WEIL komentáře u knih

A. Dyk a jeho poezie plná pocitů marnosti nad snahou měnit život k lepšímu.

A. Dyk začal publikovat své básně poměrně pozdě, a jelikož se psaní poezie věnoval delší dobu, tak poměrně rychle za sebou vydal dvě básnické sbírky.

Asi těžko někdo tuhle sbírku básní znovu vydá.

Vladimír Justa se zasloužil o rehabilitaci V.Burina, odhalení jeho památníku a nakonec i o tuto knihu, v nichž nám přibližuje osudu "krále komiků".

Tohoto člověka si asi oprávněně vážil i F.X.Šalda.

Někdo musel být první, kdo něco napsal k správné výslovnosti a jak se ji snažit naučit.

Literární kritika si u tohoto díla váží průkopnických počinů autora v oblasti upozorňování na potřebu estetizace díla, mravní působení na čtenáře, jeho výchovu.

Pro připomenutí pozoruhodné osobnosti vyšla tato kniha.

Pokoru k Bihu měl Jakub Deml převelikou, ale ke své církvi ne. Věděl, že člověk je tvor omylný, i když je třeba papežem.

Demlova láska k přírodě se zde omezuje na květiny, z nichž každý kvítek skrývá nějaké tajemství.

Román je silně sociálně akcentovaý, a byl dvakrát zfilmován.

Co nestihl do osmnácti, tak se snaží rychle dohnat. A takový rychlý život má i řadu nástrah...

Vždycky je to hrůza, když trpí nevinní.

U S. Čecha je kladem důraz nejen na češství, ale taky na Slovanství.

Autor se zjevně až příliš se svou postavou ztotožňuje. A to se mi moc nelíbí. Je to škoda, takhle si ubližovat.

Svítání přichází sice z východu, ale zde se rozumí jakási moudrost, kterou západní civilizace údajně světu přinášela.

Strašlivý Markýz Géro ve skutečnosti byl měkký chlapík a zdaleka neměl tolik luk a polí, jak to viděl P. bezruč ve své nepřátelské básni vůči obyčejnému kapitalistovi.

Čte se to dobře, sbírka básní to není rozsáhlá.

Bohužel tak to často chodilo a chodí.

Zdá se, že autorka sama měla potřebu jisté mravní obrody, proto psala tuhle trilogii, a první část "Úder" vypadá slibně.