Yokolobuna
přečtené 187
Žrádlo pro psy
2015,
Darek Šmíd
Hranice mezi nenáročnou akční jízdou a stupidní slátaninou je často velmi tenká. Darek Šmíd někde v polovině knížky tuto hranici bezohledně prorval a napsal suverénně nejhorší "přírůstek" do jinak krásně hravé série Kladivo na čaroděje. Po dočtení se tak zdejšímu propadu v hodnocení nedivím, naopak bych hodnotící označil ještě za shovívavé. Přitom cca do oné půlky to ještě jde. Čtveřice ústředních postav je sice prapodivně "OP" v porovnání s předešlými díly a jejich schopnosti najednou fungují tak, jak se autorovi hodilo, ale nástin dalšího příběhu se vyvíjí zajímavě. Vtipů je opět spousta, i když Šmíd jde opravdu hodně na sílu a některé hlášky jsou absolutně mimo. Vyloženě mě vadily asi jen za každou cenu rádobyvtipné popisy, kde se autor a s ním i čtenář absolutně ztrácel. Jak však začne děj gradovat, jde to všechno hodně do kytek. Autor je úplně nesmyslně brutální. Násilí přitom působí absolutně prvoplánově a paradoxně tak nudí. Pořád někde stříkají mozky, praskají páteře nebo někomu stojí péro, ale postavy jako by byli nesmrtelné a i ty mrtvé snad ještě třikrát autor zvedne z hrobu. Scény jsou čím dál více ujeté a bez špetky zakotvení v realitě... a takhle bychom mohli pokračovat vážně dlouho. Některé scény mi přišly napsané vyloženě špatně. Zejména pak závěrečný souboj Škubánka s Kerberem je skoro až nečitelný paskvil, kdy je vám už dávno jedno, jak to všechno dopadne... jen to chcete mít za sebou. I přes četné výtky si nezaslouží Žrádlo pro psy úplně zavrhnout. Kostra příběhu a nápad je fajn, pár vtipů se také povede a zdaleka ne všechny nápady jsou blbé. Dohromady to však tvoří nesourodou slátaninu brutálních nesmyslů, které se od poloviny knihy stávají čím dál absurdnější a to i na poměry Kladiva, které se při zemi ani normálně rozhodně nedrží. Jak jsem zpočátku slabší hodnocení vnímal jako trochu nefér, nakonec musím naprosté většině zdejších kritických názorů dát za pravdu. Velká škoda...... celý text
Pomsta hraběte Gundolfa
2005,
Thomas Brezina
Zaprášený kousek, který mi v knihovničce zbyl z dob dětství. Zacílení na děti je více než patrné a z toho pramení i většina slabin knihy. Autor vyloženě klouže po povrchu a do knihy se snažil nacpat mnoho šokujících odhalení a napínavých zvratů. Tyto prvky však v očích dospělého čtenáře působí v tom lepším případě naivně, v horším jako úplné pitomosti. Příběh je přímočarý a velmi rychle ubíhá. Bohužel odrostlejším čtenářům nemá moc co nabídnout. Osobně u knih pro děti oceňuji, když autor popustí uzdu fantasie a výsledek tak může být zajímavý i přes jednodušší literární styl (knihy Roalda Dahla). Pomsta hraběte Gundolfa je v tomhle ohledu spíše takový standard bez nápadu. Nápad s interaktivitou knihy je fajn, provedení však zásadně pokulhává. Hádanky jsou mnohdy nesmyslné a řešení nelogická. Z obrázku těžko poznáte, že klika není zaprášená (což byste dle autora poznat měli). Je to koncept, se kterým by chtělo více pracovat a poté může jít o velmi atraktivní zpestření pro mladé čtenáře, kteří literární svět teprve začínají objevovat. V konečném součtu tak jde o určitý standard literatury pro děti, který není v ničem vyloženě špatný, ale v porovnání s četnou konkurencí ničím ani nevyniká. Hodnocení na DK v době přečtení: 82 %; Moje hodnocení: 55 % jako 177. hodnotící.... celý text
Zjevení
2012,
Drew Karpyshyn
Jen zřídka se v hodnocení odchýlím od Databazeknih tím směrem, že se mi něco líbí daleko více, než jakou kvalitu naznačuje zdejší hodnocení. U "Zjevení" se mi to však stalo. Ke knize jsem přistupoval bez očekávání, naději mi však dávalo jméno autora, který se podstatnou měrou podílel i na příběhu her. No a já jsem s jeho prací jednoduše spokojen. Herní sérii mám rád, byť za fanatického fanouška se rozhodně nepovazuji, příběh a zpracování univerza mi však přirostlo k srdci a Zjevení v tomhle ohledu podle mne ostudu předloze nedělá. Naopak herní příběh vhodně doplňuje a věnuje se zajímavým momentům, které fanouškům hry doposud představené nebyly, nebo jen v náznacích. Zápletka je relativně přímočará, ale dobře napsaná a krásně dokresluje události před prvním dílem série. Anderson jako hlavní hrdina funguje až překvapivě dobře a Saren se Skarrem tvoří poutavý protipól. Kniha není nadmíru popisná a ani odpůrce videoher se v ní neztratí. Kdysi jsem četl i knihu ze série Dragon Age, kde mi přeci jen přišlo, že byla tvořena tak nějak do počtu. Mass Effect: Zjevení však krásně doplňuje zážitek hry a rád si přečtu pokračování série (tedy pokud někde splaším vzácný druhý díl). Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 90 % jako 180. hodnotící.... celý text
Lehké fantastično
1993,
Terry Pratchett
Pocity mám hodně podobné jako u Barvy kouzel, jen těch povedených nápadů mi tentokrát přišlo o malinko míň. I v tomto případě jde o poměrně značný chaos, ve kterém se není problém ztratit. Musím ale Pratchettovi přiznat, že ten svůj chaos zvládá velmi dobře kočírovat a nikdy tak kniha nesklouzává k úplné "slátanině". Bohužel mi přišlo, že Lehké fantastično nebuduje příběh úplně dobře a hlavně v první třetině se mi kniha příliš nelíbila. Přišlo mi, že tak nějak zvítězil styl nad obsahem a sled až bizarních scén (byť šikovně napsaných) moji čtenářskou pozornost málem "utloukl". Chvílemi až nepříjemný pocit při čtení však naštěstí postupně vymizel a já si autorovu bezbřehou fantasii začal opět užívat. I tentokrát mi však citelně chybělo členění textu do ucelenějších kapitol. Chápu, že to k Pratchettovi asi patří, ale pocit chaosu se tím ještě zesiluje. Pratchettův styl jednoduše unikátní a po dvou přečtených knihách mám trochu pocit, že jím trpí samotné postavy, které se zatím nepovedlo úplně prokreslit. Jasně, mají své charakterové vlastnosti, ale i ústřední Mrakoplaš s Dvoukvítkem působí spíše jako komické figurky podřízené autorovým nápadům, než svébytné postavy zakotvené do světa a děje. I přes všechny výtky však autor ve své unikátnosti baví a rád (po pauze) opět na Zeměplochu zavítám. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 70 % jako 2 155. hodnotící.... celý text
Americký zabiják
2018,
Vince Flynn
Dokonalé to určitě není, ale skvěle mi to sedlo. Nakonec tedy možná trochu neobjektivní plný počet. Nadšení pramení nejspíše z faktu, že tenhle žánr obyčejně úplně nemusím a očekávání tak byla na nule. Akční "bum bum" bez zajímavého kontextu mě totiž i ve filmech (dívám se na tebe, Bonde) paradoxně velice nudí. Americký zabiják však není nesmyslně akční a těch přestřelek není zase tolik, aby působily nesmyslně a prvoplánově. Mitch Rapp se zde teprve formuje a i když je trochu Superman, je to tak nějak v mezích a dostatečně zakotvené do děje. Ne, on Americký zabiják asi není ani v rámci žánru vrchol. Přeci jen jsou příměsi děje až moc standardní (vodkou nasáklý ruský oportunita, banda černobílých islámských teroristů). Ale jak už jsem psal, tady mi něco brání být objektivnější. Číst o drilu na výcvikovém táboře, "vyslýchání" Stana či o prvních krůčky zabijáka Rappa mne jednoduše bavilo natolik, že jsem s přivřeným okem klikl na plnou palbu. Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 90 % jako 142. hodnotící.... celý text
