Witchann
komentáře u knih

(SPOILER) Pátý díl je pěkně tlusťoučký a i přes chybějící hlavní motiv rozhodně není nudný. Hltala jsem scény ze starobylého sídla Blacků, kde vesměs panovala tím správným způsobem pochmurná atmosféra. Jestli byl některý z profesorů „prokletého předmětu“ na kopanec do zadku, je to rozhodně růžová ropucha Umbridgeová. A kdybych si tak nevážila knih, tak tahle by po finálním střetu na Ministerstvu kouzel letěla z okna. Supěla jsem jen o drobátko méně než samotný Harry. Jak autorka postupně víc a víc tlačí na pilu, rozhodně se ve mně při čtení probouzí dost emocí…


"Potvrď ukřivděnému, že se mu stala křivda. Slib mu, že tu křivdu odčiníš. Oviň ho slovy o zářných a blahobytných zítřcích. Slib, že ho k nim dovedeš. Vysvětli, že stačí málo: jít s tebou. Málokdo zůstane stát; většina půjde. A kdo nepůjde, bude ocejchován jako zrádce."
Náročné, bolestně pravdivé čtení, plné hlubokých myšlenek, jež mne několikrát přiměly zastavit se v hltání dalších slov a zamyslet se nad vlastním vnímáním lidské krutosti a nepoučitelnosti. Pro mne "horší" než jednička, protože mi v tomhle příběhu opravdu chybělo něco radostného nebo vyloženě pozitivního. Což ovšem naprosto odpovídá temnému období, na které se autorka tentokrát zaměřila. Povinná četba pro všechny.
A stejně jako po dočtení prvního dílu, dám si od tohoto skvěle podaného syrového realismu dlouhou pauzu, než se (rozhodně) pustím do trojky.


Tak tohle obsáhlé vyprávění jsem si vychutnala od prvního do posledního slova. Tu noblesní lehkost, s jakou mě Mistr King vtáhl do života Charlieho Readea, můžu jen obdivovat. Na první pohled jednoduchý, ale o to působivější a překvapivě košatý příběh s postavami, které na stránkách doslova ožívají, s mnoha odkazy na většinou notoricky známé pohádky, jež mě přiměly se nostalgicky usmívat.
Bavilo mě to, napínalo, rozčilovalo i dojalo.
Tým Šárlí+Ráďa navždy.


Na tuto bichličku jsem byla sice hodně zvědavá, ale rozhodně jsem nečekala, že se tohle fascinující okno do duše herce, kterého jsem jako náctiletá zbožňovala, zařadí mezi moje oblíbené knihy. Bylo to čtivé, zajímavé, zábavné i poučné. Cením si toho, že se Tom takto otevřel (nejen) svým fanouškům. Hrozně mě to dojalo a rozhodně si ho teď vážím i jakožto "obyčejného" člověka.


Na Dunu jsem se chystala dlouho. A ač jsem nový film dle tohoto veledíla zatím neviděla, už teď můžu říct, že jsem za jeho vznik vážně vděčná. Hned první zhlédnutí traileru mne totiž přesvědčilo, že tenhle film prostě chci vidět. Jenže jsem se zařekla, že nejprve si musím přečíst knihu…
Tahle ´jízda na tvůrci´ stála sakra za to. Z počátku jsem si sice zvykala na specifický styl vyprávění pana Herberta, ale pak se mi to začalo tak líbit, že snad budu mít problém přejít zpátky na moderní tvorbu. :D Hlavních postav je tak akorát a jejich motivace jsou krásně vysvětleny, slovy popisující emoce autor sice šetřil, ale vždy je dokázal perfektně vystihnout, akce víc než dostatek a při popisu Arrakis mi bylo občas pěkné horko.
Originální sci-fi, kterou mi jistě nic jen tak nepřekoná. Plný počet hvězdiček bez nejmenšího zaváhání, doporučuji.


Děsivý čtenářský zážitek, při kterém jsem se skoro bála otočit na další stranu. Povinná četba pro každého, koho kdy byť jen napadlo, že vyzkoušet drogy by mohlo stát za víc než zničené fyzické i psychické zdraví.


Jedna děsivá holka aneb mé seznámení s králem hororu. Svoje konkrétní dojmy si bohužel moc nepamatuju, přec jen už je to nějaký ten pátek (17 let), a je to Kingova prvotina (tak víme, že každý nějak začínal), ale každopádně to nejdůležitější – přiměla mě přečíst si od něj další knížku. A pak další, a další…


Co TOHLE sakra BYLO?
Já ani nevím, jak to pořádně popsat...
Vymyslet a sepsat tahle ´Akta´ musela být neuvěřitelná makačka.
Pokud vám sedí pořádná romanťárna zabalená do tlustých vrstev akční sci-fi, tak si to prostě přečtěte a uvidíte sami.
Dvojky se bojím. Ale jen proto, že se od té jedničky skoro nešlo urvat do reality.


Další skvělý dílek do napínavé a sakra čtivé série! S konečnou platností řadím pana Červenáka k mým oblíbeným autorům.


(Ne)příjemné literární překvapení, aneb jak se z nafoukaného hezounka stal pološílený, nesnesitelný egoista.
Tolik životů zmařeno pro pomíjivou fyzickou krásu, jež byla jen maskou tak vytýkané ´mělkosti´ člověka... Nemohla jsem se ubránit pocitu temného zadostiučinění, když Dorianova pokrytecká touha po umlčení svědomí nakonec vedla k jeho zkáze.
Fascinující slovní zásoba, květnaté, doslova živoucí popisy míst, duchaplné dialogy, tuna hlubokých myšlenek.
Jen několik částí v textu přebývá a jsou mu spíš na škodu, jelikož působí nudněji než nákupní seznam. Ale jak jsem se dočetla v Doslovu, Wilde je dopsal, jelikož nakladateli připadala původní verze na knižní vydání příliš krátká. I přesto Obraz rozhodně stojí za přečtení.

Klasickou „kingovku“ už jsem nějakou dobu nečetla a ´Ústav´ mě rozhodně nezklamal. Působivý příběh o dětské odvaze se skvěle vygradovaným finále. Luka jsem si oblíbila a celou dobu jsem mu držela všechny palce. Nezvykle pozitivní konec (v rámci možností) mě v tomhle případě vážně hodně potěšil.


Pořádná upířina. Pěkně hnusná a napínavá jak moc krátké kšandy. Jedna z mých prvních a stále nejoblíbenějších kingovek. Poctivě odvedená řemeslná práce na textu. Ve stručnosti - knižní chuťovka pro vyznavače krvesajů.


Není to až tak drahná doba, co na mne z hlubin internetu vykoukla tato sympatická knížečka a já se celá natěšená pustila do "chuťovky na závěr". A nebylo to špatné počtení, vůbec ne, jednotlivé stránky letěly jako šípy, ale... Už to nějak nebylo ono.
Panu Velinskému nelze upřít snahu o následování a uctění ducha původní trilogie a ocenila jsem i větší zapojení něžného pohlaví do příběhu, ale knížka celkově na mé rychlošípácké srdéčko moc velký dojem neudělala. Uznávám - nejspíš za to mohlo příliš vysoké očekávání...
Ale himbajs, vždyt jsem ráda za to nostalgické nahlédnutí do stínadelských uliček, tak proč nepřidat hvězdičku navíc?


Mno... Odhadem tak tři různé fanfikce splácané dohromady. Navíc ve formátu, který mě moc nechytnul. Za mne teda takto ne.
Jedna z mála knížek u které docela lituju utracených peněz.


Skvost české historické fantasy, který mne pohltil do sebe a nepustil až do konce. Má přední místo na mém seznamu knih k znovu-přečtení.


Atmosférické, pocitové, vtáhlo mě to, i přes absenci běžné "dějovosti". Ačkoliv při celkovém pohledu je tohle ponuré vyprávění lehce deptající, konec to vyvažuje. Ale měla jsem tendenci hledat další stránky; ráda bych se dozvěděla víc o tom, jaké dopady mělo Furlongovo rozhodnutí.


Prostředí, ve kterém se tahle „dobrodružná novinařina“ odehrává, je vykreslené perfektně. Jednotlivé scény mi doslova vyskakovaly před očima. Ovšem se samotným dějem už to bylo horší. Když mi v půlce knížky došlo, že se s pomláceným hrdinou jenom potácím od jedné cigarety k druhé a vlastně mě ani moc nezajímá, o co tu vlastně jde, chtěla jsem to co nejdřív dočíst, abych mohla jít jinam. Závěr byl předvídatelný, zbytečně krutý vůči některým postavám a nedotažený. Celkový dojem – příběh příliš překombinovaný jak vzhledem k délce textu, tak na krátký časový úsek, ve kterém se odehrává.


Tohle má teda velkej styl.
Je to docela dlouhý a občas rozvleklý, ale zábavnej šmrnc i v těch vážňáckej momentech to spraví a nakonec mi to celkem štymovalo.
Divokej západ každým coulem, i když trošilinku jináč než jsem zvyknutá.
Slečinky nechť odpustěj moji zcela výjimečně (s)prostou mluvu.


Mrazivé a precizně "odkrokované". Pocity, které ve mně tato kniha probouzela, se nedají dostatečně výstižně popsat. Perfektní spisovatelská práce. Až Pochod mne přesvědčil, že mám Kingovy "bachmanovky" přece jen raději než jeho "klasiku".


Zbojnická klasika, kterou bych po těch letech už do ruky nevzala, to spíš zkouknu nějaký ten seriálek se švarnými herci. Ale přece jen - byl to jeden prvních opravdických románů, které jsem kdy jakožto ještě nezvedené dítko přečetla, tož nějaký ten komentík si Robin a jeho družina určitě zaslouží. Ovšem tímto prohlášením mé hodnocení i končí. Nepotěší, neurazí.
