WEIL komentáře u knih
To je taky kniha, při které zažívám onen vzácný pocit, že kdyby nebyla napsána a já ji nečetl, tak bych byl ochuzený. Takže díky ní jsem obohacený o to, jak se žilo v Brně za první republiky.
Jako dítě jsem tomu, že jde o zajímavého autora nevěřil. Až později jsem dozrál k tomu, abych si uvědomil, jak převyšoval mnohé své literáty svými soudničkami, které jsou dokladem doby, a hlavně skvělou a živou charakteristikou lidí.
Kniha, která řeže do živého, která probouzí lid z lhostejnosti a pasivity, a nutí je přemýšlet, případně konat.
Příběh je to krásný, pohádkový, ale současně i ta hlavní postava v mnoha lidech vyvolá aspoň trochu touhy i k následování takového činu.
Vybavuji si jednoho muže, co na Slovensku stavěl v osmdesátých letech Hrad. Začal ho stavit když šel do penze, a nevěděl co dělat, a navláčel na jedno místo postupně neuvěřitelné množství kamenů a začal stavět zeď, pak místnost, až z toho vznikl hrad, a když mu bylo přes 80. let, tak o něm natočili dokument, ve kterém vypravoval jak stavil. A taky, že už nemá sílu, motivaci, že je už starý a tak se už jen kouká dokraje.
Velice mě to zaujalo, jak člověk nakládá s energií, pak jí pozbývá a kruh lidského života se uzavírá.
A to stavil za komunistů, žil přírodně a dokázal na jednoho drobného muže takové veledílo!
Žil jak správný člověk, tak mi to přišlo. Smutné i trpce o lidském osudu.
A ten se jednoho dne naplní právě tak u každého z nás.
Tyhle knihy přibližují umělce čtenáři, který si ho oblíbil a chce se dovědět o něm víc.
Jelikož to nepíše autor samotný, ale zde literární vědec, takže jde o pohled literárního vědce, a zde především M. Blahynky, protože co literární vědec, to jiný pohled na jednoho umělce.
Je třeba si uvědomit, že životní osudy V.I. Lenina nebyly tehdy příliš známé, takže u některých básníků vznikl kult V.I. Lenina.
První vydání bylo zkonfiskováno buržoazní cenzurou, druhé vyšlo v roce 1938.
V první republice panoval velký strach z proletářů, buržoazie je nebrala na lehkou váhu.
Při poznávání literatury a toho co nabízí, tak jsem byl už jako dítě překvapen, co vše může život dospívajících přinášet a co si mohou dospívající a dospělí užívat.
Čas mého života sice ukázal, že jedna věc jsou představy a druhá pak realita, ale co zůstává, tak je třeba tato kniha, její obsah, její atmosféra, jako práce člověka, který obohahacuje světy druhých, tedy ty světy, co se obeznámí třeba i s touhle knihou.
Každá kniha, s výrazným obsahem je originál, který si já jako čtenář po čase pamatuji především jako originální zážitek.
Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby si ženy mohly žít jak je jim libo.
Dneska můžou, ale jak to dopadá?
Byl jsem tou knihou a názory básníka, i jeho životní poutí velice překvapený.
Už se nedivím, že si získal ve své době tolik přívrženců. Oprávněně.
Příběh, který je možné vidět nyní, který je nadčasový, neb určitý druh lidských problémů čeká v koloběhu života na mnohé z nás.
Názory na tuto knihu si po přečtení udělá nepochybně každý čtenář, takže není třeba abych dodával, že jde o knihu pozoruhodnou.
Moravské národní písně jsou jistěže důležitým pramenem nejen národopisným, ale i jazykozpytným a hudebním.
Je třeba si uvědomit, že v té době česky mluvila jen část Čech a Moravy. A to ta spodní část obyvatelstva, neb úředníci a školy byly často německé.
Nemalou část obyvatelstva v rámci Rakouska (a poté jako následek prohrané bitvy u Sadové s Prušáky - 1866 se stát jmenoval Rakousko-Uhersko), kam dnešní Česká republika patřila byla židovská, a je s podivem, že vůbec někdo pozvedl v knedlíkovém národě češtinu a českou kulturu.
Na Moravě mezi tyhle statečné patří právě vlastenecký kněz, básník a překladatel František Sušil.
Kniha, kterou jsme baštili jako kluci, když už jsme nemohli baštit shlédnutí seriálu.
Pro správné chlapce a čas letních prázdnin a i jako návod na aktivní trávení volného času.
Čtyři hvězdičky dávám z pozice dítěte a vychovatele dítěte!
Moc hezká útlá knížka o kamarádství, zradě, vztahu k přírodě.
Rád jsem si přečetl i třetí díl, který do té doby nevyšel.
Příběh o dívce, co v sobě hýčkala svůj sen, a ten se jí splnil. Maminka jí říkala, aby se netahala jen se slavnými, co si o nich sousedé pomyslí, ale Martina dokázala z paneláku v Brně najít své štěstí v náruči nikoho menšího než je Miloš Forman.
Proč se kniha jmenuje "Skladatelka voňavého prádla?"
Protože když byli jejich dvojčata malé, tak M. Forman jí jednou řekl: "Ty jsi jako Mozart...Ten taky jenom skládal a skládal...On hudební skladby, a ty prádlo!"