WEIL komentáře u knih
Miloval jsem je jako dítě, ale filmové, kdy dávali hodně filmů o třech mušketýrech v TV.
Když jsem je ale četl, tak už mi to tak zajímavé nepřišlo. Jen jsem se divil, že hráli tenis.
Jak se lišili běžní lidé z venkova od těch z města v 19. století?
Balzac se s tím vypořádal se ctí.
Josef Kemr je pro mě nezapomenutelný a stále živý představitel titulní role - Gobsecka.
Že by žil iracionálně? To žije hodně lidí. Byl důsledný, držel se naplno svého řemesla a výsledkem byla jeho spokojenost s přesností s jako všem měří tenhle lichvář stejně.
Co vše zažil sám A. Branald u divadelních společností?
Dost toho měl ve svém bytě. památky na ty časy a jak o tom jen uměl poutavě povídat.
Kniha o tom, jak snadno se stane ze sportovce na vrcholu, sportovec snadno odsouzeníhodný za to, že byl u něho zjištěný dopink.
Autor se taky zmiňuje o tom, jak se neustále dělají rekordy, a jak není možné, aby třeba cyklisti jezdili za deset let v průměru o osm kilometrů rychleji, než dříve.
Čtyři hvězdičky dávám za to, co se mi knize líbilo.
Co se mi nelíbilo, to by bylo na dlouhý psaní.
Tak spisovatel sedne, chce psát něco veselého, ale nemůže tajemnéí síly mu vedou ruku a píší a přes něho sdělují životopis záhadně zemřelého.
A co s tím mám jako čtenář dělat?
Pro mě jeden z nejlepších románů, který jsem kdy četl.
Anglický či neanglický šlechtic, co přišlo pod ruce kapitána Exnera, to řešil. On si nevybíral jako báby v samoobsluze, on měl morálku a pud detektiva, který neskončí, dokud neodhalí jednoznačně pachatele.
Film se docela povedl.
Známé charaktery postav Párala, jako by přecházeli z knihy do knihy. Pořád cosi jedni honí, další taky, a poslední skupina taky.
Po II. SV si vítězný stát chtěl vzít i území, kde by nastolil svou diktaturu, což se stalo. A poražení Němci se museli vystěhovat z území, která okupovali, tedy Polsko, ČSR atd.
A na prádzná území přišli noví osadníci.
Nástup je výkřik až poněkud legrační. Násput k zabrání všeho, co tam zbylo po lidech, kdo první přijde ten první zabírá...
K této knize jsem se dostal později, než jsem měl. Ale dobrý.
Ježibaby - ty má Alois mikulka obzvláště rád. má řadu jejich charakteristik, a podle nich pak píše po svém pohádky. Ty pohádky jsou spíše pro dospělé než pro děti, nebo - přesněji - i děti si v tom něco najjdu, ale dospělí víc.
Moje oblíbená dětská knížka a večerníčky.
Zase jsem zde u tak známé knihy první...Smutné.
Kudykam.
V TV řekl, že si tuhle otázku klade každý den. A že si myslí, že i většina lidí to tak má.
Kniha byla dvakrát zfilmována.
Jednou černobíle, pod stejným názvem, podruhé na barvu, J. Svobodou.
Kniha je nejlepší v místech, kde vystupuje jako otec rodiny Hanzelík, jako rodič či jako lékař.
Nad Dorou zlomí hůl, a ať si jde kam chce, mrzí ho to, ale je zásadový a razantní. Svá slova neodvolává.
Je jí všude moc, je jí přespříliš, je to otřesné, je to nechutné.
Ale proč ji nestrkat do televize, do bulváru, když to někoho zajímá?
A proč nenapsat i knihu, však on se někdo chytí a koupí ji.
Já ji pročetl v knihkupectví, při kávě, a bohatě mi stačilo. Cítil jsem se jako hrdina, že jsem to dokázal pročíst.
Prvníí vyprávění herce J. Sováka bylo dobré, syté, druhé rozvíjí ještě to první, stále dobrá úroveň.