Žaneeetkaa komentáře u knih

(SPOILER) Kniha mi opět potvrdila, že kamarádit s českými autory nebudu. Knihu jsem rozečetla na doporučení - autorka bravurně zvládla uchopit určitá témata, pospojovat je a vytvořit z nich silný příběh. Ne a ne. Ze začátku se dílko tvářilo, že by mohlo být snad i lyricky pojaté, jelikož je tu kladen důraz na zahradu, kterou se hlavní hrdina snaží vzkřísit jako svůj život k lepšímu. SPOILER. (Ne)děj se vlekl, protagonista cosi dělal a pořád se sami sebe ptáte, jestli je zahrada opravdu jediným motivem celé knihy. Kněz nevěří tomu, co říká a raději odejde z pozice. Vrací se do domu svých prarodičů, kde usilovně pracuje na zahradě. A aby to bylo trochu napínavější, nadhodí se téma pedofilie, což jde přece ruku v ruce s církví. Hrdina je nařčen, my můžeme a nemusíme s ním soucítit, hledáme pravdu mezi řádky, očekáváme vyvrcholení, ale ničeho se nedočkáme. Nemastné, neslané. Nudné. Zahrada mi přijde pouze jako dojný titul autorky smícháním těchto témat, aby to zaujalo čtenáře. Snažila jsem se v knize najít něco, co by mi potvrdilo, že četba stála za to, ale Dvořáková se jako opěvovaná autorka nijak nepředvedla.

10 03.01.2024

Dřív by mě nenapadlo, že zrovna kniha od Keplera by mi činila problémy. Jako ostatní jsem se těšila na knihu, ale nepočítala jsem s tím, že se čtením budu mít problémy. Příběh mi už od začátku připadal neuvěřitelně překombinovaný a těžce uvěřitelný. Měla jsem problém u knihy vydržet a několikrát si říkala, že už to snad i vzdám. První polovina mě upřímně vůbec nebavila a atraktivita a správný spád přišly až po několika vraždách. Celou sérii s Joonou mám opravdu ráda, ale Pavouk mi na úkor své gradace přišel nejslabší.

4 08.07.2023

Předem musím říct, že často fantasy nečtu (sci-fi už vůbec), ale na Gideon Devátou jsem se těšila už v momentě, kdy jsem ji viděla v připravovaných knihách u Hostu.
Autorka vymyslela nový svět, který může čtenáře odradit, jelikož se v začátcích nedozvíme, co je to za svět, jak dvory fungují, nic není pořádně vysvětleno.
Málem bych souhlasila s předchozími komentáři, protože první polovina knihy je velmi vláčná. Místy autorka tlačila na pilu, aby to bylo aspoň nějaké: sarkastické, plné kostí, drsňácké... Pomalu jsem začínala být zklamaná. Po dlouhé době něco atypického na knižním trhu a opět zabitý potenciál.
Ale! V druhé polovině se autorka rozjela a já se nemohla od knihy odtrhnout. Konečně přišla ta dlouho očekávaná akce, šermířská utkání a boj o život. Autorka vytáhla svá dlouho očekávaná nemrtvá esa z rukávu. Postavy mi začaly být mnohem víc sympatičtější a kniha začala mít ten správný spád.
Konec knihy mě rozhodně navnadil na Harrow Devátou.

22.05.2021

Dlouho jsem měla Argo zaškatulkované jako nakladatelství s kvalitní literaturou. Tanec tulipánů mě bohužel přesvědčil o opaku. Autor použil všechny možné otřepané motivy, které se kdy v knihách objevily, tudíž celý případ působil překombinovaně. Četba mi působila potíže, několikrát jsem měla chuť knihu odložit. Postavy zápasily s častými výbuchy vzteku, vedly zbytečné dialogy a občas nesmyslně odbočovaly od příběhu, celá kniha se tak natahovala.
Tulipán jako podpis vraha mě zaujal, ale nestačilo to. Tajemné Baskicko se nijak nepředvedlo a autor vlastně také ne. Kniha byla velkým zklamáním a ani mě neudiví, pokud se mezi ostatními ztratí.

1 10.03.2021

Inkoust jsem napjatě očekávala a těšila se na další honbu za vrahem, který tetuje otráveným inkoustem. Musím říct, že kniha mě mírně zklamala. Po dlouhé době se opět objevilo zajímavé téma spjaté s detektivkou a autorka celou myšlenku pohřbila profláknutým námětem, který by mi možná víc seděl s Robertem Langdonem než s tatérkou, jejíž syn je obviněný z vražd. V Tatérce se autorka výborně předvedla, ale v Inkoustu nehorázně pokulhávala. Valnou část knihy se neděje nic zajímavého, byť se nachází další oběti a policejní tým je víceméně zoufalý a chytá se jediného stébla, které má, což je Marniin syn. - Vyvrcholení (či jakýsi pokus o vyvrcholení) pochopitelně přichází až ke konci knihy, kdy je vše narychlo vyřešeno. Vraha šlo bez větších problémů odhalit, ačkoliv jeho motiv mi přišel kostrbatý a nelogický.

6 30.10.2020

Další rodinná sága, opět bestseller pro nic za nic. Příběh se točí okolo služky Ireny a obchodníkova syna Franze, kteří se do sebe zamilují, ač je rozdělí nejen válka, ale i rodina. První polovinu knihy se čtenář seznamuje s rodinou, obdobím a poměrně rychle příběh utíká. Autorka sice nijak nerozvíjí obchod s vínem, vzato se snažila popsat určité bitvy, do nichž se Franz dostal. Druhá polovina knihy už byla o to horší, neboť autorku rozhodně netrápila otázka, co všechno použije, protože použila všechno, z čehož vzniklo velmi trpké víno. Válka má hrůzné následky na postavách, rodinné tajemství vyplouvá napovrch, agrese, těžké rozhodnutí, zmizení… Myslím si, že kdyby autorka první část značně zkrátila, nemusel by být další díl, který nebude o ničem důležitém stejně jako první díl. Obálka sehrála v tomto případě svou úlohu výborně, její vnitřek bohužel už tak skvostný nebyl. Průměrné čtení, pokud čtenáři netouží po něčem lepším.

2 12.09.2020

Román z pokoje 128 se točí okolo jednoho ztraceného rukopisu, který se po letech dostane ke svému tvůrci. Dojatá čtenářka se rozhodne zmapovat cestu rukopisu až do roku jeho zmizení. Těšila jsem se na auru romantičnosti a jakési nostalgie, kterou mi název evokuje. Novela nebyla úplně tím, v co jsem doufala. Dominantní dopisovatelka se mi zdála až přehnaně energetická, čímž se kouzlo románu a především dopisů utápělo v honbě za informacemi. Nicméně se díky její náruživosti prolínalo několik pohnutých osudů šťastné i nešťastné lásky. Rukopis spojoval milence a tvořil nová přátelství. Kniha se dá přečíst za kratičkou dobu, jistě pohladí po duši, donutí čtenáře se pousmát a možná i zavzpomínat na staré lásky.

2 10.09.2020

Občas se sama sebe ptám, jestli jsem četla stejnou knihu jako ostatní, jelikož mi to tak nepřipadá. Stejný případ je tato kniha. Ač autor bere věci s nadhledem a ironií, neustále opakoval dokola to samé, až to místy bylo ohrané a nudné. Soužení nad příjmy a jak je vyřešit, opakující se možnosti, jak neuvést přítelkyni do jiného stavu, hrůzu nahánějící zaměstnankyně… Seznamy četbu pochopitelně zrychlily, ale to je asi jediná pozitivní věc na knize. Kniha mohla být mnohem kratší. Autorovo zaměstnání se víceméně v knize nijak nepodepsalo, byť by se dalo předpokládat, že svou profesi do seznamů zahrne. Dá se říci, že kniha je takovou osobní zpovědí všeho druhu v seznamech, která má hlavně pobavit, možná dát radu v lásce, ale já nenašla ani humor, ani nic jiného, čím by se kniha mohla pyšnit.

3 10.09.2020

Nejspíš první a také poslední kniha od autorky slavného Panského domu. Historické romány nevyhledávám často, ale rozhodla jsem se pro knihu už jen kvůli milované Bretani. Autorka mě neuvěřitelně zklamala. Popisy se snad výhradně točily jen kolem barvy moře, a pokud popisovala něco jiného, bylo to holé a bez duše. Navíc místa, kde se odehrávaly obě dějové linky, občas neseděla tak, jak je autorka použila, což je neuvěřitelná škoda. Týká se to především zámku, který se nachází v Normandii, nikoli v Bretani. Další fakt kazící děj byl nepochopitelný počet chyb ve vypůjčené e-knize. Text vypadal, jako by neprošel pod rukama korektora, a pokud přeci jen ano, tak nezkušeného. – Hlavní hrdinka Kateřina byla po celou dobu knihy bázlivá a ke konci jsem ani nedoufala, že by vylezla ze své ulity. Margot byla o něco snesitelnější postava, nezanechala ve mně však hlubší odezvu. Kniha mohla být bezpochyby kratší; autorka něco rychle shrnula, další scény se zbytečně vlekly. Někdy mi i přišlo, že autorka si vymyslí opravdu cokoliv, aby kniha skončila relativně šťastně. Bestsellerem se tato kniha bohužel nedá nazvat.

10 21.04.2020

Edici 7lásky jsem si zamilovala, třebaže některé příběhy byly slabší a ostatní mě zahřály u srdce. Nedočkavě jsem vyhlížela další příběh, kterému se povedlo mě tentokrát velmi překvapit. Musím přiznat, že z prvních kapitol jsem na knihu hleděla pouze povrchně, dalo by se i říci, že odsuzovala jejich počin, když oba byli zadaní. Jenže pak příběh odhalil své hlubiny a já mu propadla. Jemné vlnky umění prohlubovaly jejich lásku jako celý děj. Kniha má neuvěřitelně silné poslání mezi všemi ženskými romány. Den, kdy jsme se potkali je upřímný, syrový a krásný.

4 05.02.2020

Kirké se objevila jako žhavá novinka ve Velkém knižním čtvrtku, tudíž jsem si řekla, že bych aspoň jedné knize mohla dát šanci. Obálka zapracovala a já se pustila do této knihy. Abych pravdu řekla, kniha mě nudila a hlavní hrdinka unavovala svým neustálým opakováním o svém životě ošklivého ptáčete. Pokud už přestala lkát nad svým osudem, příběh se točil v kolečku. Bylinky a zbědovaní námořníci, kteří hledali přístřeší. Celý příběh vytváří pohled na ženu, která je vyhnána a postupem času, třebaže žije stovky let, dospívá. A někde tam vzadu se ke slovu hlásí řecká mytologie, jež knihu plnou zdlouhavých pasáží nezachránila a už vůbec neoživila.

2 21.10.2019

Zpočátku mi kniha vůbec nezapadala do edice 7lásky už jen z toho důvodu, že je to klasická romantická kniha, což předešlé dvě knihy zdaleka nejsou, třebaže jsou spojené láskou. Pochopitelně se příběh neobešel bez různých klišé a opakujících se scén, ale nakonec musím uznat, že se mi pařížské dobrodružství hrdinky líbilo. Občas ztřeštěné, úsměv vyvolávající a obohacené o nespočet různých sýrů, které hrdinka nenasytně konzumovala. Nebýt sýrů, kniha by asi nenašla své místo v edici.

5 28.09.2019

Kniha na pohled vypadá slibně, jenže to samé nelze tvrdit o jejím obsahu. Šest podobenství o nečekaných proměnách, hlásá anotace. Popravdě jsem očekávala něco na styl nordic noir. Pro mě kniha obsahovala šest příběhů ze života lidí s tím, že se nakonec něco stane. Něco divného, něco, co úplně nedává smysl. A s tím se posunout do dalšího příběhu. Myslím si, že autorka do čtenáře chtěla zasít i semínko pochybnosti, o čem to celé bylo, ale bez většího úspěchu. Bezpochyby si myslím, že kniha potřebuje k přečtení tu správnou atmosféru ze severu, aby vyšel najevo její správný akcent.

2 27.09.2019

Námět by na tuhle knihu mohl být i zdařilý, pokud by se děj osekal, upravil a polovina postav byla změněna. Pro náctileté jako stvořené za předpokladu, že nejsou velcí čtenáři a nadchne je víceméně každá kniha. Upřímně nechápu, co ostatní na téhle knize pohltilo. Patřím sice už jen okrajově do cílové skupiny čtenářů, ale takový příběh bych očekávala na Wattpadu. Je poměrně těžké přijít s něčím neotřepaným, jenže tahle kniha byla opravdu jedno velké klišé. Neuvěřitelně přitažlivý kluk, který vytáčí místy nešikovnou hrdinku. Utajený svět. Milostný trojúhelník. Nebezpečné tajemství. Láska, jež (ne)lze být opětována... Prvních sto stran bylo opravdu nezáživných a nebyly jediné. Děj se nehorázně vlekl a víceméně se odehrával ve škole. Nejednou jsem měla chuť to odložit. Potom svitla naděje a krapet se to zlepšilo. Jenže to vždycky zkazila ukřičená hlavní hrdinka se slzami v očích. Přišlo mi, že nedělala snad nic jiného, než křičela. Včetně všech, kteří se řehtali smíchy. Ani konec nepřinesl rozřešení, a proto si čtenář musí přečíst ještě další díl, aby se třeba dozvěděl nějaký ten kousek zapovězeného tajemství, které všechny chrání. Což mě vlastně přivádí k otázce, o čem kniha přesně je, poněvadž důležité odpovědi nebyly pořádně zodpovězeny. Pro některé Sedmé nebe, pro mě procházka se spíše průměrnou knihou.

2 24.07.2019

Od knihy jsem očekávala naprosto něco jiného, než co mi bylo dáno. Myslela jsem si, že autorka dá více prostoru milostným vzkazům Henryho a Catherine, což bych ocenila více než nějaké povídání o programování, které na mě působilo jako španělská vesnice. To mi vadilo nejvíce, přestože byl román vyprávěn především z antikvariátu, ale ani místo to nějak moc nezachránilo. Těšila jsem se na příběh Henryho a Catherine z jejich vzkazů, že se Maggie podaří je nějak vypátrat a nechat si od nich vyprávět jejich příběh… Bohužel mě kniha nenadchla tak, jak jsem si myslela.

1 02.07.2016

Na knihu jsem se těšila i kvůli tomu, že je napsána spisovatelkou, jež ráda čtu, protože ostatní předešlé knihy mě natolik pohltily, že jsem je ani po dočtení nedokázala odložit, bohužel ale u Stříbrné zátoky tomu tak nebylo. Příběh nebyl špatný, byl vcelku pěkný – klidná zátoka Silver Bay, velryby a delfíni, kdo by se tam nechtěl ocitnout? Jenže mi přišla ze začátku taková ospalá a nezáživná – ostatní knihy pro mě byly natolik čtivé, že jsem neváhala číst dál a dál, ovšem když jsem se ponořila do knihy o pár stránek dál a šlo to, dokázala jsem u ní dlouho vydržet. Trochu nezvyk byly pohledy každého druhého člena v rodině či přátel. Občas mi některý nesedl jako postavy a s radostí jsem uvítala jiný… Mimoto konec se mi líbil ze všeho nejvíc – dojemný, krásný, prostě typický pro Jojo Moyes.

2 07.05.2015

Paolini si zaslouží můj obdiv kvůli tomu, jaký dokázal stvořit svět. Celou sérii jsem si zamilovala, jako draky v knihách. Eragon se Safirou a jejich neutuchající láska mezi drakem a Jezdcem a samozřejmě další postavy se mi vryli tak hluboko do srdce, že je snad nemožné na ně zapomenout.
Už u Brisingra jsem byla ráda, že kniha není jen z pohledu Eragona, za což jsem byla velmi ráda, hlavně, když vypravěčkou byla Safira, ale u tohoto dílu mi bylo líto, že z jejího pohledu to bylo jen jednou, přesto i pohled Nasuady byl zajímavý vzhledem k tomu, co si musela vytrpět. Starověký jazyk mě nepřestal překvapovat ani po prvním dílu i přesto, že jsem musela pořád koukat do vysvětlivek, co všechna ta slova znamenají.
Na konci jsem už ani nezadrhávala slzy, které si kniha zasloužila. Doporučuji celou sérii, která získala místo v mém srdci, ale i moji přízeň. Sé onr sverdar sitja hvass!

3 15.07.2014

Očekávala jsem od knihy hodně a trochu mě rozmrzelo, když na to nedošlo. Neříkám, že to dílo je dobré nebo špatné, ale z mého pohledu byla Zmizelá lepší. Hlavní postava Camille se mi nějak nezamlouvala, hlavně po části, kdy jsem se dozvěděla, co dělala se svým tělem a tím, jak do sebe lila bourbon, když byla možnost. Bylo mi i líto toho, že to, co se tvořilo mezi ní a Richardem rychle zmizelo, po scéně v motelu a pak na konci, ale i přesto jsem doufala, že se v epilogu objeví jeho jméno v dobrém! Moje prosby bohužel nebyly vyslyšeny.
Mít takovou sestru, i když nevlastní, zbláznila bych se. Sice mám sourozence, ale tohle bych nezvládla, o to hůř mít takovou matku. Užaslo mě, kdo byl vrah, tipovala jsem si jednu osobu a nebyla jsem daleko, jinak to nedělám, jelikož se většinou netrefím.
Kniha se velmi dobře čte a je rychle přečtená, jen mohlo tam být možná víc strhujících chvil, které tam skoro nebyly. Já osobně ji přečetla za necelé dva dny. Osobně říkám, kdo chce vědět víc, ať si knihu přečte.

1 22.05.2014

Asi první věc, co mě napadne je, jak tohle někdo dokáže stvořit a své postavy vylíčit ve špatném světle díky činům, které udělali. Ale nejvíce mě zaujala z přesouvání času minulost, u které jsem dychtivě četla slovo po slově, abych se dozvěděla další věci, co ji byly udělány nebo naopak. Trochu jsem byla zklamaná z konce, jak skončil, jelikož jsem si myslela, že to skončí dech beroucím koncem a ne takto otevřeným, ale aspoň mám důvod pokračovat v dalších knihách v trilogii až vyjdou. Když jsem uviděla na knize – Jen pro silné povahy, myslela jsem si, že to bude opravdu psycho, ale až zas tak hrozné to nebylo, nějak jsem problém neměla, když došlo na scény zneužívaných dětí, jen jsem si občas pro sebe říkala, co to je za lidi, kteří tohle dokáží udělat. Celkem knihu beru dobře a nepohrdla bych, kdyby byl první díl delší. Podle mě si kniha zaslouží plný počet hvězdiček už jen kvůli tomu, co někteří spisovatelé umí vytvořit. Jako tato dvojice.

3 12.05.2014

Kniha, která patří mezi první, jenž mě dokázaly šokovat a překvapit. Několik stran před koncem jsem už jen hltala slovo za slovem, abych věděla, co a proč se tak stalo. Hlavně mě udivilo odhalení o tom, kdo byl vrah a co Tom zatajoval Olivii. Sice se mi pár scén příčilo číst, jelikož mi přišly nechutné a trochu zvrácené. Udivuji spisovatele, kteří tohle dokáží sepsat. Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi severské detektivky a záhadno kolem nevyřešených vražd.

5 07.05.2014