Zara
komentáře u knih

"Gigantický, kontroverzní a provokativní".....je mi líto, nic z udávaných atributů jsem v knize nenašla, a to jsem si zakázala svazek odložit a se skřípajícími zuby dočetla do konce. Lze snad obdivat jen to, kolik rozvitých vět a souvětí (rozuměj odstavců,kapitol,stran...) dokáže vyplodit autor,aby v konečném výsledku vyprávěl čtenáři o několika prožitých hodinách.
A to je zřejmě důvod, proč dílo nazvat "uměleckým", potažmo jej prohlásit za "literární událost století"...


Dvě hvězdičky jsou pouze vyjádřením komplimentu autorovi za totální zmatení čtenáře použitím slibného titulu knihy.Obsah pak musel zákonitě zklamat každého.


Počet vložených hodnocení (12!!) mě utvrzuje v názoru, že Tsiolkas je v našich končinách neprávem opomíjený brilantní autor světových parametrů.


Nechápu a žasnu, jak si Šalamov po sedmnácti letech zvěrstva v Gulagu dokázal zachovat
svou poetickou duši.


S četbou knihy jsem od roku 2007 vyčkávala v domnění, že se po přečtení téměř všech u nás dosažitelných Kunderových děl zařadí na první místo v žebříčku kvality autorových počinů.
"Nesnesitelná lehkost" ale podle mě dlouze pokulhává za "Žertem", se kterým jsem ji podvědomě neustále srovnávala.
Rukopis "velkého autora" je samozřejmě nezaměnitelný, včetně všech autorových polemik zde uvedených (tu šokující o Stvořiteli a vyměšování nevyjímaje),
Pár věcí však mistrovi pera nemůžu odpustit - v epické rovině se uchyluje k prohřeškům nehodným úrovně spisovatele Kunderova formátu- vyloženě kýčovitý se mi jeví tragický konec téměř všech hlavních protagonistů, přičemž vrcholem zmíněné kýčovitosti je umíněný a podrobný popis umírání milovaného psa (co už může na city čtenářů zapůsobit tklivěji než představa smutných očí věrného zvířete)...
No a pak taky možná hodnotím ve stínu Kunderovy aféry publikované na podzim 2008,ale to už je zase jiný příběh...


Pro mě nebylo ani tak důležité rozuzlení vcelku předvídatelné zápletky jako excelentní vykreslení volně plynoucího a přesto napínavého děje,aniž by se tvůrce musel uchýlit k trapnému klišé některých autorů detektivek - hektolitrům krve,detailního popisu praktik sadistických zločinců a samozřejmě oblíbené megadávky erotiky.
Jediná chyba této deváté(?!) série o komisaři Wallanderovi - že je to série poslední....


Tak tohle "obdivuju" nejen u autorů beletrie....spousta zbytečného expresivního textu, který jsem dočetla pouze v mylném očekávání překvapivého konce.


Neznám lepší knihu (proboha, opravte jméno hlavního hrdiny - jmenuje se Hans SCHNIER!!!)


Nevadil mi obsah (s tim se nakonec dalo pocitat), nýbrž forma jednoho umorneho monologu. Po předchozí knize velke zklamani.


Nedocteno.slibná anotace bohužel zamlčuje fakt, ze je dílko neskutečně rozvleklé, neustálé (a zbytečné) popisy osob i krajů, dějovy spad absolutně nulový ( cca první pětinu se inspektor teprve zdráhá převzít případ).
Protivny hlavní hrdina bez bazně a hany vlastnící (jak jinak) nejkrásnější manželku, nejkrásnější a nejchytřejší dcery - dostávám husinu pri popisu podobných týpků ( zlatý komisař Wallander se svou nadváhou a vecnymi preslapy v osobním životě!)
Za mne NE.

Nechápu zdejší nízké hodnocení. Ten strohý deníčkový styl je záměr a kniha má všechny prvky soudobé moderní literatury určené pro výše zmíněnou věkovou skupinu, ani jediné slovo odchylky, která by byla určena jiné kategorii čtenářů. Kdo k této novele přistupoval jakkoliv jinak, zřejmě se dočkal zklamání.


Stejně jako u spousty jiných autorů se i u této (doposud relativně úspěšné) dvojice nutně dostavila tvůrčí krize...
Jak jinak si vysvětlit banální příběh rozepsaný na neúměrný počet stran, kdy se na každé (sic!) straně zpětně rozebírá děj strany předchozí, zřejmě aby návaznost příběhu byla jasná i nejtupějšímu z tupých.
Celá story pak míří k podobně kvalitnímu - téměř grotesknímu - rozuzlení.
Jen z úcty k předchozím svazkům série hodnotím 3 hvězdami.


Naprosto se ztotožňuji s autorovým líčením dusné atmosféry Československa 50. let, atmosféry lži a strachu , v jejichž kulisach je naprosto uvěřitelné, ze hedonista jako byl Mucha, delal vše pro udržení svého statu quo..
Vzhledem k tragickému životu autorovy sestry je vic nez jasne, ze byl formovan pravě pobytem rodiny v teto odpudivé době/ zemi a kladu si otázku, zda neměli rodiče upřednostnit psychické zdravi svých dětí pred úspěšnou kariérou britského diplomata se vsemi klady, které přinášela.

Závěrečný díl triptychu nezklamal.
Indridason dokáže do svých knih implantovat vedle detektivního leitmotivu také otisk rázovitého charakteru obyvatel Islandu (většinou tvrdě pracujících lidí) a jeho vyprávěním se jako červená nit táhne přízrak pověstné severské melancholie.
Vyplatí se číst!


Posledním dílem autor vyždímal veškerý potenciál, který do této série vložil.
Jak jinak si vysvětlit kýčovité skládání děje blízké červené knihovně a detektivní zápletku s rozuzlením jasným už v 2. kapitole i slabomyslnějšímu čtenáři?
Škoda....


Hloupoučký, naivní, rozvleklý a vzhledem k maximální redukci postav snadno předvídatelný scénář, až si říkám, jestli on autor není Američan....vzhledem k silně sestupné tendenci autorových knižních výlevů si jeho další počin určitě odpustím.


Pro někoho mrazivé - pro mě ledově vlažný vyčpělý cajdák s odhadnutelným koncem, téma i struktura tisíckrát opakovaná, ale tady navíc špatně řemeslně odvedená.
NECHÁPU zdejší vysoké hodnocení.


Za mě naprosto splněné očekávání - typicky islandsky zádumčivý, lehce melancholický, líně vpřed plynoucí děj s minimem zúčastněných postav, ale s o to hlubší sondou do duše hlavního protagonisty.


Od autorky zatím nejhorší. Že je něco smutné a intimní, neznamená nutně, že je i kvalitní.
