WEIL komentáře u knih
Kniha skvělá, ale film se vůbec nepovedl. Odešel jsem z kina, protože mě ten film strašně nudil a nebyl jsem tehdy ještě trénovaný, abych u filmu v kině vydržel.
Kolik jen nudných filmů mě vyhnalo z kina.
A přece jsem si po létech ten film koupil, ale zážitek z něho je tentýž. Katastrofální! A to stál v době kdy vznikl 80 - 90 milionu korun.
Tuhle knihu jsem četl venku, v tramvaji, na ulici, v kavárně a rád jsem se nechal unášet jejím sdělením.
Teplo onoho sdělení v sobě stále mám, a jsem za to rád.
Je to kniha, při které lituji, že nebyla delší, rád bych ji četl delší, a tak to byla pro mě ideální pobídka shánět dále autorovu prózu.
Tuhle knihu si neopomene přečíst žádný milovník tvorby B. Hrabala.
Dozví se zde proč psal, na jaké otázky rád odpovídal, a dýchne na něho "pábitelství", kterému rozumí ten, kdo má pro něj cit.
Kniha nejen o lovu v Africe, ale taky o tvůrčí krizi E.H.
Děj této knihy jsem povídal na základní škole, když bylo zapotřebí doložit, že jsem knihu skutečně četl.
Jedna z mých oblíbených knížek v dětství. V době, kdy jsem neuměl číst, tak mi z ní četla matka.
Skrz osobní sentiment, neb to byla první kniha, co jsem ji jako dítě přečetl dávám tři hvězdičky.
Vydařeně byla tato próza převedená i do filmové podoby. Jednu z hlavních postav, přítele herce Jesenia zahrál Jan Tříska.
Moc z toho nechápu, ale naštěstí to není nic pro člověka divného, že to či ono nechápe.
Kniha mě zaujala dříve a holduji jí i nyní.
Je o putování, hledání jak žít, jak se vyrovnávat v dospívajícím věku se světem dospělých pravidel...
Jediný román autora, vyšla prvně v roce 1951, takže mě zaráželo, že je tak aktuální i koncem osmdesátých letech, že vůbec nepůsobí dojmem, že by se dala rázem zařadit do některého období, desetiletí, ale autor ji napsal ve svých 32 letech, takže měl zhruba odstup 15 let od věku hlavní postavy.
U J.Salingera mě ale zaráželo co dělá dál, když přestal psát!
Čím tráví čas o samotě, když nepíše, straní se veřejnosti a stále mu na konto přibývají peníze z této knížky.
Čím se asi tak zabýval další roky, kdy už údajně nepsal.
Každý člověk, ať bez penězi či s velkým množstvím peněz se musí něčím zabývat, jinak to nejde.
Takže co dělal člověk, co se několik let intenzivně věnoval literatuře?
Tu otázku si kladu i nyní.
Čím uspokojoval základní lidské sekundární potřeby?
Mark Chapman - až letos jsem se dozvěděl o tom, že je spojován s touto knihou a to po shlédnutí filmu, který neúplný i vlastním - "Zabil jsem J. Lennona". Ten film mě facinoval, jako jeden z mála v letošních roce.
Že je spojován s touhle knihou je spíše náhoda než aby se v tom dalo hledal něco hlubšího. Ale film "Zabil jsem J.Lennona" je mistrovskou sondou do myšlení, psychiky tohoto chlapce, tedy Marka Chapmana, žádná vata, žádný vyumělkovanost - až jde z toho mráz po zádech... A to se mi už dávno nestalo.
Film občas vysílal filmový kanál Film+. A ten své balíčky filmů často opakuje, takže bych ho rád měl celý.
Dopředu mě nenapadlo, že film "Zabil jsem J.Lennona" je tak umělecký, očekával jsem běžný tedy nudný film otrocky opisující pouze realitu z faktů...
Nejde jen o milostné povídky, to ať čtenáře neodrazuje, já taky v útlém mládí jsem na tvorbu G. de Maupassanta pohlížel s nedůvěrou, ale později mě uhranul.
Především popisuje pocity, vztahy, a odkrýváme si při četbě jeho povídek své vlastní pocity, poznáváme sami sebe, a taky autorova ducha, který je vpečetěn do jeho díla.
Když občas sleduji některé především mladé lidi, jak touží, aby jim byla vydána kniha, a přitom jejich psaní daleko zaostává za autory jako je marie Pujmanová, tak mě napadá, že jde o projev ješitnosti, naivity, neb je tolik krásných knih, a proč bych - hypoteticky - já měl mít pocit, že ten můj text si zaslouží vydání?
Na druhou stranu, když někdo má takové potřeby, tak mu v nich nikdo nemůže bránit. A dneska to jde, napsat, vydat a lapat čtenáře...
Marie Pujmanová nemá zrova nejlepší zvuk v dnešní době, ale co jí nelze upřít, tak je jisté mistrovství, které ovládala v psaní povídek, novel, románů.
Inu komunisti bývali všelijací, ale je třeba si taky uvědomit, že zde vládli katolíci, a to od roku 1628 - 1791, tedy mnohem déle než komunisti (1948 - 1989), a lepší společnost nevytvořili. A za katolíků museli taky lidi do emigrace např. J.A. Komenský a to jenom proto, že odmítl být katolíkem a dál se držel své církve.
Pro mě nejzajímavější povídky jsou - Pomsta zázrakem, Serenáda, Don Juan vysvětluje a Víkend na venkově.
Nebýt tohoto autora, cítil bych svůj život značně ochucen.
Díky tomuto autorovi se mi lépe žije.
J. Zeyer stojí za objevování.
Vážili si ho jeho vrstevníci, a to nejen literáti, ale i malíři (nesmírně jím byl ovlivněn a kreslil i maloval k jeho básním třeba J. Zrzavý).
a kdo ho objevuje, tak se mu to vrací v podobě zážitků, které mu může poskytnout jen člověk a básník Julius Zeyer.
Ateistické čtenáře nemusí strašit, že by se z nich stali katolíci!
Nejde ani tolik o filozofii, ale o rozvoj osobnosti.
Tak je tako kniha koncipována a slouží k sebezpytu a rozjímání.
Pro mě radostné čtení.
Rád se podobným nechávám vystavovat!
TEPRVE TEĎ VIDÍM
Chodil jsem bez povšimnutí
a bez výčitek
ve dne v noci
Teprve teď vidím maličký kvítek
leknutí
ve tvých očích
Teprve teď vidím
fialový vřes
a mžitku
Trochu se stydím
že mě tak miluješ maličký kvítku
JAN PILAŘ
Třemi hvězdičkami hodnotím tuto knihu, protože mě celý tento případ svého času hodně zajímal.