zamilov.do.knih
komentáře u knih
1984
George Orwell (p)
4,5/5
tohle pro mě bylo hodně emočně náročný čtení, ale do chvíle, než jsem se do knihy pustila, mě vůbec nenapadlo, že se mi knížka takhle moc vryje pod kůži. vůbec jsem si nemyslela, že by mi místy mohl lést mráz po zádech nebo že bych ke konci mohla i brečet, ale to jsem tuhle knihu opravdu podcenila. moje emoce během čtení byly fakt šílený a takovouhle úzkost jsem snad zatím během čtení nikdy nezažila. bylo mi z toho fakt špatně (částečně z toho mučení, ale převážně teda z toho systému a zmanipulanosti) a na myšlenku, že by někdy něco podobného mohlo nastat, radši ani nechci myslet.
proto si myslím, že tohle je jedna z těch knížek, kterou by si měl někdy za svůj život přečíst úplně, úplně každý. abychom si všichni uvědomili, jak je důležité mít svobodu, a abychom si vážili, že náš svět nevypadá jako v této orwelově antiutopii. ale hlavně abychom se snažili, aby tak nikdy nevypadal.
over-all zatím jedna z nejlepších knih k maturitě, kterou jsem četla! lehce a rychle se četla (až na jednu nudnou kapitolu v 2. části), nese v sobě důležité myšlenky a dobře se o ní (i o jejím autorovi) povídá (aspoň teda doufám, zatím jsem nemarurovala).
Kytice
Karel Jaromír Erben
Konečně jsem objevila povinnou četbu, která se mi opravdu líbila a dobře se četla. Mými oblíbenymi balady se staly Polednice, Vodník, Svatební košile a Štědrý den, ale někomu se můžou více líbit ty, které nejsou tak smutné a strašidelné. Každopádně sbírku rozhodně doporučuju, každý si v ní najde alespoň jednu oblíbenou báseň.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
příběh o malém princi zná snad úplně každý. každý ví, že cestoval po planetkách, protože ho ranila růže. že se na Zemi setkal s letcem s porouchaným letadlem. že liška byla jeho kamarádka a že had byl ten, kdo ho zradil. i já to věděla, přestože jsem jej ale nikdy nečetla.
časem jsem se ale začala stydět, že jsem takovou klasiku nikdy nedržela v ruce, a proto jsem se tento nešvar na přelomu října a listopadu rozhodna napravit. a bylo to krásný! miloučký, jednoduchoučký, ale zároveň hloubku skrývající... prostě jako pohádka, která je ale něco víc než pohádka. upřímně nechápu, proč jsem se malému princi takovou dobu vyhýbala, říkám si ale, že to tak třeba mělo být. třeba mi bylo souzeno objevit ho poprvé až teď, protože dřív bych ho četla úplně jinýma očima.
Bílá nemoc
Karel Čapek
tohle byla další kniha z maturitní četba, která se mi moc líbila! nejen, že se snadno a rychle četla, ale hlavně mě její myšlenka přinutila se zamyslet a konec příběhu mě dokonce chytil za srdce. je teda pravda, že jsem měla takovou slabší chvilku, ale já jsem se nad tím koncem sakra rozbrečela v šalině. v šalině! nad bílou nemocí! jakože cítila jsem se pak trochu trapně, to uznávám, ale fíha, nikdy bych neřekla, že budu bulet nad čapkem. a ještě k tomu v šalině!
no dobře, šalin už bylo dost a recenze málo, když ale já ani nevím, co víc dodat. asi teda jenom dodám, že za mě to bxlo jedno z top děl, které máme v povinné četbě, a určitě si jej vezmu k maturitě. jo a čapek byl na svou dobu fakt borec! toť vše.
Petr a Lucie
Romain Rolland
další povinná četba, která se mi dostala do rukou, nebyla žádná antiutopie, ale tragický romatický příběh. ten se mi sám o sobě líbil (cením, že byl krátký a neobsahoval tak hluchá místa, tudíž měl děj celkem spád), ale bohužel mi v něm nesedly hlavní protagonisti. petr mi přišel nudný a svými dlouhými myšlenkovými pochody mi často připomínal hamleta, kterého moc nemusím, lucie mě taky moc nezaujala a jako dvojice mě taky moc nechytli za srdce. a nemluvě o tom, že kvůli škole už jsem věděla, jak příběh skončí, mě pointa na konci novely vůbec nepřekvapila. možná, že kdybych knihu už od začátku nečetla s tím, že vím, jak ti dva dopadnou, by si mě příběh získal víc, ale takhle to prostě bylo takový neslaný nemastný.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
už jsem popravdě přestala počítat, kolikátá je tohle moje přečtená colleen, můžu ale říct, že tato se mojí nejoblíbenější určitě nestala. i když si mě kniha získala svým tématem, protože mi přišlo jako jedno z těch nejdůležitějších, o kterých zatím autorka psala, našlo se v ní i pár věcí, které mi prostě nesedly. jako třeba hlavní postavy. quinn byla z mého pohledu strašně zajímavá postava, protože mě na jednu stranu hrozně štvala tím, jak v sobě všechno dusí, na druhou stranu jsem v ní ale tak trochu viděla samu sebe a bylo mi jí strašně líto. a později jsem její rozhodnutí i začala chápat a soucítit s ní. ale graham... graham je chlap snů, o tom není pochyb. jen někdy byl tak dokonalý, až mi přišel nereálný. a bohužel si myslím, že paradoxně právě kvůli němu mi tahle knížka tak nepřirostla k srdci. protože podle mě prostě nebyl reálný a myslím, že kdyby byl o trošku více opravdový, kdyby nebyl tak trpělivý, tak tolerantní, tak empatický, tak plný naděje, kniha by měla úplně jiný konec. a přestože konec na jednu stranu chápu a přijde mi vlastně krásný, že ti dva dokázali své problémy překonac, na stranu druhou mě strašně naštval tím, jak mě zabolel. a ano, já vím, že hlavní hrdinové tam jsou šťastní a zamilovaní, já si ale nemůžu pomoct a ten konec mi přijde smutný. protože jsem doufala v to, co jim nebylo přáno.
zkrátka a dobře, tahle knížka je sakra důležitá. vidíme v ní, jak některé otázky, ač nevinné, můžou bolet a jak je důležité spolu ve vztahu komunikovat. jen mě to celé prostě nějak nepřirostlo k srdci.
Nové začátky
Lilly Lucas
4,5
Nebudu kecat, samotnou mě překvapilo, jak moc se mi Nové začátky líbily. Prvně jsem si myslela, že to bude zase nějaká obyčejná slaďárna, ale už po pár stránkách mě příběh neskutečně chytl a okouzlil. Konecně jsem totiž našla knihu se skvělými postavami, úžasnou chemií mezi hlavními hrdiny a prostředím, které nejde nemilovat. Panečku, já měla tolik motýlků v břiše!
Musím si ale postěžovat, že mi v knize chybělo víc částí o au-pairnictví a hlavní hrdina mě tak trošku (čti hodně) naštval jednou věcí, co udělal na konci. Jako pardon, ale zachoval se trochu (dost) jako hajzlík.
Jasně, mám k tomu pár výtek. Namyslím si, že je to takovej top strop, jak všichni tvrdí. Ale za ty postavy, chemii, prostředí a neskutečnou čtivost jsem schopná přimhouřit oči a knihu vám opakovaně doporučovat. Z nějakýho záhadnýho důvodu na ni totiž ani po měsíci nemůžu přestat myslet. Prostě si našla cestu do mýho srdce i s pár chybkami. A přesně to mi na ní přijde kouzelný.
Kulti
Mariana Zapata
Bóže, to byla ale blbost! Tohle bylo tak hrozný, že na téhle knize nedokážu najít jedinou věc, která se mi líbila. Nejblíže k "líbilo se mi" je asi fotbalové prostředí, ale to je všechno. Snažila jsem se najít ještě další hezkou věc, bohužel jsem už žádnou nenašla. Takže dále budou následovat jen samá negativa. Hlavní postavy mi nesedly. Sal mi nebyla sympatická a Kulti byl náladový debil, který se choval jako hajzl. Kniha slibuje romantiku, jenže ta v téhle knize není. Respektive je, ale na posledních 50 stránkách. Na 50 stránkách z 500! Jako sorry, ale tohle v mých očích rozhodně není romantická kniha. A neodpustím si zmínit, že "romantika" je v této knize v podobě podrobně popisovaného sexu. Sakra, to bylo tak nechutný! Já jsem nečekala celých 450 stran, abych pak četla o tom, jak mu ho kouřila a jak velký má Kulti péro! Nemluvě o tom, že se mi ti dva k sobě vůbec nehodili. Jejich vztah mi přišel strašně nucený a nereálný. Nelíbili se mi spolu ani jako kamarádi, protože Kulti byl strašně žárlivý, ani jako pár. Autorka je známá svým vtipem – haha, dobrej vtip. Já se u knihy ani jednou nezasmála a nevím, jestli jsem prostě nějak náročná na humor nebo mám depku, ale i můj brácha říká lepší hlášky než naše hrdličky. Ještě dodám, že celou knihu jsem se nudila, neměla jsem chuť ji číst, protože každá stránka byla utrpení a nic se tam nedělo. A ano, vím, má to být pomalá romantika, ale sakra, to nemá být pomalý jak Český dráhy!
Závěrem, vůbec nechápu hype okolo téhle knihy, protože za mě to byl propadák. Nudná, dlouhá, bez romantiky, s nesympatickými postavami. Ale vím, že se knížka hodně lidem líbí, protože jsem na ni viděla skvělá hodnocení. Hold, sto lidí, sto chutí, ale já vám tohle doporučit nemůžu, protože jsem při čtení měla chuť ji vyhodit z okna a vůbec ji nedočíst. No ale co si budem, o moc bych nepřišla.
A kdybych měla knihu popsat jedním slovem? Vybrala bych jedno z těchto: nuda, fuj, ne.
~
1*/10*
9. listopad
Colleen Hoover
3,5/5
když jsem byla v prosinci nemocná, tak jsem se rozhodla pustit do další colleen z mého seznamu. jejích knih jsem přečetla už poměrně dost, proto si myslím, že na její díla už mám určitý požadavky a pouštím se do nich s poměrně vysokými očekáváními, na 9. listopad jsem navíc viděla chválu ze všech stran, takže ta má očekávání ještě o něco znásobila. ale bohužel musím říct, že tahle coleen mi nějak nesedla. ne že by se mi vyloženě nelíbila, ale rozhodně mě neuchvátila tak moc, jako třeba odvrácená tvář lásky nebo pravda, nebo lež, což jsou jedny z mých topstrop knížek vůbec. možná to bylo tím, že hrdinové byli mladší než jsem u colleen zvyklá. možná to bylo tím, že mi ten námět přišel celkem nereálný a založený na tolika náhodách, že jsem mu prostě moc nevěřila. a ikdyž mě zvrat v knize šokoval a příběh mi i něco málo předal (například že sebevědomí a sebeláska je důležitá!), tak prostě mi tam chybělo to něco, co by mě chytlo za srdce a abych si knihu zamilovala. z 9. listopadu se tedy stává knížka, která má podle mě originální a vlastně i poměrně dobře zpracovaný námět, ale nezaujala mě natolik, aby se stala jednou z mých srdcovek.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
po dočtení: no ty vole. teď už chápu, proč všichni říkaj, že neví, čemu maj věřit. nemám slov.
po pár měsících: tak tohle bylo něco, vážení. chytlo mě to od první věty a já jenom četla a četla a mráz mi běhal po zádech. vůbec bych nečekala, že by někdo jako colleen tak dobře napsal thriller, u kterýho bych se bála, ale no ty vole, ona to fakt dala! postavy, romantiku a styl psaní tady snad ani zmiňovat nemusím, všichni víme, že tohle ona umí. ale teda ty sexuální scény, ta colleen se nezdá! sakra, ty byly tak dobrý! a o konci ani nemluvím, doteď moc nevím, čemu věřit, a to jsem to četla před třemi měšíci. schválně bych se chtěla zeptat vás, co jste knihu taky četli, jaký názor máte na to, co se dozvídáme na konci.
tohle byl fakt sakra dobrej thriller. bála jsem se, ale přesto jsem nemohla přestat číst. a celou dobu jsem čekala, že na konci konečně všemu porozumím, ale vlastně jsem ještě víc zmatená, než jsem byla předtím. pokud vím, colleen nedávno ke knize vydala bonusovou kapitolu, kterou si chci určitě někdy pořídit v naději, že tu moji zmatenost trochu zmírní. na konec už jen tři slova: wow, colleen, wow!
Věřit znovu
Mona Kasten
Bohužel, stejně jako mě zklamal první díl, mě zklamal i díl druhý. V jedničce jsem si Spencera a Dawn hodně oblíbila, proto jsem doufala, že by se mi tenhle díl mohl líbit víc než předchozí, ve kterém mě vytáčel mužský hrdina. Ale pravdou je, že tady mě vytáčeli oba hrdinové. Oba byli strašní paličáci, byly přehnaní tajnůstkáři, ani jeden z nich nechápal, že když někdo řekne "ne", znamená to "ne"... Ke všemu to bylo na můj vkus příliš natahované a sexu by tam taky mohlo být míň. Z prvního dílu jsem čekala, že by mezi sebou mohli mít dobrou chemii, ale při čtení dvojky mi to pořád přišlo takové nijaké, pořád mezi sebou měli nějaké problémy a hádali se, ale konec už byl samozřejmě růžový...
No já vám nevím, ale zatím z téhle série zas tak odvařená nejsem. Sice plusy převažují nad mínusy, ale zatím mě ani jeden z prvních dvou dílů nepřesvědčil o tom, že by se mělo jednat o boží romantickou sérii.
Ale pořád se nevzdávám, doma na mě čeká třetí díl a budu doufat, že bude skvělý. Sawyer a Isaaca jsem si totiž v tomto díle oblíbila, tak prosím, ať to s nimi nedopadne stejně jako s Dawn a Spencerem, moc prosím.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Na začátku března jsem z nějakého důvodu dostala chuť dozvědět se něco nového z historie a konkrétně jsem se začala zajímat o téma 2. světové války. Zhlédla jsem různé dokumenty a videa, ale nejvíce mě zaujalo jedno krátké videjko, ve které se mluvilo o největší námořní katastrofě. Tudíž o lodi Wilhelm Gustloff jsem už slyšela. Ale chtěla jsem se dozvědět víc, protože mi přijde škoda, že se o tomhle tématu moc nemluví. Takže když jsem zjistila, že je o téhle události napsaná kniha, sáhla jsem po ní a doufala, že bych nové poznatky mohla získat právě z ní. A tak se i stalo.
Kniha se neodehrává pouze na lodi, ale vypráví příběh i několik dní před plavbou. Ukazují se nám mrazivé přírodní podmínky, psychické stavy, strach, bolest. Běhal mi mráz po zádech z toho, jaké podmínky v té době museli lidé snášet.
Co se mi ale na knize líbilo asi ze všeho nejvíc, byly čtyři různé pohledy na věc. Už v úvodu nám jsou představeny čtyři hlavní hrdinové, kteří mají odlišnou minulost, národnost, povahu. Bylo moc zajímavé číst pohled každého hrdiny zvlášť a postupně si na něj vytvářet názor. Například jedna hlavní postava mi vůbec nebyla sympatická, ale kupodivu mi to ani nevadilo. Protože tady jde o to, že ta osoba taková zkrátka byla, zastávala ideologii takovou, jakou zastávala. A v téhle knize nešlo o to, kdo mi byl a nebyl sympatický, ale o to, abych viděla situaci různýma očima. A to, jak jde asi poznat z toho, co jsem napsala výše, se knize opravdu povedlo.
Takže za mě je tohle obrovské doporučení. Kniha splnila má očekávání, dozvěděla jsem se něco nového a oči nezůstaly suché. Příběh ve mně zanechal stopu, které se asi nikdy nezbavím.
Už jen dodám, že kniha asi nebude pro každého. Pokud vás válečná témata nezajímají, tak se knize asi vyhněte, ale pokud byste se rádi dozvěděli něco nového o válce nebo historii obecně, Sůl moře by mohla být dobrá volba.
~
5*/5*
Hledání Aljašky
John Green
Z knihy jsem měla smíšené pocity. Příběh se mi docela líbil, i když neměl žádnou přidanou hodnotu. Jedná se prostě o klasickou (z mého hlediska podprůměrnou) romanťárnu. Ale mělo to děj a po nečekané události byla kniha i celkem čtivá. Ale na knize mi nejvíce vadily postavy. Každá postava mi byla nesympatická a nejvíce že všech mě štvala Aljaška. Byla neskutečně náladová, neskutečně otravná a i když mi připadala extrovertní, některé věci (důležité věci) si nechávala pro sebe. Chlastala do opilosti, kouřila jednu cigaretu za druhou a to jí je jen 16. Zkráceně, Aljaška je přesně tím člověkem, který mě v mém okolí nehorázně sere. Miles mi byl sympatický na začátku knihy, pak se ale změnil (spíše ho změnili kamarádi) a jeho postava se mi líbit přestala. Ostatní postavy mi přišly nevýrazné a s lidmi jako oni bych se nechtěla kamarádit. Opět mi nebyli sympatičtí. Co mi na knize také vadilo, bylo časté kouření, pití alkoholu a porušování školního řádu, které se v knize často objevovalo. Konec se mi také nelíbil. Řeknu vám, jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla a nebyla jsem z ní znechucená ještě týden po přečtení. Závěrem, já vám knihu doporučit nemůžu, ale viděla jsem na ni i spoustu kladných hodnocení, takže se možná právě vám zalíbí. Nakonec se omlouvám všem lidem, kterým se kniha líbila. Tohle je pouze můj názor a věřím, že kniha si své oblíbence najde, já jím bohužel nejsem.
~
5*/10*
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
po rereadingu to miluju ještě víc než jsem to milovala před dvěma lety, kdy jsem knihu četla poprvý. velkej podíl na tom mají ty sexuálni scénky (ty jsou fakt dobrý ó můj bože!) a těch posledních pár kapitol, kde mám podrhaný snad úplně každý slovo. a taky miluju piloty. a poslední větu. aaaaaa!!!
V šedých tónech
Ruta Sepetys
když jsem tak dva roky zpátky četla sůl moře, která se mi moc líbila, rozhodla jsem se sáhnout i po další autorčině knížce – v šedých tónech. ta mi však nesedla tak moc jako ta předešlá a v šedých tónech se pro mě stalo zklamáním.
největší problém jsem měla s časovou osou, kdy jedna cesta vlakem byla popisovaná strašně podrobně a zlouhavě, a proti tomu zajímavé a napínavé prostředí bylo popsáno celkem stručně. hlavní postavy mi taky bohužel nesedly tak moc jako v předešlé autorčině knize a konec mě též hrozně zklamal (celou dobu jsem to četla s pocitem, že budu na konci bulet jak želva z dojemného setkání hlavních hrdinů a ono tam v podstatě nic takovýho nebylo...)
přijde mi strašná škoda, že mi kniha nesedla, protože to historické téma, které kniha zpracovává, mi přijde důležité a zajímavé a odhaluje věci, o kterých je důležité se dozvědět. jen bohužel, s porovnáním se solí moře bylo toto prostě slabší, a proto hodnotím jako průměr. těm, kteří se ale zajímají o 2. světovou válku, by se kniha líbit mohla, protože to historické téma je v knize zpracováno moc dobře.
Život jedna báseň
Colleen Hoover
4,5
dva dny. přesně takhle dlouhá doba mě dělila od přečtení první a poslední věty.
jak už jsem několikrát psala, colleen má neskutečný talent. při čtení jejích knih vždycky zapomenu na okolní svět a příběh hrdinů mě pohltí natolik, že se od čtení nedokážu odtrhnout. a tahle autorčina prvnotina je důkazem, že tento talent v sobě měla odjakživa. nedokázala jsem se odtrhnout, zamilovala jsem si postavy a styl psaní prostě křičí colleen hoover. taky se mi moc líbilo téma, o kterém kniha pojednává. zatím jsem se s ním setkala jen párkrát a musím říct, že v tomhle případě bylo snad i nejlépe popsané.
zkrátka a dobře, byla jsem mile překvapená. protože po prvních kapitolách, kde se do sebe postavy zamilují dá se říct na první pohled, jsem si myslela, že to asi nebude něco, z čeho bych si sedla na zadek, protože osobně téhle romatické lince nijak nefandím, ale pak přišla ta pravá colleen, několik vážnych témat a básně, které mnoho lidí chytnou za srdce, a já už se jenom nechala pohltit příběhem a napjatě četla, jaký konec si pro hrdiny autorka připraví.
na závěr už jen dodám, že život jedna báseň se nestane mojí nejoblíbenější autorčinou knihou a uznávám, že v porovnání s nějakými jejími pozdějšími díly tohle takový trhák není, ale i tak stojí za přečtení. pořád to totiž je ta colleen hoover, kterou známe, a protože to téma, které brání postavám být spolu, mi nepřijde v ya románech tak časté, přestože mě osobně hrozně baví o něm číst a považuju ho za důležité.
Máj
Karel Hynek Mácha
Miluju ty verše! Jsou totiž napsaný tak... májovsky. Pardon, ale já prostě nenašla lepší slovo k vyjádření toho krásnýho básnickýho jazyka, jakým tohle dílo Mácha napsal. Takže Máj je napsanej májovsky, tečka. Poeticky teda na jedničku s hvězdičkou, ale co si budem, ten příběh je trošičku crazy, proto hodnotím jako průměr. Ale jinak Máj řadím k mým oblíbenějším povinným četbám.
P.S. prosím, že nejsem jediná, která si už na základce při čtení verše: "Hynku! Viléme! Jarmilo!!!" představila trojku těchle hrdinů a jejich... vyvrcholení?
Jeden z nás
Shari Lapena
Jeden z nás byl můj první thriller a s jistotou můžu říct, že mě jeho čtení bavilo. Líbilo se mi, jak jsem po každé kapitole byla zmatená a jak se mi vždycky po několika stránkách měnila podezření na vraha. Postav tam na můj vkus bylo hodně, ze začátku jsem v nich měla zmatek, později se mi sice už nepletly, ale mrzí mě, že jsem si k žádné neudělala prakticky žádný vztah. Zkrátka jak jich bylo moc, tak nikdo nebyl ten hlavní hrdina, kterého bych mohla mít ráda, nikdo tam nebyl podrobněji charakterizován a o každé rodině toho vlastně moc nevíme. Což je škoda, protože hlavně vztah k hrdinům dost ovlivňuje to, jestli se mi kniha líbí, nebo ne, na druhou stranu ale chápu, že v tomto žánru na dlouhé charakteristiky není čas, není tam prakticky žádný hlavní hrdina, důležití jsou všichni.
Pořád nevím, jestli mi styl psaní sedl, nebo ne. Volba er-formy mě překvapila, chápu, proč byla zvolená, ale stále si myslím, že kdyby každá postava vyprávěla za sebe, měli bychom k ní bližší vztah. Pravdou ale je, že čtivost knize nechyběla, napětí taky ne a stránky rychle ubývaly.
Z konce jsem byla celkem zklamaná. Vraha jsem samozřejmě v průběhu knihy neodhadla, pár stránek před odhalením už ale ano, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že mi ten vrah prostě nesedí. Tohle se mi špatně vysvětluje, protože ano, ten vrah by vás nenapadl, ale zkrátka kdyby to byl někdo jiný, tak by se mi celý příběh líbil asi víc.
Z knihy mám i po měsíci po dočtení smíšené pocity. Líbila se mi, obzvlášť svým napětím, ale myslím, že se tam i pár věcí dalo vylepšit. Což ale neznamená, že vám ji nedoporučuju a že autorku nebudu více objevovat. A celkově do thrillerových vod bych chtěla zaplouvat častěji.
Návrh
Elle Kennedy
"tohle si musíš přečíst!" tenhle rozkaz jsem od mojí kámošky jíti četla a slyšela snad milionkrát od té doby, co se známe. bývaly totiž časy, kdy jsme obě měly crushe na různý hokejisty a tahle knížka a celkově celá série je právě o nich. příběh jsem si každopadně chtěla přečíst, ale dlouho dobu mě hrozně odrazovala ta obálka a ta úplně šílená cena (jako pardon, ale pětistovka za takovou hrůzu?!), nakonec se ke mně ale kniha dostala a musím uznat, že kniha by se opravdu neměla soudit podle obalu.
bylo to skvělý! příběh byl čtivý, vtipný a milý, postavy jsem si oblíbila a moc se mi líbilo, že kniha nebyla jen o hokeji a sexu (což jsem si popravdě kvůli té obálce myslela, že bude), ale řešily se v ní i celkem deep témata a oceňuju, že hrdinové společně našly klíč k překonání svých problémů z minulosti. jedinou výtku mám k posledním cca padesáti stránkám, kde to mezi postavami skřípe, ale nemuselo by, kdyby spolu normálně promluvily (taková klasika v knížkách ze střední haha). ale jinak hodnotím jako skvělou knížku a doufám, že seš konečně spokojená, jíťo!
