Wiedzmin
komentáře u knih
Takové maličkosti
Claire Keegan
Sugestivní cesta jednoho muže, za smyslem života a zvládnutí existenční krize, do které autorka vložila pro mě neznámou kapitolu, jak katolické církve, tak Irska samotného. Keeganová nepotřebuje šokovat, sází na drobné detaily a jejich doznívání v hlavě čtenáře. Asi těžko sem četl něco podobného, ať už stylem psaní, nebo výpovědní hodnotou. Tahle práce mi asi bude delší dobu rezonovat v uších. Doporučuju.
Dům z karet
Michael Dobbs
Výborná kniha a v podání Igora Bareše se Urquhart stal ztělesněním hadího doupěte. Za mě by si knihu měla přečíst/poslechnout co největší masa lidí, aby si při volbách dala záležet, komu ten hlas hodí. V knize se snad nedá fandit jediné postavě, vyjma Matiie, teoreticky. Dokonalá přehlídka lidských neřestí a hyenismu. Seriál od Netflixu sem neviděl a nemám v plánu. Časem raději původní verzi od BBC.
Švábi
Jo Nesbø
Propad do temnot podle Nesba. Autor rozebírá charakter pedofílie do nepříjemných detailů a Harrymu v tom pořádně vymáchá rypák. Doma mám většinu série, dvojku se mi zrovna číst nechtělo, protože mě tématem nedokázala dost nalákat. Ale v rámci zachování posloupnosti jsem se pustil alespoň do audioknihy, kterou namluvil pan Čermák. Číst to, asi se v spletitém příběhu s mojim tempem ztratím a souvislosti by mi unikaly, protože Nesbo se tu utrhl ze řetězu a v záplavě pedofilních prvků se čtenář zamotává do burzovních akcí a finančních problémů. Sama kniha je poutavá, a Nesbo zvládá svůj vypravěčský um, jak nejlíp umí. Místy je příběh lehce těžkopádný, ale druhá půlka knihy vyrovná počáteční předimenzovanost a s nárůstem mrtvol se obraz krásně vyčistí. Harrymu člověk jako vždy drží palce a jeho kumpáni mi zdatně sekundují. Černý humor dokáže příběh občas nadlehčit, jen se nemůžu zbavit dojmu, že s přibývajícími díly se Harry buď totálně zhroutí nebo se sám stane vrahem s ohledem na démony, kteří s každou knížkou nabívají na počtu.
Lobo se zvrací!
Alan Grant
Chápu satiru. Chápu navážení se do společenských témat. Jsem všema deseti. Bohužel, dvojka Loba u mě má stejnou, ne-li horší pozici, jak Verhoevenova Hvězdná pěchota. Forma přebila obsah, a mě místy Lobo fakt dožíral svou přepálenou zvráceností. Do poloviny a dál už odmítám číst. Zbytek příběhů z lobova světa jde mimo mě.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Po dočtení jsem si vzpomněl na Volání netvora. Tahle povídka bylo moje první setkání s panem Murakamim, a musím říct, že atmosféru starych knih a hororového podzemí vystihl výborně. Příběh s pohlcující atmosférou, poutavými kresbami a dějem, který člověk kopne k tomu, aby zas použil mozek. Originální čtení. P.S. Někde sem tu četl, že tahle kniha byla objevena v dětské sekci. Dotyčný, ktery knihu zařadil má buď hodně cynický smysl pro humor nebo nemá v knihovně co dělat.
Lobo: Poslední Czarnian
Alan Grant
Říkal sem si, zkusím to. A tohle ne. Snad se mi ani jednou nestalo, abych si při čtení komiksu řekl, že to byla ztráta času, ale tady... Bohužel to byla první myšlenka, která mě napadla po dočtení. Přehnaně brutální, absurdní, pitomá a v závěru o ničem jízda galaxií. Rozumim, že Lobo není prvořadě s přesahem. Ale příběh, jen pro zábavu, musí mít něco víc, než jen kopu násilí a rádoby hlášky. Alespoň pro mě. Dva momenty mě pobavily. Zbytek sem četl s donucením. Škoda.
Terror
Dan Simmons
Protáhnutí devíti kruhy pekla v podání Dana Simmonse. Hnilobu, špínu, mráz a nekonečnou temnotu čtenář pociťoval na každé stránce a detaily minulého života námořníků, byly tak precizně popsané, že se děj před člověkem odehrával, jak na filmovém plátně. Simmonsovi se právě preciznost a mistrný um popisu upřít v žádném případě nedá. Občas ho ale (bohužel) bylo tolik, až to jednoho začalo ubíjet, z toho důvodu bych knihu asi trochu zkrátil, upravil. I když se ve mě zároveň dme myšlenka, proč? Vždyť tam má vše svoje místo a postavy jsou tak zeširoka popsány, že jakákoliv informace, co by se odebrala, by mi v závěru chyběla. V tomhle se to ve mě hodně bije. Jinak, opravdu tleskám preciznosti. Po tak dlouhé arktické výpravě sem se obával ukočírovaného finále, ale právě závěr byl perfektní a rozhodně se ke knize vrátim.
Stará páka
Garth Ennis
"Díváš se Gallo? To je to jediný, co ti můžu nabídnout. Zkus sem vlízt a to je to jediný, co dostaneš!" První jurský příběh se vrací k bizarním, humorným a absurdním kořenům a já se maximálně a královsky bavil. Stará páka je dokonalou rozlučkou s jedněma z nejchlapáčtějších momentů, ze kterých čtenáře zamrazí. No a pan Úžasňák... Tímhle Ennis dokazuje, že praví superhrdinové nepotřebují superschopnosti. A za celý tenhle díl bych řekl asi jediné. Táta je jen jeden. A osobně doufám, že pro svého novorozeného syna budu správným otcem. Díky pane Ennis.
Lepší zítřky
Garth Ennis
Ennis se rozhodl ukázat Tommyho původ. A z celé sbírky je právě návrat do Irska nejpůsobivější kdy dodává postavám reálnou duši. Ubylo humoru, přibylo chmurů a neodvratitelné myšlenky zmaru a konce. Za mě (bohužel) mírný pokles oproti předešlým dílům díky dvěma bodům. Upírská odbočka, která byla sice stylově ujetá, ale celý tenhle osudový díl mi trochu sestřelovala. Do toho spolu s nevědomostí toho, co se stalo v Gothamu, že se z něj stala Země Nikoho, vnáší roztěkanost a děj už není tak plynule koncentrovaný, jak tomu bylo doposud, a je to škoda. Tak nebo tak, na téhle chlapácké jízdě je to jen malý šrám z boje.
Tommyho hrdinové
Garth Ennis
Čtverka s pětkou jsou pro mě prozatimní vrchol série. Tommyho hrdinové jsou jen katarzí po událostech čtverky. Tommyho frustrace, svědomí a nasranost na celý svět je tu dokázána v maximální míře, a závěrečný masakr s tankem Tiger jen dokazuje Tommyho osobitý charakter a vlastní náhled na spravedlnost. P.S. U tohodle dílu jsem si vzpomněl na Ennisovu Bandu, při pohledu na Lebku s Růží. Při scéně masakru v táboře v poušti jsem čekal Billyho bandu za některou z okolních dun.
Odvážným štěstí přeje
Garth Ennis
Měli jsme ti kontrakt na Jokera a Batmanovi poblité nohy. Měli jsme tu zombie akvárko a doslova Peklo na Zemi s démony a mafií. To všechno byla procházka růžovou zahradou. Oproti tomu, co Tommyho s Nattem čeká s jednoutkou SAS. Za mě nejlepší, nejtemnější a nejdrsnější díl z Ennisova Hitmana. Spolu s Tommyho hrdiny (nebál bych se spojení obou příběhů) zatím vrchol série. Závěrečná hořkost nad polemikou Tommyho a Nattova života je nepříjemná. Humoru ubylo, tady se jedou filozofické bomby. Tleskám pane Ennis.
Zabijácké eso
Garth Ennis
Mawzir je zpět. Po ulicích řádí démoni, mafie jde po Tommym a do toho všeho kolem hlavní bandy od Noonana poskakuje sexy Catwoman. A co bych to byl za čtenáře, když bych nezmínil samotného Etrigana, co se tu s ničím nepáře. Na co Avengers, na co Justice League... Bueno! Je tu Paragraf osm! Trojka Hitmana je kvalitou vysoko nad dvojkou a čtenáře Ennis rozsekává od začátku až do krvavých závěrečných momentů, kdy se o Tommyho démoni řežou ve vlastních řadách. Tahle série je jízda, jak se patří a je třeba s ní držet krok. Garth stvořil sympatického zabijáka, kterému prostě nejde nefandit.
Místní hrdinové
Garth Ennis
Místní hrdinové jsou trochu slabší, a oproti jedničce je tam pár hluchých míst. V každém ohledu se ale i tak jedná o další porci zábavy, která je korunována závěrečným masakrem v zombie akváriu. Já umíral smíchy, Tommy si mě definitivně získal a já okamžitě sháním celou sérii do mé sbírky.
Hitman
Garth Ennis
Prvně sem od pana Ennise četl Hellblazera a jeho Syna člověka. Pak sem díky seriálu The Boys najel na jeho komiksovou Banduu a dál už nebylo na co čekat. Hitman na mě mával bouchačkou z pultu knihovny a já ho nemohl přehlédnout. Výborný nápad. Ennis jede civilní surovou jízdu, do které komponuje slavné supráky a jako ústřední postavu si vybere "obyčejného" zabijáka. Na mě to v dnešní přehnaně korektní černobílé a jindy zas přebarvené době působí jako hrom z čistého nebe a tuhle jízdu si královsky užívám. Tommy a jeho banda od Noonana je sympatická a pokud si člověk jede na vlně černého humoru, tarantinovské akci a nemá problém s ujeťárnama, tak si ho právě tenhle "super" maník získá všema jednadvaceti prstama. Další věc, v kterém jiném komiksu najdete hlavního hrdinu, který poblije Batmanovi boty a vyvázne z toho jen s pár zlomenými žebry? Za mě skvost, co mě zatraceně dlouho míjel.
Nakládačka
Garth Ennis
Napínavější, atmosférické a správně nářezové. Dvojka Bandy krvavě pokračuje a člověk se dostává na politické pozadí se sloučeninou V. Pasáš s Technorytířem byla sice trochu slabší, ale Skvostná pětiletka tu dokonalost vytáhla rychlým tempem nahoru. Právě pětiletka mě zaujala politickým nádechem, satirou a atmosférickým vyšetřováním. Párek lásky pobavil. Upřímně, je dost škoda, že nakladatelé zařízli tuhle Ennisovu jízdu. Z Bandy jde totiž cítit velký potenciál a relativně originální děj. Chápu, surovost a vulgarita komiksu asi ne každému sedne, ale děj, který jde ruku v ruce s různými konspiracemi a perfektní satirou mě tak vtáhnul, že snad zkusím přelouskat anglické omnibusy, protože v našich končinách se českého tisku asi nedočkám. Velká škoda. Bandu si po tomhle čísle totiž nejde neoblíbit. Za mě kvalita nahoru a velký smutek za český konec. 9/10.
Popel a prach
Brian Azzarello
Finále Hellblazera je tu. John skončil svou americkou odyseu a odhalení zločinu, který John nespáchal je na spadnutí. Prakticky od poloviny knihy se čtenář dozvídá krutou a promyšlenou pravdu o temném pozadí Klikaře a samotného Johna Constantina. Za mě se Azarello vyřádil s odhalováním amerického pozlátka a dost velkou příležitost mu k tomu dal sadomaso klub, který temné, špinavé atmosféře dodával nechutné grády. Pokud by někomu chyběly nadpřirozené prvky, Azarello je využívá během celé série, ale jako prim je využitá lidská hniloba, které právě nadpřirozené prvky chytře sekundují. Tak nebo tak, je Azarellův Hellblazer spíš pro otrlejší, a rozhodně se nejedná o úplně nedělní pohodové čtení. Azarellův Constantine je temná, chytrá, depresivní, špinavá a zvrácená sonda do lidské mysli, ve které vám bude dělat průvodce cynický John Constantine. Vítejte v jeho sociálním pekle. 8/10
P.S. Na celé sérii jde poznat, že se tvůrci snažili informace okleštit jen na ty, které se zde objeví. Problém je ten, že ne vždy se tomu úplně podařilo a člověk občas tápal v příběhových detailech a postavách/jménech, které se za celé dějství třeba vůbec neobjevily a pravděpodobně jsou z jiných sešitů, které u nás nikdy nevyšly.
Potopa
Brian Azzarello
Azarello protahuje Johna sionistickou konspirací a pomalu si chystá už tak horkou půdu pro závěrečné odhalení Johnova pobytu v base a Klikařovi sebevraždy. Děj rozbíhá pomalou, dusnou atmosféru, za přítomnosti splašených nácků a dost svojského výkladu Bible. John se sice setká s vdovou Ferminovou, a objeví se pár zásadních postav, ale na samostatné číslo je to trochu málo. Proto jsem rád, že se mi poštěstilo pětku se šestkou přečíst po sobě. 7/10.
Potopu spolu s Popel a prach beru jako jednolitou záležitost a možná by se mi to chápalo i líp, kdyby se to vydalo jako dvěstěšedesátiosmi stránkový komplet. Celé vyznění by bylo asi lepší. V tomhle případě jsem i rád za to, že se mi do ruky dostaly poslední tři díly a já si je na zátah mohl přečíst. S pauzou mezi sešity by to asi dost ztratilo na temné atmosféře.
Zamrznutí
Brian Azzarello
"Jedný věci ten samolibej náfuka v autě rozuměl moc dobře: Udržovat legendu naživu je správný." Zamrznutí je adrenalinová jízda. John se přes své hříchy z minulosti, a americký vidlákov dostal do zamrzlé pustiny, kde rozehrává psychologickou hru. Hru, která mezi lidmi existuje už po staletí. Azarello si mě pomalu, ale jistě omotává kolem prstu, a líbí se mi, jak si hraje se čtenářovou hlavou. A jeho Constantin do toho vesele mává prostředníkem s cigárem v puse a sarkastickým pohledem. Úvodní příběh mě nechal relativně chladným. Ústřední příběh přikoval čtenáře atmosférou, dokázal občas i rozesmát, aby divákovi v další sekci zamrzl úsměv na tváři. Zvraty, které Zamrznutí provází se závěrečnou myšlenkou, chytrým scénářem na mě udělaly dost dobrý dojem, a v dojezdu je pro mě čtvrtý Constantine prozatím nejlepší sbírkou. Závěrečný příběh z Constantinova mládí dokázal člověka navnadit a předpokládám, že s konkrétní postavou se ještě do konce téhle šestidílné série určitě John potká. "Víra a strach je to, co drží naši lidskost pohromadě." 9/10
Dobré úmysly
Brian Azzarello
U téhle série budu mít asi v chronologii pořádný bordel, ale paradoxně, Dobré úmysly byly mým prvním komiksovým setkáním s Johnem a víceméně i s Azarellovou tvorbou. Pokud nepočítám různorodou autorskou Evropu s Batmanem. Na úvod bych chtěl asi napsat, že jsem vyrůstal na Reevsově Constantinovi, který je plný magie, andělů, démonů, a jiných pochodujících relikvií. Pak přišel seriál, který byl víc syrovější a míň magičtější. A v třetí řadě přišel komiks, který mi dal tak přes držku, že jsem po přečtení uvažoval, jestli neexistuje úplně jiný John Constantine, než kterého jsem doposavaď znal z hraných příběhů. Dobré úmysly byly jediné ze série, co byly tehdy v knihovně volné a mě bylo relativně jedno, odkud začnu, byl sem natěšený, komiksového Johna tahajícího jedno cigáro za druhým. Co jsem, ale dostal, byl pořádný šok. Minimum nadpřirozeného, a koňskou dávku lidské špíny. Když nad tím tak přemýšlím, tak Hellblazer je spíš sonda do temnoty člověka a syrový žalozpěv nad lidskostí a hodnotami společnosti. Předpokládám, že Johna s Azarellem čeká ještě dlouhá cesta, kde pro slabé není místo. 6/10
Syn člověka
Garth Ennis
Syn člověka je bizardní jízdou, kde s každou kapitolou atmosféra jen houstne. Bohužel, pátá kapitola mi přišla po tak bytelném vystavování temné atmosféry uspěchaná a celý nádech apokalypsy se pomalu rozplynul, jak pára nad hrncem. Co se Ennisově Constantinovi, mimo atmosféry, upřít nedá jsou sympatické a chemicky fungující postavy, kdy každé věříte její motivace. Co se mi na téhle sérii (prozatím dva sešity) líbí, jsou přesahy u Constantinových závěrečných monologů. Takže byť může děj působit v závěru ukvapeně, tak myšlenkový přesah čtenáři Constantina nechá strašit ve věži ještě nějaký čas po přečtení. 8/10
