vorenus komentáře u knih
Tohle mě hodně bavilo. Oproti Bobymu obrovské zlepšení. Táta musí mít radost. A ty dvě povídky, co napsali spolu jsou snem každého fanouška.
Za mě nejslabší Mellick. Asi chtěl oslovit i mladší čtenáře. Prostě to bylo málo perverzní a bizarní.
Pohlazení po duši od jednoho z největších čechů. Kdo má rád laskavý humor pana Svěráka, tak jeho srdce zaplesá a kdo ne, tak jeho chyba.
Předkrm, než nám mistr naservíruje nového Harryho? Nesbo prostě umí, ať už se jedná o příběh rozvinutý na stovkách stran a nebo v tomhle případě v kráťoučkých povídkách. Asmosféru a příběh prostě dokáže vybudovat vždy. Užil jsem si to, i když jsou příběhy takové jednohubky, ale chutnají božský.
Pan flákota je zpátky a opět chutná jako ta nejostřejší břitva. Po Legii jsem měl trochu obavy, ale tady mi to vynahradil. On ty svoje vtípky prostě sype v takovým tempu, jako Babiš lži. Je to prostě Sen sej vtipného brka. Klaním se mistře a až do konce vašeho života budu velebit jen vaše dílo.
Spíš povídka, než kniha. King chtěl nejspíš udělat radost svému kamarádovi a napsal s ním takové mini dílo. Je to spíše taková pohádka pro náctileté. Asi ji dám přečíst dceři, ať má něco do čtenářského deníku.
Mraky postav, mraky jmen, mraky dějových linek. Snad na každé stránce se skáče z místa na místo. Nevím, jestli tohle je ten správný úvod do top fantasy. Potenciál má však tenhle svět obrovský, ale jestli se to projeví až při čtení dalších dílů, tak to těžko říct.
Kinga mám rád, ale tohle byl fakt hodně slabej Bachman. Námět by bohaté vystačil na sto stran. Zbytečný natahování, když už je každému čtenáři jasné, jak to dopadne.
Těch pár prvních povídek bylo fakt slabších, ale jak to dostal do rukou Kotleta, tak už jsem se jen bavil. Takže vítězné pořadí je Kotleta, Merglová, Snegoňova a Schink. Povídky od těchto autorů jsou opravdu hodně povedené. Merglovou jsem četl poprvé a rozhodně ve mně vzbudila zvědavost. Jsem moc zvědavý na její další tvorbu. Každý autor má vlastně šanci díky povídce navnadit čtenáře na své další dílo a Merglové se to u mě povedlo.
Joe má Půl krále, ale sám sedí pevně na trůnu, kde je králem fantasy.
Frantovy začátky. Někdy je to lepší a někdy horší. Nápady a vtip už tenkrát měl vybroušené jako krvavý diamant. Povídkám by více slušelo, když by je místr více rozvedl. Tou poslední mě dostal a za ní jedna hvězda navíc. Pro fanoušky je nicméně kniha povinností.
Tak tohle byl fakt úlet. Ten chlápek, co tohle napsal je buď génius a nebo šílenec.
Číst o někom, kdo má všechno a přesto se utápí v depresi? Baví to někoho? Možná by bavilo, když by to mělo příběh nebo cokoliv napínavého, ale tohle je čistá nuda. Nic šokujícího ani nic převratného. Spíš údiv z toho, že tohle někdo vůbec může číst.
Jako vždy knihomolské orgie. Může snad Kotleta napsat špatnou knihu? Vyloučeno! Mělo to koule, jako zeměkoule!
Ve trojce mi přišlo, že už není o čem psát. Ale ve čtverce mě F.K. zase posadil na prdel a vrátil se v plné síle, že by tam poslal i pětku????
Komiksy nečtu. To by ho ovšem nesměl napsat mistr Kotleta. Od něj bych četl i jízdní řády.
Neskutečně napsané! Nechápu, že mi tento úchvatný autor, tak dlouho unikal.
Výborně napsané a teď jsem zvědav, jak píše autor své vlastní fantazie.
Autorovo hledání smyslu života vyznělo dost depresivně. Kniha je hodně zvláštní a rozhodně ne pro každého, ale určitě je zajímavá.