whiolet komentáře u knih
Bylo to velmi čtivé,ale dost předvídatelné, bohužel jsem se ani krapet nebála a konec mě nepřekvapil.
Oproti prvnímu dílu mě tenhle teda moc nenadchl.
Malvína mi nesedla, co se povahy týče a docela jsem s ní bojovala.
Pro mě to bylo zvláštní čtení, ačkoliv se to četlo dobře příběh mě moc nebavil.
Chaotická všehochuť o tom jak být nezávislou ženou.
Kniha se tváří jako nějaký průvodce, který vás osvobodí a přivede na lepší cestu, jen se musíte necháte vést svojí intuicí, no jenže spíše,aby mi to něco dalo, mě to, unudilo k smrti.
Autorka popisuje hodně ze svého života,ale skáče přes kaluže rovnou do moře a zpět.
Na můj vkus má kniha pomalé tempo a ze Španělska tam toho bylo málo.
Tato kniha mě vrátila do dětství, které jsem trávila v podobném polorozpadlém domku na vesnici, akorát to bylo kousek od Lubence.
Bylo to milé pohlazení na duši a nešlo mi se od čtení odtrhnout.
Za mě to byl takový slabší díl.
Oceňuji malebné prostředí Beskyd,jinak co se zápletky týče je to spíše takový průměr.
Oproti Hypotéze mi tenhle příběh lezl celkem na nervy, jelikož mi prostě nesedla hlavni postava. Bee byla, otravná, bláznivá holka, která měla neustále sklony k omdlévání,a ačkoliv Levi byl oproti ní super, bohužel už to moc nezachránil.
Oceňuji zajímavé prostředí,ale ódy na Marii Curie už mi ke konci taky pěkně lezly krkem.
Pořád v rozpacích musím přiznat, že to bylo bolestné čtení.
Při čtení se ve mně pral soucit se vztekem, a přiznávám, že jsem nerozuměla sama sobě.
Po přečtení jsem v rozpacích kdo je tedy vinný a kdo je kat?
Jako každá knížka od pana Hartla i tahle byla velmi čtivá a skoro nešla odložit.
Na druhou stranu byla vážnější než ty předchozí, což možná dělá, že Gazely jsou víceméně o ženách ( a pojďme si říct upřímně,my jsme holt složitější povahy).
Nevadilo mi to,ale prostě mi v nich chyběl humor.
Jinak jsem v Šárce viděla svůj život a to mě dostalo. Pan autor umí velmi hezky popsat myšlenkové pochody ženy!
Knihu hodnotím kladně, jako celek mě to bavilo.
Ačkoliv to byl román,tak podobný jako všem ostatním z této doby,bylo to velmi čtivé a zajímavé čtení, tudíž knihu hodnotím kladně.
Ze začátku se kniha neskutečně vlekla, pak přišlo obviňování a rozkrývání starých křivd a pravd.
Bohužel jsem vraha uhadla,ale o Neline dětství jsem tušení neměla.
Knihu hodnotím jako lepší průměr, bylo to silné čtení,Vsak bohužel mi v něm něco chybělo.
Tuhle knížku teď vidíte prostě všude,a tak je pochopitelné, že časem máte chuť si jí přečíst taky a možná právě ten marketing knize spíše podkopává nohy.
Ono totiž, když to lidi tolik chválí a všude na to vidíte reklamy bude to přece pecka,ne?
No jenže tady máme klasickou oddechovku s hodně sexuálními scénami a nic originálního se nekoná.
Příběh teda nebyl zas až tak špatný,ale moc jsem nepochopila linku s Aaronem, to mě hodně štvalo a občas jsem se do čtení musela nutit a to je vždy člověku sebere tu chuť si knížku vychutnat.
Hodnotím to jako průměr, ale další knížku z této série si klidně přečtu.
Super!
Tahle knížka mě dostala že čtecí krize a lituji jen toho, že si musím počkat na druhý díl.
Violet nebyla klasická hloupá naivka a Xaden byl správný "bad boy" do toho se prostě nejde nezamilovat.
Draci byly super, i když někdy mě svými charaktery pili krev :D
Jak říkám příběh byl velmi čtivý něco jako Dvory akorát s draky, za mě je to super fantasy.
Já od toho teda moc neočekávala,ale stejně se po přečtení této knihy cítím,tak nějak divně.
Bylo to absurdní, surové a celkem i dost na hlavu.
Naopak erotické scény byly dobře popsané a člověk nic moc stejně neočekával.
(SPOILER) Rozhodně to bylo zajímavé téma,ale bohužel dost špatně chycené.
Místo o ďáblovi se více dozvídáme jak velkou lásku mezi sebou hlavní postavy mají,je to sice hezké,ale po x stránkách už se vám to začne zajídat.
Je to velká škoda, jelikož H.H.Holmes byl rozhodně historicky velmi zajímavá postava! První sériový vrah, který dokonce postavil dům hrůzy, s tím se dalo udělat tolik věcí!!!
Škoda.
Sérii však jako takovou hodnotím jinak velmi kladně, je to zajímavé čtení.
Začalo to slibně,ale jak se příběh rozvíjel člověka,to začalo nudit a ten konec, to mi připomínalo Jak pejsek s kočičkou vařili dort.
Hlavni hrdina Anton Brekke mě moc nebavil, jeho styl se mi zdál neosobní a příběh mě nijak nenadchl.
Škoda.
Čekala jsem něco víc,tohle bylo vcelku zklamání.
V knize najdete spousty cenných rad, jak se odprostit honem za dokonalostí a naučíte se "zpomalit".
Také v knize najdete i pár receptů na tradiční japonská jídla.
Rozhodně,to je zajímavá kniha plná krásných myšlenek o životě.
Ano,s tím se dokážu celkem ztotožnit:)
Trochu jsem se s příběhem prala,ne, že by to bylo špatně napsané,ale očividně mám lehkou čtenářskou krizi.
Kniha má přesně kotletovsky styl, to znamená je to čtivé, syrové a vulgární,ale bude vás to prostě bavit.
Krvelačné víly byl prostě dobrý nápad.
Zvláštně napsaná kniha.
Styl psaní mi nějak zvlášť nevadil,ale zajímavého obsahu tam bylo na můj vkus málo, přitom,to mohla být velmi zajímavá knížka,vzhledem k tomu co Taťána všechno zažila a kam až se dokázala vypracovat.
Z lidského hlediska si jí jako osoby strašně cenním, jelikož její mluva má hlavu a patu, a přesto všechno co viděla a zažila je pokorná žena.
Když jsem četla konec knížky bylo to takové hořké,vzhledem k rozvodu s Ondřejem.
To mě napadá snad jediné paní Taťáno..
Osud se nám kolikrát pěkně směje do obličeje, že?