vladku komentáře u knih

Výborná kniha. Výborné argumenty, argumenty pro a proti, podpořené odkazy, výzkumy, příklady. Vůbec nemám co vytknout, jak po obsahové stránce, tak co se týká struktury. Jediné co mohu „vytknout“ je zdvojený text poznámky na straně 316, to je tak asi vše.
Kniha vyšla jako libertariánská, nicméně popisuje, komentuje zásahy státu. Odůvodňuje, proč většinou je nejlepší nedělat nic, ale na druhou stranu je realistická a popisuje kdy jsou na zvážení zásahy a proč politické zásahy fungují neoptimálně.
Knihu doporučuji číst jako celek, ale pokud byste měli čas/motiaci jen na jednu kapitolu, přečtěte si kapitolu 10: Proč jsme si dlouhé měsíce v lékarně nemohli koupit dezinfekční přípravky na ruce.

10.12.2022

Brak. Odpírači, lháři, fosilní šmejdi... Jazyk této knihy mi značně nevyhovuje. Autor se netají snahou radikalizovat své příznivce, používá opakovaně pojem klimatická válka. Uvádí spoustu argumentů, mnoho odkazů, bohužel také mnoho svých názorů bez odůvodnění a ještě mnoho odsudků typu zmínění fosilní šmejdi. A to včetně kolegů s opačným názorem, např. na straně 211, kde je diskuze o jádře, je dehonestuje.
Chtěl jsem si v knize přečíst argumenty - bohužel styl knihy mě po několika desítek stránek znechutil. Autor se stylizoval jako vůdce svaté války, jako oběť druhé strany. Tolik dehonestujících výroků o názorových oponentech jsem dosud v žádné knize nečetl.
Veškeré nápady neprospívajíci jsou druhé strany. Nefér praktiky, které používali znečišťovatelé, o kousek dál používá ve jménu svého boje.
Kniha byla zklamání. Pro můj účel byla zbytečná a vůbec netuším k čemu konstruktivně je. Nepřesvědčené těžko přesvědčí, přesvědčeným nevím, na co by byla.

Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací.
Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´
A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo "naopak" více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět).
V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi.
Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.

2 25.11.2022

Smíšené pocity. Rád jsem penězi za knihu podpořil projekt Děti jsou taky lidi, i když jsem tušil, že žádné převratné nové informace se v knize nedozvím, protože autorku i projekt sleduji už roky. Kniha je vlastně výběrem ze souboru anonymních výpovědí, na které autorka reaguje a které jsou realativně dobře kategorizovaný.
Obsahově jsem rád, že kniha vyšla, je potřebná. I když jsem zjistil, že i autorka, jinak velmi svobodomyslná libertariánka má jednu oblast, kde upřednostní podporu zákazu násilí než současný stav. Sice dodává, že bez postihu, ale v realitě asi všichni tušíme jak to dřív či později dopadne. Je to paradox, v knize prosazuje (dle mě správně), že násilím děti nenaučíme nenásilí, nicméně to autorce nebrání násilím prosazovat nenásilí u dospělých.
Kniha nenaplnila potenciál ani formálně. Kniha předmluvou vzbudila vysoká očekávání o kvalitě zpracování, ale pak tyto očekávání byly zklamány. Nebýt té předmluvy, hodnotil bych knihu jako běžnou literaturu, takhle ji budu hodnotit přísněji jako jinou odbornou literaturu.
Kniha špatně odděluje ověřené a ozdrojované fakta, výzkumy od autorčin osobních názorů. Navíc ozdrojované informace nelze ověřit, často poznámka pod čarou je ve formě odkazu na celou doménu, dokonce je zde i odkaz na celý youtube. Tyhle odkazy mě mrzí o to více, že nepomohou ani laikovi, když se chce dozvědět víc.
Kniha je přes to všechno užitečná, pro laika, že není bohužel se svými traumatickými zážitky sám. Dozví se v knize jak od autorky tak z některých zpovědí možné způsoby řešení.

Kniha mi leccos dala, nelehce se čte, z mnohých zpovědí mrazí. I z těch "lehčích" jako, že učitelka řekne chlapci, aby si pro divadelní hru vybral princeznu a pak mu ji rozmlouvají, že se na princeznu "nehodí".
K zamyšlení bylo, jak některé děti vědomě lhaly a pak toho litovaly, jiné lhaly, protože zhodnotily, že i takoví rodiče jsou lepší než pasťák či jiná státní "řešení". Děsivé je, kolik dětí se rozhodly vše oznámit a nebylo jim věřeno nebo jich jejich blízcí zradili.
Takže všechny kombinace zde máme. Mně osobně to přesvědčilo, že člověk z venku, nějaký ouředník těžko může rozhodnout, co je lepší pro dítě v takové sitauci, to může jen to dítě, jen je mu třeba věřit.
Pozitivní je, že dost těch příběhů končí relativně pozitivně, i když vím, že je to dáno výběrem (ti, co opakují "vzor" rodičů, nenapíšou autorce. A i to, co napsali, se budou hodnotit pozitivně, i když budou nevědomky chybovat, např. nespadni.

6 20.11.2022

Kniha, ke které člověk musí dospět. Jinak se mu může zdát ezoterická. Širokým obloukem jsem se k ní dostal přes traumata (potomků druhé světové války, i třetí generace) a genealogii. Ale také "paradoxů", který tuším Koukolík popsal v jedné ze svých knih (dcera alkoholika si dala striktní pravidlo, že budoucí partner nebude alkoholik. Nicméně skončila s alkoholikem...) a tím, že něco podobného, co se stalo mému otcovi se stalo i mně, následkem reakce, která tomu měla zabránit.
Kniha, která klade víc otázek než odpovědí. Asi jsme v úrovni znalosti na úrovni... nevím, na úrovni znalosti nemocí před objevem bakterií. Nevíme proč, jak, jen pozorujeme výsledky, které jsou pravděpodobně složením mnoha různých jevů. Syndrom výročí si lehce v některých případech lze vysvětlit jako sebenaplňující proroctví, strach který způsobí neštěstí. Nebo prostě věc náhody. Nebo prostě se tak nevědomky chováme, že nakonec způsobíme to, co čemu jsme se chtěli vyhnout a zpětně nám to dojde. Ale jindy ne. Nějaká statistická významnost 0.032 tam je a to jsme na hrubém stupni poznání, takže snížená mnoha zatím neodfiltrovanými věcmi.
Zajímavá kniha.Co může po několik generací způsobit ve stejném věku něco obdobného? Podvědomí, nevědomí, něco jiného? Těžko říct. Nicméně nemusíme to chápat, autorka tvrdí, že jen být si tohoto fenoménu vědom může způsobit přetržení řetězce.

3 17.11.2022

Velmi zajímavá kniha. Velmi zajímavé tipy. Velmi zajímavé informace. Doporučuji. Já jsem získal úplně jiný vztah ke starším technologiím, domům, kniha mi osvětlila plno maličkostí, odůvodnila a tím pádem i objasnila. Naši předkové byli chytří, jen používali jiné, levnější technologie a možná dokonce i dnes mnohé z nich dávají smysl: seno na půdách a některé lze vylepšit použitím modernějších technologií (místo skla použít pěnové sklo).
Celkem mě zaujala výhoda mít sklep, rozlišení na suchý a vlhký. Lednička v komíně či chlazení přívodem vody. Solární sušička. Sláma jako stavební materiál. Troj-dům. Rostoucí dům.

(SPOILER) Skvělá kniha, doporučuji. Nicméně nesouhlasím s preferencemi, prioritami autora, takže tím pádem i s některými odůvodněními, dedukcemi. Na druhou stranu autor často na jiné místě v knize se víceméně opravuje, zpřesňuje, takže celkový dojem je dobrý, jen pozor na vytrhávání části textu z kontextu celé knihy. Např. na jednom místě varuje před kotvou, na druhém místě doporučuje použít kotvu, která má v některých případech značné nevýhody.
I když nesouhlasím s celkovým vyzněním knihy, např. zapomíná na fragilitu řešení nastaveného dle pravidel, lze jeho poznatky, doporučení postupu při projednávání vzít velmi vážně a v mnoha případech dojde ke zlepšení úsudku bez zjevných negativních důsledků. Nebo na to, že rozptyl diagnóz lékařů je sice do značné míry způsobem šumem, ale také tím, že v realitě lékaři reagují na praktické příklady, kde příčina nemusí být jen jedna, ani nemusí být jasné která je dominantní. Dále geografické odchylky mohou způsobovat žádoucí odchylky (krádež vody u řeky versus krádež vody na poušti). Osobně autor se v této knize přiklání na stranu centralizovaných řešení se všemi nevýhodami s tím spojenými.
Aneb kniha popisuje komplexní problematiku, kniha je náročná na pozornost, pamatovat si kontext, ale svého úkolu se zhostili výborně.
V knize se dozvíte proč, zde uvedu pro sebe výsledek doporučení, jak vést jednání, tzv. protokol dílčích hodnocení.
1. Na počátku procesu rozdělíte rozhodnutí do dílčích hodnocených oblastí.
2. Kdekoliv je to možné, budou se dílčí hodnocení provádět z tzv. pohledu zvenčí (u opakovaných rozhodnutí použijte relativní úsudek, pokud se škálou. - mají vyšší příjem oproti firmě, co jsme koupili)
3. Ve fázi analýzy se jednotlivá dílčí rozhodnutí provádějí co nejvíce nezávisle na sobě.
4. Při vlastním rozhodování posuzují účastníci každé dílčí hodnocení samostatně.
5. U každého dílčího hodnocení by měli účastníci stanovit svůj úsudek nezávisle (před seznámením s úsudky ostatních) a následně použít metodu odhad-diskuze-odhad.
6. Pro konečné rozhodnutí intuitivní úsudek nezavrhujte, ale odložte jej až na závěrečnou fázi.
+ být si vědom všech odhalených vlivů na úsudek (nálada, čas úsudku, zaujetí, kotvy...)

2 12.10.2022

(SPOILER) Skvělá kniha, doporučuji. Kniha psána někým, kdo má levicové názory (osobní vlastnictví by se mělo zrušit). Nicméně přesto autor má velmi dobré schopnosti kriticky myslet (včetně komunismu), hledat pravdu, dedukovat. Kniha je hojně ozdrojovaná, jen pozor na tvrzení/představy z jeho hlavy v závěru knih, k těm zdroje nemá a i jeho argumentace mě nepřesvědčila nebo prostě chybí (krom časové korelaci neuvedl autor žádný jiný důvod pro „zlo“ osobního vlastnictví, a jeho argumentace příklady malých společných vlastnictví mě nepřesvědčila).
Nicméně kniha popsala pár pro mě známých omylů/podvodů vědy a pár pro mě neznámých. Spojil to do zajímavého celku, který mě přesvědčil nebo o mnoho věcech si nejsem jist jako dřív.
Stanfordský vězeňský experiment (cca že lidé se po pár dnech vcítí do negativních představ svého povolání)? Podvod (nepodařilo se zreplikovat). Příběh z knihy Pán much? Mediální „zkreslení“. Stanley Milgram a generátor šoků? Smrt Catherine Susan Genoveseové (cca že čím víc svědků, tím méně pomoci)? Mediální „zkreslení“. Ekologická katastrofa na Velikonočním ostrově? Mediální „zkreslení“. A k tomu příběhy z válek (jak o vánocích 1914 za první světové války, kdy vyšli vojáci ze zákopů a společně spolu oslavovali vánoce), o tom jak při bitvách tváří v tvář jen málo vojáků skutečně zabíjelo.
Autor poupravil i znalosti z mé povinné školní docházky. Z ní jsem znal příběhy hrdinů v Londýně, kteří překvapivě statečně čelili hroznému bombardování. Podobné příběhy jsem znal i o hrdinech ve Stalingradě. Autor ukázal, že to nejsou ani tak výjimky jako pravidlo, protože i bombardování Německa způsobilo vyšší morálku a pravděpodobně kvůli tomu prodloužilo válku. Současně dává odkazy na výzkumy, že důvody proč vojáci bojovali, nebyli ani tak ideologické, politické, ale za spolubojovníky, za rodiny, účel světí prostředky. Což v moderních válkách už moc neplatí, odpor zabíjet lze překonat „tréninkem“, vzdáleností cílů krom dlouhá léta využívané propagandy.

Kniha mě přesvědčila v tom, že většina lidí je dobrá, nesobecká. Resp. už z jiných knih vyplývá, že máme většinu pravidel, abychom zabránili zneužitím, které míří na max. pár procent lidí. Bohužel tohle obecné negativní přemýšlení má své důsledky. Sebenaplňující proroctví zvyšuje množství lidí, kteří se pak dle očekávání chovají (pokuta je forma platby a současně zmoralizování nevhodného chování). Nedůvěry plodí myšlenky na to, jak ochranu překonat. A samozřejmě zaměření médií na ukazování všeho výjimečného, především negativního, způsobuje nápodobu.

Doporučení ode mne: odpojit se od médií všeho druhu (fakt má velký vliv na psychiku nevědět o všem negativním, co stejně člověk neovlivní – mnoho let praktikuji), krom odborných či pečlivě odborných. Naopak učit se zaměřovat se ve svém životě na běžné/obyčejné pozitivní věci – pro inspiraci mohu nabídnout svou FB skupinu. Víc důvěřovat lidem. Nicméně za mě ne bezvýhradně, na druhou stranu kvůli možné malé škodě se ochranou/strachem/pravidly nezabývat.

Kniha přesvědčuje, že omezeně i zloději nabídnout kabát krom žádané peněženky, aby při loupení nezmrzl. Souhlasím s autorem, že naštvání z negativních věcí člověku víc otráví život než tomu zloději. Souhlasím s tím, že někdy občas to mohu zkusit. Nicméně mezi lidmi jsou i menšina psychopatů, bláznů a ty raději víc nevyvádět z konceptu.

Kniha se dobře čte, ale myšlenek vyprodukovala nadstandardně. Jednu hlavní myšlenku? Sebenaplňující proroctví, pravidla, zákazy, příkazy jsou značně a dlouhodobě kontraproduktivní.

4 12.10.2022

Edici crossover jsem přechválil. Druhá ze čtyř odpad. Četl jsem úvodních pár desítek stránek, pak jsem to vzdal. Ukecané, domněnky, navíc své názory vydávající za fakta. mylné předpoklady... Mám ve frontě na čtení příliš mnoho knih, které mi poskytnou výrazně větší hodnotu. Takže jako jednu z mála knih jsem nedočetl.

Částečný brak. Aneb edici Crossover-Argo jsem minule přechválil. Do značné míry teoretizující kniha. Navíc příliš osobních názorů, domněnek. Mnohé dedukce jsou pochybné či přímo mylné. Např. na straně 46 si "vyvrací" "teoretickou" domněmnku tím, 30 let je dostatečně dlouhých, aby vyvrátili domněnku že bohatí investují do riskantnějších a tím výnosnějších aktiv - vůbec nezná základ, že rizikověšjší aktiva v dlouhodobém horizontu i více v průměru nesou. Takže svým způsobem nedoporučuji číst, protože na podobné chybné dedukce jsem narazil několikrát a ještě častěji jsem měl pochyby.
Kniha mi přesto něco přinesla, je zde plno zajímavých statistik (ale raději nečíst jejich popis autorem, zvláště ne jeho závěry). Ty grafy navíc rychločtením rychle projdete. Zbytek neradno číst.

Knihu doporučuji, víceméně začínám mít pocit, že celá edice Crossover - Argo je hodna doporučení, podobně jako Melvil knihy. Plno odkazů, cca 150 stránek poznámek, literatury, dodatků. Každý jsme jiný. Autor dává smysl života řešit katastrofické scénáře. Nicméně dokáže přesvědčit a do značné míry zůstat ve věcné úrovni, včetně schopnosti nějakého vyčíslení priorit, rizik, následků. Aby obhájil své zaměření na vysoce nepravděpodobné katastrofy, kvantifikuje pravděpodobnost rizika i různé následky. Máme brát do úvahy současné lidi i výrazně víc lidí, co se ještě nenarodili.
Přečetl jsem i dodatky, včetně dodatku, kde to popisuje podrobněji. Mě nepřesvědčil. Ani ostatní dodatky nejsou tak přesvědčivé, věcné jako hlavní text - i tohle oceňuji, že sporné věci dal do dodatků.
Nicméně celkový dojem z knihy je dobrý, přináší plno zajímavých, hodnotných pohledů. Asi kniha změnila mírně mé uvažování. Především je zajímavé, jak často osud lidstva byl na vlásku. A trochu zvýšil mé obavy z umělé inteligence.

3 21.09.2022

Konečně jsem se ke knize dostal. Autor skeptického kolega tentokrát se držel stručněji. Prostě "boj" s klimatickou změnou odčerpává peníze ekonomice, ale i jiným projektům, které by byly efektivnější než aplikování stále stejně neefektivních přístupů. Většinu věcí v knize popsaných už jsem tušil. Takže jen to, co mě bylo nové, zajímavé:
- Efekt "zvětšujícího se terče" - aneb proč rostou škody z přírodních katastrof - prostě máme dražší domy a zabíráme větší plochu - když se tento efekt odstraní, škody klesají...
- Stejně jako kdekoliv jinde, i zde masmédia odvádí jsou strašící a zkreslující politiku. Včetně toho, že prezentované závěry klima konferencí jsou poněkud jiné, než jaké jsou prezentovány médii a politiky. Ale jako jinde, málokdo si přečte celou zprávu a ne jen manažerské shrnutí...

Boj proti klimatické změně tak jak je nastaven je kontraproduktivní a neefektivní a zhoršuje situaci především chudých zemí. Několika způsoby způsobují, že pak nejsou peníze na skutečně efektivní pomoc.

4 21.09.2022

Skvělá kniha. Stručně: charita efektivně, věcně, pokud možno "bez" emocí, "kapitalisticky". Nejen, že dobré úmysl nestačí, mohou být v některých případech kontraproduktivní (např. PlayPump). Prostě i u charity je vhodné přemýšlet, porovnávat, protože i zde je něco jako regrese k průměru (když si vybírali do pořadu mládež v problémech a mysleli si jak pomáhají, když sledovali pokles jejich kriminality, bohužel ten pokles kriminality byl menší než u jiné mládeže, která nebyla v pořadu). Prostě se stát efektivním altruistou.
Každý to má jinak, každý má jiné schopnosti. Tedy někdy může být efektivní vydělávat ve svém oboru a věnovat "pouhé" peníze na ty správné charity, než opustit své místo a jít pomáhat do Afriky. Protože situaci můžete zhoršit, protože tam třeba nepojede někdo platnější.
V kapitole od strany 97 máte vysvětleno proč má význam chodit k volbám, i když váš hlas málokdy "rozhodne" (každé riziko i šanci lze přirovnat ke ztracenému času nebo naopak času navíc, který zjednodušeně spočítáte jako hrozící ztráta vydělená pravděpodobností) Dozvíte se proč zvolit jinou dobročinnost než pomáhat při živelných katastrofách. Nebo proč pomáhat spíše v chudých zemích než doma, v západních zemích. Proč kupovat zboží z robotáren není (nemusí být) nemorální. Otázky efektivního altruisty:
Kolika lidem to prospěje a jakou měrou? Jedná se onejefektivnější, co se dá učinit? Je daná oblast opomíjena? Co by se stalo jinak? Jaká je pravděpodobnost úspěchu a kolik dobrého by přinesl?
I když charity se obtížně porovnávají, lze je porovnávat. A pak si dle svých priorit zvolit tu svou. Kniha vás provede i prakticky výběrem a seznámí s pár charitami, které jsou efektivní. Např. Givedirectly nebo deworm the world initiative.

2 05.09.2022

Úžasná kniha. Neřekne vám jasné ano či ne jako jiné knihy. Řekne vám, kdy ano, kdy ne. Žádné rychlé soudy typu mobil do rukou dětí nepatří (jak to začínají dělat některé školy), ale popis na co si dávat pozor, co ano, jak moc (přesnou hranici se nedozvíte, protože záleží na mnoho věcech, mimojiné na samotném dítěti). Takže ti, co chtějí rychlé soudy, tuhle knihu nečtěte. Musíte umět číst, chápat, rozmýšlet, aplikovat na vaši konkrétní situaci. Stručně říct rady knihy? Dítě potřebuje balanc a musí k němu dospět ideálně samo. Běžte mu příkladem, co chcete po něm, dělejte taky. Když chybujete, učte sebe i jeho se chyb pro příště vyvarovat. Nepoužívejte hry, sítě (TV) jako zbavení se dětí.
Líbí se mi, že autorka nezapomíná na jednoduché věci: dítě se potřebuje vyspat, najíst a sociální kontakty. Pokud mu čtete pohádku, jste s ním. Hry, pohádky nejsou až tak špatné, pokud jste s ním. Špatné je, když se naučí kvůli vám, že když se nudí, vás zdržuje od práce, tak mu dáte mobil, hru, pohádku, na kterou bude se dívat samo. I kvůli tomu, že ne každý pořad je vhodný. I kreslená pohádka obsahuje nevhodné části, když u něj nejste, nemůžete komentovat, uvést na pravou míru (např. v jednom díle Krtečka, Krteček krade, vysmívá se s přáteli okradenému, zahodí nůž do trávy; často jsou v pohádkách nesmysly typu ježek s jablkem na bodlinách; i mnohé české pohádky nejsou ideální – perníková chaloupka začíná tím, že děti kradou perník, ničí tak střechu domu). Pozor na rychlý střih pořadů.
Porno mě autorka překvapila statistikou, čtvrtina českých dětí vidí porno mezi osmi a jedenácti lety. Online porno je dostupnější, kdysi děti museli vyvinout úsilí dostat se k VHS kazetám, časopisům, nyní se jim porno zobrazí i omylem. Stejně jako u her, sítě není porno jako porno. Nicméně autorka tvrdí, že drtivá většina porna zdarma obsahuje velmi nevhodné prvky: násilí, stereotypy, nerealistické „výkony“, což je mnohdy dlouhodobé škodlivé pro dospělé, natož pro děti. (A to už vůbec nemluvím o tom, co pro tohle své „povolání“ nepřímo jsou nuceni dělat pornoherci.) Autorka navrhuje osvětu dětem, aby za vámi přišlo, aby si mělo s kým promluvit, abyste vyvraceli mýty z porna, prostě se sexuální výchovu se nespoléhejte na ostatní, např. školu, ale včas ji dělejte sami.
Kniha se dále zabývá modrým světlem – opět není to černobílé, ráno je modré světlo užitečné, prospěšné, večer před spánkem ne. Stejně tak varuje nejen děti před nevhodnými činnostmi před spánkem – hádky, práce s elektronikou. Dále fyzickým pohybem, prospěšnou nudou.
Knihu prostě doporučuji nejen pro rodiče.