WEIL komentáře u knih
Když to čte člověk dneska, tak váhá o které době to autor vlastně píše.
Povídky v knize uvedené vyšly už dříve, ale souborně patrně pro českého čtenáře jen v téhle knize.
Joseph Heller autor rozsáhlých knih ani zde nelenil a napsal volné pokračování váločného příběhu Hlava XXII, která je velmi náročným čtivem pro svou nečtivost. A přece se našlo dost takových, co si knihu oblíbilo, u nás jich tolik není, ale další příběhy generace, kterou poznamenala válka zajímají jen příznivce tohoto autora zabývající se především tématikou druhé světové války.
Per Bezruč ovlinil řadu básníků, a i tato sbírka je důkaz, že František Nechvátal je taky jedním z nich.
Básník se těsně před druhou světovou válkou velice rozepsal a napsal několik básnických sbírek. Tohle jedna z nich.
Chvilka v base je dobrá zkušenost, delší pobyt už je náročný a může člověka i na dlouho poznamenat.
Tak život je změna a ani žádný autor nedokáže psát stále stejně.
Skoky mezi zdánlivě nesourodými ideologiemi nejsou žádným překvapením, vždy i první vlna celostěvového surrealismu, řada jejíh členů přecházela ke komunismu. Takže z volnomyšlenkářů se stávali lidi toužící po disciplíně.
Dobová kritika hledala příměr pro N. poezii a nacházela vlivy z Nezvalova Edisona, či magnetickým polem Březiny. Ale žádný autor se nevyhne srovnávání, jisté ale je, že Nechvátal měl svůj styl, napsal jak vidí život, a forma je důležitá, ale až za uvedeným.
Lidí v každé době hledali naději na lepší společenský život, takže není divu, že se tehdy hodně lidí hlásilo k rudým, což bylo nóvum, opak dosavadních typů společnosti. A koho by nedojímalo, že lidi "dole", kterých jsou masy, tak že je v nich síla a ta porazí vrchnost a nastolí spravedlivější světový řád.
Jde o jistý kurs tvůrčího psaní pro mladší generaci, než o dramatický příběh příkladné dělnické autory.
Vyzrálá práce autora, asi nejlepší z jeho dosavadní tvorby.
Autor si našel novou koncepci pro svou práci, vypravování je přehlednější, čtenář se v něm rychleji orientuje.
Autor se opírá ve své novele co zažil, díky čemuž má text vyšší věrohodnost.
Dneska už žije jen málo lidí se zkušeností z koncentráků, přičemž se to týkalo poměrně dost velkého množství lidí. Ale zestárli, čas nikdo nezastaví, takže o nich zůstává jen velké množství textů, ale jistěže jen od těch, co byli ochotni o tom něco vypovědět, zapsat či říct na kameru.
O tomhle románu se říká, že autor se rozmáchl do mnohovýznamů, až se jeho dílo stalo méně srozumitelné.
Podobná témata patří ke každé době, protože život lidský se pohybuje jen mezi samotou a naplněností, a když jednoho je moc, tak to není dobrý. Ale každý se tvaruje podle svých potřeb, ty jsou mu pohonem k tomu či onomu jednání, k té či oné činnosti. Potřeby jsou naší součástí, ty nás charakterizují. ...Někdo nepřečte knihu nikdy, jiný bez ohledu na žánry, další jen pro známky atd. To vše jsou odrazy lidských potřeb.