Wish komentáře u knih

Téma zajímavé a důležité, ale zpracování těžce amatérské - plné vaty, naivní až hloupé, předvídatelné, mnohdy nelogické a absolutně ploché. Samotná řemeslná stránka je otřesná. Ne, Louise Boije af Gennäs neumí psát, neumí vystavět příběh, neumí pracovat s psychologií, dialogy ani atmosférou. Ukousla si zatraceně velké sousto a zadusila se jím už v prvním díle. Přirovnání k Larssonovi je naprosto směšné. Nepochopím, jak se tahle literární hrůza mohla dostat za hranice Švédska. Nevyplatí se pořídit ani ve výprodeji. Připomíná text nějaké ne zrovna talentované náctileté autorky někde ze serveru pro nezkušené pisálky.

Zázraky jsem rozhodně nečekala, ale zároveň jsem nečekala takovou nudu! Pardon, ale tohle patří leda tak na nějakou platformu pro amatérské pisatele. Autor neumí vytvořit funkční příběh, vybudovat napětí ani zachytit atmosféru. Tu má i kdejaký díl z edice Stopy hrůzy lepší než tahle údajně děsivá vyvražďovačka pro náctileté. A společně s místy zmatenými popisy a rozvleklými dialogy bez obsahu, ne zrovna povedeným překladem a redakční prací vůbec se jedná o smrtelnou kombinaci. Bohužel ne v pozitivním slova smyslu.

8 23.09.2022

(SPOILER) Konstantní depka. Sice psáno lehce, zato s dost zátěžovým obsahem. Reálné a beznadějné. Zjevení na poli prvotin a plytkých románů pro díky/ženy, jejichž snaha o psychologii a zpracování vážných témat připomíná buď plácání v louži, nebo tlačení na pilu. Něco takového tady chybělo. Rozhodně čtení, které budí emoce, ať už u vás půjde o vztek, lítost nebo úzkost...

1 27.08.2022

Uff, tohle byl teda horor. Ale pro mě osobně. Tak slibně to začalo... a tak rychle to šlo k šípku. Myslela jsem, že to snad ani nedočtu. Už dlouho se mi nestalo, aby mi dával zabrat každý řádek. Tak moc mě to nebavilo. Nulová atmosféra, nulové napětí, nijaký děj. Ani konec to nezachránil.

5 01.07.2021

To byl ale čajíček. :) Nápad dobrý, ale zpracování v klasickém stylu nenáročných thrillerů pro ženy. Skoro se mi nechce věřit, že knihu napsal muž. Za mě zklamání. Doufala jsem ve víc. Jedná se jen o další čtení ideální na lehátko, které je z nějakého důvodu více doporučováno než jiné průměrné příběhy.

2 12.05.2021

(SPOILER) Za mě překombinovaná bouda na čtenáře. Ale očividně autor zvolil dobrý způsob tahání za nos, protože je až překvapující, co čtenářů autora velebí místo toho, aby byli naštvaní, nebo se cítili podvedení. To je podobné, jako když na konci příběhu napíšete - a potom jsem se probudil/a. Všechno pozbude významu. Hlavně čas strávený u čtení a odkrývání pravdy. Tuhle bych si klidně nechala ujít. Hvězdy jsou za povedené poukázání na složitost a často neproniknutelnost lidské psychiky + postupné skládání a prolnutí jednotlivých vrstev myšlení a vnímání, které při správné interpretaci často odkrývají víc než se může na první pohled zdát.

12 25.01.2021

Konečně knížka, která neřeší jen nepřekonatelnou přitažlivost, nebo milostný trojúhelník. V rámci svého žánru má i nějakou psychologii, zvolené téma dokáže řešit na hlubší úrovni než jak je v podobných dílech běžné a vztah si neplete s chtíčem. Navíc pokud máte jako já slabost pro životem zkoušené hrdiny, kteří mají ale pořád dost sebereflexe a nesnižují se k tomu, aby si svou frustraci vybíjeli na ostatních, což je ve výsledku dělá ještě přitažlivější, mohl by se vám tenhle příběh líbit. :) Má určitě svá slabá místa a jistě by se jich našlo víc, ale i tak je to pro mě naopak nejlepší dílo ať už Erin Watt, nebo Elle Kennedy jako takové. Kromě toho, že umí chytnout za srdce, působí také nejreálněji.

3 31.12.2019

Knížku jsem přečetla během víkendu. Po delší době knížka, která mě bavila a nedala se jen tak odložit. Svoje mouchy určitě má, ale to nic nemění na tom, že za sebe ji můžu doporučit.

4 26.06.2016

Popravdě stále nechápu, jak mohlo nakladatelství Host vydat tuhle fan fiction na Stmívání... Kniha v zásadě nepřináší vůbec nic nového. A podle mého názoru je vlastně jedno, jestli si přečtete první díl Stmívání nebo Dvě zrcadla, vyjde to totiž úplně nastejno.

5 08.01.2016

Téma velmi zajímavé. Zpracování pro mě bohužel spadající do kategorie young adult.

3 15.11.2015

Knížka se čte stejně dobře jako předešlé díly, to se nedá popřít, ALE... Už mě to schéma, podle kterého Fojtová stále píše, přestává bavit. Mimo jiné vrah se dá odhadnout dříve, než se tam dotyčná postava vůbec objeví... Čtvrtý díl si přečtu jenom proto, že je to poslední díl téhle série... tedy snad...

07.11.2015

Knížka mě bohužel ničím nezaujala a ani mě nijak nebavila číst. Nakonec jsem ji odložila, i když do konce moc nezbývalo, nedokázala jsem se přinutit pokračovat. Děj předvídatelný, a i když mám ráda i oddechovou četbu, tak tahle mě neoslovila.

2 18.11.2014

Moje první kniha od Báry a poté, co jsem mohla číst ještě jednu její tvorbu pro internetový magazín, pravděpodobně taky poslední. Knížce jsem dala šanci dvakrát, ale dál než za polovinu jsem se nedostala, a to se mi jen tak nestává. Většinou dočítám i to, co mě příliš nebere, ale tohle nešlo... Chvílemi jsem se ztrácela v tom, která ze dvou žen danou část vlastně vypráví. Bohužel jsem na této četbě neshledala nic odpočinkového, spíš unavujícího. Děj, pokud se to tak dá nazvat, byl pro mě o ničem. Neskutečně utahaný a nudný. Upřímně nechápu, jak se tahle knížka mohla stát předlohou pro film...

3 13.08.2014

Jelikož mám všechny knížky od Camilly a vím, jak skvěle vystavěné příběhy dokáže napsat, brala jsem tuhle knížku jako takovou oddechovku na odpoledne, kdy jsem si připomněla prostředí, ve kterém se její knihy odehrávají a navnadila se tak na Strážce majáku a Andělíčkářku, které mi zbývá přečíst. Ti, kteří po této knížce sáhli jako po první od Camilly, budou nejspíš zklamaní. Podle ní se ovšem tato autorka nedá vůbec hodnotit. Je to kraťoučký příběh, který je věnovaný jedné z vedlejších postav celé série z Fjällbacky, a tak to také berte. Jen jako takovou vsuvku. Krátké odreagování. Pokud chcete začít číst její knihy, začněte od jakékoliv, jenom ne od této. A pokud jste začali touto a příliš vás nenadchla, nenechte se odradit. Je to opravdu jen taková krátká novela. Osobně bych doporučila začít číst od Ledové princezny. Co se týče kriminálních zápletek, dá se sice každá kniha číst zvlášť, ale myslím, že je škoda ochudit se o druhou linii - tedy o linii života hrdinů objevujících se v jednotlivých dílech - které se autorka dostatečně věnuje, a která tak jednotlivé knížky skvěle provazuje.

3 26.07.2014

První knížka od Fieldingové a pro mě bohužel zklamání... Knížka se četla dobře, ale přišla mi plná klišé .. Nenabídne žádné neočekávané zvraty nebo překvapivá odhalení... místy mě bavila víc, místy mě spíš nudila a počítala jsem strany, které mi ještě zbývaly do konce, který byl... nijaký, protože všechno bylo řečeno už předem a dalo se odhadnout, jak to asi dopadne. Happy end se vší grácií. Abych jen nekritizovala - líbily se mi vzpomínky hlavní hrdinky na dětství. Doufala jsem, že to bude mít nějakou hlubší spojitost se samotným "zločinem", ale to bohužel nemělo... Popravdě mě tak vysoké hodnocení knížky překvapuje..

2 15.07.2014

(SPOILER) Na rozdíl od názorů některých čtenářů mi tahle knížka jako dívčí románek nepřišla. Dívčí je na ní snad jen věk hlavní hrdinky. Osobně si pod přirovnáním ke klasickému dívčímu románu představím sladkobolný příběh protkaný klišé, patetickými scénami a vzdycháním hlavní hrdinky nad krásou jejího objektu zájmu a vylíváním si oček kvůli smrtelné nemoci:) Tahle knížka mě ale mile překvapila, nic podobného v ní totiž nejdete. Nutno dodat, že normálně knihy z kategorie YA moc nečtu. Pro mě to byl silný příběh s nezvratitelným koncem napsaný jednoduše a prostě bez vylévání srdce, bez emočního ždímání, a přesto byla z každého slova, z každé věty cítit všechna ta bolest a beznaděj, která se s přibývajícími stránkami prohlubovala, protože v tomhle případě se happy end nekoná. A i když jsem věděla, že závěr bude ještě smutnější než celá kniha, nemohla jsem přestat číst. Osobně jsem hlavní hrdinku chápala a nezařazovala bych ji do kategorie spratků. Neříkám, že její chování vždycky bylo správné, ale nikdo z nás si nedokáže představit, jak by se choval v podobné situaci. Bojovat tolik let s tak vážnou nemocí a prohrávat, rozhodnout se ukončit léčbu a vědět, že zbývá jen pár týdnů… možná dnů… že každá vteřina vás posune blíž ke konci, že každý okamžik může být tím posledním… a vy si přesto nedokážete představit, že to doopravdy přijde. Podle mě je logické, že se ve vás mísí i pocity vzteku, nenávisti i závisti, že ostatní mají budoucnost, o kterou vás nemoc připravila. A pokud bylo Tessino chování sobecké, nebyl do jisté míry sobecký i její táta, který se ji snažil držet v bezpečí jejich domova a odmítal se na rozdíl od Tessy smířit s realitou? Jeho jednání bylo samozřejmé. Málokterý rodič snahu udržet své dítě co nejdéle naživu vzdá. Jenže v Tessině případě to bylo spíše přežívání… Všichni jsme sobci, ať se na to podíváte, z jakého úhlu chcete, ale v tomto případě nemůže nikdo nikoho soudit. Snad až na matku, která kvůli chlapovi zavrhla i svoje vlastní děti a ani v době Tessiny nemoci s ní příliš času netrávila. To mi přišlo mnohem horší než jakýkoliv Tessin exces.

8 30.06.2014