xSimaix xSimaix přečtené 82

Selekce

Selekce 2014, Kiera Cass
4 z 5

Krásně jednoduchá kniha ze světa princezen pojata přece jen trochu vážněji, méně dětsky, ale pořád především pro mladé. Narovinu: Selekce není nic pro někoho, kdo hledá četbu náročnější, realistickou a nebo dokonalý a neokoukaný příběh. Postavy jsou pro svůj žánr velice typické (ojediněle hodná chudá dívka, ojediněle hodný bohatý princ, typicky zlá princezna konkurentka a tak dále...) a rozhodně se asi nedá očekávat nějaký jejich prudký rozvoj a změnu charakteru. Na to Selekce nehraje. Selekce hraje na až dokonalou romantiku, na zamilovaný trojuhelník, případně lehké dějové linky kolem. Co si budeme, není to veledílo, příběh není zas tak originální, je předvídatelný a časté změny nálad hlavní hrdinky mě někdy až vytáčely, ALE Selekce se čte moc dobře a jednou za čas člověk jednoduše potřebuje jednoduchou četbu s trochou klišé a princezen. 4* si zaslouží.... celý text


Dvůr mrazu a hvězd

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas
5 z 5

Ze začátku jsem si myslela, že budu souhlasit s mnoha čtenáři zde a knihu ohodnotím menším počtem hvězd, jelikož kniha ve své podstatě nemá děj. Je to pouze neškodné doplnění třetího dílu. Nic zásadního se nestane. Nic převratného, co by změnilo příběh. Bez této knihy by se vlastně všichni fanoušci příběhu Dvorů obešli. Ale přesto tato kniha podle mého do série náležitě patří. Bylo to nesmírně osvěžující přečíst si knihu od Sarah, která nemá přes 500 stran, která se nezabívá věčnými nástrahami smrti a války. Bylo příjemné číst o normálním životě hrdinů této série. Ano, mnoho dějových linek zůstalo nevyřešených, ale ani bych neočekávala, že se za 200 stran cokoliv změní. Kniha se mi četla příjemně a jelikož zbožňuji postavy Dvorů, užila jsem si ji. Řekla bych, že je to kniha pro skalní fanoušky série, než-li plnohodnotné doplnění příběhu. (Jediná věc, která mě zarazila je fakt, že se prý mělo jednat o odskočení pro následující knihy této série, jež nemají být o Feyre. Žádný takový náznak jsem nenašla, a tak vážně netuším, o čem budou další knihy...a to mě i těší).... celý text


Medvědín

Medvědín 2017, Fredrik Backman
5 z 5

Knihu jsem si kupovala hlavně kvůli hokejové tématice, kterou člověk v literatuře najde málokdy, ale nakonec jsem dostala naservírován drsný, krásný, bolestivý a neuvěřitelně reálný příběh. Medvědín je kniha, jenž Vám doslova hodí na hlavu miliony morálních otázek: donutí Vás se zamyslet nad tím, co je špatné a co ne, kde je pomyslná hranice dobra a zla, kolik toho je člověk ochoten obětovat,aby uspěl, zda můžeme být úspěšní a zároveň zůstat věrní tomu, kým jsme. Jaký je rozdíl mezi pomstou a spravedlností, zda je lepší trpět sám a nebo způsobit bolest i lidem kolem Vás, zda dokážete přijmout svou bolest a žít s ní dál, kniha nadhodí otázku důvěry a ptá se, zda není slepá loajalita také zlá vlastnost, zda splynout s davem, a nebo stát sám proti medvědům...a mohla bych pokračovat. Autor nám podává knihu jako vcelku jednoduchý příběh, který ano, má nést a řešit těžší a závažná témata a ano, můžete jej vnímat jako příběh jednoduchý pokud chcete, ale pokud se rozhodnete hloubat a přemýšlet nad obsahem a stylem napsání, tak se bez problémů dá kniha označit jako kniha zaměřena velice morálně (vlastně nám pokládá morální otázky) a jako pohled na společnost jako celek. Hlavní morální otázkou knihy je beze sporu: Je postavení vážně tak důležité? Dokáží peníze, sláva, talent, klub, ovlivnit to, jak nás ostatní vnímají? Je si v dnešní společnosti každý vážně roven? Na tuto otázku si každý najde v knize vlastní odpověď... Kniha je také plná metafor a ta hlavní je i na obalu knihy: nejedná se o hokejovou knihu, hokej je metafora. Metafora pro něco, co milujeme a obětujeme tomu život. Něco, co nás spojuje a může donutit ke slepé loajalitě. Hokej je v tomto případě skvělá metafora, ale na místo hokeje si můžete dosadit člověka, vlastnosti...a vše perfektně sedí. Pro každého je medvědínský "hokej" něco jiného. A sám Medvědín je metafora. Metafora pro společnost. Pro rovnováhu mezi zlem a dobrem. Pro slepou loajalitu. Pro naše činy. Styl psaní autora je skvělý. Každá změna pohledu, ze které příběh čteme perfektně sedí. Kniha je velmi emotivně silná, postavy skvěle napsané, každá se svými démony a jejich bojem s nimi. Kniha je drsná tím, jak realistická je. A v tom je její síla. Už velice dlouho mě kniha nepřinutila tak moc se zamyslet nad vším ve svém životě: a bavilo mě o tom přemýšlet. Mohla bych o této knize mluvit hodiny, mohla bych polemizovat a přemýšlet, co vše je v knize schované za moudra a metafory. Jsou knihy, po kterým máte aspoň trochu jiný pohled na svět/společnost/dané téma a tato kniha mezi ně jednoznačně patří. A to velice vysoko. Děkuji za toto mistrovské dílo, Fredriku Backmane.... celý text


Královna Tearlingu

Královna Tearlingu 2014, Erika Johansen
5 z 5

Od dob, kdy jsem poprvé četla Skleněný Trůn jsem nebyla takto nadšena z fantasy knihy o ženské hrdince. Příběh je nenucený, napsaný realisticky (jak to jen ve fantasy knize jde), čtivě a vtipně. Všechny postavy v knize jsou jednoduše úžasně napsané. Od každého gardisty, až po hlavní hrdinka, která Vás může v několika momentech knihy naštvat, ale právě to ji dělá tak lidskou a můžeme se do postavy tak lépe vžít. Další neméně podstatný fakt o hlavní hrdince je, že je vážně...obyčejná. Královna Tearlingu je první kniha, jež jsem četla, ve které není hlavní hrdinka popisována jako nadpozemsky krásná, úžasná bojovnice, která má u nohou desítky nápadníků. Naše hrdinka je obyčejná, nemá postavu modelky a vše se učí od základů. Také bylo v knize minimum romantiky, což byla příjemná změna. Samozřejmě se budu těšit na nějaký případný románek (pokud tedy bude) naší hrdinky v dalším díle, ale aspoň nebude uspěchaný. Všem milovníkům fantasy doporučuji a vrhám se na objednávání druhého dílu. :)... celý text


Deset malých černoušků

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie
5 z 5

Absolutně úžasná detektivní záležitost naservírovaná nám v 230 stranách této knihy. Deset malých černoušků je nesmírně čtivá kniha, od které se nedá odtrhnout. Děj příběhu si po každé kapitole doslova žádá pokračovat ve čtení a přijít na to, co se děje na tomto tajuplném ostrově a kdo z našich deseti subjektů je onen říkankový vrah. Postavy jsou skvělé, každá má svůj příběh, povahu, dokonce i návyky. Agatha je napsala velmi živě. A jak by to mělo být u každé správné detektivky - ani zde jsem absolutně neočekávala takový konec. Doporučuji všema deseti a rozhodně brzo sáhnu po další knize od této královny zločinu.... celý text