WEIL komentáře u knih
Dluhy světa vůči jedincům, kteří ho vytváří, to jsou prý čestné dluhy.
Je to smutné, když někdo vydělává na slabých čtenářkách.
Technicky psát umí, ale schází mi pevnější ukotvení postav v realitě, díky čemuž bych se mohl postavy poznat, pochopit co chtějí.
Tyhle knihy, co mě až tak nezaujaly, tak jsem jen pročetl, pamatuji si z nich hlevně co mi na nich vadilo, co se mi ale naopak líbilo. Pocitově, neb zase tak silně mě tyhle knihy nezasahují.
Myslím knihy, které jsou podobné jako tato.
Mám rád, když mě ta kniha přizemní a rád se jí nechám porazit a ať si dělá se mnouc o chce, to je pro mě dobrá literatura a pak se nad tím zamyslím, ale tohle je dobře napsané po stránce scén, takže když se člověk do toho začte, tak jo, dobrý, ale jako celek, či pídění se potom co která postava vlastně chce, a to nejen z hlediska situačního, to zde postrádám.
Píše hodně lidí, a tak tomu bylo v každé době, ake jen málokdo dokáže mít nad tím co napíše dostatečný nadhled a svůj text zlepšovat.
Tím se liší autor lepších prací od autora těch prací, které jsou napsány, ale schází jim víc vrstev, údernost, prostě jen jsou... A jen být je v literatuře málo.
Proto taky většina toho, co se napíše nemá literární hodnotu, i když si to dost autorů myslí, doufá v to.
Postřehy autorky z Národního divadla, jak ho poznala a literárně zpracovala.
Román, na který si dávala autorka nejvíc záležet, chtěla mít na svém triku jeden román, který obstojí i v proudu času a asi je jí to i povedlo.
S velkým zájmem jsem si přečetl především soukromou korespondenci Guy de Maupassanta s G. Flaubertem a s matkou a přáteli.
Důvod je jasn. dílo, to si přečtu kdekoli, ale jaký vlastně byl tenhle autor člověk, a jaký měl lidi kolem sebe, to se člověk nejvíc dozví z korespondence či deníku.
První souborné vydání divadelních her Václava Havla. Nejlepší je pro mě "Zahradní slavnost", nejslabší "Pokušení".
Říká se, že jde o nejlepší divadelní hry od nejlepšího českého dramatika druhé poloviny 20. století. Inu věc názoru.
Divadelní hra, kterou se nerozhodlo Divadlo Sklep v čase svého velkého tvůrčího vypětí nastudovat. Škoda, bylo by to možná stejně dobré jako "Mlýny". Už k tomu nikdy nedojde, hlavní herci divadla Sklep zestárli a zpohodlněli.
Alper bezpečně rozeznala, kde se objevuje již nemoc autora. A proto lépe číst v originálu, to je její rada...Je zajímavé, že až do dnešních časů je shledáváno dílo F. Nietzeche za zajímavé, a nové generace čtenářů ho čtou, zatímco ti oficiální a žijící autoři zůstávají stranou jejich zájmu... F. Nietzeche žil vyhroceně individuaisticky a právě takové psal i knihy a filozofické traktáty. Je to zjevně literatura 19. století, a hlavní schémata a možnosti jak žít ovlinily řadu jeho součastníků, ale taky řadu ideologů, obzváště ty, co měli potřebu zdůvodnit si své počínání, třeba i Adolf Hitler nebo předtím literát Dostojevskij užil "Zarathustru" v románu "Zločin a trest" . A to ani nemluvím o výtvarné podobě, kdy potřeba obzvláště mladých mlířů zobrazit "Zarathustru" už po desetiletí je hitem mezi studenty výtvarných škol.
Pokud zvládne aspoň pár dětí předškolního věku tuhle tzv. genetickou metodu, tak pak nepsal J. Havel zbytečně a L. Vybíralová nekreslila marně.
Pes Barbánek rozšiřuje úspěšné psí postavy v comiksovém světě. Vycházel v časopisu Ohníček, dnes už jen tu a jen tam knižně. A že by v časopisu Sluníčko? To nevím.
Další oblíběná dvojice kreslených hrdinů a jejich příběhů pro dětský věk.
Kniha o známé herečce z Francie, populární hlavně koncem 70. let 20. století.
Asi nejpropracovanější hra, která byla kdy od V. Havla dávána. Říká se, že jejím hlavním autorem byl režisér O. Krejča, který ji dovedl do lepšího tvaru, než samotný dramatik.
Václav Havel se snaží druhým vemluvit, že mají velkou moc, a to i těm, kteří mají pocit, že žádnou nemají.