak rodičovství nebo tvorba vlastního jídla je ohodnocena nulu, aby o kousek dál to ani nezmínila, když zmiňuje nerovnost na světě, která používá stejné dříve kritizované ukazatele.
Na jedné straně kritizuje, že je málo regulací firem, aby o kousek dál správně identifikovala, že současné regulace decimují především menší firmy, větší firmy rozloží náklady do větších objemů či jinak je lépe zvládají.
Na jedné straně kritizují, že státy mají „málo“ moci oproti korporacím, aby o kousek dál říkali, že je potřeba místo státních silnic a dálnic, investovat do lokálních projektů.
Na jedné straně mluví o tom, jak globalizace nutí lidi pracovat místo být v komunitách, a na jiném místě řeší alá Marx tvorbu pracovních míst.
Kniha je plná takových rozporů, argumentačních faulů jak falešných dilemat.
Kniha zklamala nenaplnila možný potenciál. Nejužitečnější částí je dostupný online: https://www.peoplecomm.cz/prirucka-pro-kolibriky Kniha plná inspirativních lokálních aktivit, bohužel nejde do hloubky a tak praktické otázky zůstávají nezodpovězeny.
Škoda, že ve svém textu víc nepomáhá lokálním službám jak prakticky lépe probruslit spletí regulace. Nebo jak zastavit dotace, pobídky, regulace a další státní zásahy, protože ty nejvíce pomáhají velkým firmám. Mnohé projekty, co obdivuje jinde, by v EU plné certifikací, regulací nešli zrealizovat.

Eutanázie mě zajímá léta, souvisí s DVP, Dříve vysloveným přáním, s hodnotovým žebříčkem. Tuhle knihu z roku 2019 jsem proto hned popadl v knihovně, jakmile ji uviděl.
Je to víceméně sborník prací různých autorů s pojítkem autanázie. Což má nevýhodu v tom, že některé informace, argumenty se opakují. Je poznat, že je to téma vysoce emoční, v mnoha příspěvcích jsou znát emoce, i když se autor snaží být věcný. S tím souvisí argumentační fauly i prosté argumentační zaujetí. Tedy některé příspěvky jsou výrazně hodnotnější než jiné. Za mě raději příspěvek jasně vyhraněný, než takový kdy se autor snaží být vyvážený, ale je velmi znát na způsobu argumentace, na kterou stranu se přiklonil.
Je otřesné, že stále v ČR se stejně posuzuje trest za vraždu a eutanázii, stejně za dohnání k sebevraždě a pomoci sebezabití někomu, kdo se chce zabít.
Ve všech příspěvcích autorů lze najít většinový motiv, paternalismus, nadřazanost lékařů nad pacienty. Zdá se jakoby většinově nechápali, že lidé jsou různí, mají různé potřeby, různé priority. Sice ví o Dříve vysloveném přání, ale nárokují si víc práv rozhodovat než umožní v Dříve vysloveném přání.
Ale to už bych zapředl do mých názorů na problematiku.

Monotématická kniha. Vzhledem k tomu, na můj vkus, dost ukecaná. Na druhou stranu díky tomu kniha obsahuje dost argumentů, příkladů, užitečných pohledů. Zdá se, že autor čerpá ze své zkušenosti, tj. kniha je bez odkazů na výzkumy, argumenty. Autor pochází z německého prostředí, občas dává nahlédnout do ryze německého pohledu.
Hlavní myšlenkou je to, že by si člověk měl být vědom zhruba svých hranic, vědom si jak se ty hranice pohybují s věkem, zdravím, aktuální náladou. A pokud člověk nemá vážné důvody, měl by je respektovat sám a dávat je najevo i pro okolí. Hranice přispívají k lepší atmosféře celkově i k lepší osobní náladě.
Nejvíce mě z kniha zaujala část o dětství, kde autor dobře vystihl jádro pudla, problém výchovy dětí i bohužel riziko přenosu chyb výchovy mezi generacemi. Je náročné najít tu správnou hranici a ještě horší ji ve správný okamžik upravovat.

23.12.2022

Knihu mám na seznamu k přečtení dlouho. Nakonec díky nakladatelství Portál se ke mně dostala nyní. Kniha je prakticky bez odkazů, autor je vysoce citlivý a ze svého pohledu bere poznatky jiných a popisuje své zkušenosti. Psána konstruktivně. Zdá se, dle knihy, že výzkum vysoce citlivých lidí je spíše pozadu a dochází k mnoha omylům, např. chybná diagnóza a tím pádem i pomoc: ADD, ADHD, (spolu)závislost, neurózy, deprese, úzkostné poruchy, emoční nestabilita, autismus.
Knihu jsem začal číst, protože mám podezření na plno vysoce citlivých lidí kolem mně. Skončil jsem s podezřením, že i já patřím mezi ně, jen se mi dařilo relativně včas sebepoznat se a udělat vhodná opatření, např. odstřihnout se od TV a černé kroniky. Kniha je pro vysoce citlivé osoby (dle autora 15-20%), nicméně dle mě žádné dělení není binární a tedy těch lidí, které se v něčem najdou bude výrazně víc.
Vlastně obecně je to kniha o sebepoznání a využívat pozitivní stránky svých vlastností a obcházet nevýhody svých vlastností. Jen vysoce citlivé lidé to mají vše zesílené a o to naléhavěji se musí naučit se sebou pracovat.
Z knihy mi vyplývá, že je plno odstínů vysoce citlivých lidí, každý má trochu jiný problém - víc otázek kniha otevřela než odpověděla a není to tím, že by se nesnažila odpovídat. Např. jsou vysoce citliví lidé více ovlivněni placebo, nocebo efektem? Potřebují menší dávky léků pro stejný účinek? Lidé, co např. nejsou schopni číst text s gramatickými chybami, jak korelují s vysoce citlivými lidmi, kteří se nenaučili svou citlivost ovládat?
Některé věci se jiným lidem budou zdát na úrovní ezo - např. předvídavost, až "čtení budoucnosti". Některé popisované vlastnosti se mi zdály na tolik obecné, že pochybuji o jejich významné korelaci s vysoce citlivými lidmi.
Kniha stojí za přečtení, jen ji neberte dogmaticky, spíše inspirativně.

1 20.12.2022