xSimaix komentáře u knih

Absolutně úžasná detektivní záležitost naservírovaná nám v 230 stranách této knihy.

Deset malých černoušků je nesmírně čtivá kniha, od které se nedá odtrhnout. Děj příběhu si po každé kapitole doslova žádá pokračovat ve čtení a přijít na to, co se děje na tomto tajuplném ostrově a kdo z našich deseti subjektů je onen říkankový vrah.
Postavy jsou skvělé, každá má svůj příběh, povahu, dokonce i návyky. Agatha je napsala velmi živě.

A jak by to mělo být u každé správné detektivky - ani zde jsem absolutně neočekávala takový konec.

Doporučuji všema deseti a rozhodně brzo sáhnu po další knize od této královny zločinu.

12 05.01.2019

Temné Kouty jsou má první kniha od Gillian, ale určitě ne poslední!
Zpracování postav bylo obdivuhodné. Každá postava měla vlastní příběh, vlastní důvod k určitým činům a bylo zajímavé se pohybovat v až psychologických sférách. Příběh jako takový je nesmírně zajímavý a citlivý, člověk si vážně připadá jako uprostřed děje, ve kterém hledá stopy a oživuje nepěkné vzpomínky.
Jsem upřímně ráda, že jsem nečetla před Kouty Zmizelou, jelikož vidím, že mnoho čtenářů tady tyto knihy porovnává, což je absolutně zbytečné. Neporovnávejte, ale užívejte!
Autorku nesmírně obdivuji za skvělý realistický zážitek, jenž Temné Kouty nabízí. Vážně jsem si během čtení vytvořila řadu svých teorií o událostech té noci a o to více mě bavilo pronikat hlouběji do příběhu a odhalovat nové a nové informace a důkazy.
Skvělá detektivka, skvělý thriller a hlavně skvělý psychologický zážitek (pro někoho může být lehce depresivní).
Doporučuji!

11 15.06.2017

Po dočtení Dvoru mlhy a hněvu doopravdy nemám slov.
Je neuvěřitelné, jak se série dokázala vyvinout díky jednomu dílu, jak se dokázal několikanásobně zvětšit její obsah a dosah.
Ve druhém díle Dvoru nám přidala Sarah hned několik skvělých, už po pár stránkách u mnoha oblíbených, postav. Azriel, Cassian, Amren, Mor, dokonce i záporná postava Juriana...skvělé postavy, každá se svou vlastní minulostí a vlastním důvodem k boji. Nádhera.
Rodící se vztah mezi Feyre a Rhysandem byl napsán nádherně, bez jediné chyby. Osobně si myslím, že to byla nejkrásněji popsaná cesta k lásce, jakou zatím Sarah napsala. Jejich milostný příběh nebyl uspěchaný, nebyl ani klišé. Bylo krásné sledovat, jak do sebe tyto dvě postavy pasují, jako puzzle.
Nový nepřítel ve Feyřině světě, král Hybernu, je nám pořád tak trochu záhadou a nemohu se dočkat, až se dozvíme o jeho záměrech více a dozvíme se, kdo je ve skutečnosti na čí straně...zda se karty po třetí knize opět obrátí...

Celá série Dvoru je neuvěřitelně čtivá a já už teď budu odpočítávat dny do dalšího pokračování.
Neváhejte, čtěte - Nebudete litovat jedinou vteřinu.
DOPORUČUJI!

10 19.01.2018

Bez Naděje je bezpochyby skvělá kniha. Colleen je autorka, která vás jednoduše přinutí cítit emoce postav, i když nechcete. Její styl psaní a vylíčení emocí je nesmírně obdivuhodný.
Příběh jako takový začíná velice odpočinkově, prvních 100 stran čtete o normálním životě mladé teenagerky, dalších 100 stran čtete o tom, jak některé věci v jejím životě nesedí a snažíte se sami přijít na to, co se Sky stalo. Posledních 170 stran je velice emotivních, překvapivých a krásných. Celý příběh do sebe zapadne jako dokonale přesné puzzle, po význam jména až po spojitosti dvou hlavních hrdinů. Je vážně vidět, jak skvěle měla celý příběh autorka promyšlený. Klobouk dolů. :)
Hvězdičku dolů dávám možná až za přílišnou dokonalost hlavních hrdinů jako páru. Nevadilo mi to až tolik (minimálně, příběh to zaplnil), ale stejně bych ji kvůli tomu hodnotila jako 4,5*. :")
Doporučuji! :)

10 25.09.2017

Jojo vážně píše jedny z těch nejvíce nezapomenutelných knih...

Dívka, již jsi tu zanechal je opravdový zážitek. Moci vstoupit do života těchto dvou nesmírně silných žen, které se nikdy nemohly poznat, ale přesto si navzájem změnily životy a inspirovaly se, se nedá nazvat jinak než-li zážitkem.
Upřímně není toho mnoho, co bych mohla k této knize říci, to člověk musí jednoduše zažít.

Vřele všem doporučuji tento krásný příběh plný smutku/štěstí, lásky/hněvu, bojovnosti, oddanosti, víry a propojení všech těchto emocí a vlastností do dvou příběhu žen, jež společně bojovaly za to, v co věřily.

9 09.02.2018

Říká se, že pro krásu se trpí.
Je to pravda, protože...

K této knize...ne. Nebudu Než Jsem Tě Poznala nazývat knihou, ale zážitkem. To mi k tomu pasuje nejvíce.

Tento zážitek se nedá popsat. Připadám si, jako bych o něm mohla mluvit hodiny a zároveň ani ne půl minuty. Připadám si, jako bych mohla příběh rozebrat do podrobností a přitom ne. Připadám si, jako bych mohla napsat předlouhý sloh o tom, kolik emocí ve mně tato kniha vyvolala, ale zároveň jako by se to nedalo slovy ani popsat. Jsem nesmírně rozpolcená a sama nedokážu vyjádřit proč.

Toto se ale vážně nedá popsat slovy. Ten pocit, jež mám v hrudi, ty emoce, které cítím v mysli...to se jednoduše nedá popsat. To se musí zažít, prožít a upřímně? Ke konci při štěstí přežít...

Nedokáži samu sebe přesvědčit, že Než Jsem Tě Poznala je kniha. Že je to fikce. Že nikdy nebyla žádná Lou ani Will. Že se nikdy nepoznali, že se nikdy vzájemně nezměnili, že spolu neprožili "nejlepších 6 měsíců života", že se do sebe nikdy nezamilovali, že se spolu nikdy nerozloučili tak, jak jsem četla...Celá tato kniha byla tak reálná, až mě z toho bolí u srdce. Jojo Moyesová je čarodějka, jinak si to nedokážu vysvětlit. Každá konverzace mezi postavami byla tak nenucená, tak realistická, tak...živá. Nemyslím si, že někdy samu sebe přesvědčím o tom, že vážně se nic z toho nikdy neudálo.

Jsou knihy, u kterých jsem měla slzy na krajíčku. Jsou knihy, které mě rozesmály. Jsou knihy, které mě přinutili se po jejich přečtení na chvilku zastavit a popřemýšlet.
Žádná kniha mě ale zatím nepřinutila cítit tak intenzivní emoce, jako právě Než Jsem Tě Poznala.
Smála jsem se, bála jsem se, plakala jsem (o a jak moc, heh...).
Žádná takzvaná "fikce" mě ještě nepřinutila cítit tak intenzivní hurikán emocí jako právě tato. Proto je také tak těžké uvěřit, že to byla "pouhá" fikce.

Než Jsem Tě Poznala bolí. A hodně. Pomyšlení na to, že spolu Louisa a Will nikdy nebudou? Vždyť jsou to, pokud mám znít jako takzvaná hysterická "fangirl", spřízněné duše. Milují se, ale láska někdy nestačí...a zde se to prokázalo v té nejvíce bolestivé podobě. Zároveň je to ale ten typ knihy, který je jedinečný absolutně ve všem. Donutí vás zamyslet se nad tím, jak se může váš život drasticky změnit o 360 stupňů a vše co znáte se jednoduše rozplyne. Jak je někdy i ta podle mnoha lidí "pravá láska" někdy málo.

Já osobně věděla, jak kniha skončí. Věděla jsem, že to není šťastný konec...ale pořád jsem v koutku duše věřila, že to dopadne jinak. Že se Lou a Will navzájem zachrání. Že spolu prožijí život, který si obě tyto úžasné postavy zaslouží...Věděla jsem, že to tak nebude, ale Než Jsem Tě Poznala je jednoduše ten typ knihy, který vás donutí doufat. Mít naději, i když víte, že zbytečnou...

Říká se, že pro krásu se trpí.
Je to pravda, protože Než Jsem Tě Poznala bolí. Je to nádherná, nesmírně bolestivá kniha, jež vám změní pohled na život a lásku (mně osobně nesmírným způsobem), protože nás udeří tvrdou a krutou realitou. Ne vše se dá napravit dovolenou a penězi. A láska není pouze o krásných věcech, je také o obětování pro člověka, kterého milujete. Pro člověka, pro kterého jste ochotni nesmírně trpět, protože víte, že mu tím pomůžete, že ho zachráníte způsobem, jaký si on sám přeje.

Upřímně nevím, jak mám tuto knihu hodnotit nějakými "hvězdičkami". Co znamená pro tuto knihu hodnocení pěti hvězd? Že byla skvělá? Ano, to byla. Ale vystihuje toto hodnocení vše, čím tato kniha je? Ani zdaleka ne.

Jak už jsem psala, nedá se to ani nazvat knihou, spíše zážitkem.
Neuvěřitelným, dech-beroucím zážitkem.

9 30.12.2017

To byla tedy jízda!

Kniha nás přivádí do prostředí mladých lidí, kteří do jednoho bojují s vlastními démony a spojí se spolu aby dokázali nedosažitelné. Můžeme v ní také vidět příběhy jednotlivých hrdinů obohacené pohledy do minulosti. Kniha je pochopitelně plná nečekaných zvratů a skvělého napětí. Nechybí ani zajímavé a hravé vzkvétající vztahy, z nichž je každý úplně jiný.
Šest hlavních hrdinů se nám rozdělilo na tři dynamická dua a každé má něco do sebe a je zajímavé svým vlastním způsobem.
Kaz/Inej dodávají jistým způsobem temnou romanci plnou důvěry již od jejich prvního setkání.
Matthias/Nina přináší temnou minulost, zradu a opět nalezenou důvěru a porozumění.
Jesper/Wylan je dvojice, která mě nesmírně bavila. Jejich vzájemné popichování a vtípky a zároveň zajímavé spojení byl skvělý náboj k ostatním dvojicím.
Nemohu se dočkat na to, až uvidím všechny tyto dvojice nějakým způsobem dospívat v dalším díle.

Když už je řeč o dalším díle, na Prohnilé Město si musíme proklatě dlouho počkat a já už se nyní klepu nedočkavostí.
Snad čekání zvládneme, ale víte co se říká:
,,Žádný slzy, žádnej funus."

DOPORUČUJI! :)

7 19.02.2018

Jsem doslova nadšená. Už dlouho jsem nebyla díky knize tak skvěle a pozitivně naladěná a už vážně dlouho jsem se u žádné tak nehihňala a nevydávala tolik "aww" povzdechnutí.
Probuzení Simona Spiera je skvělá oddechovka plná humoru, skvělých realistických postav a neuvěřitelně pěkného příběhu.

Simon je neuvěřitelně sympatický a po pár stránkách jsem si ho doslova zamilovala. To samé platí i o jeho (ne)přátelích.
Neuvěřitelně se mi líbí, že kniha nebyla předvídatelná. Měla jsem asi čtyři typy na to, kdo by mohl být Simonův tajemný Blue a na konci jsem se stejně netrefila (a to se považuji za skvělého amatérského detektiva).
Také jsem si zamilovala autorčin styl psaní a doufám, že nám v Čechách od Becky vyjde více knih. Tuto jsem totiž přečetla jedním dechem, až je mi to líto.

Nemám co bych vytkla. Kniha je vtipná, realistická, rozkošná, nenucená, plná (ne)vinného flirtování a zároveň sebou nese nesmírně důležitý vzkaz pro všechny kolem.

Mohu pouze doporučit, sama se k této knize totiž budu s úsměvem na tváři vracet!

7 26.01.2018

Je až neuvěřitelné, jakým způsobem se série Skleněný trůn rozvinula.
Ruku na srdce, kdo z nás by si při čtení prvního dílu dokázal představit tento příběh/tyto postavy/tento svět? Odpověď všichni známe...
Sarah je neuvěřitelná spisovatelka a vždy dokáže rozvinout příběh, který již vypadá jako hotová záležitost. Chovám vůči ní neuvěřitelný respekt a úctu vůči světu, jež pro nás všechny fanoušky fantasy vytvořila. Celá série dělá žánru čest a zaslouží si všechnu pozornost, která je jí věnována.
Ten, kdo začne číst tuto sérii rozhodně nebude litovat, není čeho. Nelituji jediné minuty ani jediné přečtené stránky, jež jsem u této série strávila (a vsadím se, že to samé budu moci napsat na úplném konci tohoto neuvěřitelného příběhu - ten je ale pořád pro nás všechny daleko, což je jedině dobře. Nedokážu si představit den, kdy budu muset dát sbohem světu, ve kterém jsem strávila tolik času a postavám, jež mi až nezdravě přirostly k srdci.
Zde není co dodat, doporučuji! ♥

6 11.12.2017

Kde začít? Jedním slovem - páni.

Tak toto byla tedy jízda snů (doslova).
Neuvěřitelně obdivuji Gierovou pro její fantazii, která snad nemá mezí. Dokázala to v dokonalé sérii drahokamů a opět to potvrdila zde.
Kniha je čtivá, zajímavá, vtáhne do děje a opět jsou tam ta malá tajemství, která vám jednoduše nedají spát.
Postavy jsou skvělé, každá osobnost má svou povahu. Skvěle jsou zpracované hlavně postavy čtyř hlavních kluků (pro mě jednoznačně nejlepší postavou byl Grayson, který se dost podobá Gideonovi z Drahokamů)

Vřele doporučuji! :)

6 18.06.2017

,,Připravená?"
,,Připravená, jestli jsi i ty." ♥
-
Celá série drahokamů ve mně zanechala nespočet emocí. Byla vtipná, skvělá na čtení, námět byl neokoukaný a zajímavý, postavy byly neuvěřitelně skvěle zpracované a ke každé jsem si vytvořila nějaký vztah. V celé sérii bylo u mě také zcela normální, že jsem se začala ve společnosti nepříčetně smát, protože hlášky v knize jsou někdy jednoduše k popukání a autorka má jistě smysl pro humor! Po přečtení Smaragdu si jednoduše nedovedu představit to, že mám vážně opustit tento skvělý a bláznivý svět cestovatelů v čase, že mám opustit Gwen a její každodenní dobrodružný život, Gideona a jeho výkyvy nálad, Xemeriuse a jeho vtipné poznámky, Leslie a její chytrolínskou povahu, Jamese a jeho postávání v rohu školy, Charlotte a mojí ustavičnou chuť jí dát pořádnou facku! :D Po dočtení jsem vážně emotivní a tyto knížky si hodlám pořídit (měla jsem je vypůjčené), protože je to ten typ knih, které chcete vlastnit a číst je znovu a znovu. Teď konkrétně ke Smaragdu...
Třetí knížka nezklamala v ničem. Byla jako první dvě napsaná skvěle a čtivě, byla napínavá a plná nečekaných a neskutečných zvratů. Ve třetím díle se autorce povedlo překopat vše co nám řekla v prvních dvou knihách a zanechat vás v šoku s pusou dokořán. Zatím všem knihám v sérii jsem dala 5 hvězdiček a hádejte co? Nehodlám to měnit a bez sebemenšího zaváhání uděluji 5 hvězdiček, skláním se autorce pro vytvoření tak skvělého příběhu a světa, který vás dokonale vtáhne do děje a přikládám své vřelé doporučení na celou sérii! :) ♥

(RECENZE na celou sérii na mém profilu) ♥

6 27.05.2017

Knihu jsem si kupovala hlavně kvůli hokejové tématice, kterou člověk v literatuře najde málokdy, ale nakonec jsem dostala naservírován drsný, krásný, bolestivý a neuvěřitelně reálný příběh.

Medvědín je kniha, jenž Vám doslova hodí na hlavu miliony morálních otázek: donutí Vás se zamyslet nad tím, co je špatné a co ne, kde je pomyslná hranice dobra a zla, kolik toho je člověk ochoten obětovat,aby uspěl, zda můžeme být úspěšní a zároveň zůstat věrní tomu, kým jsme. Jaký je rozdíl mezi pomstou a spravedlností, zda je lepší trpět sám a nebo způsobit bolest i lidem kolem Vás, zda dokážete přijmout svou bolest a žít s ní dál, kniha nadhodí otázku důvěry a ptá se, zda není slepá loajalita také zlá vlastnost, zda splynout s davem, a nebo stát sám proti medvědům...a mohla bych pokračovat.

Autor nám podává knihu jako vcelku jednoduchý příběh, který ano, má nést a řešit těžší a závažná témata a ano, můžete jej vnímat jako příběh jednoduchý pokud chcete, ale pokud se rozhodnete hloubat a přemýšlet nad obsahem a stylem napsání, tak se bez problémů dá kniha označit jako kniha zaměřena velice morálně (vlastně nám pokládá morální otázky) a jako pohled na společnost jako celek.

Hlavní morální otázkou knihy je beze sporu: Je postavení vážně tak důležité? Dokáží peníze, sláva, talent, klub, ovlivnit to, jak nás ostatní vnímají? Je si v dnešní společnosti každý vážně roven?
Na tuto otázku si každý najde v knize vlastní odpověď...

Kniha je také plná metafor a ta hlavní je i na obalu knihy: nejedná se o hokejovou knihu, hokej je metafora. Metafora pro něco, co milujeme a obětujeme tomu život. Něco, co nás spojuje a může donutit ke slepé loajalitě. Hokej je v tomto případě skvělá metafora, ale na místo hokeje si můžete dosadit člověka, vlastnosti...a vše perfektně sedí. Pro každého je medvědínský "hokej" něco jiného.
A sám Medvědín je metafora. Metafora pro společnost. Pro rovnováhu mezi zlem a dobrem. Pro slepou loajalitu. Pro naše činy.

Styl psaní autora je skvělý. Každá změna pohledu, ze které příběh čteme perfektně sedí. Kniha je velmi emotivně silná, postavy skvěle napsané, každá se svými démony a jejich bojem s nimi. Kniha je drsná tím, jak realistická je. A v tom je její síla.

Už velice dlouho mě kniha nepřinutila tak moc se zamyslet nad vším ve svém životě: a bavilo mě o tom přemýšlet. Mohla bych o této knize mluvit hodiny, mohla bych polemizovat a přemýšlet, co vše je v knize schované za moudra a metafory.

Jsou knihy, po kterým máte aspoň trochu jiný pohled na svět/společnost/dané téma a tato kniha mezi ně jednoznačně patří. A to velice vysoko.

Děkuji za toto mistrovské dílo, Fredriku Backmane.

5 27.01.2019

Skvěle napsaná kniha s neskutečně zajímavým a důležitým námětem (mohu podotknout, že i skvěle zvládnutým).
Toto není typický teen román a už vůbec ne kniha typická pro Johna Greena. Kniha skvěle popisuje a vysvětluje úzkosti hlavní hrdinky, abychom přesně pochopili, co se v její mysli odehrává. Tato choulostivá tématika je zvládnutá na jedničku - je realistická a přesná.
Samotný příběh je jednoduchý a zároveň jedinečný. Romantický stránka knihy je pěkně napsaná a krásně realisticky ukončená.
Když jsem tuto knihu četla, připadala jsem si jako bych se ocitla v hlavě hlavní hrdinky a nečetla pouze knihu.
John Green překvapil, náramně překvapil.
Vřele doporučuji, kniha je skvěle zpracovaná, zábavná a čtivá. :)

5 09.09.2018

Podle názorů, co jsem zde viděla bude můj názor na tuto knihu nejspíše patřit mezi ty méně populární a sdílené, ale přesto se o něj podělím.

Sběratel motýlů je podle mého perfektně napsaná kniha, která je vážně nesmírně čtivá, chytlavá a originální. Není to ta typická kriminálka, jež známe, ale v tom je právě zajímavá a tak jiná.
Líbila se mi zvrácenost celého nápadu a popisu našeho hlavního zloducha, Zahradníka. Číst o jeho myšlenkových pochodech a motivech, o jeho "nemoci" a přesvědčení bylo velice zajímavé.
Naše hlavní hrdinka byla absolutně skvělá. Její odpovědi a chytré slovní přestřelky jak v minulosti, tak v přítomnosti byly jednou z mých oblíbených částí této knihy.

Osobně se mi kniha velice líbila, ale chápu, že to není každého šálek kávy.

Pokud hledáte kriminálku, která je skvělé napsaná a čtivá, zvrácená, psychologická a ne moc realistická, směle do této knihy jděte.

5 26.05.2018

Mám dojem, že Sarah by mě nedokázala zklamat i kdyby to sama chtěla. Neustále to opakuji, ale potřeba to říkat neutichá - Sarah J. Maas je kouzelnice.

Hned ze začátku bych ráda řekla, že DKAZ je podle mého slabší než druhý díl série, ale výraz "slabší" u autorky jako je Maas má úplně jiný význam než u všech ostatních - Maas má totiž laťku nesmírně vysoko a její "slabší" počiny jsou stále nesmírně výborné knihy plné akce a napětí.

DKAZ měla být podle mého kniha zaměřená hlavně na rozvoj vztahů postav a jejich pochopení. Pochopení jejich rozhodnutí, chyb a následovných náprav. Dozvěděli jsme se, že mnoho postav, jež jsme považovali za zloduchy jsou ve skutečnosti úplně jiné a naopak. Viděli jsme rozvoj Feyre jako vladařky, družky, sestry a přítelkyně. Zažili jsme nesmírné množství zvratů a překvapení, akce, emocí a napětí (ale upřímně to mě u Maas už ani nemůže překvapit).

Cítím, že DKAZ je kniha, jež měla uzavřít určitou kapitolu v tomto světě a otevřít zcela novou cestu pro prakticky nový příběh, na něž se nemohu dočkat. Upřímně nevím, co od čtvrtého dílu Dvoru čekat a o to více jsem na něj zvědavá a těším se na něj, i když čekání bude opět pekelně dlouhé.
Ale upřímně...stojí to za to a na tom se přeci všichni shodneme, že? :)
DOPORUČUJI!

5 18.05.2018

Mohu říci, že čtení Na Lovu byl vážně magický zážitek.

Ani nedokáži vysvětlit proč se mě tato kniha dotkla v tolika sférách.
Možná to bude díky tomu, jak je kniha čtivá a poutavě napsaná.
Možná to bude díky skvělé hlavní hrdince, se kterou se dokáže určitě mnoho z nás ztotožnit.
Možná to bude díky tomu, že mám jednoduše ráda knihy na motivy Krásky a Zvířete.
Nebo to bude vše z předchozích jmenovaných možností a nejspíše také kvůli té jednoduché zprávě, která nám kniha ke konci dá - to, že každý z nás po něčem v životě prahne, že každý z nás má svého "Ohniváka" a každému z nás potrvá poměrně dlouhou dobu, než nalezneme sami sebe a to, co od života doopravdy chceme...A to je možná jednoduchá, ale krásná zpráva a něco, nad čím se můžeme každý z nás zamyslet.

A co váš Ohnivák?

Doporučuji!

5 13.03.2018

Pro všechny fanoušky série Skleněného Trůnu jsou tyto povídky skvělým doplněním příběhu. Konečně se totiž po knihách, ve kterých nám byla Celaenina minulost popisována v krátkých útržcích/vzpomínkách/rozhovorech se konečně dostáváme zpátky v čase k dívce, jež Celaena byla předtím, než začal příběh a Celaena, jak je známe dnes.
Konečně také poznáme Sama - tak důležitou postavu v životě vražedkyně, kterou jsem si zamilovala jen zmínkami v prvních čtyřech knihách. Zároveň jsem byla po poslední povídce ale nesmírně smutná kvůli osudu, který se tak nadějnému mladíkovi plnému života nevyhnul...Ráda bych se o něm dozvěděla víc, mnohem víc. Je to další skvělá postava, jež mi i po tak krátkém čase, kdy se dělil o příběh s Celaenou, přirostla k srdci.
Díky této knize si připadám obohacenější v příběhu a také vzhlížím na hlavní hrdinku jinak.
V první knize (Skleněný Trůn) nám mohla připadat jako rozmazlená holka, která byla vlastní hloupostí podvedena, no to, jak se chovala dává po čtení hlavně poslední povídky hned větší smysl.

Určitě doporučuji! :)

5 24.01.2018

Už podle názvu knihy je vidět, že se nebude jednat o převratnou novinku ve světě románů. Velice známé a využívané téma - dohodnuté manželství.
Ale, co se této knize nemůže upřít, jsou pěkně propracované postavy a vlastním zajímavým příběhem, který vás chvilkami vytrhne z reality toho, o čem kniha vážně je. Kniha je napsána zajímavě, nenáročně a hodí se na čtení po večerech. + je to kniha na velmi rychlé přečtení, takže spíše pro nenáročné. :)

5 16.04.2017

Papírová města je kniha, která mě po dlouhé době přinutila napsat delší komentář, takže se jde do toho:

BUDE OBSAHOVAT SPOILERY

Papírová města je kniha, od které jsem nic neočekávala, ale přesto se jí povedlo mě nějakým způsobem zklamat.
Samotný námět knihy je podle mě dobrý, ale provedení Johna Greena se mi nezamlouvalo. Vlastně mě kniha v mnoha ohledech spíše naštvala, než potěšila.
Začnu kritikou na knihu, protože nerada ukončuji komentář negativně.
● Postavy:
Hrozným problémem pro mě osobně představovaly hlavní postavy příběhu - tedy Quentin a Margo. Z celého příběhu pro mě byly tyto dvě postavy neskutečně otravné, naivní, sebestředné a nerealistické.
- Začnu s Quentinem: Q podřídí celou svou existenci hledáním holky, do které je prý bláznivě zamilovaný (z mě dosud neznámého důvodu). Chová se sebestředně a počas celé knihy myslí jen a jen na sebe a Margo. V mnoha scénách je bez servítek napsán jako velmi špatný a sobecký kamarád a sama jsem nespočet krát přemýšlela, zda měl John Green v plánu z jeho hlavní mužské postavy udělat tuto hroznou postavu. Nedokáži si ale představit, že by to v plánu neměl, když tuto postavu sám napsal a při psaní jeho myšlenek si musel uvědomit něco ve stylu "aha, tenhle kluk je vážně celkem blbec!". Nedokázala jsem překousnout scénu, kde se pohádá s Benem, jelikož Benovi je špatně a Margo ho v té chvíli nezajímá (jinak souhlasím s Benem). Scéna, ve které přiběhne na ceremoniál a vykašle se na něj právě kvůli Margo snad nestojí za komentář a to samé scéna, kde se Margo chová dosti ošklivě k jeho přátelům, kteří s ním jeli 20 hodin právě za Margo a jemu je její chování jedno. Také mi připadalo, že se snad celá jeho existence a každá myšlenka točí kolem Margo, jelikož kdykoliv s někým o něčem mluvil, hned musel zajít myšlenkami právě k Margo. Čekala jsem na moment, kdy uvidí jak se někdo nadechuje a další řadku bude věta "to dělávala Margo Rothová Spiegelmanová také". Ne Quentine, svět se netočí kolem holky se dvěma jmény.
- Margo Rothová Spiegelmanová je postava, která by mě možná naštvala ještě více než Quentin (což je celkem výkon) kdyby měla větší účast v knize, což naštěstí neměla. Margo je vlastně Quentin v ženském kabátu: sebestředná, sobecká, naivní, namyšlená. Tím končím debatu.
- nejlepší postavy knihy byly jednoznačně postavy vedlejší typu Ben, Lacey, Radar. Nejlepší přátelé, jaké si mohl blbec Quentin přát.
● Margo Rothová Spiegelmanová
- teď nechci probírat Margo jako postavu, ale spíš jako pojem. Margo je v této knize brána jako bohyně, jako nepochopená mladá holka, která má ráda dobrodružství. Úžasně je to ukázáno ve scéně, kdy Quentinovi rodiče nadávají na rodiče Margo, jelikož ji nechápou. V té scéně jsem se musela smát, jelikož se bavili l holce, která utíká z domu. Margo je brána jako bůh a jednoduše pojem, bezchybná postava, kterou nikdo nechápe. Ve skutečnosti je to nevděčný spratek.
● Vztah M a Q
- vztah M a Q jsem nepochopila vůbec. Znali se jako děti a pak spolu nepromluvili. Proč do ní byl tedy Quentin tak bláznivě zamilovaný (až posedlý)? Proč se Margo najednou ukázala u jeho okna? Ach ty otázky...
● Konec knihy
- celý příběh byl vhozen do koše ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Margo nechtěla, aby ji někdo našel. Takže...jaký byl význam 150-ti stránkového čtení o hledání ve starých polích a obchoďácích, abychom se nakonec dozvěděli, že o to Margo vůbec nešlo?

Kniha by byla o mnoho lepší, pokud by John Green napsal obě hlavní postavy úplně jinak. Hlavní postavy mají být naši hrdinové a máme je mít rádi, ne číst celou knihu z pohledu kluka, kterého vlastně nesnášíme a protáčet oči vždy kdy řekne, nebo si pomyslí jméno "Margo Rothová Spiegelmanová".

3* za obal, pěkných prvních cca 80 stran, vtipné příhody v autě, vedlejší postavy a fakt, že jsem četla i horší knihu a tu ohodnotila dvěma hvězdami.

4 18.09.2018

Kniha o ničem a vlastně o všem.

Tato kniha je příjemná oddechovka, která vás přinutí se jednoduchým způsobem zamyslet nad mnoha problémy a situacemi v životě.
Hlavní hrdinové knihy jsou velice výjimečné, jedinečné a zajímavé postavy, jejichž (ne)logiku si čtenář hned zamiluje.
Kniha je jednoduchá, svižná, čtivá a příjemná na čtení.

Kniha se také nedá moc dobře popsat, takže vám mohu doporučit pouze jediné: čtěte! :)

4 13.08.2018