Yokolobuna komentáře u knih
Velmi shovívavé čtyři hvězdy? Nebo přísné tři? Nakonec jsem sáhl po druhé možnosti. Dragon Age: Origins jsou mojí vůbec nejoblíbenější hrou, jen poutavou předlohou by si mě však kniha nezískala ani omylem. Gaider jede trochu na jistotu a občas mi přišlo, že si neví moc rady jak vyplnit místo mezi jednotlivými záchytnými body příběhu. Král Meghren je naprosto černobílý padouch, který hlavně ze začátku prostě šustil papírem. Zloduch jak z pohádek pro děti. S ostatními postavami to už tak zlé není a přerod až neuvěřitelně naivního (kam se hrabe Clark Kent) a otravného Marika nakonec má něco do sebe. Poslední čtvrtina knížky je pak vyloženě povedené a Gaiderovi se přeci jen povedlo překvapit a vykřesat z předlohy přidanou hodnotu. Kolem půlky však budete pravděpodobně celkem znechuceni slabším písemným projevem autora, ale i většinou postav. Ukradený trůn je tak především příslib a pokud bude další díl kvalitou víceméně podobný, možná už to očko přimhouřím.
I z hlediska kresby o něco lepší než první díl. Zpracování mi sice pořád nesedí, ale zajímavých panelů výrazně přibylo. Úplně spokojený nejsem ani ze zakončení příběhu (vzhledem k tomu, jak se svátečnímu vrahovi dařilo, je jeho identita trochu nesmyslná). I když jsem tak vzhledem k hypu, který tento příběh provázel, pořád trochu zklamaný, Dlouhý Halloween rozhodně stojí za přečtení... 7/10
Tak v tomhle případě filmové zpracování kvalitou výrazně převyšuje knižní předlohu. Crichton zjevně nemá žádné zkušenosti s dětmi, jelikož postava Lex je naprosto otřesná a neuvěřitelná. Až na pár momentů se vůbec nechová přiměřeně svému věku, navíc je to neuvěřitelně nesympatický, namyšlený spratek, kterého dinosauři ne a ne sežrat. I další postavy se ale mnohdy chovají prapodivně. To, že někoho před chvílí sežral T-rex, je vůbec netankuje a pořád si jedou svoje. O tom, že si raptoři nevšimnou, když vedle nich dopadne na zem trojice lidí, ale o chvíli později na míle uslyší přijíždějící loď si udělejte obrázek sami. Naprosto mimo bylo dle mého názoru i opakované vypisování programového kódu, který obyčejnému čtenáři neřekne naprosto nic. S hodnocením nelze jít níž. Přeci jen jde v jádru o skvělý nápad, který ve své podstatě Crichton dobře uchopil (třeba v postavě Malcolma), ale vylámal si zuby na zcela základních (a zásadních) věcech. Byl jsem tak vlastně dost nemile překvapený a tleskám filmařům, kterým se povedlo všechny zásadní hrubky napravit.
Naivně prosté, prostě naivní. Šlo o mé první setkání s Usagim a moc dobře nedopadlo. Příběh jak z libovolného sobotního cartoonu na Nově nevalné kvality, který ničím nepřekvapí. Těch pár postav, co se v útlé knížečce objeví, mi přišlo neskutečně plochých (když se Usagi potřetí zeptal: "Děláš si srandu" už jsem protáčel oči). Až na design některých Yokai mě vůbec nic nezaujalo a za tu krátkou dobu jsem se dokázal i nudit. Velké zklamání...
Tak tady půjdu trochu proti názoru ostatních, ale první díl Dlouhého Halloweenu mi moc nesedl. Hlavní podíl na tom má šeredná kresba, které jsem skutečně na chuť nepřišel. Vzhledem k tomu, že si kniha libuje v rozsáhlých panelech s minimem textu je tento "nedostatek" ještě citelnější. Některým panelům, zejména s vyobrazeným Batmanem nebo Catwoman, sice nelze upřít styl, u zbytku jsem měl ale nutkání vypláchnout si oči Savem. Mimo je i coloring, kdy se dočkáme pouze vyloženě vyblitých barev. Rozumím tomu, že je Dlouhý Halloween určitým způsobem stylizovaný, ale nekouká se na to vůbec dobře. Příběh je sice celkem obstojný, ale kresba mi ho vlastně spolehlivě zabila. Ticho mi v tomhle ohledu prostě sedlo daleko víc.
Superman velice příjemně překvapil. Nemám ho totiž jako postavu vůbec rád. Celý ten mirkodušínovský přístup mi prostě trochu leze na nervy. Tenhle origin se ale hodně povedl a mix akce a poklidného vyprávění vychází na výbornou. Jen mě trochu děsil mladý Clark, kterého autor Frank zjevně kreslil tak, aby byl podobný Christopheru Reevesovi. Sice s odřenýma ušima, ale za plnou palbu.
Obstojná vampířina, která dokáže neotřelým přístupem k subžánru zabavit. Jde sice o trochu naivní čtení a vyprávění v první osobě občas drhne (stejně tak i jazyk knihy není moc zajímavý), ale nad tím se dá vzhledem k cílovce přimhouřit očko. Zajímavější je paradoxně poklidnější první půlka, kde se rozebírá život mezi upíry, než pozdější akčnější fáze, kde Fukuda ztrácí. Jen doufám, že v dalších dílech přijde na další fígle jak udržet čtenářovu pozornost, než stále se opakující honičky kdy jsou několik stánek upíři "těsně" za utíkajícím hrdinou. Díky Pevnosti, protože Hon bych si pravděpodobně nikdy nepřečetl, nedostat ho jako přílohu časáku. No a to by byla přeci jen škoda. 7/10
Skvělý kousek vystavěný na velmi dobře uchopeném nápadu. Burešovi se povedlo skvěle promíchat jednotlivá období lidské historie (i budoucnosti) a místo splácaniny vzniklo prvotřídní počtení, které nepostrádá od začátku až do konce jasnou tvůrčí vizi. Pochvalu si zaslouží i velice dobře zvládnuté a pamětihodné postavy (které se Bureš nebojí zabíjet jednu za druhou). Možná je chvilkami vidět, že autor není vypsaný jako někteří jiní, ale to hravě vyvažuje nápady. Potěšilo mě i členění knihy na kapitoly a kratičké podkapitolky, takže je skvělá ke čtení i v případech, že máte jen pár minut času. Palec nahoru a klobouk dolů!
Velice povedené minipohádky. Vyloženě mi nevadily ani komentáře od Brumbála... i když fakt, že jsou rozsahem delší než některé bajky, je na pováženou. Kvalitní, avšak až trestuhodně kratičká jednohubka.
Šlo o mé vůbec první setkání s Dilbertem a odcházím z něj lehce zklamaný. Hlavně ze začátku u mne tahle sbírka nenašla úrodnou půdu. To se sice do jisté míry zlepšilo s řadou povedených stripů v zejména kolem poloviny knihy, ale ani tak nemohu říct, že by šlo o vyložený skvost. Nepřijde mi, že bych hodně materiálu nepochopil, spíš mi přišel slabý... jak provedením tak pointou. Kdyby se mi ale do rukou dostal nějaký další soubor, dám dvojici Dilbert/Dogbert rád druhou šanci.
Potenciál Planetary rozhodně nelze upřít, příběhy trojice archeologů však trpí dost zvláštním neduhem. Snow, Wagnerová a Bubeník jsou mnohdy spíš takovými takřka nezúčastněnými pozorovateli a příběhy se tak odehrají i bez jejich přičinění. A to minimálně mě prostě vůbec nesedělo... klidnější pasáže, kde trojice hrdinů jen něco popisuje, nebo v klídečku rozmlouvá tak působí naprosto bezpředmětně... stejně zase budou jenom významně koukat z dálky. Je patrné, že jednotlivé příběhy jsou součástí něčeho většího (a potencionálně dost zajímavého), jednotlivě však bohužel neobstojí a často vyšumí do prázdna ("sakra, to jako bylo všechno?"). Ani kresba nemá moc co nabídnout... Ta je na jednu stranu moderní, ale žalostně postrádá detaily, díky čemuž z některých stránek čiší nuda.
Z toho mála komiksových knih, co jsem zatím přečetl, jsou Avengers bohužel tou nejslabší. Úvodní příběh, ve kterém se dal tým dohromady je po scenáristické stránce vyloženě příšerný (rozumím jeho zařazení, ale dnes už skutečně neobstojí ani po přivření obou očí). I ve hlavním příběhu, kde se hrdinové střetnou s Ultronem, je na můj vkus příliš prapodivných scenáristických obezliček, když hrdinové jak dementi vysvětlují čtenáři, co že to právě dělají ... teď zatočím svým mocným kladivem, zlý robote, a ztrestám tvou opovážlivost. A co třeba pasáž, kdy se Vision dostane z okovů prostě proto, že se to zrovna naučil? WTF? Kresba rozhodně neurazí, i když volba některých barev je trošku podivná. Kniha má své světlé chvilky a dává i sérií nepolíbenému čtenáři tušit, že je zde k objevení spoustu zajímavých vztahů, lidských příběhů i důmyslných zlořádů, ale celkově jde dle mého o dost průměrný kousek. Škoda :/.