WEIL komentáře u knih

Knihu vydal Oden jako první české vydání v roce 1959. Předklad - Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák a Anna Zahradníčková.

Tehdy se jednalo o členskou prémii nakladatelství Odeon.

Možná, že některé zájemce A.P. Čechova zarazí, že některé povídky do knihy vložené, tak nalézá i v jiných povídkových souborech, ale prostě se to tak dělávalo, a dělává někdy i v dnešních časech a z toho lze vyvozovat, že bude i v budoucnu.

3 20.12.2010

Líbí se mi uvolněnost s jakou autor zapisoval své pozorování života, i vystižné ilustrace doprovázející text. Ilustrace nakreslil Josef Kočí.

20.12.2010

Upřímná výpověď jednoho z našich nejvýraznějších malířů, jehož obrazy patří na aukcích k těm nejvíce ceněným.
Kniha je chronologická co se týče vypravování od narození až po věk zralý, občas je vypravování přerušeno několika osobními články, z nichž některé vyšly - jako vysvětlující - o jeho tvorbě a zdůvodnění jeho životních postojů.

4 20.12.2010

Přehledně napsaná a poučná kniha, ke které se rád vracím.
Stále se z ní něco nového dozvídám, tak jak se mění i mé zkušenosti.

4 20.12.2010

Užiji zde raději vtipu, který vystihuje i podstatu knihy:
Povídají si dvě planety. Jedna z nich si stěžuje druhé: "Jsem napadená nějakým virem, říkají si homo sapiens." Druhá ji konejší slovy: "Neboj, to nebude dlouho trvat."

13 20.12.2010

Ke knize jsem se dostal v útlém mládí, a stále se k ní rád vracím, protože mi stále má co dávat. Je srozumitelná, přehledná, až polopatická, aby zasáhla co nejširší vrstvy čtenářů.

Vyvolává ve mě pocit, který je neměnný, že díky takovým knihám stojí za to žít, zabývat se životem, nejenom jím projít.

6 20.12.2010

Kdo se zajímá, či bude více zabývat životem a dílem F. Kafky, tak je to rozhodně další poznávací kamínek o životě tohoto pozoruhodného autora.

20.12.2010

Někdo byl touhle knihou zklamán, třeba jedna kritička v MF DNES, když o ní napsala - "...když L.Fuks své dílo dopsal, tak nezbylo nic." Asi čekala větší emoce, které se jí z knihy dostanou, že se otevře a bude mluvit bulvárně o svém životě, tedy o místech, které běžné čtenáře nejvíc zajímali - jeho sňatek, jeho údajná homosexualita (která je ale z jeho díla dostatečně cítit) atd.
Je to kniha, kdy člověk L. Fuks si udělal pořádek ve svém životě. A především mu nejvíc pomohl JIŘÍ TUŠL, bez něhož by kniha sotva vyšla, protože právě tento člověk vybídl L.Fukse - autora, aby sepsal svůj život a sám J. Tušl doplňuje knihu zajímavými poznatky o svém pohledu na život L.Fukse.

Měl jem to štěstí, že jsem s L. Fuksem hovořil, a vyměnil si jeden dopis.
K plánovanému setkání nedošlo, protože já byl v cizině, on mezi tím bohužel zemřel.

První beletristická kniha L.Fukse, díky níž sekl s prací, a věnoval se pak jen literární tvorbě. Vyšla v roce 1963, jeho poslední kniha - Vévodkyně a kuchařka, která tvorbu L. Fukse uzavírá, tak vyšla v roce 1983. A pro připomenutí, autor se narodil v roce 1923.

2 20.12.2010

Jde o patrně nejprodávanější knihu L. Fukse.
Prodalo se jí víc, než Spalovače mrtvol. L. Fuks ale vycházel často v zahraničí, někde byl čtenější a tudíž i s většími náklady vydávaný, než v zdejších zemích - tedy Česko, Morava, Slezsko, a dříve Slovensko.

1 20.12.2010

Díky filmu "Zuřivý reportér E.E. Kisch", ve kterém tohoto spisovatele hraje J. Laufer jsem byl na jeho osobu naveden, abych se s ní seznámil, neb nám byl ve škole předkládán jako komunistický spisovatel, což ale není pravda. A především význam slova komunista rezonoval na počátku minulého století úplně jinak, než v současné době.
Ke knize reportáží "Tržiště senzací" se vracím rád. S mým nitrem ladí způsob myšlení a postřehy autora. Přibližuje mi dobu, ve které žil, a cítím z ní i příjemnou atmosféru života E.E.Kische, ačkoli je v ní i dost bolavé pravdy. Ale bez nepříjemných skutečností se žádný lidský život neobejde.

19.12.2010

Neodvážil jsem se svého času - mimo jiné ani i u této knihy - svěřovat svůj názor, dokud mě k tomu nevybídl někdo mě názorově na jednu knihu podobný. U "Zámku" to byl jeden ze zápisků pozoruhodné knihy českého básníka Ivana Diviše "Teorie spolehlivosti", v kterém mimo jiné píše:..."Stavba románu visí ve vzduchu... a později sám sebe pochválí, že to vystihl dobře..." A právě tak jsem to cítil i já.
Člověk přijde na svět, je zde vhozen proti své vůli, a jelikož ví, že je smrtelný, tak hledá jak se dostat někam, až jeho existence skončí...
Proto bloudí Zeměměřič po vesnici, a pídí se potom, jak se dostat dál, tedy na Zámek...
Že kniha není dokončená mi přijde přirozené s ohledem na Kafkovu tvorbu, způsob jeho života.
Román psal, když si potřeboval ulevit...
Kdyby román byl dokončený, tak by to nebyl člověk hledající, ale člověk co již nalezl, a to se s lidskou existencí a jejími možnostmi vylučuje.
To podstatné v ní sdělené je, a poté mi přijde i málo důležité, že nemá běžný epický konec.

14 19.12.2010

Vlastním vydání z roku 1972. Vydal Československý spisovatel, pro čtenáře edice Klíč, v nákladu 35 tisíc. Jednalo se o bonus, tedy knihu neprodejnou, ale pokud si čtenář tehdy koupil několik knih z edice Klíč, tak ji dostal na základě kupónů, která byla v tom roce u knih uvedené edice vydána. Tak si to aspoň myslím, protože v tom roce jsem byl ještě batole.*** Kniha je Ladovsky laskavá, a přece asi dost dnešních čtenářů zaskočí i černý humor, kterým je protkána; např. Kapitola "O Zednících": "Třetí druh jsou "přidavači roubovaní". U těch nerozhoduje ani kvalita ani praxe, ale získávají se roubováním z přidavačů planých. A není to celkem těžká operace. Jen se planému přidavači otevře krumpáčem lebka, vyndá se mu z ní mozek a místo něho se mu do hlavy vloží dobře vypálená cihla. Za několik dnů se mu to zahojí a potom je opravdu radost s takovým přidavačem pracovat! Takto roubovaný přidavač nemyslí potom na nic než na "matriál", a koná poslušně a bez odmluvy všecky rozkazy." (str. 16.)

12.12.2010