vlckovka komentáře u knih
Od pokračování pro mě už kultovního filmu, který mě k Metráčkovi přivedl jsem měla jiná očekávání, než jaká jsem nakonec dostala. Líbilo se mi, že děj nebyl zbytečně přesládlý, a osudy Jitky, její rodiny i jejich přátel mi přišly dostatečně zajímavé, abych chtěla číst dá.
Líbil se mi asi ještě o něco víc než první díl.
SPOILER:
/Navíc krásné poučení o tom, že druhá láska může být ještě lepší než ta první, a že by si sám sebe měl člověk vážit. A nakousnuté téma dopingu bylo krásně spojeno s odhodláním riskovat pro toho, koho máme rádi. I přesto, že takový vztah může být jednostranný. /
Zjednodušená verze známého příběhu. Pokud neočkáváte hluboké vykreslení myšlenkových pochodů, a zajímá vás hlavní linka, je to dostačující. Co musím vyzdvihnout, jsou opravdu krásné ilustrace prakticky na každé straně, které pomáhají lépe se do příběhu ponořit.
Kniha je určena spíš pro školáky, a pro tuto skupinu si myslím, že to je skvělá verze.
Pro mě to byl super odpočinek, četlo se to rychle a teď jsem připravená přejít na klasickou verzi od R. L. Stevensona.
Pokud máte rádi téma upírů a vlkodlaků, tak jste tady správně. Svižný komiks, který popisuje soužití upírky a vlkodlaka (pro mě překvapivá kombinace). Ilustrace se mi líbily a přečetla jsem to jedním dechem. Pokud téma není moc pro Vás, asi bych to spíš nezkoušela. Je to psané docela pro cílovku. Ale pokud se umíte oprostit od nadpřirozena, můžete v tom vidět popis soužití dvou lidí, kteří jsou protiklady, a přesto se přitahují.
Kromě Cukrárny v Paříži a Pekárny v Brooklynu jsem přečetla zatím vše z této série.
Na Japonsko jsem se speciálně těšila, protože mě japonská kultura dost zajímá. Čajovna je dost specifická. Je samozřejmě plná klišé (ale v této sérii to spíš očekáváte a chcete), ale ze začátku jsem se nemohla napojit na hlavní postavy, protože mi nebyly moc sympatické. Pořád jsem čekala, až se to zlepší a myslela si, že to nebude nic pro mě.
Překvapivě pro mě, mě nakonec v této knize více než romantická linka zaujalo vše okolo - popsání Japonska, místní kultury, hezké lidské charaktery, které kladou důraz na úctu a v neposlední řadě výborné japonské jídlo (ano, ke konci mi málem tekly sliny).
Nakonec se mi kniha líbila, a i když není moje nejoblíbenější má v sobě něco co nevím jak popsat, ale stojí to za to. Rozhodně mi dala hodně podnětů k zamýšlení.
Tato kniha ze série Romantické útěky mi velice sedla. Je to takový sladší díl (díky čokoládě dokonce doslova), a vyloženě hladí po duši. Navíc jsem díky němu dostala chuť jet na dovolenou do hor.
Nemůžu to samozřejmě srovnávat s nějakou velkou literaturou, ale v sekci ženských románů je velice příjemný. Všechny knihy ze série jsou velice odpočinkové, a konkrétně tento mě bavil asi nejvíce ze všech.
Komu sedl, doporučuji určitě ještě Kavárnu v Kodani a Hotýlek na Islandu. A kdo by chtěl podobně laděného autora, ale podle mě trošku lepšího, doporučuji Jenny Colgan.
O fotografických filmových knihách mívám většinou předsudky, protože vím, že vznikají hlavně aby "vyždímaly" co nejvíce peněz z fanoušků. Tady to asi nebude jinak. Co se ale zásadně liší je kvalita provedení. Není to jen jedna z dalších, je to kniha s velkým K. Pokud jste fanouškem Harryho Pottera, tady si rozhodně přijdete na své. Ilustrace jsou úchvatné, a některé pro mě byly zcela nové. Kniha je logicky řazena, a bavila mě od začátku do konce. Prohlížení samozřejmě pravidelně opakuji. Je totiž velice krásná, a najdete v ní i takové věci, které ve filmu neuvidíte. Doporučuji.
Knihu hodnotím až několik let po jejím přečtení (určitě více jak 10 let), a musím uznat že ve mě stále zůstaly stejné pocity, jako když jsem ji četla. Navíc časem vzpomínky nevybledly, jako to mám u jiných knih. Rose Madder se hrozně moc povedla. Ukazuje, jak moc je schopný autor napodobit myšlení žen, a jak drsně a přesto pro mě uvěřitelně umí vykreslit atmosféru tak těžkého tématu. Závěrečná část knihy už měla v sobě trošku "fantasy", ale i tak jí to neubralo na kráse. Líbí se mi, že kniha předává i poselství o tom, co se může v některých domácnostech dít. Je důležité to vědět.
Moje nejoblíbenější příručka cviků zaměřených na protažení celého těla i jednotlivých partií. Kniha obsahuje 240 cviků doplněných velký množstvím fotek, kdy jsou nafoceny všechny cviky, některé včetně rozfázování pohybu. Kniha je velice přehledná. Ke každému cviku je uveden stručný ale velice intiutivní návod, jak jej provést. Cviky jsou ohodnoceny hvězdičkami podle obtížnosti pro rychlou orientaci.
Kniha je rozdělena teoretickou část (úvod do problematiky strečinku) a praktická cvičení. Teoretická část je věnována principům tohoto typu cvičení, základní anatomii přípandě zmiňuje zdravotní hlediska např. k prevencím poranění či hypermobilitu.
Praktická cvičení obsahují konkrétní cviky řazené dle protahované partie např. protahování dolních končetin a ten je rozdělen na velký sval hýžďový, střední sval hýždový - body, přední strana stehna, flexory kyčle, zadní strana stehna apod. Tak je to i u horních končetin nebo i u trupu, kde je speciální sekce věnovaná cvikům úklonovým a rotačním.
Ačkoliv obecně pro cvičení preferuji instruktážní videa než knižní příručky, u vždy rozhodně udělalám výjimku. Je prostě báječná a pokaždé mi pomůže ať už preventivně či v případech kdy je nějaký sval zkrácený a potřebuji jej protáhnout. Doporučuji každému pro jednoduchost zpracování která umožňuje začít cvičit prakticky ihned.
Knihy od Lois Lowry ve mně probouzí něco, co jiné knihy málokdy dokáží. Po přečtení mi zůstává intenzivní pocit, který mě nutí přemýšlet o životních alternativách a ocenění toho co máme a to velice nenásilnou a čtivou formou. Na to, jak málo má kniha stránek dokáže srozumitelně předat poselství jak dospělým tak i dětem. Obzvláště musím ocenit práci s jazykem a významy, které se rozkrývají tomu kdo jim dokáže rozumět, ale nezatěžuje jimi příběh tak, aby jej mohly prožívat jiným způsobem i děti. Třetí kniha ze série Dárce nás zavádí na místo, kde se dva předchozí na první pohled nesouvislé díly propojí. Postavy jsou sympatické, a proto jejich příběh umí vlézt pod kůži a ještě dlouho po přečtení se nepustí. Jsem zvědavá jak se příběh vyvine v posledním díle.
Když jsem si poprvé přečetla anotaci, věděla jsem, že mě tato kniha nesmí minout. Po samotném přečtením musím říct, že naprosto splnila mé očekávání. Konečně začínám mít pocit, že i soudobá česká literatura je zajímavá, čtivá a má přidanou hodnotu. Z poslední doby si stačí vzpomenout na Alenu Mornštajnovou, Petru Soukupovou nebo právě Viktorii Hanišovou. Jen tak dál!
Houbařka je výjimečné dílo, o tom vůbec nepochybuji. Autorka surově popisuje chování hlavní hrdinky Sáry, se kterou pravděpodobně hodně čtenářů nebude souznít, ale nás tak díky tomu nenápadně vede k pochopení jejích vlastních pocitů. Výborné je postupné střídání současnosti a minulosti, které postupně odhalovalo všechny důvody a zároveň konfrontovaly hrdinku s těžkými momenty a to, jak se s nimi vypořádala.
Ještě jednou chci zdůraznit, že popisy působí velice autenticky, a ačkoliv je hlavní téma velice těžké, tak chování hrdinky by bylo pochopitelné a adekvátní i pokud by se jednalo o „menší“ traumata. Kdo někdy v životě zažil těžké chvíle s rodinou, tedy s těmi nejbližšími a byl zrazen, ví své, a pro takového tato kniha bude fungovat jako forma terapie.
Ať už je čtenářem člověk, kterému je toto téma blízké či vzdálené, doporučuji ji všem, neboť cítím že má co nabídnout každému, ať už je to třeba jen forma perspektivy nebo nabízená možnost vysvětlení „podivného“ chování některých lidí.
Tuto knihu považuji za jednu z nejlepších soudobých knih, kterou jsem v poslední době četla.
Některé knihy jsou zajímavé tím, že můžeme být dlouho ve světe, který je v knize stvořen. Jiné knihy, jsou takové, které nemusí být svým rozsahem dlouhé, ale o to větší emoce, sny a fantazii po přečtení zanechají. Pro mě patří Spáčka a vřeteno mezi ty druhé.
Nesmírně oceňuji to, že kniha má více rovin, a nutí čtenáře zamyslet se nad tím, že ne vše co máme zažité jako jedninou pravdu, tak ve skutečnosti musí být. Opravdu obdivuji fantazii autora, řekla bych že mnohem obtížnější než si vysnít celý nový svět je najít právě v tom zažitém (klasická předloha stejným způsobem převyprávěna již nespočetněkrát) nové možnosti.
Kniha v sobě obsahuje přesně ten styl vyprávění, jako ostatní knihy autorky, který je mi velice příjemný. Musím brát v potaz, že příběh nejde do hloubky, neboť je zřejmě určený i mladším čtenářům. Přesto si ale kniha hraje se zajímavými myšlenkami, které je nutné si zpracovat z hlediska vlastních zkušeností a ideálů o společnosti.
Oproti předchozím knihám beru tento díl jako "rozehrávku", jelikož obsahově jde spíš o přípravu na další díl. Pokud by všechny knihy byly vydány jako jeden celek souhrnně, vůbec by mi to nevadilo.
Rozhodně ale doporučuji přečíst.
Naprosto úžasná kniha která mě nutí konfrontovat s vlastním dětství a minulostí. Zcela přirozeně mě vedla a podala ukázku toho, jak by "výchova" mohla vypadat jinak než jsem byla dosud zvyklá. Pro mě se jedná o zcela zásadní knihu, která mě ovlivnila pro další život. Pro mě je něco jako základní "bible".
Knížku mě zaujala v knihovně, nedlouho po tom, co nám náš pes labrador také zemřel. Kniha se čte velice rychle a plynule, a vše v ní je plné lehkosti a života. Spousta pasáží mi připadala velice podobným tomu, co jsem také zažila. Ač náš pes nebyl takový "šílenec" jako Marley, zažili jsme s ním podobné radosti i starosti. Věřím, že stejné to má spousta lidí. Kniha byla pro mě duševní terapií, která mi umožnila přenést se o roky zpátky a vybavit si spoustu maličkostí takových, které dělají psa nejlepším přítelem. Vyvolávala u mě nekontrolovatelný smích i pláč (i když u knih to pro mě není běžné). Nejtěžší byl samozřejmě konec, protože vše prožít takto intenzivně znovu bolí. Přesto celkový dojem z knihy je spíš pozitivní a ukazuje, jak moc dokáží psi lidem obohatit život. Knížku si rozhodně pořídím do své knihovny a budu se k ní znovu vracet, a budu ráda, když i moje děti si ji jednou přečtou.
Kniha dokáže vtáhnout do děje tak, že se čte jedním dechem. Popsané je to tak detailně a zajímavým způsobem, že mám po dočtení pocit, jako bych některé z popisovaných zážitků sama prožila. Kniha popisuje jak výlety a tedy i města a krajinu, které autorka navštívila, ale především její postavení v au-pair rodině a společné zážitky, ze kterých se snaží zobecnit některé rysy chování běžné pro kulturu ve Spojených státech na Floridě. Velice mě pobavila část, která popisuje fungování komunikace se zdravotními pojišťovnami a agenturou, kde vyřizování jednoduchých úkonů (proplacení účtů atd.) se běžně protahuje na dobu několika měsíců, k nimiž je nutné přidat nemalé úsilí v podobě desítek e-mailů, několika dopisů a telefonátů než se věc dotáhne ke zdárnému konci.
Od publikace jsem čekala více informací. Jde vlastně o sesbírání obyčejů a nástin, které se udržují dodnes. Chyběl mi detailnější průzkum s ohledem na nějaké ověřené reálie např. konkrétně na kterých místech tradice vznikly nebo se udržují, jaký mají historický význam atd. S ohledem na rozsah knihy to ale asi nebylo cílem, a je to příjemné oddechové čtení se základními informacemi o velikonočních svátcích navíc doplněné zajímavými tradičními recepty.
Knihu jsem četla vícekrát, ale musím říct, že více mi dala spíše až později. Nejdříve se mi nezdála moc zajímavá, ale přirostla mi k srdci až když jsem trochu vyspěla, a začala se o otázky životního stylu zajímat více do hloubky. Považuji ji za takovou mou základní "psychologickou" encyklopedii životního stylu a přístupu k němu.
Věčný evergreen. Kniha dodává detailní základ jak cvičit (včetně fotek a přesných popisů), zároveň je zmíněno jak se autorka ke Kalanetice dostala a dodává pochopení v čem je cvičení jiné. S kombinací videa a této knihy je to ideální způsob jak se cvičení věnovat správný (zdravým) způsobem.