xbenakk komentáře u knih
(SPOILER) Jedna z nejlepších Zeměplošských knih, jaké jsem zatím četl. Situaci asi velmi pomohlo i skvělé divadelní zpracování našimi herci, ale i tak jsem se neustále klepal smíchy, zejména z Gyty Oggové. Představa jak baletí je ... prostě úžasná. Škoda, že Terry více nerozvedl ubytování u paní Dlaňové a její známost s bábi Zlopočasnou. Pevně doufám, že Jindra Slimejš nepraskne a neutrpí mozkovou příhodu, přeci jen přežírání se není dobré. A doufám, že Kateřín Štandlík konečně přivede operu k nějakému zisku, když už se pan Sardelli ukázal jako šílený psychopat, co ho neskutečně okrádal a pevně doufám, že Valtr Plíža bude dobrým uměleckým ředitelem opery.
Jo, musím se podívat, co to je ten Jahodový klátil.
Kniha by zasloužila něco jako 4,5 hvězdičky, ale na 5 hvězdiček dle mě není. Zuzanka mě celkem bavila, nečekaně i mágové a Kolík A.S.P. byl opět bravurní obchodní mág, ale děj mi přišel divně pospojovaný a jako kdyby byly určité pasáže vynechány. Anebo jsem po několika pratchetovkách více kritičtější a měl si je znovu přečíst a sepsat a nová hodnocení.
(SPOILER) Tuhle knihu nesmí vynechat žádný příznivce Zeměplochy, to je bez diskuze. Podmínkou je ale mít přečteny minimálně Barvu kouzel a Lehké fantastično, protože se tu člověk setká s několika známými figurkami.
Neřekl bych, že se mi kniha s Mrakoplašem bude tak líbit. Abych se přiznal, Mrakoplaš vůbec nepatří k mým oblíbencům, ale v této knize jsem mu neustále fandil, zejména při jeho pokusech o útěky. Pojetí civilizace, tak jak ji zde Pratchett popisuje, je skvělé. A když už jsem u té civilizace, to, jak se snaží Stříbrnou hordu civilizovat "Prófa" Ronald Čabajka, to prostě nemá chybu, škoda, že se s ním v dalších knihách nesetkáme. V této knize se po právu stal mým největším oblíbencem, koneckonců naučil Stříbrnou hordu za zboží zaplatit.
Jsem velmi rád, že jsme se tu setkali i se Sedmikvítkem a jeho mimoňstvím. Musel jsem si na něj výrazně změnit názor a doufám, že bude skvělým velkým vezírem.
(SPOILER) Z mého pohledu zatím nejlepší kniha ze Zeměplochy. Skvělá zápletka a naprosto výborný Karotka Rudykopalsson, který se dotahuje na mou nejoblíbenější postavičku, Smrtě. Tim asi předběhl i knihovníka, Magrátu Česnekovou a stařenku Oggovou. Stráže! Stráže! mě tolik nenadchla a nechápal jsem oblíbenost noční hlídky, ale po přečtení Muži ve zbrani jsem se stal jejím fandou. Zejména závěr mě nesmírně pobavil, když Karotka s Vetinarim dohaduje vznik obdoby naší kriminální služby.
Zápletka je skvěle stupňovaná, ani mi nevadí přeskakování z jedné dějové linky do druhé, protože se vše ke konci velmi hezky spojí. Řekl bych, že mi tento styl dokonce vyhovuje. Prostě jako normální život, kdy vedle sebe plyne několik dějů, které se v několika okamžicích postupně spojí, nebo překříží, doplní apod. Připočtěme k tomu skvělý Pratchetovský humor a dostaneme něco, co má u mě hodnocení 11/10. Možná v tomto případě udělám ze svého držgrešlovství výjimku a koupím si i audioknihu.
Je mi moc líto jak to dopadlo se strážníkem Potroublem, ale jeho přátelství se strážníkem Navážkou mě až dojalo, obzvláště když Potroublo přišel na supravodivost Navážkova mozku a Navážka bych schopen používat abstraktní matematiku. Za mě jedna z nejlepších pasáží, tedy kromě Karotkova prvního pohlavního styku. Má totiž chlapec recht, rodiče už asi vědí co a jak a psát jim to tedy nemusí.
Maličká, útlá knížečka se čtyřmi povídkami ze světa Duny mě docela příjemně překvapila. Po "americkém" konci hlavní ságy Duna jsem čekal, že dílko bude slabé, ovšem povídka Imperiální dvůr předčila má očekávání. Na druhé místo bych asi zařadil Sardaukarovu krev, rod Atreidů mám prostě rád.
(SPOILER) J. R. Tolkien se mýlil! Andrzej Sapkowski a Terry Pratchett mají pravdu. Zničit Elfy, ty vysoké , štíhlé, krásné a sličné bestie, co loví a zabíjejí lidi jen pro svou zábavu, nebo je zotročují. A rozhodně vyhubit šílené jednorožce, ať již říhají, případně prdí, duhu nebo ne. Pravda je, že ve světě Zaklínače to byly jednorožci, kdo pomohl Ciri a koho se Elfové báli. Ale tady jsme na Zeměploše a proti Elfům jsou i trpaslíci a trollové naši bratři.
Po trošku nesourodém a pro mě podivném ději Čarodějky na cestách jsem sáhl po další knize s tématikou čarodějek v horách Beraní hlavy s určitou nedůvěrou. Chyba lávky! Kniha je vážně skvělá a slovy Davida Listera z Červavého šprtajzlíka ji hodnotím 5,5 pračky Whirpool. Terrymu se podařil i závěr, ačkoliv je opět takový sladkobolný. Každopádně Magráta se po hrdinném boji s Elfy za Verence provdala, Jeník Ogg se projevil jako charakter a relativně statečný člověk a Jasoň, ačkoliv se opil i s dalšími členy "kulturního tanečního a pohybového studia" Lancreských Morrisových tanečníků mačkadlicí hůř jak Dáni. Je to možná paradoxní, ale začal mi být sympatický Casanovlez, ačkoliv jeho vášeň ke stařence Oggové nechápu. Vždyť za tu babu nevděčnou všechno oddřou její nebohé snachy a jí není skoro nikdy nic dobré.
Ovšem největší frajer ze všech je knihovník a to mi nikdo nevymluví. Ook!
A na závěr jedna z myšlenek otce Fury, resp. Terryho Pratchetta:
"Kuše je velmi užitečná a účinná zbraň, vymyšlená tak, aby byla rychlá, praktická a co možná spolehlivě zabíjela i v rukou nezkušených, prostě něco jako rychlejší verze známého teleshopingu."
Úvod dalšího z příběhů ze Zeměplochy se mi zdál poměrně pomalý a nezáživný. Říkal jsem si, že výběr této knihy byla chyba. Možná nepomohlo ani časté přerušení čtení, s čímž ale tak velké problémy, navzdory mizerné paměti, nemám. Postupně jsem se na čtení víc a víc těšil, až se ke čtení zase vrátím, což mi připomínalo chuť přečíst Stín od Adama Przechrzty najednou. Posledních cca 120 stran jsem tedy raději dal na jediný zátah. Jednak jsem si nechtěl ničit krásnou vazbu limitované edice častým cestováním, druhak mě na hlavní postavě a jejím průvodc začalo opravdu záležet a zajímalo mě, jak s nimi autor naloží..
Kritika náboženského fanatismu je tu dovedena takřka do dokonalosti. Humor není žádná prvoplánová řachanda. To vlastně u Pratcheta nikdy, on jen vtipně glosuje a poznamenává. Ale velmi decentní zesměšnění psychopatů, kteří jsou u moci, dává příběhu ty správné grády. Ne každému musí tento humor sedět, u mě si sednul jak hýždě na hrnec.
Kniha mi nasadila vyloženě brouka tesaříka do hlavy nad příbuzenským vztahem mezi Kohl-Likem Aťtratím z Omnie a Kolíkem Aťsepicnu z Ankh-Morpork. Jsem zvědav, kde bych se o tomto vztahu dozvědl víc. Kolíkovy párky bych možná ještě zvládl, ale Khol-Likův jogurt už opravdu ne.
Občas kritizuji, že Terry Pratchet závěry moc neumí. Tentokrát jsem se hrubě mýlil! Za mě byl konec skvělý nářez a Terry má u mě v tomhle směru úspěšný zářez.
Mimochodem, jak praví autor, želva je skvělé jídlo.
(SPOILER) Pokud jste přečetli předchozí dva díly, je tento díl nutnost, protože se uzavírá cesta Polska k vlastní republice díky alchymistovi Rudnickému. Třetí díl se čte opravdu svižně, děj odsýpá rychlým tempem až k závěrečnému odchodu Rudnického z Polska a jeho rozloučení s hrabětem Samarinem. V knize je několik velmi zajímavých nápadů a situací, které vás donutí číst a číst. A přečteno budete mít poměrně rychle. V porovnání s přechozími díly mi tento přišel méně komplikovaný a jednodušší, ale chápu, že na počátku bylo nutné vybudovat alternativní svět.
Co mi na knize trošku vadilo? Rudnickému i Samarinovi vše dobře vychází a docela se jim daří. Peníze pro ně nejsou problém, ženy jsou krásné a naprosto oddané, car má k oběma hrdinům takřka bezmeznou důvěru, et cetera, et cetera, et cetera. Tedy "spoiler", Samarin přijde o ruku, ale ta mu časem doroste. Jo a Rudnicki oslepne, ale časem začne vidět obrysy.
Co se mi sakra líbilo? Skvělý popis dvorské etikety na carském dvoře a polské společenské smetánky. A vůbec, celý ten svět se panu Przechrztovi opravdu povedl.
Děkuji nakladatelství Fobos, že tuto sérii vydal, po dlouhé době něco, co jsem si s chutí přečetl.
PS: Na youtube jsem olajkoval rozhovor s panem Filipem Jančíkem nad audioknihou Adept z nakladatelství Kanopa. Ozval se mi správce nakladatelství, předpokládám že buď pan Václav Knop, nebo jeho syn Kryštof a sdělil mi, že by rádi namluvili i sérii Materia Secunda.
Při čekání na parkovištích, v čekárnách lékařů, ... sakra, zase se opakuju. Hlavní dějová linka Duny přečtena a konec byl takový sladkobolný, až trošičku trapný, happy end. A přitom to bylo tak dobře rozjeté, protivník, který bral dech, hrozící vyhynutí červů atd. atd. Škoda, že dílo nedokončil původní autor, protože průběh bitvy a začátek díla byl na můj vkus docela obstojný. Přitom si ale myslím, že poslední tři knihy by byly velmi dobře a zajímavě zfilmovatelné.
Po pravdě řečeno, čekal jsem něco, o čem by Jolanda řekla, že to je velký špatný. Naopak, dostal jsem docela obstojné sci-fi dílko, které by bylo, na rozdíl od např. Božského imperátora Duny, poměrně dobře zfilmovatelné. Ačkoliv jsem silně postrádal Herbertovu propracovanou filosofii, na některých místech jsem se docela bavil. Děj je poněkud přímočařejší, což nemusí být nutně na škodu. Už se těším na Písečné červy Duny a předpokládám i závěrečný Kralizec!
Frank Hebrert byl opravdový génius. V této knize skvěle skloubil filozofii a akci, které je zejména na konci opravdu dost. Polovina knihy by byla skvěle zfilmovatelná, filozofování ale bohužel ne. Přesto tuto knihu hodnotím jako jednu z nejlepších, právě kvůli tomu "otravnému" filozofování, které mě donutilo si dva citáty zapsat. A to se podaří málokteré knize! Kecám, ještě se to nestalo, tohle je první případ. Po pravdě se bojím, co na mě pánové Brian Herbert a Kevin J. Anderson v dalším pokračování "vybalí", protože dílo Brianova otce hodnotím jako vynikající a tato kniha to jen potvrdila.
Konec vypadá jako velmi otevřený, ale dost logický a Duncan Idaho se zachoval velmi odvážně. Jsem zvědavý, jak si v pokračování povede Murbella, protože její přerod ze Ctihodné matre na Sestru z Bene Gesseritu byl skvěle popsán a mnou nenáviděné Sesterstvo tu v posledních dvou knihách dostalo úplně nový rozměr a oblíbenost. Nakonec jsem těm čarodějnicím vážně začal fandit. Mrzí mě, stejně jako komentujícího Praleva, že Miles Teg zůstal relativně nevyužit. Alespoň, že v "Kacíři Duny" dostal hodně prostoru.
S trochou obav vzhůru za "Lovci Duny".
Umím si představit tento díl zfilmovaný, jistě by se pod schopným režisérem povedl. Akce opravdu dost, záběry by byly jedna báseň. Docela čtivé a svižné, přesto knihu Božský imperátor Duny hodnotím daleko výše. Vzhůru do Kapituly.
U lékařů v čekárnách, na parkovištích v autě, v kavárnách při čekání na rodinu a občas doma na gauči jsem tuto knihu doslova hltal.
Že se to táhlo? No, trošku jo.
Že byl děj ve své podstatě velmi krátký? No a?
Sledovat myšlenkové pochody Leta II. bylo prostě úžasné a dialogy skvělé, napětí bylo správně dávkované. Knihu hodnotím jako jednu z nejlepších, jakou jsem četl.
Vzhůru do dalšího pokračování.
Čarodějky na cestách byly pro mě opravdu požitek, hlavně začátek. A vlastně si říkám, že Pratchett má skvělé začátky, ale konce jsou slabší, viz má poznámka ke knížce Pyramidy. Živě jsem si představoval okolí Genovy a musím uznat, že mix několika pohádek se autorovi podařil. Už se těším na další knihu z téhle fantastické série.
Jsem milovníkem série Assassin's Creed, ale moc her jsem z této série nenahrál a u AC 2, která je vlastně obsahem této knihy, jsem vyloženě na začátku. Vyprávění jako takové se mi velmi líbilo, motivy Ezia chápu, děj je poměrně přímočarý a bez větších intrik a hlavně má velmi zajímavý nápad. Za normálních okolností bych přihodil i hvězdičku navíc, dílko samotné ale na plný počet není a v porovnání s ním je i Mort z mé rencenze lepší. Co mě ale při čtení vyloženě vytáčelo a mělo výrazný vliv na hodnocení, byla má neznalost italštiny, která byla z nějakého důvodu v knize dost často používána. To se jako překladatelka, paní Niklová, snažila navodit dojem renesanční Itálie? Proboha proč? Neznám originál knihy, ale vážně mi to vadilo a to dost.
Tato knížka se pro mě stala docela překvapením. Hra AC Valhalla jako taková není špatná, ačkoliv pravověrní hráči série AC ji skoro nenávidí. Já ale s touto hrou začal po přestávce cca 20 let znovu hrát a docela mě to chytlo, ačkoliv příběh Eivor není tak silný, jako třeba v případě Bayeka. Proto jsem se docela bál, s čím Matthew Kirby v této sáze přijde. Není to v žádném případě vrchol literatury, ale jde o překvapivě dobrou knihu, ve které se Geirmund trhne od své rodiny a vydá se za dobrodružstvím do Anglie. Tam se potká s Eivor, čímž se sice dotkne dějové linky AC Valhalla, dokonce se potká i s dalšími postavami ze hry, ale jinak si jede vlastní cestou za svým cílem, stát se jarlem a mít své malé království. Postupem času získá mnoho zkušeností a stane se uznávaným bojovníkem, za kterého jsou jeho vazalové ochotni položit život.
Máte rádi vikingy? Pak si knihu přečtěte. Máte rádi AC? Pak možná budete zklamáni, anebo nadšeni jako já.
A to je jako co tohleto! To pan Przechrzta myslí vážně? Jako v nejlepším přestat? Sakra pes, já jsem napnutý a pokračování nikde? Politika, intriky, akce, krásné ženy, poměrně reálné vystižení vztahů Poláků a Rusů, historicky si autor taky ani moc nevymýšlí, cara vystihl jako slabocha poměrně solidně ... a Fobos asi třetí díl nevydá, protože to pro něj jistě nebude ziskové, což je pro nás, milovníky fantasy, obrovská škoda. Člověk aby se kvůli třetímu dílu snad naučil polsky.
Kniha na mě zpočátku působila pomalým rozjezdem, ale pak se vše velmi rychle rozjelo, akce stíhala akci a politika a intriky jely na plné obrátky. Něktré části jsou poměrně humorné a vtipné. Překlad se opravdu povedl, jen autor mohl přihodit řekněme dalších cca 280 stránek navíc a vůbec by se nic nestalo. Nepřišlo mi, že by v knize byla zbytečná věta navíc. Holt pan Przechrzta není Balzac, aby všechno okecával a popisoval snad i výšivku na spodničce, ale píše skvěle. Jak jsem se už někde zmiňoval, mé hodnocení je devět a půl pračky Whirpool, doporučuje 11 z 10 odborníků a nadšený Karel.
Ano, je to novelizace známé počítačové hry, která patří mezi mé nejoblíbenější gamesky. Mnoho lidí novelizace ze zásady nečte, ale mě to nedalo a do knihy se pustil. A vážení, ono to vůbec není špatné! Ano, Kassandra je tu trošku "přesílená", nakonec, ve hře vyjde najevo její původ, ale co mě opravdu dostalo a ze hry to až tak neplyne, je hledisko času, které se Gordonu Dohertymu podařilo poměrně pěkně zachytit. Nejedná se o žádné veledílo, ale velmi příjemně překvapí.
Krásná publikace o "městu" Seč, která se Hance Veselé náramně povedla. Velké množství krásných fotografií, na jedné z nich jsem dokonce i já coby cca sedmiletý svišť ;-) Vlastnit knihu by mělo být pro všechny sečáky takřka povinností.
Jsem nadšen. Knihu jsem zakoupil u Dobrovského v blešáku za velmi levný peníz a rozhodně koupě nelituji, s odstupem času bych klidně za ni utratil i plnou cenu.
Moc se mi líbilo, jakým způsobem autor vylíčil vztah Rusů a Poláků a atmosféru aristokracie a carského Ruska. Děj je velmi zajímavý a poměrně svižně odsýpá. Kupodivu se s mnoha démony nesetkáme, politika je tu docela zajímavě podaná. Už se těším, až se začtu do dalšího dílu.