xSimaix přečtené 83

Muffin a čaj 2018, Theo Addair (p)

Wonder Woman: Válkonoška 2018, Leigh Bardugo

Papírová města 2014, John Green

Papírová města je kniha, která mě po dlouhé době přinutila napsat delší komentář, takže se jde do toho: BUDE OBSAHOVAT SPOILERY Papírová města je kniha, od které jsem nic neočekávala, ale přesto se jí povedlo mě nějakým způsobem zklamat. Samotný námět knihy je podle mě dobrý, ale provedení Johna Greena se mi nezamlouvalo. Vlastně mě kniha v mnoha ohledech spíše naštvala, než potěšila. Začnu kritikou na knihu, protože nerada ukončuji komentář negativně. ● Postavy: Hrozným problémem pro mě osobně představovaly hlavní postavy příběhu - tedy Quentin a Margo. Z celého příběhu pro mě byly tyto dvě postavy neskutečně otravné, naivní, sebestředné a nerealistické. - Začnu s Quentinem: Q podřídí celou svou existenci hledáním holky, do které je prý bláznivě zamilovaný (z mě dosud neznámého důvodu). Chová se sebestředně a počas celé knihy myslí jen a jen na sebe a Margo. V mnoha scénách je bez servítek napsán jako velmi špatný a sobecký kamarád a sama jsem nespočet krát přemýšlela, zda měl John Green v plánu z jeho hlavní mužské postavy udělat tuto hroznou postavu. Nedokáži si ale představit, že by to v plánu neměl, když tuto postavu sám napsal a při psaní jeho myšlenek si musel uvědomit něco ve stylu "aha, tenhle kluk je vážně celkem blbec!". Nedokázala jsem překousnout scénu, kde se pohádá s Benem, jelikož Benovi je špatně a Margo ho v té chvíli nezajímá (jinak souhlasím s Benem). Scéna, ve které přiběhne na ceremoniál a vykašle se na něj právě kvůli Margo snad nestojí za komentář a to samé scéna, kde se Margo chová dosti ošklivě k jeho přátelům, kteří s ním jeli 20 hodin právě za Margo a jemu je její chování jedno. Také mi připadalo, že se snad celá jeho existence a každá myšlenka točí kolem Margo, jelikož kdykoliv s někým o něčem mluvil, hned musel zajít myšlenkami právě k Margo. Čekala jsem na moment, kdy uvidí jak se někdo nadechuje a další řadku bude věta "to dělávala Margo Rothová Spiegelmanová také". Ne Quentine, svět se netočí kolem holky se dvěma jmény. - Margo Rothová Spiegelmanová je postava, která by mě možná naštvala ještě více než Quentin (což je celkem výkon) kdyby měla větší účast v knize, což naštěstí neměla. Margo je vlastně Quentin v ženském kabátu: sebestředná, sobecká, naivní, namyšlená. Tím končím debatu. - nejlepší postavy knihy byly jednoznačně postavy vedlejší typu Ben, Lacey, Radar. Nejlepší přátelé, jaké si mohl blbec Quentin přát. ● Margo Rothová Spiegelmanová - teď nechci probírat Margo jako postavu, ale spíš jako pojem. Margo je v této knize brána jako bohyně, jako nepochopená mladá holka, která má ráda dobrodružství. Úžasně je to ukázáno ve scéně, kdy Quentinovi rodiče nadávají na rodiče Margo, jelikož ji nechápou. V té scéně jsem se musela smát, jelikož se bavili l holce, která utíká z domu. Margo je brána jako bůh a jednoduše pojem, bezchybná postava, kterou nikdo nechápe. Ve skutečnosti je to nevděčný spratek. ● Vztah M a Q - vztah M a Q jsem nepochopila vůbec. Znali se jako děti a pak spolu nepromluvili. Proč do ní byl tedy Quentin tak bláznivě zamilovaný (až posedlý)? Proč se Margo najednou ukázala u jeho okna? Ach ty otázky... ● Konec knihy - celý příběh byl vhozen do koše ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Margo nechtěla, aby ji někdo našel. Takže...jaký byl význam 150-ti stránkového čtení o hledání ve starých polích a obchoďácích, abychom se nakonec dozvěděli, že o to Margo vůbec nešlo? Kniha by byla o mnoho lepší, pokud by John Green napsal obě hlavní postavy úplně jinak. Hlavní postavy mají být naši hrdinové a máme je mít rádi, ne číst celou knihu z pohledu kluka, kterého vlastně nesnášíme a protáčet oči vždy kdy řekne, nebo si pomyslí jméno "Margo Rothová Spiegelmanová". 3* za obal, pěkných prvních cca 80 stran, vtipné příhody v autě, vedlejší postavy a fakt, že jsem četla i horší knihu a tu ohodnotila dvěma hvězdami.... celý text

Cizinec 2016, Harlan Coben

Velice realistická, čtivá a zajímavá kriminálka. Kniha nemá sice moc stoupavého napětí, no působí velmi reálně, prolínání časů a pohledů postav je moc dobře propracované a rozhodně jsem si čtení užila. Námět příběhu je také velice zajímavý a neokoukaný. Donutí nás popřemýšlet o našich vlastních tajemstvích a snech. Určitě si plánuji přečíst další knihy od autora. Velice solidní 4*. :)... celý text

Všade samé korytnačky 2018, John Green

Skvěle napsaná kniha s neskutečně zajímavým a důležitým námětem (mohu podotknout, že i skvěle zvládnutým). Toto není typický teen román a už vůbec ne kniha typická pro Johna Greena. Kniha skvěle popisuje a vysvětluje úzkosti hlavní hrdinky, abychom přesně pochopili, co se v její mysli odehrává. Tato choulostivá tématika je zvládnutá na jedničku - je realistická a přesná. Samotný příběh je jednoduchý a zároveň jedinečný. Romantický stránka knihy je pěkně napsaná a krásně realisticky ukončená. Když jsem tuto knihu četla, připadala jsem si jako bych se ocitla v hlavě hlavní hrdinky a nečetla pouze knihu. John Green překvapil, náramně překvapil. Vřele doporučuji, kniha je skvěle zpracovaná, zábavná a čtivá. :)... celý text

Jeden plus jedna 2017, Jojo Moyes

Jeden plus jedna je další vynikající kniha z dílny Jojo Moyesové, která nám touto knihou ukázala svoji poměrně dosud nepoznanou stránku. Kniha Jeden plus jedna mě překvapila tím, kam se její příběh ubíral, jelikož jsem očekávala něco úplně jiného. Kniha působila jako skvělá rodinná romantická komedie s úžasnými a zajímavými postavami. Od horlivé mladé maminky Jess po matematického génia Tanzie má tato kniha nesmírně rozmanitý výběr postav - každá je výjimečně svá. Kniha mě bavila do posledního řádku, byla nesmírně čtivá, zábavná a jsem až překvapená, jak moc mě příběh pohltil. Byl jednoduchý a přesto originální a kouzelný. Kniha ve mě zanechávala nesmírně pozitivní energii a šťastný pocit vždy, když jsem si vzala do ruky. S radostí doporučuji. Jsi kouzelnice, Jojo!... celý text

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru 2015, Benjamin Alire Sáenz

Kniha o ničem a vlastně o všem. Tato kniha je příjemná oddechovka, která vás přinutí se jednoduchým způsobem zamyslet nad mnoha problémy a situacemi v životě. Hlavní hrdinové knihy jsou velice výjimečné, jedinečné a zajímavé postavy, jejichž (ne)logiku si čtenář hned zamiluje. Kniha je jednoduchá, svižná, čtivá a příjemná na čtení. Kniha se také nedá moc dobře popsat, takže vám mohu doporučit pouze jediné: čtěte! :)... celý text

Vzkaz v láhvi 1999, Nicholas Sparks

Krásná, romantická, srdcervoucí poetická a čtivá kniha o ztrátě, nalezení a lásce. Vzkaz v láhvi byla kniha, od které jsme neměla velká očekávání. Není to žánr, jež normálně čtu a nejsem na tu ryzí romantiku - proto mě kniha velmi příjemně překvapila. Byla krásně čtivá, romanticky napsaná a zbytečně se neprotahovala. Příběh je jednoduchý, ale v tom je jeho krása. Odpočinková kniha, která rozhodně neurazí a vyplatí se tento krásný příběh prožít. Krásné 4* :)... celý text

Dám ti slunce 2016, Jandy Nelson

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Vsuvka do série Skleněný Trůn před finálovým dílem série o Chaolovi Westfallovi a jeho společnících byla opět velice kvalitní kniha - ovšem nedosahovala kvality předešlých dílů. (obsahuje SPOILERY) Věž Úsvitu byla kniha, na kterou jsem se nesmírně těšila a počítala jsem dny do jejího vydání. Chaol mi v Říši Bouří nesmírně chyběl a chtěla jsem vědět, co dělá během přípravy na válku on - proto je pochopitelné, že jsem měla na knihu vyšší názory (nazvu to "Maasovské" nároky). Pokud to vezmeme z pohledu toho, že Věž Úsvitu je vlastně osmá kniha, jež se zaobírá říší série Skleněného Trůnu, je vážně neskutečné, jakou kvalitu pořád dosahuje. Ovšem jako čtenář, jež je v této sérii už tak dlouho, jsem si začala všímat věcí, které mě začali trochu obtěžovat a připadaly mi předvídatelné: 1. vztahy: připadá mi, že žádná z hlavních postav série nemůže zůstat "single". Připadá mi, že každá postava na jakémkoliv místě záhadně najde svého/svou vyvolenou. Bylo by osvěžující vidět, že ne každá postava musí mít v této sérii nutně romantický příběh. 2. pouta: všimla jsem si, že Sarah velice ráda dává svým vztahům váhu pomocí nějakého "pouta". Ať už krevní pouto, či jednoduše pouto toho, že jsou si předurčení a jako v této knize pouto "života" Yrene a Chaola. To je jen něco, co se počas série často opakovalo, a tak doufám, že poslední díl se aspoň v něčem odliší. Věž Úsvitu má ovšem i typické/skvělé Maasovské znaky: - nečekaný konec - skvěle čtivé - promyšlené od začátku do konce - nečekaná propojení postav - úžasná představivost autorky Věž Úsvitu nemůže konkurovat knihám jako Půlnoční Koruna (stále můj nejoblíbenější díl série), Královna Stínů a Říše Bouří, ale v sérii Skleněný Trůn se neztratí a je určitě potřebným doplněním. 4*, nemohu se dočkat finále série, na jež si ale budeme muset ještě řádku měsíců počkat.... celý text

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Poslední dopis od tvé lásky 2013, Jojo Moyes

Jojo Moyesová opět potvrdila, že je přesně tou autorkou, která dokáže napsat vážně realistický a srdceryvný příběh. Poslední dopis od tvé lásky je kniha napsána z mnoha pohledů a časových skoků, což může mnoha lidem vadit a mást je, ale mně osobně se tento styl psaní moc líbil. Přidával podle mého příběhu tu jedinečnost, jenž je Jojo známá. Námět příběhu se může zdát jako něco předvídatelného, ale i v této knize je řada plot-twistů a překvapivých zvratů. Já osobně bych knihu popsala dvěma slovy - válka srdcí. Jedná se zde totiž o boj lásky/rozumu, kariéry/lásky, s čímž osobně věřím, se dnes setkává mnoho lidí... Kniha je magická a konec mě zanechal velice emotivní (jako všechny knihy od Jojo, které jsem zatím četla) DOPORUČUJI!... celý text

Renegáti 2018, Marissa Meyer

Vím, že mnoho lidí má potřebu porovnávat každou knihu Meyerové s jejím nejlepším dílem - Měsíční Kroniky. A proto bych ráda na začátek napsala, že je úplně zbytečné porovnávat vše s touto sérií a nezaujatě si užít knihy této skvělé autorky. Renegáti je kniha, jež mě nesmírně bavila. Byla vážně nesmírně čtivá, postavy byly sympatické a propracované a celkový svět, do kterého jsou Renegáti vsazeni je velmi zajímavý. Upřímně jsem čekala více romantiky, a tak jsme byla mile překvapena, že vztah Novy a Adriana nepůsobil moc uspěchaně. Zalíbila se mi každá postava (jak zločince, tak hrdiny), možná až na naši hlavní Novu, která měnila názory a postoje na můj vkus až moc často. Vzhledem k velice otevřenému konci se už moc těším na druhý díl série, na jehož překlad si podle všeho bohužel ještě nějaký ten pátek počkáme... Doporučuji! :)... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Absolutně nemám slov. Tato kniha je jednoduše dokonalá. Už vážně dlouho se mi nestalo, abych se takovým způsobem začetla do knihy. Způsobem, kdy nedokážu hodinu posedět bez myšlenek na knihu a neustávající chutí se na vše vykašlat a jednoduše jen číst. Když jsem jednou Prohnilé Město vzala do rukou, nemohla jsem se od ní do pozdních večerních hodin odtrhnout. Prohnilé Město je perfektní kniha - plná zvratů, napětí, akce, momentů, které vám zanechají stydlivý úsměv na tváři (ach, Wesper...) a je úžasně a poutavě napsaná. Každá postava má perfektní, propracovaný a uvěřitelný příběh. Každá postava má svůj styl myšlení a cíle. Každá postava je...ach, všechny jsem si do jednoho zamilovala. Čím víc jsem se blížila do cíle knihy, tím více smutku jsem cítila. Na vině byl příběh, ale také fakt, že jsem si uvědomovala, že jsem stránku co stránku blíže konci a já vážně nejsem připravená dát těmto postavám sbohem. Mám chuť vzít si Šest Vran a Prohnilé Město s sebou do nějakého sklepa, kde mě nikdo nenajde a číst si tyto knihy pořád dokola. A upřímně? Jsem si téměř jistá, že by mě neomrzely. Podle všeho má být Šest Vran pouze duologie, ale já se již nyní (stejně jako naše drahá Inej) modlím ke všem božstvům (nebo spíš Leigh Bardugo), aby nebyl příběh těchto vážně výjimečných postav definitivně u konce. DOPORUČUJI! ♥... celý text

Sběratel motýlů 2017, Dot Hutchison

Podle názorů, co jsem zde viděla bude můj názor na tuto knihu nejspíše patřit mezi ty méně populární a sdílené, ale přesto se o něj podělím. Sběratel motýlů je podle mého perfektně napsaná kniha, která je vážně nesmírně čtivá, chytlavá a originální. Není to ta typická kriminálka, jež známe, ale v tom je právě zajímavá a tak jiná. Líbila se mi zvrácenost celého nápadu a popisu našeho hlavního zloducha, Zahradníka. Číst o jeho myšlenkových pochodech a motivech, o jeho "nemoci" a přesvědčení bylo velice zajímavé. Naše hlavní hrdinka byla absolutně skvělá. Její odpovědi a chytré slovní přestřelky jak v minulosti, tak v přítomnosti byly jednou z mých oblíbených částí této knihy. Osobně se mi kniha velice líbila, ale chápu, že to není každého šálek kávy. Pokud hledáte kriminálku, která je skvělé napsaná a čtivá, zvrácená, psychologická a ne moc realistická, směle do této knihy jděte.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Mám dojem, že Sarah by mě nedokázala zklamat i kdyby to sama chtěla. Neustále to opakuji, ale potřeba to říkat neutichá - Sarah J. Maas je kouzelnice. Hned ze začátku bych ráda řekla, že DKAZ je podle mého slabší než druhý díl série, ale výraz "slabší" u autorky jako je Maas má úplně jiný význam než u všech ostatních - Maas má totiž laťku nesmírně vysoko a její "slabší" počiny jsou stále nesmírně výborné knihy plné akce a napětí. DKAZ měla být podle mého kniha zaměřená hlavně na rozvoj vztahů postav a jejich pochopení. Pochopení jejich rozhodnutí, chyb a následovných náprav. Dozvěděli jsme se, že mnoho postav, jež jsme považovali za zloduchy jsou ve skutečnosti úplně jiné a naopak. Viděli jsme rozvoj Feyre jako vladařky, družky, sestry a přítelkyně. Zažili jsme nesmírné množství zvratů a překvapení, akce, emocí a napětí (ale upřímně to mě u Maas už ani nemůže překvapit). Cítím, že DKAZ je kniha, jež měla uzavřít určitou kapitolu v tomto světě a otevřít zcela novou cestu pro prakticky nový příběh, na něž se nemohu dočkat. Upřímně nevím, co od čtvrtého dílu Dvoru čekat a o to více jsem na něj zvědavá a těším se na něj, i když čekání bude opět pekelně dlouhé. Ale upřímně...stojí to za to a na tom se přeci všichni shodneme, že? :) DOPORUČUJI!... celý text

Léto, kdy jsme se potkali 2016, Robin Constantine

Typická romantická teen kniha, která nenadchne a ani neurazí. Krásně čtivá, zajímavé postavy, velice milá kniha. Skvělá oddechovka a určitě jeden z těch lepších teen příběhů. Doporučuji! :)... celý text

Všechna pravda, co je ve mně 2014, Julie Berry

Musím říci, že jsem zatím nečetla žádnou kniha, jež by se podobala knize Všechna pravda, co je ve mně. Tím myšleno jak stylem psaní, tak příběhem. Musím se přiznat, že styl psaní knihy mi nebyl ze začátku právě dvakrát pohodlný. Krátké kapitoly, přeskakování mezi časy a celkové nepochopení toho, kam se má příběh ubírat mě znervózňovaly. Po nějaké době jsme se ale začetla a i příběh samotný začal získávat své obrysy. Kniha nám dovolí povolit uzdu představivosti, vytvořit si vlastní představu o prostředí, postavách a příběhu. Příběh samotný je v některých pasážích drsný, což mu přidává na realističnosti. Kniha nemá přímo akční děj a nedrží vás v napětí, ale i přesto vás nějakým způsobem donutí číst dál a dál. Je nesmírně čtivá, zajímavě napsaná a zpracovaná. Nedostatky by se našly, ale rozhodně to není nic, co by Vás mělo odradit. Doporučuji!... celý text

Ztracená naděje 2014, Colleen Hoover

Skvěle převyprávěný příběh Bez Naděje. Číst příběh z Deanova pohledu nám objasnilo mnoho věcí, které se staly v první knize a pomohlo nám to pochopit jeho pocity a činy. Kapitoly ve formě deníku, jež věnoval své zemřelé sestře byly skvěle napsané a velice srdcervoucí. Díky této knize jsme měli konečně možnost zjistit, jak se dám Dean vyrovnával se smrtí sestry a postupným odhalováním jak života Sky, tak jeho samotného. Kniha byla skvěle čtivá, vyprávění z pohledu Deana velmi zajímavé a nové vedlejší postavy příběhu dodaly na kvalitě. Osobně se mi příběh z pohledu Deana líbil více, než ten z pohledu Sky. Nejspíš proto, že jeho příběh a život mě zajímal již od prvního dílu nejvíce, takže tento doplněk jsem vřele uvítala. Knihu můžete bez problémů číst, i když jste nečetli Bez Naděje. Jako večerní a emotivní čtení vřele doporučuji!... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

Ani jedna kniha v této jedinečné sérii mě nezklamala, ba naopak. Každá byla lepší než ta předchozí i když se zdálo, že to snad již není možné. Winter se nelišila. Poslední díl Měsíčních Kronik nám představil naši poslední princeznu - Winter. Winter byla skvělá volba na poslední knihu, jelikož je vážně jedinečná a jiná než zbytek postav - když se nad tím zamyslím, tuto sérii jsem si tak nesmírně zamilovala hlavně díky skvěle propracovaným hlavním hrdinům, kteří se od sebe všichni liší a přidávají do příběhu jednoduše něco vlastního, tu špetku své vlastní originality, jež příběh tak vynáší. Poslední díl série nám přinesl nesmírné množství akce a nových poznání. Každá postava sehrála svou roli, každá postava si musela něco vytrpět a obětovat, abychom se dopracovali ke konci, k jakému jsme se dopracovat měli - což je krásné. Knihu co knihu nám autorka dodávala nové a nové postavy, jež se postupně přidávali k naší partě "princezen a princů". Ať už šlo o vedlejší postavy, nebo o hlavní...vidět tu týmovou práci každé postavy jednoduše zahřeje u srdce. Celý příběh a celý svět Měsíčních Kronik jsem si zamilovala tak, že vážně netuším, jak se přes něj vůbec přenést a číst příběh jiný. Každá postava mi přirostla k srdci až neuvěřitelným způsobem a já se vážně s tou bláznivou partou (ne)lidí a jejich snad i bláznivějším světem rozloučit nechci. Nemohu se dočkat, až se mi dostanou do ruky povídky z Měsíčních Kronik a já se dozvím, kam se naši milovaní hrdinové po konci knihy vydali a zda získali to, po čem vždy toužili... Slova nedokáží vyjádřit, jak moc tuto sérii doporučuji. Musí být snad povinnost každého milovníka fantasy mít tuto sérii ve své knihovničce. ♥... celý text