Wries komentáře u knih

Přiznám se, jsem bačkora, když jsem ke konci chtěl udržet kamennou tvář, ale nešlo to. Perfektní strhující děj od začátku do konce. Milostná linka mezi Jakem a Sadie byla jako na houpačce a já jim držel pěsti nad tlačítkem Play písně In the Mood. Příběh je velmi čtivý a především živý díky skvělému vypravěčskému stylu Stephena Kinga. Když Jake jezdil se svým Skylinerem, já tam byl s ním, a ne, neumím cestovat časem. To jen Stephen King umí propojit naše struny a rozechvět přítomnost (nebo minulost?). Díky za skvělý zážitek.

12 09.03.2017

Je mi smutno.

Je mi smutno, že jsem tak dlouho opomíjel spisovatele Chrise Cartera a jeho prvotinu. Je mi smutno, že jsem Dvojitý kříž přečetl za pouhých osm hodin během tří dnů. A je mi i smutno kvůli tomu, že další díl dostanu až za tři měsíce k Vánocům.

Začal jsem číst; podíval jsem se na hodiny - musím spát, zítra vstávám v šest do práce. Tak ještě jednu kapitolu. Z jedné se vyvinuly dvě, tři, čtyři... Byl jsem tři dny v práci nevyspalý. Trochu jsem si kvůli tomu připadal jako Robert Hunter nebo Garcia. Je mi proto dost smutno i za ten konec.

Brilantní kniha, která udrží napětí od začátku až do konce. Je to často i díky krátkým kapitolám, které jen vyvolají další otázky a další chuť do čtení, k vysvětlení, jak to celé dopadne. Kudy chodím, tudy doporučuji. Kromě slabších povah.

8 23.09.2015

Vykoupení z věznice Shawshank 5*

Hlas Morgana Freemana mě doprovázel celou touto krátkou povídkou, tak krátkou, až mi to bylo líto. Řečeno však bylo vše a od filmu se to liší jen v malých detailech, které nejsou zas tak podstatné. Mistrovský kousek.

Nadaný žák 4*

Zbytečně nejdelší povídka v knize, která již od své prvé čtvrtiny spěje k nepřekvapivému konci, který si zasluhoval být lepší. Pomalá proměna Nadaného žáka mohla mít trošku svižnější tempo a ne tak přímočarý konec, ovšem řemeslně je to perfektně odvedená povídka, která mě naprosto vtáhla a vyplivla až po poslední větě. V této povídce je zmíněn Andy Dufresne.

Tělo 5*

Povídka, která má hlavu (tělo) a patu. Čtyři povahově rozdílní kamarádi se vydávají na dobrodružství, které určitě podstoupil každý náctiletý kluk vyrůstající na vesnici či nevelkém městečku. Samozřejmě s jiným cílem. Při čtení se na člověka doslova valí sentimentální vzpomínky na své vlastní kamarády z doby základní školy, na jeho trampoty a Stephen King zde tak dokázal vyčarovat neuvěřitelně poutavý příběh, který hodnotím jako nejlepší ze Čtyř ročních dob. V této povídce je zmíněna věznice Shawshank.

Dýchací metoda 4*

Nejkratší povídka, která se ale trošku ztrácí v tom, co nám chce říci. To je ale na ní zvláště geniální, jelikož si to tu zřejmě nikdo nespojil, anebo jsem paranoidní já. Především si po dočtení poslední dvojstránky myslím, že Stephen King nechtěl popisovat samotnou Dýchací metodu (vycházející z reálné Lamazeovy metody), ale něco jiného, nějaký jiný příběh, z nějakého jiného světa, nijak vzdáleně nepodobného tomu našemu. Příběh, který má oporu v jiném magnus opus, než jsou Čtyři roční doby. Příběh ze světa, kde mohou být Zlé Tonky nebo North Central Positronics. Myslím, že dům na Východní Třicáté páté, číslo 249B, nebyl domem na Východní Třicáté páté, číslo 249B. Ne.

8 03.08.2014

Škoda, že Gump není trochu více rozepsaný, rozvětvení příběhů jednotlivých postav by určitě ještě více dokreslilo celkovou atmosféru. Na druhou stranu chápu, že je to příběh inspirovaný reálnou událostí, nikoliv sci-fi, a autor si zřejmě nechtěl vymýšlet moc věcí.

S Gumpem se budete smát a zažívat pocity štěstí i smutku. Bohužel svět je neúprosný a podobný příběh i s mnohdy horším koncem se děje takřka denně. Psi jsou úžasná stvoření, chovejte se k nim hezky. Oni se vám odvděčí nehynoucí láskou a oddaností.

6 12.05.2020

Výborná kniha, kde se prolíná současnost s minulostí policejního vyšetřovatele vraždy s podobným modus operandi, což je ... stejné provedení vraždy, vždyť taky čtu detektivky, ne? :) Při čtení jsem si dokázal živě představit, že jsem přímo v onom příběhu, což se mi nestalo u knihy už dlouho. Určitě tomu napomohl i fakt, že kniha stojí na reálných základech, ostrov Lewis opravdu existuje, stejně tak i lov guga. A kdo ví, třeba se to tak opravdu stalo a je to jen zpověď, nikoliv smyšlený příběh. My se to však nedozvíme, protože co se stane na An Sgeir, zůstane na An Sgeir.

6 17.02.2017

Jako Souputník jsem cestoval se Scottem křížem krážem Evropou a Blízkým Východem, abych mu pomohl dopadnout Saracéna. Při troše zkrácení o vedlejší dějovou linku z Eastside Innu a Nikolaidise (to by bylo v předchozí sérii) by se mohlo jednat o další příběh Jacka Bauera.

1. čtvrtina knihy: Hodinka relaxační četby před spaním
Polovina knihy a kus: Dvě hodinky napínavé četby před spaním
Zbývajících 300 stránek: Během dvou dnů, kdy jsem opět vstával se zarudlýma očima do práce, ale stálo to za to.

Souboj dvou geniálních mozků, jak inzeroval obal, se nekonal. Byl to boj jednoho geniálního mozku (a svalů, píle, výdrže, legendy), ten druhý byl dost v pozadí, přitom až do jeho odcestování do Evropy to bylo hodně zajímavé. Zrod Saracéna byl opravdu působivý a nejvíc mi utkvěl v paměti únos v Hindúkuši.

★★★★½

6 22.03.2016

Pět za knihu a jedna speciální navíc jako úlitba rakovině.

6 09.05.2014

Objektivně nejslabší z celé trilogie - nové postavy mi přišly (zezačátku) neuvěřitelné, jako by Fin popsaný v předchozích dílech byl odlišný. Během knihy jsem si však uvědomil, že téměř každý z nás po základní škole ztratí své kamarády a najde si na střední nové. Už v předchozích knihách byl naznačen Finův bujarý život a ten byl zde dopodrobna rozebrán. Postavu Piskoře jsem si velmi oblíbil, mnohem víc, než kteroukoliv jinou za celou sérii. Uvědomil jsem si, že nelze jen ždímat minulost Marsaili (mé další oblíbené postavy, holčička s cůpky s modrými mašlemi a jiskrou v očích) či lámat přes koleno budoucnost Fionnlagha. Cesty minulosti se snad uzavřely a já chci nechat Fina a další hlavní postavy užívat si volna. Zaslouží si ho. Moc mě mrzí, že na konci zemřel(a)... však vy víte kdo :)

5 24.02.2017

Na to, že Skinner Sweet stojí pětibábu, jsem byl trochu na rozpacích. Příběh je fajn, i když jsem nepoznal tvůrčí rozdíl mezi Snyderem a Kingem, možná protože jsem byl pohlcen do příběhu a kreseb tak hluboce, že jsem to skoro vnímal. Budu si to muset přečíst ještě jednou.

Já teda komiksů, když nepočítám Čtyřlístek nebo Rychlé šípy, moc nepřečetl a kresba v Americkém upírovi mi přišla jako na houpačce. Někdy nudné nebo spíše odfláknuté (např. zívající Skinner) obrázky, jindy ale epické (Skinner vyplouvající z hrobu), přišlo mi, jak se Rafa vyspal, tak to nakreslil. Barvy jsou ale výborné, celoformátová barevná A4 si to pětikilo obhájí, to ne že ne, proto dávám plný počet.

Příběh je dobře rozehrán, ale byl uťat velice záhy, doufám, že vydají druhý díl česky. Doslov Scotta Snydera slibuje ohromné věci: staré upíry, nové upíry, mutanty, příběh ve válce, atd. Svět Amerického upíra toho má zatím hodně co nabídnout, takže, abych použil starý reklamní slogan, GO, BBart, GO!

Dovolím si ještě přidat své review: http://www.youtube.com/watch?v=Oil3uYKfO_o

5 23.05.2013

Jasně, zvratů je tu více než vystřídaných náboženství nadstrážmistra Zbrožka a konec je celkem nijaký. Nemohu však Deaverovi upřít jednu věc: Poslední tři dny jsem jen přišel z práce, uvařil něco k snědku a zalehl k Hodinářovi. U některých twistů jsem se musel smát a říkal jsem si, 'to už trochu přehání', avšak pořád mě to nutilo číst a číst do poslední stránky. A podle mě se takhle pozná dobrá kniha. Taková, která mě udrží a vyplivne až na konci a nechá mě si to přebrat po svém. Takže na brzkou shledanou, Duncane!

4 03.02.2016

I dneska hraju Gamebooky na Androidu a ze série Fighting Fantasy jsem hrál naprostou většinu, jen některé mi unikly. Nicméně když pominu konkurenčního Lone Wolfa, tak Magie je v podstatě jediný gamebook, který na sebe navazuje (s přivřenýma očima nad např. Labyrint smrti a jeho nepřímý následovník Zápas mistrů), ovšem velmi mistrně. Jednak lze každý ze čtyř dílů Magie hrát samostatně, ale jako celek to dává dimenzionální rozdíl. Samozřejmě za předpokladu, že nepodvádíte a do Knihy kouzel se nedíváte, zkrátka pokud hrajete dle pravidel.

Napříč Shamutantskou pahorkatinou není na pět hvězd, tím oceňuji celou sérii, ale Kharé, Sedm mystických hadů a Koruna králů už za plných pět opravdu jsou. Kouzla, boje, bohyně, skřítek Dobby (dodnes si ho pamatuju, chudák mi ho bylo líto v jedné pozici), známí i nepřátelé... Série Magie je opravdu megalomanská, i když často hodně obtížná a zemřít třeba v Sedm mystických hadů nebo dokonce v Koruně králů není žádný třináctý úkol pro Asterixe a rozhodně to naštve (resp. nasere). Ale jinak... Lahoda!

4 18.04.2013

Po Tanečníkovi zřejmě nejlepší Lincoln Rhyme. Proti detektivovi stojí Kejklíř, který využívá své bohaté schopnosti v oblasti iluzionismu a eskamotérství, přičemž je možná nejdůmyslnějším zabijákem, kterému Lincoln kdy čelil. Vynikající čtení od začátku do konce, nikdy si nejste jistí, kdo je na čí straně a Deaver vůbec neumožňuje čtenářům jeho zápletku prokouknout. Bravo.

3 19.09.2014

Jediný gamebook, který jsem nebyl schopný dohrát, vlastně ani dostat se přes ten únavný úvodní labyrint. Fakt netuším jak hodnotit hru, která snad nejde dohrát. Dodnes si živě vzpomínám, jak jsem v tom bloudil, museli jste tam (jestli mne paměť neklame) na specifickém místě použít specifickou věc abyste se dostali specificky do (použij jakékoliv vulgární slovo, čím vulgárnější, tím lepší v tomto případě). Nebudu ho hodnotit, jelikož jsem ho nikdy nedohrál, ale pevně věřím, že už se mi nikdy do tlap nedostane, jinak bych mu musel pomaličku trhat všechny jeho stránky, zapálit a s bláznovským výrazem v tváři se dívat, jak tato "hra" mizí v prach (resp. v popel).

Dost těžký gamebook, jeden z těch, co dokážou i solidně frustrovat vzhledem k tomu, že potřebujete sbírat střípky informací o SMRTi a ty následně na konci v jedné ze tří (nebo čtyř?) lokací využít do trojciferného čísla. Jakmile je poskládáte blbě nebo máte málo informací nebo nedejbože špatně vybrané schopnosti, je s Vámi i celým světem konec. V tom je největší slabina Najdi SMRT - pokud hrajete podle pravidel, je téměř nemožné dohrát ho na první či druhý pokus.

Jako ochutnávku dám příklad, který si velice dobře pamatuji, ačkoliv knihu jsem četl tak před deseti lety. Na několikerý pokus o pokoření tohoto gamebooku jsem se konečně dostal do fáze, kdy jsem správně poskládal informace. Jaké překvapení na mě čekalo, když jsem neměl požadovanou nadpřirozenou schopnost a díky tomu jsem nesundal ten vrtulník.. Jesus Fucking Christ!

Ale jinak je to dobrý gamebook, ne že ne.

3 26.04.2013

Asi bych hitpointy nepřekládal jako zásahové body a cooldown jako čas na vychladnutí, ale kolem a kolem je to splněný sen geeků od začátku do konce. Kniha se všemožnými referencemi na kulturu, hry i undergroundové osobnosti IT světa jenom hemží a je opravdu radost ji číst. Jen ten konec navozuje pocit, že i nerd si jednou zažije ten opojný pocit být s dívkou. A trilogie Zpátky do budoucnosti? No tak, to je fakt těžké, pokud tuto sérii neznám, mrknout na csfd, slečno (paní) Naďo? :) 4,6 z 5!

2 22.03.2017

Pán snu mě chytil do své snové říše a já jeho do našeho reálného světa. Ze začátku jsem se hůře orientoval, tak jako to ve snech chodí, ale po každé přečtené stránce to bylo jasnější a srozumitelnější. Sandman (Dream) je lapen do pasti v reálném světě a musí z ní uniknout. To se mu povede a na své cestě při dávání se dohromady narazí i na svou sestru Smrt (Death) a bylo tu i jedno okénko, kde podle mě byl další sourozenec Osud (Destiny).

Nejvíce se mi líbila část 24 hodin, kdy doktor Destiny čekal na Morphea a mezitím se bavil na jiných zákaznících. Souboj Sandmana s Luciferem byl taktéž excelentní.

2 16.11.2015

Co čekat od nerda? Že nebude milovat hru, kde hlavní roli mají roboti a dinosauři? Větší váhu by snad mělo jen to, kdyby proti sobě bojovali Jediové a Terminátoři... Sakra, tenhle námět si musím nechat patentovat, aby mi ho nikdo neukradl! Nechť tě doprovází Síla v zabití Johna Connora, Arnie.

Jak jsem vylezl z vaultu, tak jsem naskočil do toho obřího robota místo do toho pterodaktyla nebo co, už si to moc nepamatuju, je to deset let, tak mě nechte být, ale byl to Fakt Mega Hustej Vostrej Nářez (bez dvojsmyslu na hovězí kotlety).

2 26.04.2013

Výborný román, který pěkně zabaleně romanopisecky přibližuje problém židů ve druhé světové válce v kombinaci s příběhem jedné z hlavních postav, Stingem. O Sophii samotnou tu zas tak nejde, i když přesvědčivě přibližuje čtenářovo ponětí o hrůznosti Osvětimi.

Je to pěkně napsané, ale někdy, především na začátku, jsou odstavce až příliš rozvité a únavné. Na více jak 700 stránkách jsem chtěl nalézt psychologicky brilantně vykreslenou Sophii, kterak se bude muset nějak rozhodnout (již podle názvu), ovšem místo toho jsem dostal "pouze" pomalé, polehoučku odkrývané taje jejího života.

Pasáže s Nathanem byly naproti tomu skvělé, úplně jsem se v příběhu ocitl s celou trojicí, ale čím dále jsem byl ke konci, tím více jsem byl napjatý, 'však teď už to musí přijít, něco mindblowing'. Ne, nic takového, význam pojmu Sophiina volba určitě dnes zná každý, i ten (jako já), kdo tuto knihu čte poprvé či neviděl film, takže shrnuto, podtrženo měl jsem od toho jiné očekávání, ale kniha mě velice bavila i přes některé nudnější pasáže.

2 05.03.2013

Velmi dobrá sbírka povídek.

Nejlepší: Šedá hmota, Římsa, Děti kukuřice
Zajímavý námět: Jsem brána, Trávníkář, Nekuřáci a.s., Poslední příčka žebříku
Promarněná příležitost: Noční směna, Já vím, co potřebuješ, Žena v pokoji
Meh: Prokletí Jeruzalému, Náklaďáky, Jahodové jaro

1 02.09.2021

Zatím nejlepší ze Sebraných spisů. Očekávané zakončení Případu Charlese Warda sice nepřineslo žádné překvapení, ale i tak se jedná o možná nejlepší povídku HPL, kterému zdatně sekunduje zimomriavková Barva z kosmu; Happyendovská Hrůza v Dunwichi nenadchne, neurazí, připraví na finální Šepot v temnotách, který si svou atmosférou v ničem nezadá Případu Charlese Warda, načež hnus a strach (ne)popsaný samotným autorem v jeho povídkách příkladně rozebere ve svém Produktivním článku objektivní autor.

Je však pravdou, že HPL využívá velmi často stejných motivů, obratů a pojmenování - mansardové střechy, nepopsatelné hrůzy, lehce ironický vypravěč v ich formě, mansardové střechy, všichni kladní hrdinové jsou obdivuhodně hloupí (kromě profesora Armitage), obšírné popisy krajiny a v neposlední řadě ty zatracené mansardové střechy.

To mi však nezabrání ve vyřknutí pětihvězdičkého zaklínadla, kterým přilákám poslední díl Sebraných spisů pana Howarda Phillipse Lovecrafta.

1 12.08.2015