zapálenýčtenář komentáře u knih
Čekala jsem víc. Mnohem víc.
Námět se nabízel
Další promarněná šance a ztracený čas..
Přesto jsem přečetla všechny čtyři knihy.
Jako vážně:
Vážně ženská co vystudovala sociologii, má nadpřirozené schopnosti a ovládá všechny jazyky co na světě kdy existovaly používá : ba jo a nene
A to tak že víc než často jako běžnou odpověď???
význam svého jména pochopila až ve čtvrté knize?
Nadpřirozené bytosti mající IQ šroubováku mě vážně dost děsí.
Neděsí mě někdo kdo je smrtka.
Děsí mě že autorka tuto smrtku nechá pobíhat dvacet sedm let ulicemi --
přemýšlející jestli se má zase osprchovat.
jaký použije kondicioner
a jak si oholí nohy..
Opravdu? Denně?
Porucha pozornosti nebo porucha osobnosti?
O tom se nic moc nepíše.
Krásné, silné, emotivní.
Kniha plná nadějí a zklamání.
Obyčejný příběh neobyčejné ženy.
Kniha může pomoci obnovit rodinné vazby.
Uzdravit nás.
Jediné co mi chybí je příběh druhého syna.
Výborný komiks,
skvělé vyprávění i výtvarné zpracování.
Linie příběhů se doplňují.
Pro mně velmi silné - takové niterné.
Hmatatelné strachy, úzkosti,odpor, láska, vášeň, naděje
Obyčejné lidské bytí..
a ze všeho nejvíc závan svobody.
Toho si cením
Doufám mí rudí bratři že se všichni sejdem na Prériji až Vinetů zavolá: tak a je to tadi!
:o)))))
Na prvních pár stranách jsem zajásala že nebudu psát o propadáku.
Chyba.
Autorka se v "našem světě" pohybuje jistěji než v těch co si vymýšlí- což je super. Ale...
Hirka se stejně vrátí ke svému původnímu chování, plus přidá: do tohoto světa nepatřím tak se mně netýkají ani jeho pravidla.
Mimo obvyklé nevím co dělám ale spolehněte se na mě= já vás zachráním.
Miluji ho, nemiluji ho, miluji ho a neřeknu mu to.
On mě nemiluje, asi mně miluje a možná mě miluje a neříká mi to.
Přibylo ještě: on neví co dělá ale možná top ví.
A jestli to neví tak dělá to co umí.
To mi nestačí, to mi stačí a je super že něco dělá. Když tak to opravím.
I když nevím co dělám a co on tím myslel..
Bůh nakonec je. Navíc asi příbuzný a i když je to blb - tak to jasně dokazuje proč jsem výjimečná.
Z nepřátel se stávají přátelé, kdo je přítel netuším ale lepší je se nebavit s nikým, stejně umřou- a pak si to budu vyčítat.
Já totiž otáčím celým Světem, jsem hybatelkou vesmíru.
Ani nevím jak se to dělá, tak nějak se mi to děje.
Zřejmě se Země točí díky mé nejistotě, mým pochybám.
Hurá. Už tedy vím proč je náctiletí tak prožívají.
Ať žijí pochybnosti, nejistota a stud.
Jestli náhodou autorka chtěla ukázat že náctiletí bez zkušenosti nemají velet.
Ani řídit společnost, tak dobré:o)))).
Nejen nuda navíc i fekální humor.
Vážně? Tomu se někdo směje?
Taky zapomněli uvést že je to kniha pro děti.
Zjednodušené dějové linky, jednoduché až plytké dialogy.
Předvidatelné zápletky i jejich vyústění a o léčitelství nic moc, jen o lidské hlouposti hodně.
Takže vlastně ne, pro děti ne - přeji si aby děti četly lepší knihy :o)
Cílovou skupinu jsem nepochopila. Sama jsem si odnesla z knihy pouze velké rozpaky a naději, že takoví lidé se vyskytují jen na potištěných stránkách. Taky doufám že se neuchytí vzorce myšlení = Čím víc lidí to přečte, tím víc tak začne myslet.
Noční můra.. moje
Jsem tak nicotná, cokoli udělám nemá význam, jsem tak slabá, tak malá, tak ubohá, nikoho nezajímám a všichni na mně civí, všichni se o mně zajímají a všichni čekají co udělám a já je všechny musím zachránit protože jsem TO zavinila - nevím sice co, ale určitě něco ano.
... to jako fakt?
A abych nezapomněla bůh mě za to zatratí, bůh se na mě dívá, bůh mě vidí, bůh vidí že jsem jiná, to není můj bůh, to je váš bůh a já mu lžu a to se nedělá a vlastně můžu obelhat boha? Vlastně bůh neexistuje, vlastně pokud existuje není všemocný a vlastně jestli náhodou je tak ho nechápu a vlastně ani nemusím, a vlastně za tohle mě zatratí stoprocentně.. Ach bože a navíc jsem tak malá a bezvýznamná...a všichni na mně civí....
Toto na více než pěti stech stranách.
Chce to pevné nervy, číst, sebezapření a vůbec :o)))
Každý bohužel není geniální jako Havlíček. " Bože milý, jsi-li, chraň duši mou, mám- li jakou,"
Za mně propadák, totální.
Červená knihovna. Naštěstí se tam neobjevuje : sykla, špitla, pevně stiskla.
Slastně se protáhla a zdrobněliny.
Kniha se čte dobře, protože děj je velmi předvidatelný.
Pozor spoiler.
Ta Kostnice ??? Proč jako? Malá vycházka přes hory a zase zpět? Aby se hlavní hrdina nenudil? Pochopil - co ?
Jan Hus má jistě přesah, do této knihy přesahovat nemusel. Trumbero.
Kniha je perfektně napsaná, respektive perfektně je popsáno pozadí událostí směřujících k Mnichovu, Druhé světové válce i doba poválečná.
Velmi jasně je popsáno jak vznikalo československé zpravodajství, vyhledávání agentů, výcvik, jak probíhala/ neprobíhala spolupráce mezi státy na zpravodajské bázi.
Doporučuji k přečtení každému, koho zajímají české dějiny.
Že se budete vztekat, nevěřícně kroutit hlavou, odkládat knihu a zase jí brát zpět aby jste zjistili co, kdo, kdy .. je téměř jisté.
Víme jak to dopadlo - s námi s Československem, víme kdo k tomu přispěl a kdo se snažil změnit běh událostí.
Vidíme - protože zpětně, všechny možné chyby, úchylky, strachy, mocenské choutky.
Stejně to bolí, kam nás úchylky "mocných" dostaly.
Mně rozhodně.
Jsem ráda že se rodí muži jako pan Moravec, Mašín. Je jich ale žalostně málo
A Benešové si poradit nenechají nikdy, vždy se rozhodnou nás prodat, protože jsou nadřazený druh. Asi..
Jejich životy jsou cennější než naše , proto nám můžou velet, strkat nám hlavu do oprátky, zbavit nás občanských práv i práva na odpor. Oficiálně.
Neoficiálně pak mohou požadovat odboj a oběti aby mohli vystoupat výš.
Doufám že pak padají hloub, do horoucích pekel.
Bez spoilerů? :o) Těžko...
Pejsek s kočičkou pekli dort, dali tam vše co mají rádi. A velkému zlému psovi nebylo zle:o).
Opravdu čtivá kniha- dělala to sama..
Já jsem obracela stránky, ležela a hltala.. Jako velký pes. A po zhltnutí, žádný břichabol. Klidně si dám znovu.. Nějakou podobnou. MŇAM.
Hvězdička ale šetřím ...
Nejslabší kniha
a pro mně konečná
i kdyby přibyly další.
Posledních sto stran už jsem nedávala..
Tolik blbosti fakt nezvládám.
Přečetla jsem si pak až dvě poslední strany.
A zjistila že ano toto jsem předvídala a nechtěla.
Armagedon předpokládám zažehnán žhavým sexem.
Který oba aktéři podstoupili sice dobrovolně a rádi ale proti své vůli a sebou zcela zhnusení.
Vtipnost nula, uvěřitelnost nula.
Zábava nula,
poučení
Prověřuji pečlivě kam investuješ své zdroje.
Nebavily mě už ani bonmoty z triček a nárazníků.
Zaujímalo by mě:
jsou i jiné ženy, pořezané na obličeji, kterým dělá dobře když se líbají?
Ženy co si samy nedokážou ani dojít na záchod, mající v ruce kapačku,
léky na tlumení bolestí
toužící po sexu?
pokud jo
vauu
moc jim to přeju
Trochu jsem se i zasmála..
Asi nejvíc ze všech knih.
Můj dojem že jsou psané pro dvanáctileté holky nebo pro někoho s mentální retardací byl narušován jen sexuálními scénami.
To by v dětské literatuře být nemělo, nebo ano?
Docela nechápu proč si autorka vymyslela že Ch. byla v Mírových sborech.
Neumí používat zbraně, nemá fyzičku a dokonce neumí ani sebeobranu.
Vzhledem k sexuální aktivitě tam mohla ale sloužit coby vojenská matrace.
Sama říká že chlapů v uniformě není nikdy dost..
Nabízí se i možnost že autorka má v okolí pěvecký sbor co se jmenuje mírový..
a nebo si to špatně vyguglila..
Taky mi knihy přijdou jako agitka na sociální systém. Zavolej policii, policie vše vyřeší, sociálka vše vyřeší.
Jak to že tam popisuje tolik násilí a bezdomovců?
Skvělé pokračování, výborné nápady, úžasný smysl pro humor.
"Oni mě za to zastřelí," prohlásil sklesle." Proto jsme vás taky nechali naživu."
Hans a jeho komando smrti jsou odvážní chlapi natěšení na každou akci. Kterou si sami naplánují a provedou jak nejlépe umí.
Bojovat s nimi musel být zážitek.
Škoda že totéž se nedá napsat o "dozorcích" z US army.
Ti pánové zodpovídající se " růžovému tisku " se mi nezamlouvají.
Příčí se mi víc armáda nepřiznávající že používá fosgen, než lidi kteří ho používají a nemluví o tom.
Hans : válku nemůžeš vyhrát neustálým ustupováním.
Spojenectví se rodí ze strachu a ne z přátelství.
Jeho chlapi: nám se nelíbí představa, že bychom si hráli na vojáky. My vojáci jsme.
A taky: slaboši bitvy nevyhrávají.
Pokud má stát mít armádu, pokud má být posílána do boje, pokud má vyhrát..
tak si prosím takovou která to dokáže.
Takovou co ví že válka není humánní.
Kniha mě ze začátku uspávala.
Po třech pokusech číst a kvalitním prospání jsem ji vzala na milost.
Mám problémy s usínáním a došlo mi že toto je fakt dobré řešení.:o)
Děj je absurdní. Zvládám však číst i knihy o Stephanii Plum.
Takže.. ve chvíli kdy hrdina- sám a jediný- nalákal speciálně vycvičené komando do pasti a zneškodňoval jednoho po druhém jsem se smááála a smáááála.
Připomínalo mi to zombie apokalypsu, vzhledem k "nesmrtelnosti darebáků" ale co na tom?
Dozvěděla jsem se jak je možné že člověk s popálením na většině těla může dál běhat , střílet , prát se.
Má spálené neurony takže nic necítí :o))))).
Na knize by mělo být napsáno : čtěte před spaním.
Osobně to vřele doporučuji.
Buď usnete - což je super, nebo se zasmějete a uvolníte což je super.
Jednu hvězdu dávám čistě proto že jsem si knihu půjčila jakožto detektivní thriller.
Dala jsem si pár dnů aby se mi obsah uležel a mohla napsat přijatelně objektivní komentář.
Za pár dnů jsem musela pracně vzpomínat o čem že to vlastně bylo, ta kniha.
A dospěla jsem k závěru:
Špatná kniha s nudným "hrdinou", kterou nestálo za to číst.
Zajímá mě proč si autor myslí že nanicovatý a tupý mladík může někoho okouzlit. Opravdových kouzel umí jen několik.
V ničem příliš nevyniká, krásy moc nepobral, zkušenosti nemá, inteligence taky ne, dokonce ani vkus nemá. Běžný policista. Od městské.
Kterých i na našich ulicích potkáte dvanáct do tuctu.
Asi zjistil že mezi slepými se ztratí, zkusil to, prošel psychotesty s dopomocí udělal i závěrečné zkoušky.
Zajímalo by mě z jakého důvodu ženy takovému chcípáčkovi pomáhají.
Vykrmím si tě / pomůžu ti a budeš silný chlap?
Dobrá motivace pokud by byl k jídlu.
Chlap se nenechává vykrmovat od nikoho.
Učí se lovit sám - si tak nějak myslím. Pomoc žen nepotřebuje.
Svým chováním ženy neohrožuje.
Možná mám ale romantické představy.
Poslední co mě zajímá, respektive kdo je Molly.
Bohužel její postava je vykreslená málo.
Ačkoli se zdá že bez ní by dnešní "čarodějové" nedokázali nic oni jsou spokojení s tím že si z ní udělali služku.
Nebo že by byla služkou dobrovolně?
To dává smysl. Stejně jako to že
prastaré řeky dobrovolně poslouchají nedospělé muže a ženy / policistky si dobrovolně nechávají kvůli práci a kvůli špatným kolegům roztrhat obličej.
Protože jedině tak je svět v pořádku.
I kdyby si paní Nakamura polovinu vymyslela - jakože asi ne- stále by to co jsem přečetla bylo velmi poučné.
Ve chvílích kdy popisovala předpojatost, chamtivost, závistivost Japonců jsem měla dojem že píše o lidech žijících v ČR.
Možná je to tím že zloba je všude stejná.
Hvězdu navíc dávám za: " Člověk je zvláštní živočich. Predátoři jsou většinou vzdělaní a převážně jak společensky, tak i materiálně dobře zajištění, proto by nikdy nikoho ani nenapadlo, že mají zapotřebí mučit ty ostatní až na dřeň."
Bolest, zrada , strach z opuštěnosti.. brilantně napsáno. Jen si kladu otázku proč autoři knih nechávají své postavy tolik trpět. Co je to za druh sadismu, ubližovat někomu koho tvořím, někomu kdo se nemůže vůbec bránit.
(SPOILER) "Naletěla" jsem na slovní spojení soukromé očko.
Mimo čůrání do trychtýře v knize o detektivní práci není nic moc.
Tuto "vyšetřovatelku" bych pověřila, nenajala ji či doporučila pouze jako tanečnici a striptérku
Knihu jsem přečetla protože mně zajímalo jak je to / v knize / v Austrálii s prostitucí a s
"masážemi"
Pokud někoho zajímá toto téma
- pak knihu doporučuji. I přes jednoduchost hlavní hrdinky a plochost postav.
Pokud vás baví číst o úzkoprsém zamindrákovaném chlapovi- kterému jde o to aby měl vše rychle hotovo, považuje za normální kohokoli zbít či mučit- protože má funkci.. pro kterého je důležité JAK se mluví a nezajímá ho obsah, který má jasno kdo je plebs a póvl na základě oblečení a bydliště.. pokud opravdu máte potřebu to číst- protože se ve vašem okolí žádný arogantní blbec nevyskytuje, pak vzhůru do čtení.
Přínosné a to velmi - přestože se v mém okolí arogantní hlupáci vyskytují a tento pán je vymyšlený- bylo sledovat myšlenkové pochody .. to bylo dost zásadní.
Je-li tato kniha obžalobou maloměstského pohledu na - cokoli, kritikou prušácké úzkoprsosti, pak dobré:o)
To jsem v obsahu nevyčetla.
Autor sice bez milosti ukazuje charakter/ bezcharakternost hlavního hrdiny ale to je tak všechno.
Autor dal jasně najevo že arogantní soudce být odsouzen nemůže.
A to ani veřejným míněním.
Protože může jakékoli dokumenty kdykoli zničit, zfalšovat, nebrat na ně zřetel, vytvářet si domněnky na jejich základě kohokoli zabít a nikdo se to nedozví.
NIKDY.
Je možné ovlivňovat životy lidí- bez jejich souhlasu a vědomí, protože tak to ve státní správě chodí.
I když to bylo v monarchii:o)
Byrokrati zkrátka vždy vítězí.
Což je smutné.
Velké zklamání.
Mrazilo mě - to ano, ale z neschopnosti hlavních "hrdinek" postavit se svým bludům, představám, předpokladům, vlastní slabosti.
Téma smrti? Nedalo se přehlédnout.. bylo všudypřítomné. Jak souviselo s těmi ženami jsem mezi řádky nevyčetla.
Z jakého důvodu se chovaly a myslely jak bylo předloženo jsem taky nevyčetla.
/ nějaké vnitřní trápení autorky?/
Pokud někoho baví číst "myšlenky", asociace a úvahy postav z knihy přijde si na své:o).
Toto tvoří v knize většinu.
Děj se vlastně odehrává uvnitř hlav.
Škoda že si ženy byly tak podobné.
Kdybych skákala mezi kapitolami nepoznala bych že se jedná o jinou ženu - pokud- pozor spoiler! bych náhodou nenarazila na odstavec kdy žena mluví se synem.. to bych se divila kde ho vzala. Když se jí nenarodil.