vygum komentáře u knih
V prvni polovine Chown trochu vykrada sam sebe a svuj predchozi titul Kvantova teorie nikoho nezabije, ale kniha ma stejny spad a autor stale predklada napadita prirovnani a srozumitelna vysvetleni. Ve druhe puli mu bud dosel dech, nebo jsou popisovane jevy jiz natolik slozite a abstraktni, ze je zkratka nelze popsat na prikladu fotbaloveho mice...
Posledni kapitola o stavajicich teoriich (ne)existence mimozemskych civilizaci tema cele knihy logicky uzavira.
Plasticky obraz jedne epochy pohledem inteligentniho a vtipneho paseraka marihuany celosvetove pusobnosti. Misty zbytecne podrobne, ale rozhodne zajimave cteni. Z nechutnych praktik DEA cloveka mrazi...
Realita rasove segregace na Jihu pred pouhymi padesati lety (!). Vzacny pripad, kdy film je stejne dobry jako kniha
Hrozne utrpeni, pro me jedna z nejnudnejsich knih, co jsem cetla
Pata hvezdicka za povidku Vanilkove zluty jako Eminem, ktera me dojala k slzam, coz se mi u knizek stalo vsehovsudy dvakrat.
Celkove lepsi nez sbirka Nekdy proste prsi, tady me bavilo uplne vsechno.
Po Hroznech hnevu, ze kterych jsem mela jeste tyden po precteni depresi, me tyto mile, vtipne a ironicke novelky neskutecne potesily. Steinbeck se definitivne zaradil k mym nejoblibenejsim autorum.
Sympaticka, trochu trhla kniha plna britskeho humoru, ktera si na nic nehraje. Za zminku stoji kongenialni preklad Martina Hilskeho. Upozorneni: nectete, pokud se prave snazite drzet dietu!
Libily se mi pasaze, kdy byl Sal a jeho kumpani skutecne "na ceste" - plasticky prede mnou vyvstaval obraz USA v cele jejich nesmirne rozlehlosti a rozmanitosti. Cely zbytek knihy, ktery sestaval uz pouze z nekonecneho liceni vselijakych vecirku me vsak bohuzel znacne nudil.
Neubranila jsem se srovnani s romany Khaleda Hosseiniho, coz Dervisovi ubralo minimalne jednu hvezdicku. Zajimavy obsah, forma me nenadchla - 2,5*
S trochou nadsazky by se dalo rict, ze jde o "Srdce temnoty po 100 letech". Pro nasince jiste zajimavy pohled na postkolonialni Afriku od nositele Nobelovy ceny za literaturu.
Ze zacatku par dobrych vtipu, pak uz jen vrstveni klise, predvidatelna zapletka a cim dal nesympatictejsi hlavni hrdinka.
"(...) If you're in trouble or hurt or need - go to poor people. They're the only ones that'll help - the only ones."
Souhlas s kapllu - chtela jsem dat 4*, ale po precteni posledni povidky nemohu jinak.
Ackoliv nechybi typicka bulgakovska ironie, vesele cteni to neni. Osobne na me nejvic zapusobila povidka Morfium - o lekari, ktery se stane jeho obeti.
Nekolikrat jsem chtela knihu odlozit, jak mi bylo trapne z ruznych nelogicnosti, jalovych dialogu a cernobileho vykreslovani postav. To vse vygradovalo v zaverecne scene na lodi, pri ktere jsem se alespon pekne od plic zasmala. Lars Kepler nikdy vice.