ZaS komentáře u knih
Zajímavé téma. "Stroj času" v nové podobě. Určitě stojí za přečtení. Trochu mě jen vadil poněkud 'ženský' popis mezilidských vztahů, který mnohdy dějové lince dominuje.
Odloženo po cca 30 stranách. Japonsko je naprosto jiný svět s mentalitou hodně vzdálenou mému, středoevropskému pohledu na život. Ergo ji ani nehodnotím.
Kromě historických informací je kniha důležitá i popisem autorova rozvoje v duchovní oblasti. Ačkoliv jasně píše, že zájemci o tento typ informací najdou podrobné rady v jeho dalších knihách, i tak je tu řečeno mnoho zajímavého.
Jak autor sám uvádí, jde o kompilaci jeho článků z webu. Výhodou ale je, že čtenář dostává "ucelenější" pohled na daná témata.
Druhý spánek není bezpochyby nejlepší Harrisovou knihou (myslím, že vznikala trochu urychleně, takříkajíc 'na objednávku doby'. :-) ), ale i tak, díky zkušenosti autora, vysoce převyšuje běžnou produkci.
K ději se moc říct nedá, pokud člověk chce být přesný a současně nechce spoilerovat. Technicky vzato jde o historickou detektivku, i když velmi záhy čtenář zjistí, že ve skutečnosti se pohybuje na zcela jiném teritoriu. Výsledek je pro Harrise typický - velmi čtivý příběh, v jehož pozadí stojí silné téma k přemýšlení.
Pro mě určitě jeden z hlavních čtenářských zážitků 'apokalyptického' roku MMXX Anno Domini.
Tahle kniha mě zpočátku velice nadchla a aspirovala na čtyři hvězdy, ale postupně klesla až na dvě. Důvodem byla jednak gradující zdlouhavost děje ve druhé polovině, ale hlavně naprosto nelogický závěr. Občasné myšlenkové přemety hlavních postav bych přitom byl ještě ochoten akceptovat s odkazem na mystično, na němž je celý děj postavený.
Velmi zajímavá exkurze do historie. Kombinace historických příběhů vyprávěných z pohledu účastníků, faktografického popisu bitev a náhledu na současnou krajinu popisovaných míst. Určitě stojí za přečtení.
Velmi zvláštní kniha. Autor se snaží neustálým opakováním slov a celých vět přiblížit myšlení génia, což pro čtenáře logičtějšího založení působí zprvu velmi odtažitě. Alespoň já jsem se do knihy "začítal" velmi pomalu, přerušovaně a s despektem ke stylu. Časem mě ale děj pohltil a ke konci už jsem knihu četl skoro jedním dechem. Nechci tvrdit, že by mi kniha bůhví jak přirostla k srdci, ale v průběhu čtení se moje hodnocení změnilo ze dvou hvězdiček na čtyři.
Určitě knihu doporučuji každému koho zajímá renesanční umění a Florencie. Byť nejde o snadnou četbu, podává zajímavý pohled na významnou etapu italské historie.
Patrně první PR v dějinách koruny české. :-)
Kroniku vlády občas střídají náboženské výklady. Pochopitelně zcela pomíjí společenské problémy které svou ekonomicky orientovanou politikou způsobil a předal svým následovníkům.
Velké zklamání. Téma sice zajímavé pro každého preppera, ale zpracované nanejvýš amatérsky. Stylově na úrovni průměrného středoškoláka a obsahově úplná slátanina. Hlavní hrdinové se chovají často velmi nelogicky, což je v ostrém kontrastu s těmi logičtějšími kroky. Celé je to pak prošpikované americkým patriotismem zahnaným ad absurdum v závěrečné myšlence 'my jsme nejlepší a proto nás všichni mají rádi'. Dočetl jsem to opravdu jen s vypětím všech sil.
Po Skleněném pokoji velké zklamání. Nijak zvlášť nápaitý děj, nevěrohodné postavy... prostě průměrný román s kulisou biblického tématu.
Další z knih, která mě nalákala na srovnání s Dickem nebo Harrisem a následně zklamala. Děj je příliš rozvláčný a anglická mentalita hrdinů je mi naprosto cizí.
Odloženo zhruba v polovině, což chápejte jako formu (ne)doporučení.
Jedna z nejlepších Dickových vizí popisuje svět ve kterém vládnou loutky řízené na dálku a přestože vše krásně funguje, lidem se v něm jaksi nelíbí. Jak by se něco takového mohlo stát, že? :-)
Nemůžu říct, že bych se celou dobu chechtal, ale úsměvných momentů tam pár/dost je. Závisí to na tom jak vám sedne autorův humor. Je pravda, že v některých případech je tak absurdní, že už je na hraně nesmyslnosti.
Spíše mě zklamal závěr - celou dobu sledujeme vyšetřování velmi obskurních seriových vražd, ale finální rozuzlení žádné sherlockovské "vdyť je to přece jasné..." nepřináší. Bude to zjevně tím, že kniha je celá velmi fantaskní a více než o děj jde o filosofické úvahy. Obzvláště zajímavé jsou v tomto směru úvodní citáty ONO, které jsou jakoby "opsanými" pasážemi Protokolů.
Velmi otevřené, až naturalistické popisy milostného života inspektora Durmana ocení hlavně muži, nicméně velmi neortodoxní pokrmy mohou k volné tvorbě inspirovat každého gurmána.
Jeden z nejlepších cestopisů, které jsem kdy četl popisuje plavbu po ostrovech Indického oceánu. Kniha byla napsána v šedesátých letech, kdy například Seychelly byly ještě téměř liduprázdná oblast na konci světa. Vřele doporučuji všem romantikům.
Tohle je první Mitchell, kterého jsem nepřečetl na jeden zátah. První polovina je poměrně chaotická a z dějového hlediska nijak zvlášť zajímavá, takže jsem ji neustále odkládal. Teprve za stranou 200 se to trochu ustálí; děj dostane spád i smysl a nakonec dojde i na závan mitchellovského esoterična (jen s tím rozdílem, že tu nejde o reinkarnace, ale – jak jinak - o sny).
Z Mitchellových knih, které jsem zatím četl, asi nejslabší, což ale pořád bohatě stačí na velmi slušný nadprůměr.
Příběh zajímavý, založený na reálných postavách, nicméně zpracování velmi slabé. Jak hrdinové samotní, tak styl vyprávění jsou často velmi toporné.
Po poměrně pomalém úvodu je čtenář stále více vtáhnut do děje, který - jak je u Baara časté - je sice velmi snadno předvidatelný a přesto vás udrží v napětí až do konce.
Tematicky se trochu podobá Cimburovi, ale (jak je z názvu patrné) v tomto případě nejde jen o hrdinův vývoj osobní, ale především duchovní. Od mladických omylů sledujeme pouť českého exulanta v Americe až k jeho duchovnímu poznání. Baar staví na zvláštním kontrastu - odmítání Boha v konzervativním prostředí vlasti a jeho "objevení" v daleké, nicméně novotářské cizině. Jakkoliv se tento děj zdá být fádní, opak je pravdou. Snad proto, že u většiny lidí je duchovní zrání součástí vstupu do středního a vyššího věku. Díky tomu se i v takto exotickém příběhu hodně čtenářů alespoň částečně najde.
Jen na okraj - Baar tu vysloveně adoruje českou komunitu v Americe, stejně jako Spojené státy samotné (musíme si ale uvědomit, že to jsou Státy konce 19. století). Materiální podstatu USA vnímá jako pokrokový prvek. Byo by zajímavé vědět, jak by hodnotil dnešní USA, kde je materialismus dotažen ad absurdum.
Velmi pěkná kniha vzpomínek na J.Š.Baara psaná dcerou jeho dlouholetého přítele.