xxiixxi komentáře u knih
Příběh hlavních hrdinů mě příliš nezaujal, oba dva se chovali jak zbohatlí hejskové, i když to vlastně chvílemi bylo naopak :-) Příběh chvílemi s prominutím pitomý. Jediné, co mě nutilo dál číst, byla zvědavost, jak to dopadne s vedlejšími postavami a o těch jsou podle všeho další díl. Ale nevím nevím, zda se do nich pustím. Děj opravdu velmi natahovaný, až jsem se do čtení musela nutit, od autorky se mi velmi líbila Vampýrská akademie, ale ostatní série nemají takový ten náboj.
Velmi se mi líbil temný popis krajiny i atmosféra, ale na druhou stanu mě přímo znechucovaly zde již zmíněné nepříjemnosti se zažíváním u hlavního hrdiny, ke všemu to zabíralo až moc velkou část příběhu. Odhalení záporáka a konec velmi zvláštní, nevím, co si o tom myslet...
Můj první King, možná jsem nezvolila nejlépe, ale líbilo se mi to. Bylo to plné napětí a klauni a zmrzlináři mě budou dlouho děsit :-)
Takové divné dialogy, jako mezi moderními lidmi někde ve velkoměstě, spousta vět dokončena jenom třemi tečkami, kraťounké odstavce. Nemastný děj nejprve se vlekoucí a pak splašeně utíkající. Nejvíc se mi líbila obálka :-D
Předcházející knihy o Karlu IV. se mi moc líbily, ale tohle byl přešlap.
Dobré počtení, musím se jít na Babu podívat :-) Postavy vcelku v pohodě, jen se tedy často chovaly, jako by jim bylo o 10 a více let méně, vraha jsem neodhalila. Velké plus je, že se jedná o českou detektivku.
Sáhla jsem po ní kvůli obálce a zajímavé anotaci a těšila se na další severské krimi, ale spokojená jsem příliš nebyla. Postavy byla takové nesympatické, věčně naštvané, nelogicky jednaly a akce na konci byla taková překotná. A asi jsem zvyklá na všechny superhrdiny tvrďaky, ale policista, který má trauma z toho, že někoho zabil, snad dokonce padoucha - nevím, nečetla jsem předchozí díly - ve mně nevzbuzoval moc důvěry.
Podle mě nebyl využitý potenciál, který se nabízel v prvních kapitolách.
Knihy ze série jsem četla na přeskáčku, ale i tak se mi celá série moc líbí, je tam napětí, i moment překvapení a nejvíc se mi líbí, že se i o samotném pachateli dozvíme víc - často mi ho (v tomto případě jí) bylo i líto, můžeme i tak trochu pochopit, proč se zachoval, tak jak zachoval. V některých jiných detektivkách takový pocit nemám, tam je to prostě padouch a basta. Adler-Olsen je v současné době můj nejoblíbenější autor detektivek.
Jsem ráda, že jsem ji přečetla. Jedna z těch knih, kdy si mocně přejete, aby měla hlavní postava po sérii smůly už konečně štěstí. Tady se to snad nedá už ani nazvat smůlou. Během knihy jsem změnila na některé postavy názor, je hrozné, jak se člověk nechá ovlivnit několika prvotními dojmy a dle toho pak usuzuje :-(
Kniha na mne udělala dojem i přes roztříštěný styl vyprávění. Poslední kapitola se tam hodila a neuvěřitelně mě dráždilo, že nevím, jak se hlavní postava jmenovala, co se stalo s její rodinou, jak vůbec došlo k takovým společenským změnám, co se s ní dělo po skončení příběhu a moc bych chtěla zjistit, jak to vlastně bylo - ale zároveň jsem za takovou knihu ráda, je jako výzva - ne vždy chci mít všechno naservírované jako na podnose, chci mít prostor pro fantazii.
Pravděpodobně vyhledám i seriál, abych mohla porovnávat.
Sáhla jsem po knize náhodou a možná až v polovině jsem zjistila, že je součástí série a že se jedná o knihu české autorky - do té doby jsem byla naivně hrdá, že si vybrala českého kriminalistu jako zpestření děje :-D Líbil se mi popis ostrova, zvyků místních lidí a tak. Příběh téměř bez chybičky, postupně jsem podezírala snad všechny obyvatele ostrova, ale pravého vraha bych asi neodhalila.
Zvláštní...Chvílemi nahánějící husí kůži, protože tohle se asi může stát, lidi jsou prostě různí, ale žádná z vystupujících postav mi nijak nepřirostla k srdci, neztotožnila jsem se s nimi (ještě že tak, všichni měli dost nepochopitelné povahy), takže mi vcelku bylo jedno, co se s nimi stane. Vulgární jazyk mi nevadil, chvílemi to bylo to jediné, co vlastně knihu popohánělo dál.
Moc krásná knížka, člověk se dozvěděl spoustu věcí o povolání letušky i o různých destinacích, jsem ráda, že tam byly i krásné fotky. Ačkoliv cestopisy a podobné knihy vůbec nevyhledávám, tak tohle mě opravdu okouzlilo :-) Teď sluduji autorku na sociálních sítích.
Budu si ji muset přečíst ještě jednou, protože je celkem potřeba se soustředit, a já jsem asi všechno to propojení postav a událostí nepochopila a nevstřebala, což je opravdu škoda. Každopádně kniha na mne udělala dojem a dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani tušení.
Tato kniha mě bohužel zklamala, děj takový nemastný, tedy, že tam šlo hlavně o církev, bych ještě pochopila, ale rušivě na mě působili už zde zmínění psi, nevýrazní detektivové a sem tam zdůrazněné těhotenství hlavní vyšetřovatelky. To vážně nebyly nijak obohacující prvky severské detektivky, ale pasovaly by spíše do červené knihovny pro ženy na mateřské dovolené. Postavu Sanny jsem vůbec nepochopila, ta se chovala, jak žačka pomocné školy, nevím, proč jí hlavní hrdinka vůbec pomáhala.
Kniha je plná napětí a zvratů a na téma, které je opravdu děsivé. Problémy hlavní ženské hrdinky jsou noční můrou nejedné ženy...
Hlavního strůjce problémů, jsem tak trochu tušila, ale přesto byly některé zvraty děje nečekané. Byla to první kniha autorky, kterou jsem četla a určitě si přečtu i další, protože na mne udělala dojem.
Tento díl se mi tolik nelíbil, přesně řečeno, nevyrazil mi dech tolik jako předchozí díly. Žádné velké napětí, překvapení a tak. Mimojiné mě mrzelo, že se nejednalo o starší případ, ty odložené a znovuotevřené staré případy pro mě mají větší kouzlo.
Nepěkné téma, nemohla jsem se úplně začíst, ale jak se blížil konec, tak se to opravdu rozjíždělo a závěr mě opravdu překvapil, protože tohle jsem tedy opravdu nečekala, ale takový je bohužel i opravdový život :-(
Velká chyba číst tento román do Vondruškově Přemyslovské epopeji! Moje slovní hodnocení bude tímto asi hodně ovlivněno, ale přesto dám knize tři hvězdy, jen k ní člověk musí přistupovat jako k červené knihovně (nemyslím to nijak posměšně).
Jasně, každý z autorů má jiné cíle a jiné způsoby psaní, ale rozdíl byl úplně propastný. Eliška Přemyslovna je opravdu klasická červená knihovna, i když možná i na červenou knihovnu jsou děj i samotné postavy naivní. Jak už bylo zmíněno, jsou tam historické nepřesnosti, ale to autorka ani nijak nezapírá. Děj velice rychle ubíhal a některé důležité události ani nebyly ani řádně popsány, jen že XY zemřel a tečka. Nedokázala jsem se začíst, ačkoliv mi byla hlavní hrdinka vcelku sympatická, ale jde to těžko, když člověk vlastně tuší, jak to dopadne, nebo dokonce ví, jak to bylo. Kladně ale hodnotím historický přehled na konci knihy a uvedení skutečných osudů postav na pravou míru.
Kniha plná krátkých povídek určená hlavně pro fanoušky celé série a děj se odehrává převážně před samotnou sérií. Dozvídáme se více o hlavních hrdinech a z některých pasáží vás zamrazí, protože víte, že tohle vážně nedopadne dobře. Na konci je ukázka z další knihy autorky.
Počáteční kapitoly s intrikami se mi špatně četly, proto jsem si pořídila audioknihu a to už byla jiná. Líbí se mi, jak je naše historie podaná nenásilnou formou, díky které lze snáze než z učebnic pochopit, proč se určité věci staly a jaké pak měly následky. A ačkoliv se jedná o, tedy mimo vlastní jména a zásadní události, do jisté míry smyšlenky a fantazie autora, tak jsem se o historii dozvěděla víc a zapamatovala si víc, než za několik let školního dějepisu.