WEIL komentáře u knih
Laskavé vypravování o maloměstském prostředí trochu připomene tvorbu Poláčka.
A rovněž atmosféru doby na českém maloměstě, kdy v Paříži bylo levněji než v Praze, a kam i vycestoval jeden talentovaný malíř, aby se domů vrátil jako zamilovaný a praktický mladý muž.
Působivá kniha, jejíž práva na zfilmování zakoupil režisér českého původu Miloš Forman.
Fascinující, živočišné psaní a tedy i čtení. Něco jako eseje, ale i deníkové zápisky, v nich nářky, vzteky nad životem, ale taky i humor, který z řady nedorozumění mezi lidmi přímo jako by autorovi kapal na stránky jeho knížky.
Povídky "Marie von Ebner-Eschembach" jsem četl jako dítě, a dneska mi připadají spíše svým laděním do žánru "Večery pod lampou".
Ale kdo si chce číst a nechat se unášet převelikou laskavostí a sentimentem, tak ten nebude litovat!
Na rozdíl od básní P. Haasové mi tyhle povídky připadají příliš obyčejné.
Ze těchto pěti novel je pro mě nejzajímavější ta první, tedy "Neposlušnost" od A. Moravii.
Četl jsem ji v průběhu let několikrát, a stále mi má co říci.
Myslím, že literárně značně převyšuje novela "Neposlušnost" ostatní autory ve svazku. Ti mě už nikdy nezaujali, nic si z nich nepamatuji, a několikát jsem se pokoušel je číst.
Jak se říká, co si člověk nepamatuje, tak to není pro něho.
Pro mě je tedy podnětná novela "Neposlušnost".
Kdo poznal, podobně jako já, nejdříve A. Moravia, jako autora knih o marnosti života, o lhostejnosti v mezilidských vztazích (třeba Nuda, Lhostejní), či jako autora sociálních dramat (Horalka), tak bude těmihle povídkami určitě dosti překvapený.
V povídkách se zračí povahy a pohnutky jednotlivých postav k různým činům, skvěle jsou zde charakterizovány různé mezilidské jevy, a z toho i vyplývající humor ze situací, který se sám nabízí.
Je to jiný A. Moravia, než jak je znám z jeho vrcholných děl.
Většina postav zde bojuje o holou existenci, hledá práci, zkouší drobně podnikat, usiluje o partnerské vztahy, či jiní zase neví co by roupama dělali.
A proč název "Světla Říma"?
Řada mladých lidí z venkova či malých měst chce poznat život ve větším městě a je jedno, jestli je to Řím nebo třeba Londýn.
Přitahuje je megapolis, chtějí do něho nahlédnout, a právě taková je i poslední povídka z knihy"Světla Říma", kdy v něm pobýva na hranici chudoby servírka z venkova, ale drží ji v něm stále pocit, že dosud se nenabažila pestrosti kterou velkoměsto nabízí, že jí poskytuje podněty, které ji zajímají, takže výdělek a tuctové zaměstnání je pro ni zatím stále méně podstatný.
"Historie mého holubníku a jiné povídky", jsou povídky radostné a dojemné.
Zapomenuté povídky a Korespondence, v těchto textech už se vyjevuje I. Babel jako těžce zkoušený člověk, který nemá už v sobě onu pohodu a jiskřivost, s jakou psal výše uvedenou knihu.
V knize těchto povídek nalezneme jednu, kterou autor vypracoval dvakrát. První je strožší, druhá je propracovanější. Pro zájemce o vývoj autora je to jistě zajímavé srovnání, jak ji napsal v jednom roce, a pak o pár let později.
V knize "Cizinec", v druhém díle knihy, kdy odsouzený Meursault čeká na popravu, tak nalezne ústřižek novin, kde je příběh, který je později rozvinutý v dramatu "Nedorozumění".
Cizinec.
Kniha, kterou jsem přečetl za jediné odpoledne a vyvolala ve mě tehdy zvláštní silný zážitek.
Pád
Ten jsem četl na víckrát, než jsem se dostal ke konci.
Výbor z díla J.L. Borgese. Jednoho, pro mě, z nejpodnětnějších spisovatelů, které jsem kdy četl.
Českého čtenáře zaujme zajisté povídka "Tajný zázrak", vztahující se místopisem k Praze, ale podstata tohoto příběhu je filozofická, takže se může odehrávat skoro kdekoli na této planetě, kde se vyskytuje člověk.
U knihy jsou uvedeni tito překladatelé - Kamil Uhlíř, Josef Forbelský a František Vrhel
Chtěl bych žít dva, tři životy, abych se zevrubně mohl seznámit i s touhle knihou. Vím, že pro mě je zajímavá, jen na ni nemám tolik energie a času, si ji pořádně vychutnat a obohatit se jí!
K Budapešti mám osobní vztah.
Získal jsem si ho už v čase dospívání.
Proto jsem si koupil tuhle knihu, která je na jednu stranu povrchní, na druhou mě v ní i dneska překvapuje, kolik je v ní náhlých zklidnění a úvah, dobře popsaných pocitů, aby pak zase bleskově bylo odbyté rychlé sdělení, které nese sebou otázky, na které se ale autor neptá, ačkoli se sami vkrádají do mysle.
Moc příjemně se čte především o autorových začátcích, o Paříži, o lidech kolem něho.
Kdo se zajímá o člověka, tedy i o sebe, své Já, tak nemůže aspoň někdy nenahlédnout do knih zakladatele nového náhledu na člověka, tedy do prací S. Freuda.
Knihu mi přinesl tehdy kamarád, který je dneska po celé zemi mezi bibliofili známý jako rozkradač cenných knih. Já mu ale říkám - upozorňoval už dříve na úřední nedostatky v zacházení s hodnotami, a především na málo zajištěná místa, kde se cenníé knihy shromažďují.
Stát po něm požaduje šest milionu korun. Stát jsou ale lidé, takže s čím kdo zachází, tím taky bohužel schází...
Knihu jsem nalezl v době, kdy v zemi po změně režimu nastartoval tvrdý materialismus, v antikvariátě, a koupil ji za jednu korunu československou.