Yokolobuna
přečtené 198
Žrádlo pro psy
2015,
Darek Šmíd
Hranice mezi nenáročnou akční jízdou a stupidní slátaninou je často velmi tenká. Darek Šmíd někde v polovině knížky tuto hranici bezohledně prorval a napsal suverénně nejhorší "přírůstek" do jinak krásně hravé série Kladivo na čaroděje. Po dočtení se tak zdejšímu propadu v hodnocení nedivím, naopak bych hodnotící označil ještě za shovívavé. Přitom cca do oné půlky to ještě jde. Čtveřice ústředních postav je sice prapodivně "OP" v porovnání s předešlými díly a jejich schopnosti najednou fungují tak, jak se autorovi hodilo, ale nástin dalšího příběhu se vyvíjí zajímavě. Vtipů je opět spousta, i když Šmíd jde opravdu hodně na sílu a některé hlášky jsou absolutně mimo. Vyloženě mě vadily asi jen za každou cenu rádobyvtipné popisy, kde se autor a s ním i čtenář absolutně ztrácel. Jak však začne děj gradovat, jde to všechno hodně do kytek. Autor je úplně nesmyslně brutální. Násilí přitom působí absolutně prvoplánově a paradoxně tak nudí. Pořád někde stříkají mozky, praskají páteře nebo někomu stojí péro, ale postavy jako by byli nesmrtelné a i ty mrtvé snad ještě třikrát autor zvedne z hrobu. Scény jsou čím dál více ujeté a bez špetky zakotvení v realitě... a takhle bychom mohli pokračovat vážně dlouho. Některé scény mi přišly napsané vyloženě špatně. Zejména pak závěrečný souboj Škubánka s Kerberem je skoro až nečitelný paskvil, kdy je vám už dávno jedno, jak to všechno dopadne... jen to chcete mít za sebou. I přes četné výtky si nezaslouží Žrádlo pro psy úplně zavrhnout. Kostra příběhu a nápad je fajn, pár vtipů se také povede a zdaleka ne všechny nápady jsou blbé. Dohromady to však tvoří nesourodou slátaninu brutálních nesmyslů, které se od poloviny knihy stávají čím dál absurdnější a to i na poměry Kladiva, které se při zemi ani normálně rozhodně nedrží. Jak jsem zpočátku slabší hodnocení vnímal jako trochu nefér, nakonec musím naprosté většině zdejších kritických názorů dát za pravdu. Velká škoda...... celý text
