YuuMitsuko komentáře u knih

Japonská literatura je o dost jinačí než ta Západní, není divu že ve světě patří k oblíbeným japonským autorům Haruki Murakami, který píše i "západním stylem". Někdy je opravdu těžké těm japonským knihám porozumět a oblíbit si je.
A přesto, tady je. Moře a jed. Typicky japonské a naprosto perfektní.
Není to čtení pro každého a vlastně si i troufám říct, že pro většinu lidí to vhodné čtení vůbec není. Moře a jed je naturalismus ve své nejskvělejší podobě. Kde jinde se nejen dočtete o pokusech na lidech, ale i s podrobnými popisy, jak všechno vlastně probíhá?
Kde jinde se setkáte se skvěle vykreslenými postavami, s jejich pohnutkami, s jejich minulostí i budoucností. Vy nejen že víte, proč to dělají, ale vlastně je i chápete. A je vám jich možná i líto. Možná ne. Možná si řeknete, že to jsou zvěrstva, jenže ta zvěrstva opravdu probíhala. Kde byla tenkrát ta morálka? Proč teď se tváříme, že něco takového se nemohlo stát?
Kniha přesně pro ty, kteří nechtějí zavírat oči - před přítomností, minulostí ani budoucností.

Přeci jen dávám jen 4 hvězdičky, protože je kniha na můj vkus moc krátká a některé její pasáže mě zase tolik neoslovily (třeba část se zdravotní sestrou).

9 12.01.2017

“Nothing ever happens like you imagine it will”

S knihami Johna Greena je to jako na houpačce, jedna je dobrá, jedna špatná. Nakonec mě napadá, zdali má tak vrtkavý styl psaní nebo je tak těžké pochopit o čem ve skutečnosti píše.
Je pravda, že hlavní postavy Margo i Quentin znějí a jednají podobně (dá se říci vlastně stejně) jako postavy v Hledání Aljašky. A je to zvláštní, protože Aljaška se mi vlastně vůbec nelíbila. Ale Papírová města jsem si zamilovala. Ne od první stránky, ale od chvíle, kdy jsem pochopila.
Každý z nás je někým, někým zcela nepochopitelným pro ostatní. A každý z nás má v hlavě ideu všech lidí kolem sebe a neakceptujeme se, místo toho se buď přikrášlujeme a nebo naopak zhoršujeme. Soudíme. Předpokládáme. Zklamáváme se. ("...lidi nás opouštějí, nebo nás nemilují, nebo nás nechápou, nebo my nechápeme je, a ztrácíme a zklamáváme a zraňujeme jeden druhého.")
Myslím si, že o tom to je. Že nemůžeme úplně pochopit proč Margo chtěla odejít ze svého života. A nemůžeme úplně pochopit ani to, proč se ji tak Q snažit zachránit. Proč se na ni Lacey nevykašlala po tom všem. Můžeme to jen akceptovat a někdy je přijetí skutečnosti tou nejlepší radou do života.

7 07.08.2016

Za prvé, než se mě kdokoliv pokusí ukamenovat za tři hvězdy, tu knížku zbožňuji. Ale znovu ji číst nechci, protože já si chci naději uchovat.
Jde jen o to přežít, jen jeden den, ještě jeden den a pak bude všechno v pořádku. O tom celá ta kniha je. Velice obdivuji hlavního hrdinu, který ačkoliv sám musel vědět, že nic lepšího je nikdy nečeká, vždy dával synovi naději, která je nakonec oba držela při životě.
Co se mi nelíbilo z hlediska struktury a stylizace bylo použití nevlastní přímé řeči, protože občas jsem se ztrácela, kdo co komu říká. Taky mě mátly občasné skoky do minulosti, než jsem se zorientovala, že jsme v minulosti, už jsme zase byli v přítomnosti. Musela jsem ty části potom číst několikrát. Ale jistě, obojí ke knížce vlastně patří a nedovedu si představit, že by to autor napsal jinak. Pravděpodobně by to rušilo celistvost textu tak jako tak.

7 27.07.2016

Brandon Sanderson dokázal nemožné (více méně). Že jde napsat dobrá fantasy knížka bez pokračování , že existují zajímavé až neotřelé zápletky a že když člověk umí psát, je jedno kolik stran příběh bude mít, vždycky bude bavit.
Jistě možná s menší naivitou a přílišným optimismem, vypráví příběh o boji na mnoha frontách. Vážná tématika hrozící války, politických intrik a náboženských dogmat představuje jistou paralelu k našemu světu. Ale přesto zvládl zakomponovat do děje i celou řadu epizodních příběhů - vtipných, odlehčujících, někdy až kouzelných, díky kterým si kniha zvládá udržet pozornost čtenáře a oživuje méně zajímavé části. Nezdá se, že by jediná postava nebo jediná zápletka byla v knize navíc. Vše do sebe krásně a plynule zapadá.
Sanderson také zvládl vykreslit celou řadu postav a jejich charakterů z mnoha úhlů tak dobře, že si většinu nebylo možno nezamilovat. Nejzajímavější ačkoliv mnou nejneoblíbenější postavou se stal gyorn Hrathen, který byl představen jako záporná postava, ale během příběhu došlo mnohokrát k situacím, kdy jej čtenář i polituje a některé jeho činy pochopí (mnohokrát ovšem ne). Tak jako v životě má každý svou dobrou i špatnou stránku a je třeba s tím počítat.
Jediné výtky, které mám, jsou pouze drobnějšího charakteru. Dějová linka s Adienem mne překvapila a velmi zmátla. Celkově mě zaráželo množství událostí, které se během knihy odehrály, ve velmi krátkém časovém úseku, což se mi zdálo až neuvěřitelné. Na druhou stranu byly velmi záživné. A samozřejmě bych ráda věděla, jak to bylo s Kiinem doopravdy.

5 02.12.2018

Znáte ten pocit, kdy si vás vybere kniha? Tak mě si vybrala tahle v jednom knihkupectví. Aniž bych četla o čem je nebo si zjišťovala nějaké podrobnosti jsem si ji prostě chtěla zkusit.
Hned prvních pár stránek mě uchvátilo, což možná bylo i tím, že se kniha (ne)odehrává v Olomouci, což autor nikdy neřekne na přímo, ale dovednými kličkami odhalí těm, kteří Olomouc znají, že je to právě ona! Ale nenechte se zmást, autor možná vzdá menší úctu Olomouci, ale dále už si hraje na svém vlastním písečku ve svém vlastním světě. V něm potom můžete obdivovat jeho nezměrnou fantasii, doslova na každé stránce čekáte, jakou další blbost vymyslí. Ale kupodivu všechno má svoje pravidla a řád, nezapomíná na věci, se kterými pracoval, a děj se díky tomu posouvá rychle vpřed. (Jen tak letmo - kanály, které požírají všechno živé, hospoda ve skříni, zlí kozí jednorožci).
Za zápor bych brala to, že některé postavy byly až příliš plytké a ačkoliv chápu, že Podivno funguje podle jiných pravidel, některé věci byly předhozeny stylem: takhle to je, smiř se s tím, jdeme dál. To mi nestačí. Celkově mi přišli obyvatelé Podivna až příliš smíření se všemi katastrofami, kterým museli čelit. Ale chápu, žádné scény navíc.
Hlavně musíme umět jít dál.

3 15.06.2018

Dějiny píší vítězové, ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak to vlastně vnímají nestvůry? Jim Hines se zřejmě zamyslel a vznikl nevšední román o zcela neobyčejném goblinovi, který konečně do výprav za dobrodružstvím vnáší trochu realističtějšího světla.
Protože ne všichni hrdinové jsou skutečně hrdinové. A ne všechna monstra jsou skutečně monstra. A taky někdy hon za pokladem je něco jiného než se zdá.
Z příběhové a nápadové stránky vynikající kniha. Pouze v některých částech autorova vypravěčská schopnost poněkud pokulhávala a bylo těžké udržet napětí nebo zvědavost. A také byla těžká představa jedné hory ve které chodili několik dní a nedorazili k cíli. Ale i přes to vřele doporučuji.

2 02.12.2018

Od hraní her uběhlo spoustu času a člověk si rád osvěží místa a postavy, které během hraní navštívil nebo se s nimi setkal popř. o nich slyšel. Děj se odehrává ještě před samotnými hrami, ale krásně doplňuje události, které se ve hrách vyskytují a dává jim zase o něco realističtější charakter. Bitvy a celkově střety na obou stranách rychle plynou a udržují čtenářovu pozornost, což se moc často nestává, zvlášť když jich je v knize tolik. Děj se ani nezdržuje nezajímavými událostmi, autor se jistě snažil být co nejvíce konzistentní, aby kniha hlavně čtenáře bavila.
Na druhou stranu mám veliké výhrady k postavě Loghaina. Tak jak je vykreslen v knížce nemohl nikdy udělat věci, které potom spáchal ve hrách. Sám sobě si tam několikrát odporuje. Chápu, že z něj chtěli udělat také člověka a ne jen prašivého zrádce, ale na to, kolikrát tam on sám odsuzuje zradu a jak krutě ji trestá, je nemožné aby se stala bitva u Ostagaru, takže za tenhle kiks hromada bodů dolů.
Taky v příběhu zemřela celá řada postav, ke kterým nemám ani moc námitky a je dobře že jich spoustu nerozmazávaly. Mrzí mě, že jedné konkrétní se nevěnoval autor prakticky vůbec a jen velmi mlhavě ji zmínil, i když to byla velmi důležitá postava. Na druhou stranu, zřejmě autor chtěl velmi dramatickou smrt některých hlavních postav, ale byla velmi opravdu velmi nerealistická až trapná.
But still, it was good

2 02.12.2018

Obyčejně literaturu faktu nečtu, ale tato kniha je někde napůl cesty.
Autor mohl příběh dvou chladnokrevných vrahů uchopit jakkoliv, a věřím že spousta dnešních autorů by zvolila nějakou nebohou hlavní postavu, možná pana Deweyho nebo někoho z Clutterových, jehož očima bychom sledovali celý proces. Ale pokud by to pan Capote napsal takto, nedosahovala by kniha takové kvality, jaké dosahuje právě ve své podobě.
To, že je zcela odosobněná, pocity jsou vyjádřené jen pokud mluví nějaká osoba, je věcná a přesná. A ačkoliv často odbíhá od hlavního tématu, vysvětluje pouze další okolnosti a dokresluje prostředí, ve kterém se pohybujeme. To všechno včetně výpovědí oněch vrahů vytváří mrazivou a svým způsobem velice děsivou atmosféru.
Jedno z nejlepších počtení za dlouhou dobu.

2 21.08.2016

Už třetí díl a pořád si drží tři hvězdy.
1) páni ten konec, to bylo vážně nečekané když úplně stejně dopadly i dva díly předtím, vážně se těším na ty nečekané konce dalších dílů
2) začínám mít čím dál větší pocit, že vrahem je buď Ethan nebo mu Ethan pomáhá
3) nakonec je to celkem fajn oddechové čtení, je to plynulé, rychlé, zbytečně se autorka nezabývá blbostmi, co mi zase vadí je blbost některých postav, jako třeba, když Emma ví, kde našli její auto, proč se tam nezajde podívat po nějakých stopách? nebo proč žádnou z holek neudivuje Emmina neznalost všeho?
Jo tři hvězdy jsou tak akorát, těším se na další díl a doufám, že bude o něco méně předvídatelný než doposud

2 18.08.2016

Young Adult jako podle šablony. Ztracená dívka, problémy doma, nikdo jí nerozumí, potká skvělého kluka, kterého chce každá a který se z nějakého nepochopitelného důvodu zamiluje do právě do ní. A ona tento fakt odmítá přijmout, protože je zcela očividně mimo její ligu ale taky se do něj zamiluje a na konci.. No však to znáte.
Je to milé čtení, ale ne skvělé, ne báječné. Není to překvapivé, není to neotřelé.
Já Young Adult knížky čtu ráda a tudíž budu nadále číst i knížky jako je Polibek pro Annu, ale mám pocit, že ve mně pokaždé něco malého umře, když to pořád pokračuje stejně, stejně to začíná, stejně to končí. Občas mám pocit, že by stačilo vyměnit jména postav a místopisné názvy a můžu číst další a další…

Nakonec ale musím uznat, že si to čtení i přesto užívám. Protože když něco v životě nedává smysl, když se holka cítí ztracená, možná potřebuje číst o jiných ztracených holkách, které dostanou svůj happy ending. Protože někdy prostě potřebujeme naději.

2 10.08.2016

Tady máte důkaz, že dobré fantasy nemusí mít přehršel stránek a vážit dvacet kilo. Rozhodně je to živá kniha s rychlým tempem, tak rychlým, že nebudete chtít odejít.
Původně jsem trochu váhala, jméno Roger Zelazny jsem párkrát slyšela, ale v žádné konkrétní souvislosti. Co mě skutečně přimělo číst, bylo jméno Jana Kantůrka, které je pro mě zárukou kvality. A rozhodně jsem nelitovala.
Pan Zelazny si zajímavě spojuje naši realitu s vlastním světem, který (alespoň mě) nezapadá do konvencí. Najednou tu máme město Amber, které zapadá i nezapadá. Jen posuďte sami.

2 26.07.2016

Knihu jsem měla velmi dlouho ve svém to-read listu a když už nastal ten prosinec dostala jsem na ni neskutečnou chuť. Odložila jsem všechny ostatní rozečtené knihy a vrhla se na ni. Z počátku mě velice překvapovalo jak rychle mi knížka utíkala, zkrátka jak dobře se mi četla. Ne že by to bylo mistrovské dílo, ale na oddech a zažití nějakého toho kriminálního napětí, proč ne.
Čím víc se blížil závěr, tím víc ve mně ovšem vzrůstala nespokojenost. Kromě toho že od druhé poloviny už autorka více méně ukázala všechny karty a nebylo těžké uhodnout, co se dělo jak v minulosti tak v přítomnosti, mě vyvádělo z míry několik dalších věcí.
V prvé řadě ta neuvěřitelná podobnost s Muži, kteří nenávidí ženy (a dost možná jinými severskými kriminálkami, protože je obvykle nečtu). Jako by si autorka řekla, že chce napodobit atmosféru a spletitost tohoto díla a vrhla se na to po svém. Jenže stalo se to velmi předvídatelným a navíc nemám ráda, když vidím podobnosti s jinými díly. Kde je nějaká originalita?
V druhé řadě to bylo řešení. Způsob řešení že 280 stránek je všechno na mrtvém bodě, není žádný náznak kdo je vrah, a pak se vše vyřeší během pěti stránek a ještě dost zvláštní logikou, není můj šálek kávy. Co je horší, nepřesvědčilo mě to. Nevím jestli se něco neztratilo v překladu, ale i když znám všechny uvedené důvody, prostě nevěřím že by se reálně něco takového stalo. A co víc nevěřila bych tomu i kdyby se to reálně stalo. Prostě bych chtěla vědět jak. Nejlépe na vlastní oči.
Takže fajn počtení na zimní odpoledne, ale netřeba čekat velké věci.

1 02.12.2018

Sérii Zeměmoří mám vážně ráda a každý díl mě zatím rychle chytil. Jenže tento ne. Člověk pořád čeká a čeká a ono to nějak nepřichází. Vlastně vůbec nic nepřichází.
Thera a její příběh / začátky jsou zcela jistě důležité pro další vývoj děje (kdo ví, zatím jsem nečetla) a celkem jsem si ji během čtení oblíbila. Samozřejmě znovu se setkat s Tenar a Gedem bylo rovněž kouzelné, ale přesto tak nějak nic neříkající. Posuny v ději jsou velmi minimální, spíše jak jim ubíhá den za dnem.
Celou dobu je čtenář strašen strašnými zloduchy, se kterými je nakonec udělán velmi krátký proces. A samozřejmě, jako v mnoha jiných knihách, to hlavní nám všem unikne. Jenže dobré vysvětlení a konečně veliký posun v ději na posledních dvou stránkách nezachrání to všechno předtím.
Takže doufám, že další čtení už bude o dost lepší.

1 15.06.2018

Bitky, mocenské spory, intriky a žádné zbytečné řeči navíc. Roger Zelazny rozhodně ví, jak upoutat čtenáře a kolik si toho může dovolit, aby ničí pozornost neopadla. I přes pomalejší začátek (který byl ještě víc matoucí s ohledem na to, že jsem si moc nepamatovala, co se dělo v prvním díle), nakonec pohltí čtenáře a vyplivne ho až na konci dost zbídačeného s jedinou myšlenkou: a co bylo dál?
Ano, svět Amberu funguje podle trochu jiných pravidel a většina z nich je dost těžko pochopitelná, takže když si takhle Corwin každou chvíli proběhne stíny a je pokaždé někde jinde a přesto pořád na stejném místě, je to dost divné čtení. Nakonec nezbývá než pokrčit rameny a jít s dějem dál, což je jedna z mála věcí co si fantasy svět může čas od času dovolit.
I přes tyto pasáže to byla bezvadná jízda od začátku do konce. A samozřejmě dává hned celou řadu mouder do života, např:
"Knihy byly všechny na policích. Ty kradou jen vaši přátelé, když jim je půjčujete."

1 15.06.2018

Neznalec světa Mass Effectu z her by si jistě knížku užil plnými doušky, je v ní všechno, co by měla obsahovat. Bohužel jsem vášnivý hráč Mass Effectu a tudíž mám přečtené i kodexy a informace a kolikrát mi informace z knížky neseděly ke hře. A upřímně, věřím spíš hře, s ní jsem strávila víc času. To, že jsem krátce po začátku musela začít hledat, co všechno nesouhlasí mi čtení rozhodně nezpříjemnilo. Bohužel pouze 2 hvězdičky.

1 06.07.2016

Předchozí díly série Dragon age ve mě vyvolaly spoustu rozporuplnosti, co se týkalo hlavně děje knih a děje her. Ale přesto se poměrně dobře četly a děj ubíhal, ne vždy skvělým, ale slušným tempem.
Tento díl byl jako by mi někdo neustále drtil kosti, počkal až se spraví a potom je rozdrtil znova. Nejen že trvá skoro polovinu knížky než se cokoliv (ale opravdu cokoliv) začne dít a ani potom to není žádná hitparáda, postavy jsou navíc plytké bez jakýchkoliv povahových rysů. Celou dobu je velmi těžké určit na čí straně kdo stojí a proč dělají co dělají.
Vrchol nelogičnosti je hlavní postava čaroděj Rhys a jeho kamarád Cole, kteří se znají tak rok, ale vlastně se skoro vůbec nevídají, Cole je vrah (o čemž Rhys ví) ale z nějakého neznámého důvodu k němu Rhys cítí velikou loajalitu a chce mu pomoci. Natolik, že se otáčí zády ke své dlouholeté nejlepší přítelkyni a vlastní matce. Občas to až zavání homosexualitou minimálně jednoho z nich, která ovšem není nikdy potvrzena.
Bonus k nijakému ději je závěrečný souboj čarodějů s templáři, který byl velmi zmatený, odehrával se na několika místech a pro jistotu, spousta postav nemá jméno. Takže zřejmě spousta postav zemřela, zřejmě nikdo hlavní, těžko říct.
Konečná rána pak byl odchod Colea, až skoro deus ex machina. Na to, že je to prezentováno jako hlavní zápletka, je to vyřešeno ve dvou odstavcích. Děkuji, ani jste nezodpověděli všechny moje otázky. Stálo to za prd. Rovnou jste se mohli tvářit, že tam ta postava nikdy nebyla. O Wynne a Evangeline ani nemluvě.
Suma sumárum, tohle budu trávit hodně dlouho.

02.12.2018

Série Kladivo na čaroděje umí zaujmout svými netypickými "hrdiny" a vážně střelenými zápletkami. Takže jsem očekávala podobnou jízdu jako u předchozích třech dílů (a jedné povídky) a byla jsem ne úplně mile překvapena.
Samozřejmě člověk musí počítat s jiným stylem psaní a vedením příběhu, když se autoři střídají. Ale občas jsem přemýšlela, jestli se prostě něco neztratilo v překladu ze slovenštiny. Odpustím, že mi chyběly dvě hlavní postavy, které se tam jednou mihly úplně mimo příběh jako by autor chtěl naznačit: hele žijí, ale nechci je tu. Neodpustím, že zbylé dvě postavy neodpovídaly zcela svým charakterům a upřímně, ani zbylé nové postavy na tom nebyly o mnoho lépe. Nikdo z nich totiž zřejmě nepotřeboval skutečnou povahu, která by se během děje projevovala.
Zápletka jak z nějakého románu Dana Browna až na to, že nebyla tolik propracovaná, promyšlená a často měla co dělat, aby vůbec stačila akci. Protože ta často taky nedávala úplně smysl.
Malé trošku významné plus u mě má autor za některé scény, u kterých zvládl udržet napětí a hororovou atmosféru. A taky za ajťáka Rasťu, který byl jako jeden z mála opravdu dobře zpracovaný.

15.06.2018

*Spoiler alert*
Takže v prvním díle byly podezřelé Madeline, Charlotte a Laurel. Ve druhém díle to byly stoprocentně Gabby a Lilly. Do třetího jdeme s tím, že vrahem je na 98% Thayer. Upřímně doufám, že to takhle nebude pokračovat všech 6 knih. Protože je mi to opravdu protivný sledovat takhle stejnou linku. (Ten je vrah, chce mě zabít, bojím se být s ním sama, ha, není to on, tak koho se budu bát teď?... jako vážně?)
Na druhou stranu, mám velikou slabost pro Ethena a on a Emma prostě patří k sobě, takže bych četla dál jenom kvůli němu.
Navíc, když pominu linku s vrahem Sutton, je tam spousta dalších charakterů se svými tajemstvími, které doufám, že odhalí autorka v dalších dílech (třeba na linku s Madeline se opravdu těším). Takže 3 hvězdy a potenciál do budoucna :)

11.08.2016

Kniha se dobře a rychle čte, nezdržuje se zbytečnými popisy nebo odbíháním od hlavního děje.
Co jí musím vytknout je na druhou stranu velký nedostatek informací. Představuje nám místo, město, kde se všichni bojí vyjít za hradby. Občas sice Emmeline pronese něco o jeho historii a co je dovedlo až sem, ale je toho málo a o takovém světě bych si ráda udělala lepší představu, navíc mi není zcela jasné, jestli se tento příběh odehrává v našem světě nebo v nějakém smyšleném ( i ve smyšlených světech může být angličtina a francouzština).
Taky mohla autorka věnovat méně stran popisů jak se Em potlouká kolem různých kluků a neví co si o každém myslet a chvíli je s tím a chvíli s druhým, upřímně, vůbec mě to nezajímalo. Nebo alespoň ne tolik, jako třeba co má ten zpropadenej vůdce za problém, popřípadě mohla Em více riskovat a potloukat se místo kolem Kanea a Toma a vůdce třeba někde po lesích.
Nakonec, celá knížka mi až příliš nutila pocit, že čtu znovu Hlas nože od Patricka Nesse, což myslím není úplně dobře.
Ale přes to všechno, se mi ta knížka líbila a užila jsem si čtení každé stránky.

03.08.2016

Knížka má v sobě spoustu materiálu k zamyšlení, je o lidech a o tom, co v sobě potlačují, co v nás potlačuje společnost, odhaluje Obludu, která je v nás všech a na kterou bychom si měli dávat pozor. Ano jistě, je to ukázáno drastickou cestou, ale je krásně předveden přerod z civilizované společnosti ke společnosti divochů.
Tak proč jen dvě hvězdičky? Protože někdy myšlenka prostě nestačí. Protože znám knížky, které jsou ještě staršího data a ponořím se do nich a nechci je nikdy opustit, a tuhle bylo občas vážně těžké přelouskat a poslední stránky jsem už jen odpočítávala než bude konec. Protože autor pracuje se spousty jmen ale nerozvádí je a všechny se slévají do jednoho, takže si pamatuju jen tři postavy, ale padlo tam tak šestinásobně jmen. Protože mi přijde,že občas autor si řekne: "Hele tohle už nepotřebuju, budeme se tvářit, že už to dál není." a nepadne o tom slovo a já si říkám, kam se to asi ztratilo? SPOILER Protože bych chtěla vidět tak klidného člověka, kterému řeknete, že jste zabili dva lidi, jako byl onen důstojník. Bohužel.

11.07.2016