Yummymoon komentáře u knih

Moc hezky psaný, čte se to úplně samo a má to krásnou atmosféru. Nicméně to ve mně téměř nic nezanechalo. Celej příběh je psanej dost zkratkovitě (což je ve formátu novely pochopitelný) a člověk tak má jenom malou šanci se sžít s nějakou postavou, která není Gwendy. Richard Farris samozřejmě suprový propojení s Kingovým multiversem, nicméně samotnej bohužel ten prázdnej pocit moc nezaplňuje. Podobně to vidím s myšlenkou celýho příběhu, která je moc hezká, ale v tomhle formátu dle mýho drasticky nevyužitá - resp. přeužitá. Dovedu si představit, že ve formě kratší povídky by to fungovalo mnohem líp na formě symboliky a naopak na poli románopisectví by se lore kolem "skříňky" dal mnohem líp rozpracovat. V tomhle výsledku to je ale zůstalo tak na půli cesty, což mě zamrzelo. I tak ale hezký tři hvězdičky, protože Gwendy byla fajn, atmosféra taky a člověka přecejenom zajímá, jak se to celý vyvrbí. (Pozn. čteno v originále.)

4 04.10.2020

Jako první začnu pozitivy. Musím uznat, že autor má skutečně mistrovsky načtený a nacvičený styl H.P. Lovecrafta - ve většině popisných částí jsem měl pocit, jako by to psal sám Mistr, ale o skoro sto let později a s někdy trochu aktualizovanou dobovou terminologií. Samotné dílo je tedy velmi čtivé a těch 140 stránek uteče jako voda. Zároveň musím pochválit humorné vložky (hlavně závěrečný odkaz na seriál Big Bang Theory) a barvité, nicméně nikoliv nutně podbízivé popisy erotických pasáží. Při čtení jsem ale měl ohromný problém se dvěma věcmi, díky kterým tu čtvrtou hvězdičku prostě vyhrabat nedokážu. První problém byl ten, že dialogy a přímé řeči působily opravdu křečovitě a neuvěřitelně (a zvláště pak v erotických pasážích dle mého totálně rušily atmosféru). Zadruhé jsem pak měl strašný problém obecně s tím, že nehledě na to, jakkoli kvalitně napsané to je, stále je to jen jistá "fanfiction", která zajisté částečně působí jako parodie a jako pocta zároveň, nicméně přítomnost samotného Lovecrafta v příběhu obě zmíněné kategorie degraduje. Celá kniha na mně tedy nezanechala nejmenší umělecký dojem, který, jak věřím, by měl být součástí každého plně-kvalitního díla, nehledě na to, pod jaký literární (sub)žánr spadá. (+ jedno pozitivum na závěr - Obálka knihy je vážně úžasná.)

4 26.11.2019

Náročné a rozhodně silně působivé čtivo. Zajímavé prohazování přítomného a minulého času a mnohdy značný labyrint myšlenek, který ale vždy vede nějakou cestou ven - ať už ve formě symbolů nebo uvědomění, že myšlenky člověka pod neskutečným stresem a strachem prostě jednoduché být nemůžou. A závěr pak naprosto infarktoidní - představoval jsem si asi čtyři různé konce, ale takovéhle zakončení jsem opravdu nečekal. ... "Mone, Mone..."

4 24.11.2019

(SPOILER) Po několika vydaných knihách rozhovorů novináře a spisovatele Karla Hvížďali a spisovatele, dramatika a vrchního zemského rabína Karla Sidona přišla pod hlavičkou nakladatelství Vyšehrad přece jenom ještě jedna. Tentokrát se oba zmínění ve svých hlubokých dialozích zaměřují výhradně na fenomén lži v dnešním světě, ale i ve spojení s neustále nás ovlivňující dobou minulou. To s sebou samozřejmě přináší obecnější témata jako jsou možná pojetí a náhledy na to, co to lež vlastně je, ale i konkrétní případy toho, jak se projevuje. Autoři se tak v knize dotýkají velmi aktuálních témat jako je současná tuzemská, ale i globální politika fungující na lživých principech, kdy „hezky lhát“ znamená získávat hlasy, o což jediné v postmoderní politice jde. Diskutují o rostoucí oblibě populistických a dezinformátorských politických uskupení a výrazných politických osobností, kterým již dávno nejde o umění artikulace pravdy (protože pravda je mnohdy těžká a člověk jí musí čelit), ale o řemeslo pravdivě znějící lži (poněvadž za tu se může člověk snáze schovat). Vzhledem k původu obou autorů je kniha samozřejmě plná i mnoha židovských témat (jako je duše, svobodná vůle, stvoření ad.), Karlem Sidonem ale vždy pečlivě a duchaplně aplikovaných na aktuální témata. Značná část knihy je věnována i totalitním ideologiím, válečnému konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale i blízkovýchodním konfliktem vyeskalovaným masakrem ze 7. října 2023, který je dle autorů kvůli své složitosti zanesen nesmírným množstvím desinformací a mediálních iluzí. Knihu celkově hodnotím pozitivně. Autoři se zpravidla vyhýbají dojmologiím a svá tvrzení náležitě zdůvodňují a argumentují. K jednotlivým tématům přistupují poměrně nestranně (Sidon možná o něco více než-li Hvížďala) a nebojí se pokládat nepříjemné otázky a poukazovat na nepříjemné (leč pravdivé) skutečnosti. Lze těžko spolknout fakt, že Židé byli na „území Palestiny“ dříve než předci současných Arabů (pro jednu stranu), ale stejně těžce lze spolknout fakt, že masakr uskutečňující se na obyvatelích Pásma Gazy je nesmírnou humanitární krizí, která již dávno nemá náboženský původ (pro stranu druhou). „Jak se dá ale hovořit o etice v tak asymetrickém konfliktu?“ ptá se v závěru knihy Hvížďala. A Sidon odpovídá: „Mluvit se dá vždycky, procházíme však možná i jako lidstvo mořem lží a pod nohama máme pevninu, a jestli se teď moře rozdělí, ukáže se bohužel pravda, kterou jsme nevnímali, v té podobě, jak jsme si ji jako lidé pod sebou a kolem sebe a i nad sebou vytvořili, tedy jako poušť.“

3 09.10.2024

Zajímavý a podivuhodně rezonující slowburn "antiwestern", který v ohromném množství zdánlivě zbytečných popisů buduje skromným množstvím mistrně usazených vět a pasáží hustou atmosféru rázu psychologického teroru, vše "zacvakávající" v poslední kapitole. Náročný, ale odměňující román.

3 07.07.2024

Kniha by se měla jmenovat spíše "V myšlenkovém světě Jiřího Fuchse: Od filosofie k ideologii". O intelektu a pilném zaujetí autora v oboru ani přinejmenším nepochybuji (je ostatně poměrně obdivuhodné, kam se až dokázal bez akademického titulu v oblasti filosofie vyhoupnout), nicméně právě on je krásným důkazem, že intelekt nerovná se moudrost, pokud jej neumí vhodně užít. Jednou z hlavních premis Fuchsovy motivace studia filosofie a zároveň podmínkou "správného dělání filosofie" je "hledat pravdu, tedy to, jak to doopravdy je" (srov. Léta letí k andělům - Jiří Fuchs na YT). Zdá se mi ovšem, že Jiří Fuchs již v základu tuto premisu nedodržuje, poněvadž způsob jeho myšlení připomíná spíše sekačku nežli hnojivo. Místo toho, aby nechal trávu růst a pozoroval, jak ta tráva vypadá a posléze jí porovnával s jinými trávníky, které by analyzoval stejnou metodou a z toho vyvodil, co to tráva "doopravdy je", si Fuchs na svoje travní cesty bere příruční sekačku a všechny trávníky se snaží osekat do určité podoby, přičemž pokud se mu to nedaří (ať už z důvodu neobratné ruky, nekvalitní sekačky, nepříznivého počasí nebo prostě "zvláštní trávy") tak se jedná o špatnou trávu. A tato publikace je čistou esencí tohoto pokřiveného myšlenkového nastavení. Nemám nic proti kritické práci díla, či myšlenek druhých (ostatně velká část dějin filosofie je na tom založena), nicméně pokud se tato kritika sama zdiskredituje již ve svém úvodu a v závěru se stane tím, před čím se snažila (v tomto případě mnohdy nepříliš přesvědčivými argumenty) varovat, není moc o čem dále vypovídat. Myšlení Halíka je dle mého jistě v několika směrech problematické (z mého pohledu ve směrech trochu jiných, než na které poukazuje Fuchs), nicméně nelze popřít, že myšlení Jiřího Fuchse také a dokazuje to právě toto (pravděpodobně zcela) neplánované studium jeho křečovitého světonáhledu.

3 09.05.2023

Skvělá populárně-naučná publikace pokrývající až nebývale velkou škálu LGBTQ+ témat. Zajímavé a čtivé příběhy, vhodné postranní vysvětlivky "queer" slov a byť otázky mohly být někdy snad méně navádějící, přecejen se nejedná o superodbornou publikaci. Doporučuji jak těm, co se v queer problematice neorientují vůbec, tak těm, kdo ano.

3 03.03.2022

Filosofické dílo s poselstvím nebo dekadentní výstřelek člověka se silným sexuálním komplexem? Pravděpodobně obojí. Rozhodně je zajímavé na knihu pohlížet z hlediska psychologického a filosofického, kdy při nepovrchovém čtení lze zjistit, že tam je velká spousta myšlenek spjatých jak s dobou ve které to autor psal, s různými filosofickými pohledy na problematiku eudaimonie a hédonismu (radikálně ateistická variace na Thrasymachovy ideje) a i s rozpadem osobnosti narušených jedinců (je otázka, jak by se choval jedinec nenarušený - viz Zephyr, kde je ale zase nutno brát v potaz jeho věk), který dostane do ruky moc bez jakýchkoliv zábran. Celý dílo je navíc chytře koncipováno opakujícím se stylem, jenž dává nutkání postavit ho do paralely s typickou představou Pekla, kde se všechno utrpení neustále opakuje. Co se týče díla samotného, tak nemůžu říct, že jsem se nudil. Četlo se to až na výjimky docela dobře (chyby a překlepy v překladu z Levných knih neberu v potaz), jen dle mýho do díla až moc prosákla autorova subjektivní motivace (nebo jedna z nich) tvorby toho díla - vlastní uspokojení sexuálních představ a deviací. Dílo je tak mnohdy až zbytečně barvitě popisováno v částech, kde by být nemuselo (protože se to třeba neefektivně opakuje - nikoliv v smyslu pekla ale čistého autorského grafomanství) a naopak části, které by zasloužily více rozebrat jsou jen nakousnuty. Fakt, že kniha nebyla plně dopsána tomu dodává onu potřebnou mystiku ve smyslu "Ani vesmír nechtěl, aby někdo takovou zrůdnost dokončil" a musím uznat, že jsem za to docela rád, protože poslední dvě části se mi i přes to, že byly psány pouze zkratkovitou formou důležitých bodů, jež měl autor původně rozepsat, opravdu obsahově nečetly vůbec dobře a nedovedu si představit, že bych oněch cca 60 stran měl číst rozepsaných na 400 stran - to by bylo fakt Peklo. Co se týče hodnocení tak z mého pohledu 120 dnů Sodomy nedokážu ohodnotit tak, jak hodnotím jiné knihy, protože tahle kniha byla úplně něco jiného než jsem kdy četl. "Technicky" tedy průměrný tři, přičemž jsou v tom všechny autorský pozitiva textu, autorský negativa textu... a čistě pocitově ponechávám bez hodnocení.

3 02.12.2020

Moc pěkná kniha, která se čte opravdu sama ("page-turner" jak by řekli naši anglicky hovořící a píšící přátelé). Sympatické postavy a zajímavé propojení dvou linek, které jsou zcela odlišné a přesto se na symbolické rovině krásně doplňují. Ve "fantasy" rovině bych nicméně ocenil, kdyby byla napsána přecejen trochu barvitěji a obsáhleji. Takhle působí jen jako jakási "výplň", což je dle mého názoru hrozná škoda, jelikož takovéhle propojení dvou dějových linek má ohromný potenciál. Co musím ale ocenit jsou opravdu niterně (pro někoho možná explicitně, ale v rámci této knihy danou konotaci opravdu použít nemohu) popsané sexuální scény a jejich zakomponování do prožitků hlavního hrdiny... takhle skutečné pasáže v mnoha knihách nenaleznete.

3 03.07.2020

Lehce náročnější kuchařka, které se ale vyplatí věnovat čas a pár těch pokažených pokusů.

3 07.01.2020

Mistrovské dílo, které ve mně vyvolalo chvíle hlubokého přemýšlení o existenci a světě, ale i neskutečné záchvaty smíchu. Nick prostě umí. ...
"'Pane Munro, jen pro vaši informaci - mám černý pás v taekwondu.'
'Vážně?' opáčí Zajda. 'No, já vám zrovna pochcal celou koupelnu...'"

3 31.12.2019

Prvních sto stránek jsem se absolutně nemohl odtrhnout. Naprosto neskutečný popis hrůzného případu, kde Stephen dokázal jednotlivé linky (výpovědi svědků, logické úvahy, forenzní důkazy, ...) popsat takovým způsobem, že by se za ně nemusel stydět ani dlouholetý kriminalista. Následných zhruba 200 stránek tempo trochu klesá, nicméně nuda se naštěstí nedostavuje a skládačka se opět transformuje do něčeho úplně jiného - Kingovského. Samotný závěr (konfrontace s "cizincem") je pak neskutečně skvěle napsaný (přesně tyhle konfrontace, ke kterým celá kniha neúprosně spěje, umí dle mého Stephen King ze všeho nejlépe) a potěšil i odkaz na Kingovský multiverse (Ka). Vesměs skvělá Kingovka, která dokazuje to, že autor ani zdaleka nevyčerpal studnu své fantazie a spisovatelského umění, a boří tak všechny antikingovské poznámky o tom, že už je senilní a nedokáže napsat dobrou knihu. Dokáže, nejen dobrou, ale přímo skvělou - a zde je důkaz.... "Peníze nejsou lékem na smutek, ale pomáhají truchlit v relativním pohodlí."

3 12.06.2019

Nutno přiznat, že nejsem odborník přes fantasy literaturu, nicméně z toho co jsem četl, nějaké základní vhledy mám. S touto skromnou výzbrojí mohu za sebe říct, že Meč z kostí je nejlepší fantasy, co jsem četl za ohromně dlouhou dobu. Skvěle vystavěný příběh o několika vrstvách, čtivě napsané, příjemně nečernobílé postavy, pěkně vymyšlený svět (byť je zde v některých oblastech cítit možná až nadměrně velká inspirace do té míry, že takový svět by si možná zasloužil některá vlastní pojmenování nepřevzatá z např. arabštiny, která ale zase potom ne úplně koresponduje s některými dalšími termíny, ale to je ve výsledku spíše otázka vkusu), trefný humor a parádně zvládnutá hra s dějovými zvraty a očekáváními čtenáře. Těším se na další díl, byť tato kniha funguje zcela plně i solitérně. 9/10.

2 11.12.2024

Konzervativní a puritánští čtenáři vám budou tvrdit, že některé pasáže do tohoto životopisu nepatří. Opak je ale pravdou, patří do něj každé slovo a právě pro to se jedná o jeden z nejucelenějších a "nejvypovídavějších" životopisů vůbec. Autorka nehledá glorifikaci toho, o kom píše, ale hledá co největší autenticitu ve výpovědi o jeho životě. A do toho patří i popisy intimního rozměru života, stejně jako popisy prostředí, v němž se občas nacházel, protože právě tyto popisy, jsou-li zvládnuté, nám můžou pomoci pochopit vliv, jaký dané prostředí mohlo mít na danou osobu. A na Cohena bezpochyby vliv mělo.

2 31.03.2024

Kniha o jádru mystiky a esoteriky a tom, do jakého eklektického monstra se dnes v obecném povědomí transformovala, ale především kniha o člověku a jeho transcendentním původu a potenciálu. Ortodoxním vědcům pravděpodobně nepříjemná, poněvadž do svého konceptu zahrnuje a reflektuje i vědu; esoterikům pravděpodobně nepříjemná, protože poukazuje na nabubřelost a nelogičnost jejího moderního a post-moderního pojetí; mnoha teologům (ať už židovským, ale i křesťanským) pravděpodobně nepříjemná, protože se nebojí pokusit nahlížet za otazníky. Na svět/kosmos/univerzum je možno nahlížet čtyřmi způsoby, optikou: smyslovou (věda), alegorickou (umění a část psychologie), metafyzickou (filosofie a teologie) a mystickou. Nejsou to ovšem 4 rozdělené světy. Mnohost je podmínkou jednoty. Vše je Jedno a Jedno je vše.

P.S.: Za to množství překlepů a jazykových chyb v překladu by někdo zasloužit menorou přes prsty.

2 31.08.2022

Obsahově nesmírně přínosná a inspirující publikace. Vedle psychoanalýzy (Freud) a analytické psychologie (Jung) přichází autoři s další komplexní metodou výkladu snů. Daseinanalytická metoda, jak již z názvu plyne, je založená (zejména) na fenomenologické filosofii Martina Heideggera, a narozdíl od předešlých dvou zmíněných metod tak zůstává bytostně u jevu samotného a nesnaží se na něj nabalit tuny symbolů, alegorií a metafor. Daseinanalytický výklad snů nám pomáhá pochopit snění jako specifický druh bytí v našem "pobytu-zde", který je nadbytečně matoucí převádět vždy a nutně do paralely bdění. Snění je něco samostatného a svébytného, co sice s bděním do jisté míry souvisí, nicméně je i tak svébytným druhem existence, který je možno vyložit pouze v něm samém. Výklad snu tak mnohdy může připadat nudný či "uzem(n)ěný", avšak ve své konečné jasnosti nám může pomoci uvědomit si něco, co jsme si buď uvědomovali, ale nedávali jsme tomu velkou pozornost, anebo co na naší mysl nepřišlo vůbec. Daseinanalytický výklad snů se tak nesoustředí primárně na to, co by mohlo být to, co ve snech je, ale jak se k tomu, co ve snech je v konkrétním snu vztahuji, jaké emoce prožívám, jak daný děj ve snu vnímám atd.
Osobně daný přístup považuji za velmi půvabný a velmi oceňuji autory za to, že byť se vymezují vůči psychoanalytickému a Jungiánskému přístupu a poukazují na jeho zjevné nedostatky, zároveň svůj vlastní přístup neabsolutizují jako jediný správný (s čímž měl trochu problémy třeba právě Freud) a nechávají otevřené dveře.
I přes celkový velmi kladný pocit týkající se obsahu nicméně nemohu dát knize plný počet, poněvadž technická stránka knihy (formátování) je místy opravdu špatná a mám pocit, že si ji před vydáním nikdo nepročítal. V mnoha částech je nesourodě užívaná kurzíva (zejména v přepisech snů), texty se na několika místech duplikují slovo od slova, oddělení jednotlivých částí knihy (resp. částí kapitol a podkapitol) jsou nesjednocená (někde je "komentář" či "poznámka" vytučněné nad odstavcem a někdy je to prostě slovo na začátku odstavce) a některé odstavce by si zasloužily propojit, popřípadě rozčlenit méně matoucím způsobem (v rámci jedné kapitoly, resp. výkladu snu, je možno najít části "diskuze", "komentář a poznámka" a "poznámka" hned za sebou). Z mé strany tedy za toto velké mínus. Nicméně i tak rád doporučuji všem psychologům, filosofům, ale i v kontextu vzdělaným lajkům, které dané téma zajímá.

2 30.04.2022

"Svoboda není jen to, co pod tímto názvem nechává prostý rozum rád obíhat: občas se vynořující choutka klonit se podle volby na tu nebo onu stranu. Svoboda není nevázanost chtění konat nebo nekonat. Ale svoboda také není pohotovost k něčemu požadovanému a nezbytnému (a takto tedy k nějakému jsoucnu). Před tím vším (`negativní` a `pozitivní` svobodou) je svoboda oddáním se jsoucna jako takového svému odkrývání. Odkrytost sama je udržována ek-sistentním sebe-oddáním, jímž je otevřenost otevřeného pole - tj. otevřenost `zde` - tím, čím je."

Těžká Heideggerovská filosofie balancující na hraně děsivosti toho, jak je možné, že někdo byl/je vůbec schopen takovým komplexním způsobem přemýšlet a tyto myšlenky tak precizně formulovat, a děsivosti toho, jak musí svět být děsivě nádherný, jsme-li s to se takovému myšlení alespoň přiblížit.

Velmi zajímavé jsou taktéž podmínky, za jakých vyšlo první vydání českého bilingvního překladu, takže velmi doporučuji i doslov (ve vydání z roku 2021), kde je o tom pojednáno.

2 08.01.2022

Aneb Bible optikou historickou. Rozhodně zajímavé a příjemně svižné čtení poskytující zajímavý náhled na dějinné události (pravděpodobně) ovlivňující podobu výsledných biblických textů. Psané je to opravdu čtivě a pro základní zorientování ve Starozákonních příbězích řekl bych vhodné, pokud je člověk ochoten/schopen to číst s tím, že se jedná pouze o "historii Bible", nikoliv její významový výklad (ten je zde z důvodu celkem pochopitelné stručnosti mnohdy velmi zkreslen a z této knihy tedy určitě není vhodné plně vyvozovat alegorické, metaforické a symbolické roviny textů). Tóra/Pentateuch vyložen a převyprávěn relativně pěkně (ale je vidět, že i autor se v tom občas ztrácel - viz jeho chyba v označení Metuzaléma a potažmo Lámecha jakožto potomky Kainova rodu, kdy si Lámecha z rodu Kaina zřejmě spletl s Lámechem z rodu Seta, o němž, jakožto třetím potomkovi Adama a Evy se jaksi úplně zapomněl zmínit), od soudců už v tom potom začíná bejt samozřejmě trošku větší bordel jmen, bitev, měst a putování, v nichž se zorientovat rozhodně není úkol na jeden večer (fanoušci Tolkiena už budou zřejmě vycvičeni Silmarillionem). V lepší orientaci asi měly posloužit mapky vyskakující ze stránek v průběhu čtení, ale zcela upřímně musím přiznat, že mě spíše mátly, protože většina měst a míst v nich ani zaneseny nebyly, a ty co ano, tak v příbězích zpravidla nehrály skoro žádnou roli, popřípadě je autor uváděl pod jiným názvem, což ho ohně zmatku samozřejmě ještě přilívá pěkný kanystr benzínu. Kritik bych našel víc, který tu ale asi úplně nechci rozpitvávat, protože se vesměs týkají autorova pokusu občas zabřednout do teologicko-religionistických otázek skrz historii (viz dle mého ne úplně přesvědčivě vyložené důkazy "zbytků" polytheismu v Bibli ad.), když mnohdy samotné jeho argumenty nejsou úplně stoprocentně validní (což na což ostatně upozorňuje již autor předmluvy). Z čistě čtenářského hlediska se ale jedná o určitě velmi zajímavou publikaci rozšiřující vzhled do biblické problematiky, která se velmi pěkně čte, je ve většině případech srozumitelná a v autorových reflexích mnohdy nepokrytě zajímavá.

2 31.10.2021

Jako bych tam byl... jako bych jimi byl.

2 08.02.2021

"Řekli mi, že nás naši bohové přežijí. Lhali."

2 13.03.2020